...nejen povídání pro známé, kamarády a "priscuzné" :-) ...
a zároveň
...PEVNĚ VĚŘÍM, ŽE NÁS NIKDY NEOPUSTÍ HUMOR, NEMUSÍME SE PŘÍMO VÁLET SMÍCHY, ALE ÚPLNĚ STAČÍ, KDYŽ SE BUDEME MÍT ČEMU SMÁT!
Moje tvořivá holčička mě stále zásobuje stohy malůvek, dopísků a různých výtvorů.
Píše mi krásné dopisy, plné něžných slov a obrázků. Vždycky mě to táááák dojímá.
Dneska vytvořila Andělku.
A propadám výčitkám, že už na ní nikdy nezvýším hlas, natož zaječím. Že se nenechám vyprovokovat, že zůstanu nad věcí, že zachovám chladnou hlavu až mi bude odsekávat, že budu trpělivější. Že budu imunní vůči jejímu řevu, skákání na sedačce, postelích, že nevybuchnu až opět zjistím, že lednici nastavila na mrazení, přestože několik let ji varuji, že už jí fakt zmlátím až to zase udělá. Že nebudu impulzivně jednat, až zjistím, že si opět nic neuklidila a udělala bordel po celým bytě. Že na ní nebudu řvát, až bude zase třískat dveřmi, že budu ovládat svoji impulzivnost, pokaždé když budu chtít, aby si vzala ponožky, mikinu, aby si nenapouštěla tolik horké vody ve vaně, aby po mém 150-tém požadavku, šla už konečně spát, a přesto se bude chovat jako hluchá... ŽE ZŮSTANU NAPROSTOOO KLIDNÁ (panebože ...když jsi naděloval jakousi formu otupělosti, proč jsi zapomněl na mě?) ...prostě, že si pokaždé vzpomenu na ta něžná slovíčka a malované obrázky, kterými mě každodenně a neúnavně zahrnuje, ať jí vynadám nebo ne.
O svých lehčích sociálních fobiích jsem se již zmiňovala a další věc, co nesnáším jsou mé sociální alergie na věty typu: ,,jeď myší dírou...nebo ...vezmi to přes myší díru... je to tam u myší díry".
Takže pro Fefika je každá zkratka myší díra. A já mu teď s chutí odpovídám, na otázku, kde jsem byla...joooo a vzala jsem to myší dírou!
... ani nevím, jak půl rok utekl od mého posledního příspěvku. Asi vždycky začnu psát... když si vezmu do ruky noťas, tak vlastně nemám žádnou výmluvu, proč tu nepíši. (JEŽÍŠ, CO JSEM TO ZASE ZPLODILA ZA VĚTU?)
Přitom když si tak brouzdám v blogu, jsem velmi ráda, že jsem ho začala psát. Spoustu věcí bych vůůůůbec nepamatovala a zcela správně, jak jsem kdysi předpokládala.
S Péťou, když byl malý, jsem všechno tak intenzivně prožívala, ale vzpomínky se rozprskly jako prasklá bublina bublifuku ve vzduchu.
Teď jsem velmi ráda, že jsem začala psát a snad si to nechám i vytisknout.
Bude to moje první něco asijakokniha... ha ha ha... kniha? Silné slovo. Brožura, katalog spíš. Vlastně Lindy kniha. Bude se asi jmenovat Vzpomínky ? pro mojí céru... Ježíííš nééé, tak to je extra smutný a EXTRA TRAPNÝÝÝ, UHOZENÝÝÝ A FAKT DOST BLBÝ... zůstane to... Linda a my.
Nééééé, to ne. Vymyslím něco jiného. Možná. Třeba ... nevííím... něco jako...
NEVÍÍÍÍÍÍM!
Taky se musím sama nad sebou zamyslet...proč sem píši pátýpřesdevátý, bezladuaskladu. Někdy se fakt nechápu.
Přesně za dva měsíce jí bude osm. Z naší roztomilý holčičky je pomalu předpuberťačka. Je drzá, odmlouvá, neposlouchá, nikdy a nikoho. Utrhuje se na nás, zkouší naší trpělivost a nikdy, ale opravdu nikdy nehodlá udělat nic, co nechce udělat. Za změnou jejího chování, obviňuji školu. Ano, je mi jasné, že kolektiv, kamarádi ...prostředí, ve kterém tráví převážnou část dne, jí ovlivňuje, formuje, utváří její osobnost. Uvědomování sama sebe. Naprosto přirozený jev. Ale to, co mi vadí, je to, že naše holčička zásadně přebírá chování negativního směru. Jako je odmlouvání, hrubé chování a neustálá hádavost. Takže jsem nabyla dojmu, že Li škola jen kazí.
Na druhou stranu musím říct, že je stále miloučká a něžná, když tedy chce. Ve škole se výborně učí, jde jí to samo. Je pečlivá, krásně píše a musím uznat, že nedělá ani chyby. Napíše např. písemku bez chybičky a v perfektní úpravě.
...pokračuji a po přečtení musím říct, že jsem vlastně napsala, co jsem chtěla.
březen 2016
únor 2016
leden 2016
prosinec 2015
Vánoce jsem poprvé v životě, co jsem s Fefíkem, strávili na chalupě. Vyjímečně tedy proběhly v klidu a celkové pohodě, ikdyž jsem se obávala, že budu žrát Lexauriny, 😀v krátkých intervalech několika hodin.
Nééééé, nejsem psycho... Naštěstí Fefík měl asi nějaký pozitivní období, že vše dobře snášel, už nějaký ten týden před, byl optimistický, což v tomto období bývá silně sevřen negací.
Dopis pro Ježíška... poprvé jsem chtěla Li říct, kdo JAKO nosí dárky. Nechce se mi věřit, že stále věří, že je to Ježíšek... po tomto seznamu vánočních přání jsem chtěla Li, natvrdo a zcela nekompromisně říct ... milá holčičko, jsme to MY!
BOŽÍ DAR
...jelikož jsem již někde na blogu zmiňovala, že miluji vánoční čas v blízkém Německu, vydaly jsme se s Li a Ly na Vánoční trhy na Boží Dar, mimo jiné hodit dopis Ježíškovi a nabrat směr Oberwinsenthal. Bylo skvělý, skvělý... Trhy byly 100% vydařené, nesly v duchu historie a top bylo venkovní muzeum lyží a saní.
Ještě jsme se stavily u kamarádů na Božáku... okusily nádech starých časů, vždycky mi zajímaly osudy domů a jejich obyvatel, dokázaly mě zcela vcucnout do života domu ,,předtím,,. Kamarádka zachovala stopu starých časů domu, jeho vlastní horské Já. I ta směsice zvláštního zápachu domu, ale neee zatuchlina, mě zvláštně oslovuje a jednoznačně voní. To je právě pro mě, dušička historie.
Oberwisenthal
Nooo a za týden jsme se pro změnu vydaly do Prahy. Byla jsem opět unešená. Vánoční Praha, to je moje. A vůbec mi nevadí návaly turistů. Hlavně jsme se těšily na Petříčka. Ze všeho neeejvííc. Jooo a daly jsme projížďku lodííí. Musím stáhnout fotky a udělat nějakou koláž.
Stihly jsme taky trhy v Chebu a Plzni. Letos jsme předvánočně nezahálely.
Vánoční Praha
CHALUPA
Nový rok
...ZÁŘÍ 2015 NAROZENINY A JÁ...
Vlastně ani nevím proč, ale Fefík přišel s tím, že má pro mě DÁREK K NAROZENINÁM.
...moc jsem mu nevěřila, protože jsem ještě Megane neměla ani dva a půl roku... takže jsem byla na pochybách. Ale splnil to, co slíbil. Když se ti vždycky líbil, tak co bych ti ho, nekoupil?
Ufff, tak to bude pomalu sedm let, co jsem začala ťukat tento blog. A moje holčička mě takhle maluje.
Sice už na mě nevolá ,,kjáááskooooo", ale oslovuje mě Štěpinkooooo, ikdyž je na mě naštvaná nebo jsem jí právě vynadala.
...tak rok uběhl jako voda a máme tu konec školního roku. Vysvědčení Linduška dostala už v pátek. A den předtím přinesla velkou pochvalu.
Je to šikovná holčička. A hodná. Milá, roztomilá, nevtíravá. Akorát doma si trochu potřebuje vybít baterky.
Za první pololetí měla zameškaných 104 hodin a z 2.pol. 98. Docela dost.
A na sobotu se přihlásila a vystupovala s dětmi jejich školy Den pro Ostrov. Docela mě to pobavilo, když jsem si uvědomila, že ztratila svojí ostýchavost a obavy z neznáma a přihlásila se na vystupování s jinými dětmi a cizí učitelkou.
A zpívala i tančila krásně. Na to, že to nacvičovala jen dvakrát...
Nooo a v pondělí... trhání zoubků. Ale Linduška byla zase statečná!!!
... minulý týden byla ZŠ na ŠvP. Linduš nejela. Nebudu se rozepisovat proč, ale hlavním důvodem je to, že si myslím, že děti v první třídě a ani v druhé, ze školy v přírodě, nic nemají. Nic zásadně přínosného. Od toho jsou letní tábory. A nejen to. Nejenže jsem přesvědčena o nezralosti Li, absolvovat ŠvP, ale nemám důvěru ani v učitelích.
Proto vlastně ani nejela Li na výlet se svojí třídou. Výlet měly děti do Mostu. Planetária. Určitě by to byl výlet poučný a zajímavý, ale rozhodně ne pro prvňáky. Tedy to je jen můj názor.
A v týdnu ŠvP, si paní uč. ze 3. třídy, vzala Li na svůj výlet do Zooparku v Chomutově.
LI NAVÍC JELA POPRVÉ VLAKEM A POPRVÉ BYLA NA SVÉM PRVNÍM VÝLETĚ.
LI BYLA Z VÝLETU NADŠENÁ. A paní uč. si dokonce v pátek Li, vzala do své třídy. Li byla přešťastná.
Jinak místo ŠvP jsme si s Li hezky užívaly. Vyrazily do Mekáče, vyrazily na nákupy hadérků, chodily do cukrárny na kávičku a zmrzlinku. Jen koupaliště jsme vynechaly. V TV hlásili, že je nejchladnější červen za posledních deset let.
Ale to se zlepší, neboť jsem se dívala na předpověď a od 1.-7.7. hlásí 33°C.
...včera večer jsem dostala šílenouchuť na lívance. S borůvkami nebo jahodami a pravou šlehačkou. Vydržela jsem a večer nic nesežrala. A pak jsem z toho měla asi divoký sny. Jsem se všemi hádala... jako z rodiny a byla nasraná.
Li zůstala dneska doma, jejich třída jela na Ekofarmu Kozodoj. Nemám co dodat. Nevím, ale tyhle akce se mi příčí, stejně jako poznámka v notýsku... s sebou buřt na opékání... nevím, proč by se měla rvát Li buřtem a hlavně nevím, proč by musela vysvětlovat celý třídě, proč ho nejí a má sebou něco jinýho?
Tak jsme jely do Mekáče na mega zdravý jídlo. No a co? Aspoň se z toho nepobleje.
Taky dostala nový plavecky brýle s tmavými skly a nové Adidas plavky. Holčička nám pěkně přibrala, vel. 7-8 let jí je skoro malá a být na tom jako byla, když nejedla, tak bych jí musela koupit 5-6 let.
A večer jsme si udělaly Americké lívance. Od té doby, co jsem je vyzkoušela už jiné nedělám. Jsou LUXUSNÍ! A navíc super rychlovka.
1 vejce
3/4 hrnku mléka
hrnek hladké mouky
2 lžíce cukru a vanilkový cukr
1 lžíci octa
1 malou lžičku prášku do pečiva
1/2 lžičky jedlé sody (když nemám dám jen 1 lžč. a něco kypř.prášku)
1/4 lžičky soli
jedna vrchovatá lžíce másla ...rozpuštěného, samozřejmě
Smíchám mléko, sůl a ocet. Nechám stát 5-10min.
Smíchám suché části a pak přidám všechny mokré části, již promíchané dohromady.
Smažím na lehce! vymazané pánvi. Když se mi začnou dělat na těstě bublinky, obrátím l.
Nechápu, proč se mi to zase takhle debilně zobrazuje. Jsem chtěla jen lépe vyznačit recept a hned z toho mám paskvil. Tak ještěže umím výborný lívance. No, co?
Tak opět po roce, tedy neeee úplně po roce, ale po dlouhém těšení, opět na našem dalo by se říct, nejoblíbenějším místě. NA KOUPÁÁÁKU!!!
Dnes jsme si to fakt úúúžily. Voda se mi nejďřív zdála ledová, ale nakonec jsem dala hodinu plavání. Supeeeer relax. Sluníčko svítilo a my jsme šly domů až v půl sedmý.
Linduška měla na koupáku spolužačky, takže byla nadmíru spokojená.
Vymáchaná byla asi pořádně, protože doma si dobrovolně vzala župan a teplé ponožky, jaká jí byla zima.
... na blog jsem úplně přestala psát. Vlastně kvůli tomu, že si už vůbec nezapínám noťas a jsem jen na tabletu nebo mobilu. A z těch se mi fakt blbě píše. Asi proto, že špatně spolupracují s klasickými prohlížeči a v mobilu nebo na tabletu, to mám rozházený... různě mi to ujíždí.
Přeskočila jsem celých osm měsíců...
ZÁŘÍ - PROSINEC 2014
Linduška PRVNÍ ŠKOLNÍ DEN ZVLÁDLA,
sice jí ráno bolelo břicho ( tou dobou jsem vůbec nevěřila tomu, co dokáže ovládat hlava), ani jsme neslzeli... vítání prvňáků bylo zdlouhavé, před školou a v zimě. Zrovna byl takový pravý ošklivý, lezavý podzimní den. Byli jsme dost otrávení, já se bála, že se budou jmenovitě volat děti k paní uč. Ale naštěstí se toto nekonalo. Nesnáším tyhle šaškárny.
Jinak Linduše školu perfektně zvládá, má ráda děti, miluje družinu. Akorát až do března jí provázely ranní nevolnosti, nedokázala stres vytěsnit a první měsíc, spíš dva... to byly psycho rána, kdy jsem byla přesvědčená, že skončím v blázinci. Že ten její tlak nevydržím. Jak je ráno bez života, bolest břicha přechází ve zvracení.
Tolik jsem se těšila, jak si konečně oddychnu, jak budu mít čas pro sebe, jak si prostě odpočinu a přitom jsem si připadala, že ještě trochu stresu a jsem na pakárně.
Linda nesnáší změny, přesuny z místa na místo...špatně snáší přesuny - knihovna, filmový festival, výstavy ...a to nejen přesuny spojené se školou. To se týče i návštěv v rodině ... vždy okamžitě zalehla s bolestí břicha.
Tou dobou jsem opravdu netušila, že je to stres. Ve škole se učí perfektně, má samý jedničky, krásně píše, čte. Je fakt šikovná.
V říjnu začala mít první laryngitidy, v listopadu se začala více potýkat s virozami a od prosince až do března průběžně a celkem v kuse marodila.
Těsně před Mikulášem jsem uklízela muškáty z oken! Stále mi kvetly za okny.
7.12.14 jsme jeli na pohotovost (neděle), v noci jí začalo bolet ucho. Byla bez rýmy, teplot... laryngitidy si vybraly své. Ucho jí píchla paní Dr. Kráva, neempatická... že nebýt mi líto Lindy, tak se tam zhádala se všemi, co by mi přišli do rány. Nejdřív nás nechají čekat hodinu v čekárně, sestry třískají dveřma... připadala jsem si jako na nádraží.... dítě vystresovaný... každýmu je to fuk. Byla jsem táááááááááák nasraná, že jsem ani nemohla mluvit. Dr. Li píchla ucho a Li ani necekla, to paní Dr. Krávu obměkčilo a pravila Li, že je to fakt pravá dáma.
Po píchnutí Li vylítly 40° teploty, z ucha jí teklo jako z vodovodu a já jsem se tedy o ní dost bála. Průběh byl dramatický. Li apatycká... HROZNÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝ.
Pak za pár dní na ušním, čištění ...to si Linduška fakt užila. Ale byla naprosto skvělá, držela, nebrečela... a muselo jí to hrozně bolet....
V lednu jí ucho prasklo zase znovu... Během ledna, února a března byla Linduška průběžně nemocná. Zelená rýma, kašle, střevní viróza.
Kvůli nemocem přestala úplně chodit na gymnastiku a plavání musela taky vynechat.
Od září do března jsem taky Li 4x odvšivovala. Skvělá chuťkovka ...VŠI. V září také Li poprvé vypadl první zub.
V září jsme taky začali předělávat pokojík, v řijnu obývák a ložnici.
Mikuláš, Vánoce i Silvestr proběhly kupodivu v poklidu bez stresů. Li letos opět dostala od Ježíška autodráhu. To mě dost dralo nervy. Idiotský ježdění autíček... hlavně ten odpornej zvuk.
A V BŘEZNU ...JAKO KDYŽ MÁVNU KOUZELNÝM PROUTKEM.... LI PŘESTALA MÍT RANNÍ NEVOLNOSTI A DO ŠKOLY CHODÍ VESELÁ A ZLOBIVÁ HOLČIČKA.
DUBEN
Začala jíst, a tak na sedmileté prohlídce vážila 22,7kg/120cm. To znamená, že od září přibrala šest kilo. Měla jsem o ní, fakt velký obavy, protože největší problém byl, ODMÍTÁNÍ JÍDLA. Nesnídala, nesvačila a ani neobědvala. A když přišla ze školy, bolelo jí břicho z hladu, ale to se zase bála jíst, aby jí nebolelo břicho ještě víc. ZAČAROVANÝ KRUH. Takže jí vyzvedávám ze školy ve 13.30, aby neměla velké pauzy mezi jednotlivými jídly. Většinou překonala nějakou činností v družině hlad a zase nejedla.
Naštěstí toto psycho v březnu skončilo.
A jinak...JAKÁ LI JE?
STÁLE STEJNÁ, STÁLE STEJNĚ NÁROČNÁ, STÁLE STEJNĚ ROZTOMILÁ, NĚŽNÁ, ALE PŘÍŠERNĚ SVÉHLAVÁ A PALIČATÁ. BERAN. HROZNÁ PALICE, KTERÁ CHCE STÁLE VYHRÁVAT VE VŠECH NAŠICH SPORECH. PROVOKUJE. JE STÁLE HLUČNÁ, TEDY MYSLÍM ROZJEČENÁ.
Ať udělám cokoliv, vždycky si něco najde, myslím, že nikdy není spokojená. Opravdu mám pocit a myslím, že správný, že tohle naše dítě, je neskutečně náročný dítě. Ale je stále tak milá a něžná. Voňavá holčička jako když byla malinká.
Stále mě oslovuje jménem. A stále je velká parádnice. A začala s ní cloumat první puberta. Takže fakt žůžo období, okořeněné tím, že jak nechodila do školky, nasává do sebe všechny možný způsoby a různé projevy chování. A těmi nás doma dokonale ,,tejrá😂,,.
Linduška se perfektně začlenila do kolektivu, měla jsem přeci jen obavy, jak to bude zvládat. Ikdyž tak úplně jsem se nebála, všimla jsem si v létě na koupališti, jak sociálně vyzrála. Nebála se kontaktu s novými détmi, neznervózňovala se z křiku jiných dětí.
Taky dozrála v kontaktu se zvířaty. Přestala se jich panicky bát, zkouší si je pohladit a vidím, že je jí to příjemné.
V dubnu jsme oslavili Linduščiny sedmé narozeninky. Opět v poklidu.
KVĚTEN
V sobotu jsme byly i s Lybunou na Statku Bernard ZDE. Bylo úúúžasný sobotní odpoledne. Pro děti bylo připraveno 9 soutěží, i se zvířátky. Li vše v pohodě zvládla. Vyrazila si ještě pravý stříbrňák.
Po delší době jsem zapnula notebook, abych konečně doplnila resty. Ale hlavně jsem opět nostalgicky vzpomínala a prohlížela videa. Jak jsme slavili každý rok svátečky Lindušky a říkali si, jak jí vždycky bude tento den, provázet s dnem prvním ...do školy.
Oslavili jsme narozeninky dospělého bratříčka. Opět mi hlavou letí věty typu... jak to letí, jak je to neskutečně neskutečný... neuvěřitelný.
Původně jsme s nevlastním otcem naplánovali, tedy on naplanoval oslavu na chalupě. Mělo být překrásné počasí, ale nakonec takový pařáky nepřišly, oslavička byla doma a velmi se vyvedla. Moooc jsme si ji úúúúúžilííí. Nejvic asi Li, která se slavit připravovala nejméně týden dopředu.
Jinak počasí letos... jarní už snad od začátku února. Supééér. Ale taky si pamatuji, že když jsme slavívali narozeniny Petříka, tak bývalo překrásné a slunečné počásko.
Dnes u kadeřnice, když jsem čekala až mi vlasech zapůsobí melír, listovala si blogem. A zjistila jsem, jak mě letos Libuše zanedbává. Už několik let mi pravidelně a hlavně vytrvale nosila čerstvé květinky.
Například si pamatuji na hyacinty, které uměli provonět celý byt. A navíc, pohled na ně byl neskutečně nabíjející. Neuvěřitelná energie z nich vždycky vyzařuje.
Jojo Libuše, letos ani ťuk. Schválně se podívej, jakou nádheru jsi mi vytrvale a každý týden nosila. Tulipánky, narcisky... pamatuješ? Děkujuuuuuu moooc!!!
Li konečně ráda jezdí v autě. Sice se jí při delším cestování dělá pořád stejně blbě, ale už z ní není dááávno příšerná cestovatelka, jak jsem často psávala.
Vzadu u sebe má zvukový volant, takže ho spouští při odbočování, startování a nohou virtuálně brzdí a přidává plyn.
Často si povídáme o dopravních předpisech, značkách a vůbec o celém dopravním provozu. Ale hlavně, jak a proč je velmi důležité dodržovat dopravní předpisy.
Samozřejmě, že jsem si už tisíckrát řekla, že budu HLAVNĚ dodržovat rychlost a nééé jezdit jako hovado. Jenže takový předsevzetí mi vydrží chvilku, do tý doby než si uvědomím, jak lehce bych mohla přijít o papíry a vzpomínka na pár známých, co se jim toto, tedy nedodržení rychlosti stalo osudným a byli raz dva bez papírů a s pokutou jako prase.
Včera jsem si nahlas oddychla, když jsem minula ,, měřiče,, ...už budu fakt jezdit pomalu, jet o minutu dřív, tak chytli mě :-D. A dneska taky. Přeříkávám nahlas: tedy fakt jsem zase měla štěstí, že mě nezměřili!
A zezadu se ozvalo naštvaným hlasem : TAK UŽ KONEČNĚ DODRŽUJ PŘEDPISY, TY ČURINOOOOOOO!
Málem jsem odpadla, slovo čurino ... tak to fakt nepoužívám!
Doplním... ale byly úúúžasnýýý! Krásně jsme si je prožili. Akorát nestíhám, ale fotky jsou už dávno na Rajčeti.♡♡♡
Jinak letos jsme s Li začaly cukroví péct s předstihem. Už začátkem listopadu a všechno jsme taky řádně zavčas sežrali. A Libuše nás následovala a sežrali jsme jí to taky.
Zdobení a balení dárečků
Kromě včasného pečení cukroví, tedy našich milovaných vanilkovych rohlíčků, přišel i předčasně Ježíšek. Pro maminkuuu. V pátek jsme se s Li vrátily domů, tatínek ještě jezdil na chalupu... a koukáme, v obýváku překvápko.
Žehlící stanice, prkno
Vlastně ani nevím, proč jsem protáhla držku a myslela si, jak úúúžasně si požehlím s novou žehlící stanicí, na novém mega velkém prkně, se kterým se asi pěkně nadřu.
Říkala jsem si, zvláštní ... když jsem chtěla sušičku, všude hlucho a spousta námitek, koupila jsem si jí tedy sama. Žehliček jsem si za svůj život koupila asi deset a vždy jsem tajně věřila v jejich samožehlící efekt
Každý, kdo mě zná, ví ...že nenávidím ve svém životě dvě věci, spíš činnosti.
1. žehlit (jak já umím luxusně věšet a skládat prádlo = prádlo není nutné žehlit)
2. koulet játrový knedlíčky
Noooo, i když to tak vezmu, tak s přibývajícím věkem, toho začínám nenávidět čím dál, víc.
Moje kamarádka se smíchem pravila... poté, co jsem se jí svěřila se svými pocity z dárku ... hele, my jsme děsný krávy, čím víc toho dostáváme, tím víc jsme nevděčný a ještě nasraný. :-D Dost jsme se nasmály!!!
Myslím, že co se týče žehlení, jedinou radost mi v tomto směru, může udělat někdo, kdo mi vyžehlí, uklidí vyžehlené prádlo do skříně a ještě se s ním nepotkám.
Nooo a chlapeček pravil, že si to táta asi koupil pro sebe, aby se mu dobře žehlilo.
P.S. Doufám, že z tohoto závěru je zřejmá má láska k žehlení a jak se na ní aktivně podílím.
Nebudu psát, že všechno letí, protože je to jasný. Ale letí, to. -:D LINDUŠKA byla u zápisu do první třídy. Vůbec jsem neměla žádné obavy, jak před rokem. Obavy z toho jestli se vůbec někdy dokáže Li socializovat v kolektivu, jestli neprobrečí první půlrok ve škole... jako to udělám, aby TO zvládla?
Ale veškeré obavy mě vlastně přešly v létě o prázdninách, kdy Li najednou a sama začala být sama iniciativní v kontaktu s dětmi, přestala se bát, bát něčeho, co se vlastně ani nedá označit, slovem bojácnost.
Samozřejmě, že jsem nejvíce obávala toho, abych neudělala špatně, že nechodí do školky. Bohužel, ať jsem zvažovala, posuzovala, proč dát Li do kolektivu, žádné plusy PRO školku mi nevycházely.
Na to, aby tam brečela a já čekala až si zvykne, to mi nepřijde OK. Na to, abych jí tam ráno v osm odvedla, v devět měly děti přípravu na procházku, v 11h příprava na oběd a já jí ve dvanáct vyzvedla. Samozřejmě, že jsem si všimla, že děti ve školce tráví skoro celé dopoledne venku na zahradě. Navíc Li není úplně takový to přírodní, poletující dítě venku. Další a velký problém je strava. To jsem věděla.
Věděla jsem, že požadovat indiviuální rytmus a určité omezení stravování pro Li, bude nemožné. Což je tedy hlavním důvodem, proč jsem odmítla zapsat Li do školky.
Je mi jasný, že dítě potřebuje kamarády... v podstatě nemám nic proti školkám, ale je fakt, že já je stále vnímám jako odkládací zařízení. Zatím mě opravdu nic nepřesvědčilo o opaku. Mám stále spousty kamarádek s dětmi stejného věku, které do školky chodí od tří let a stále tam pláčí!??? To mě děsí, tedy ta představa, že by Li chodila do školky a plakala tam. To je pro mě nepředstavitelný.
Takže jsem si řekla, že Li školka nebude ničím prospěšná, natož přínosná.
V podstatě jí tam budu pouze odkládat na ona bude nešťastná, ale stále jsem se bála, aby to pak u Zápisu zvládla (spousta dětí, hluk, zmatek, odloučení Li).
A zvládla to přímo perfektně. A její pocit ze zápisu?
Hoodně to tu zanedbávám, tak ten prosinec zkusím v kostce sepsat.
Hlavně začnu tím, že je spíše jarní počasí. Celý prosinec bylo teplo, občas padnul teplotní rekord. Naposledy první lednový víkend, kdy tu bylo asi 10º. Předpověď i nadále hlásí teplo. Počasí
A vlastně, o kom bych měla nejvíce psát, nepíšu. O Lindušce. Naše holčička je nejúžasnější, nejmilejší, láskyplná, něžná, jemňoučká, roztomilá. Neskutečná. Je to neuvěřitelně jemňoučká holčička. Šikovná, stále potřebuje být v akci. Pracovat, tvořit. Nádherně mluví, samozřejmě používá Ř. Čistě.
Navíc je velmi chytrá. Je pravda, že kolikrát večer bývám unavená a vycucaná. Ona je zase na druhou stranu taková všetečka a naschvalníček. Ale ona to okamžitě pozná: Štěpinko, miláčkuuuuu chceš namasírovat? Taková zaklínací věta, při které se vždycky zarazím a uvědomím si to NÁDHERNÉ ŠTĚSTÍ, CO MĚ POTKALO. JAK BYCH SI VŠEHO MĚLA VÁŽIT. (A opravdu mě Li krásně namasírovat.)
ANO, moje úžasná sladká holčička mě STÁLE A NAPROSTO BĚŽNĚ oslovuje miláčku, Štěpinkoooo... Štěpi, Štěpánko.
Nemohu napsat jednou větou, že mě to dojímá, že se mi z toho vždycky rozklepou kolena, že tuhle malou, sladkou princeznu mám za odměnu, ale že si to ani nezasloužím. Tisíckrát a jednou si připomenu, že už na ní nikdy nezvýším hlas. Ona je tak neskutečně hodná. Nenacházím slova, abych Li obrazně popsala.
Jsem šťastná, že si Li můžu užívat dosytosti a bez jakýchkoliv omezení.
První představení
4.12. měla Li své první gymnastické vystoupení. Obětavě přišla i babi, i když toho všeho musela mít přes den plný zuby. Obětavě vydržela celé dlouhé představení, bála jsem se, aby se jí z toho neudělalo zle. Dvě hodiny stát v tělocvičně, když měla za sebou celý vyučovací den. Linduška byla šťastná, že tam byla babi, stejně si nikoho jiného nepřála, než babi. Jinak nechtěla, aby někdo jinej chodil. Sestava se jí mooooc povedla a dokonce p.uč. Lada, jí moooc pochválila. Říkala, že je Li dobrá, že by bylo dobře kdyby u toho vydržela, že má dobře našlápnuto... na dráhu gymnastky.
Má perfektní držení těla, je ohebná, mrštná a do gymnastiky neskutečně zažraná.
Čert a Mikuláš
Koupila jsem lístky na Mikuláše, aby si Li užila. Ve smyslu, že nechodí do školky, tak aby nebyla ochuzena o besídku.
Jinak besídka byla hrůza a děs. Li se bála, čerti šílenci, co mlátili řetězy, řvali a vůůbec strašná šílenost. Bylo mi Li líto, naštěstí tento zážitek Li nijak nepoznamenal. V noci spinkala klidně a žádný běsy.
Dostala balíček a doma na okně na ní čekal další.
Taky jsme byly s babi, tedy s její třídou prvňáčků na Vánočním tvoření v Zámečku. Dětičky dělaly vánoční přáníčko.
Pak jsme byly s babi a její třídou v Knihovně. Vánoční čtení s čajíčkem a sušenkou.
První brusle
Samozřejmě, že Li brečela. Bála se, přesvědčovala nás, že brusle jsou nebezpečné. Nakonec jsem došla pro branku a Li se přestala bát, i když stále byla v křeči.
Linduška je stále pohlcena gymnastikou. Minulý týden jsem se vetřela do tělocvičny, abych zdokumentovala Linduščiny začátky.
Linduška
Linduška
Linduška
Jinak teplotní rekordy stááále padajííííííííííííííííííí.... ve čtvrtek bylo skoro 20°C. Tedy opravdu musím říct, že je stále krááásné počasí, teploučko.
Blíží se konec října a teploty jsou letní. Ještě teď v sedm je skoro 18ºC. Vlastně skoro celý říjen bylo krásně. I předminulý víkend byl také letní.
NÉÉÉÉ, jako minulý rok, kdy už napadl sníh, byla fujavice...
Nooo a já jsem dnes sklidila kytky. Bylo mi jich líto, měly ještě spoustu květů a poupat. Ale bála jsem se, aby mi neulítly... Protože teplé slunečné dny, provází neskutečně silný vítr.
Další rok utekl...
Slavím další narozeniny. Moooc děkuji za všechny dárečky. Nejvíc se na oslavy těší Linduška. Opět jsem dostala od Ly spoustu dárků a to mi ještě chudák táhla těžkou tašku lahůdek a pití. Mami, děkuji. Moooooc! Vždycky toho od tebe dostanu!
Peťulko, tobě taky DĚKUJI!!! Fefikovi neděkuji, protože blog nečte.
Li začala od září chodit na gymnastiku. Jsem ráda, že jí úplně pohltila. Li se nemůže dospat úterka a čtvrtka. Navíc jsem přešťastná, že nebrečí, ale naopak mě vyhazuje, zakazuje pozorovat, čekat v šatně. Nesmím být v dohledu. Spadl mi obrovský, ale skutečně, obrovský kámen ze srdce. K tomu jsem šťastná, že Li je posedlá gymnastikou a cvičením. Zrovna jsem si říkala, že dát mě, naši na gymnastiku, tak se tam asi zblázním. Tedy, že bych z toho výběru byla velmi nešťastná. Rozhodně vybrat naši gymnastiku pro mě, utrápila bych se. Tělocvik jsem vzdycky stejně nenáviděla jako matiku. Tedy néééé, že bych nerada sportovala, ale rozhodně jsem vždy tíhla k malování, čtení a klidu. A nééé nějakému poskakování a překonávání vlastního já. Hlavně udělat přemet, bych se dost bála a nikdy neudělala.
Li teď místo čistých a perfektních kotrmelců, švihá v posteli spíše přemety. Mám radost, jak je šikovná.
Dnes večer jsme se vypravili na ohňostroj. Moc se mi nechtělo, cítila jsem se
na jsem se na brzký odjezd do postele... nevýhoda starých rodičů. Pohodlnost.
Ale šla jsem. Tedy i tatínek. Na zahájení festivalu jsme tedy byli po delší době, protože jsme většinou byli na dovolený. Padla na mě nostalgie ... radši bych se válela u moře. Ale tatínka holt bolí ramena, má zánět šlach, takže letos nic.
Už asi 14 dní plánuji, že si pojedeme zaplavat. Včera od rána pršelo, tak si říkám jestli pojedeme do Jáchymova nebo do Varů, do Arény. Tam jsem ještě nebyla. Mrkla jsem na YouTube, abych viděla, jak to tam vypadá. Nakonec jsme se rozhodly pro Jáchymov. Překvapilo mě, že si to Li vůbec nepamatovala. Myslím to krásný okolí Agricoly.
Super jsme si zaplavaly, i když mě Li lehce vysírala celou dobu. Pak už v závěru, při odchodu mi ujely nervy a lehce jsem jí pleskla po tlamičce, aby už sklapla. Stále má nějaký připomínky. Stále se jí něco nelíbilo... nejdřív, že se nebude sama svlékat, nebude si sama skládat věci, neumí si sama svlíct triko...
Protože jí samozřejmě víc zajímaly skříňky a zámečky... NÉÉÉÉ, aby mákla a sama se svíkla a nafoukla rukávy. To ještě protestovala, že se neosprchuje, to jsem s ní u sprchy cloumala a rvala jí tam...Li šílela a já ještě víc. A jak jsem jí ve finále pleskla, tak to bylo za to, že nejdřív jde na záchod, ten jsem jí tedy umyla, protože mi před tím zavelala, abych umyla prkýnko, že jí nestačí obložení papírem. Přitom záchody čistý, krásný ... ona ho viděla a hned: co to je jako za záchod, nějakééj divnej? (byl vysoký)... tam nejdu. JÁ: dělej, já pak s tebou nikam za pár minut nejdu a chytla jsem jí a vysadila na mísu. Li záchvat nasranosti, tak už jednu měla... to hned spustila, že jí to bolelo a že mě hned taky pleskne a kopne... a hodně. To jsem jí nepleskla přes tlamičku nějak hodně, jen jsem jí třepla.
Ale jinak super plavání. Doma jsem přemýšlela, proč jsme minulý rok nejezdily vůbec plavat. Pamatovala jsem si, že to bylo kvůli tomu, aby se Li nenastydla, protože otec byl minulý rok furt dost nemocnej, že málem skončil v nemocnici. Že jsem se bála, abych neprostydla Li a ona to od něj nechytla. Ale už jsem si nepamatovala, proč jsme nejezdily na podzim? Mrkla jsem na blog a hned jsem to věděla. 27.10. začal padat sníh a být hnusně!!! Až do 11.9.jsme se jezdili koupat na Michala, jak bylo nááádherné počasí, pak jsme 28 letěli do Turecka na 15 dní... sotva jsme se vrátili, tak začal padat sníh. Je mi jasný, že v této době by mi ani koupání v lázních nebavilo.
Agricola /2010/11/Agricola Agricola /2010/11
PS. sotva jsme nabraly směr Jáchymov a po cestě před námi vystupovaly kopce a lesy, (mě takový pohled neskutečně uklidňuje, už od dětství) Li prohlásila, že když vidí ty lesy, tak jí je úplně blbě. Hned si prý vzpomene na houby. Houbařka z ní fakt asi nebude.
Jooooo a taky se mě zeptala, jestli se nedá do Agricoly jet jinou cestou!!! A to jsem několik let litovala a zároveň těšila, jak vyrazím na houby. Ta představa, jak jsem v lese mě vždy, neskutečně pozitivně naladila. Ale bohužel opak je pravdou.
Huráá!
První velká výhra! Linda dnes poprvé byla sama, tedy bez pláče šla sama do tělocvičny a bez pláče cvičila. Před tím horor! Moje noční můra. V úterý při zápisu na gymnastiku, nervičky. Li začala brečet, zavelela: jdeme domů! Já na ní zavrčela: sklapni, nikam nejdeme. Li mi opět připomněla mého bratra. Ten byl vždycky jako beran. Když něco nechtěl, tak i kdyby ho naši zabili, nikdy ho nezlomili, aby bylo po jejich. Li je stejná. Můžu se vztekat, rozčilovat, přesvědčovat, vyhrožovat, uplácet... nic. Nic nezabere. A to se mnou cloumá vztek, že bych dokázala zakroutit, tíím malým krčkem.
Li mi vždycky svým zarputilým chováním vrací do vzpomínek dětství. Li tedy dost zarputile plakala, že nikam chodit nebude. Jsou tu divný lidi maminko! Já :jaký lidi?... co to kecáš? A Li měla fakt pravdu. Všichni okolo se mračí, všichni okolo mrazivý výraz ve tváři. Vlastně se jí ani nedivím. Taky by se mi asi nechtělo chodit někam, kde mi všichni přijdou divní. Pomalu jsem začala vzdávat další kroužek a zmítala se v strašných výčitkách, jak to s tou Li blbě vedu.
Včera na baletu... další deprééése! Opět smyky, řev. Sebrala jsem se a šly jsme domů. Já o sobě přemýšlela, co jako budu dělat až zítra Li na gymnastice ztropí scénu a učitelka jí pošle pryč. Samozřejmě, že Li občas dopoledne zaječela, že s ní na gymnastice budu v tělocvičně... tam je kámen úrazu. Li bude chodit všude a ráda, ale jen se mnou, jen když budu v dohledu a to jaxi není možný a já to samozřejmě nechci. S ohledem na to, že jde příští rok do školy. Obavy, aby nebyla jako můj bratr:-/. Který prý první školní den ve třídě brečel a schovával se pod lavici :-/.
Ale!!! Li dnes překvapila, nejdřív brekla... ale pak šla SAMA a vesele do tělocvičny a cvičila beze mne. Byla nadšená a šťastná.
Supééér!
První zářijový týden jsme s Li a Ly odpoledne, vyrazily do Ly školy. Tedy zcela přesně, do Ly třídy . Linduška byla zaražená, nesvá. Chvíli se tvářila nepřítomně. Pak z ní napětí spadlo a začala malovat na tabuli.
...nooo a první zářijový týden, přiletěl Miloš s Lu. Byli na výletech taky nám z těch výletů přivezli dárečky. Medovinku a Li andělíčka, vonný bylinný polštářek. Li na ničem jiném ani neusne.... děkujemééé!
...zrovna minule jsem si pročítala blog, většinou se dívám, co jsme dělaly s Li minulý rok a většinou mě zajímá, jaké bylo pičasí. Minulý rok 12.srpna byla Li nemocná a dost. Letos taky.
21.8 se vracela Ly z Mallorky a Li v noci začalo bolet v krku, přidaly se opět vysoké teploty a kašel. Takže jsme vlastně ukončily letní sezónu a úplně skončily s koupákem, opalovaním a plaváním. Ani poslední teplé srpnové dny jsme se nevydaly za koupáním. Bála jsem se, aby to Li pořádně neodmarodila. Protože tatínek dostal zánět průdušek a bral ATB, byla jsem v křeči a jako vždy nasraná čekala, že to od něj Li chytí. Naštěstí nechytila.
Babi nám dovezla také spousty dárečků, to se nikdy nezmění, přestože babi říkáme, aby nic nekupovala, šetřila si peníze. Babi nikdy neposlechne a dovalí tašky dárků. Navíc Lindušku zahrnuje dárky každodenně. Li si klidně babi zavolá, zaškemrá a babi přilítne s dárkem. ..
LÉTO
...je skoro konec prázdnin. Neudělala jsem ani ťuk do blogu. A tolik toho uteklo ...a tolik jsme toho prožili.
Byli jsem na Mallorce, zažili si tropická vedra... zvládli spoustu výletů. Libuše nám mezi tímto odlétá na Mallorcu a najdou se zase vrací...
Léto bylo překrásný, překrásný. Možná až moc velký pařáky .
Chodily jsme s Li stále a neúnavně na koupák. I letos byla voda neskutečně ledová. Ale Li udělala velký pokrok v komunikaci s dětmi. Začala s nimi zcela spontánně blbnout, sama je začala podbízet ke hře, hlavně k blbostem. Ještě minulý rok byla před dětmi ve střehu, nechtěla s nimi, sama nikam chodit. Komunikovala, ale nevzdalovala se ode mně. Letos neskutečný obrat. Což jsem byla, tedy jsem šťastná. Původně jsem si na začátku prázdnin říkala, že budeme jezdit na Michala nebo do Klášterce. Ale když jsem viděla, jak se začala Li kamarádit a vyhledávat děti a jak se nudila, když neměla děti, tak jsem ihned tyto nápady zavrhla. To bych musela být blázen někam se trmácet a pak Li bude bez dětí a budeme mě otravovat a zlobit.
Otec trávil léto na chalupě. Byla jsem přešťastná. Občas jsme se navštívili, občas otec přijel, přespal a já se zase těšila až odjede. Krásné a ideální léto. Neskutečně jsem si odpočinula. A na chalupu mě nikdo nedostal ani za zlatý prase. Stejně když jsme se vracely z koupáku, byla Li tak utahaná, že sotva jsem jí osprchovala, během pár minut byla tuhá a spala třeba od 17h až do rána.
Takže plán, že večer skočím do auta a vyrazíme na chalupu, byl neuskutečnitelný. To spíš jsme vykecávaly s babi na Skype. Takže nám ani nepřišlo, že je tak dlouho pryč. A když jsme nevykecávaly, tak jsme si posílaly fotky a namlouvaly na Wha.
Léto se překulilo a máme 1.září ... svátek slaví Linda.
Linduška si dnes svůj sváteční den krásně oslavila. Dostala tolik dárečků, že jsem myslela, že přišel Ježíšek. Tatínek se asi zbláznil a zcela neočekávaně nakoupil spousty dárků. Taneční hru Twister, golfový hole...dalo by se říct, že z nich měla Li největší radost, dostala krásnou orchidej, sladkosti, sedačku na kolo pro panenku. Babi přinesla tašku dárků, ostatně jako vždy. Vytouženou lékařskou knihu se stetoskopem, modelínu, tvarovacího panáčka, žvýkačky, bloček s beruškami, samozřejmě kytičku, golfové hole :-D
Děkujeme moooc. Jooooo a já jsem dostala krásnou bazalku a ještě krááásný květináč k tomu...héheč!
Přes léto Li zhubla o kilo... protáhl se jí obličej. Musím říct, že je to moooc šikovná holčička. Chytrá. Hezky mluví, dokáže vyprávět souvislý text, má stále nepřeberné množství nápadů. Hezky maluje, opravdu hezky. Výstřihuje, tancuje. Stále je miloučká, jemňoučká. Taková křehoučká holčička, která má stále dobrouuuuu náladu. Na kraviny jako dělaná. Ráno se probudí a směje se. A NAVÍC JE NESKUTEČNĚ MAZLIVÁ. Stále by se pusinkovala, mazlila. JSEM TAK ŠŤASTNÁ, ŽE SE TO NEDÁ ANI POPSAT.
Včera jsme byly na kávičce v cukrárně, Li měla velkou chuť na Paříž.
Taky jsme byly s babi ve čtvrtek a pátek na houbách. Linduška byla poprvé. Nikdo se mnou totiž doposud nešel. Já se sama bojím, aby mě neštípla vosa. To bych měla dost starostí sama se sebou a co ještě s Li???
Li nezklamala a opět potvrdila, že je skutečně dcerou svého otce. Sotva jsme vyrazily k lesu spustila hysteráky, že nesnáší les, les je hnusnej, chci do auta, maminkooooo nepouštěj měě! Dej mi ruku nebo spadnu... brečela a brečela a brečela. Naštěstí to babi všechno ignorovala, měla jsem obavy, aby nebyla babi otrávená. Nebyla a odpoledne jsme ještě vyrazily do města a druhý den znovu na houby. To už bylo lepší, les se zdál méně strašidelný, poklepávala si na čelo, že jsem blázen, že by nás mohli klidně v lese, někde neroztrhat medvědi.
Milovnice sbírání hub fakt nebude. Ani nebude mít tu vášeň. Asi nikdy ani nepozná to napětí, před výpravou do lesa, co bude za úlovky.
Nejšťastnější byla Li, že jsme jely Twingem. Jízdu si užívala a z auta nechtěla ani vylézt. V lese občas zakvílela, že chce do auta a počká v něm na nás.
Otec doma, vážným hlasem pravil, že les je nebezpečnéj ...proč to řekl, to fakt nevím. Ale v tomto směru, co říká... bývám vždy v silně rozpolcené mysli.
20.8.13
Poslední koupákový den, poté za tři dny Li opět skolily čtyřicítky. Takže pro nás léto, tedy koupání skončilo. Protože Li má dodnes kašel.
Marianské Lázně
...nooo a taky jsme byli na Mallorce ... výletovali... všechno dopíši... doplním.
....taky jsem nepsala na blog, protože se mi nechtělo. Nejen kvůli videím, která nešla vkládat, ale protože jsme v pondělí měli jet s Li na kliniku do Plzně.
Nakonec jsme nejeli. Dr.mě docela naštvala svým přístupem. Tedy jsem naštvaná s odstupem času. Na pětileté prohlídce jsem se zmínila o bolestech bříška, co má Li. Samozřejmě, že už nejsou intenzivní jako v prosinci. To bych to, tak dlouho nenechala. Dr.mi navrhla ještě udělat další krevní testy. Na lepek apd. Je mi jasný, že bolesti břicha se u Li váží na příjem potravy, tedy mají nejpravděpodobnější příčinu bolesti.
Li se zdála Dr.podvyživená??? S nízkým BMI. 13,2. Nízké BMI jsem měla do doby než jsem otěhotněla a byla jsem s ním, víc než spokojená.
Taaakžee by to mohl být příznak celiakie. Blbost jsem si myslela. A dobře. Žádnou celiakii Li nemá. Nemá průjmy, zácpy, teploty, zvracení...jen jí prostě trápí nadýmaní. Espumisan vždy zabere.
Jooooo jinak Li váží 16,2 a měří 108 cm. No a co? Já jsem taky byla celou školní docházku, třetí nejmenší ze třídy. A ty dvě menší holky než já, měly navíc těžké srdeční vady. Taaakžee? :-)
Li vyšly testy pozitivní nějakou autoimunitní záležitost. Takže směr do Plzně na další vyšetření. Dr.mi zavolala, aby jsme si připravily věci na hospitalizaci. Jó a že s Li nebudu být moc přes noc, abych si sehnala ubytování. Já hned krev v hlavě. I z toho, proč jako hospitalizace? Proč to s námi Dr. blíže neprobrala? A to, že nás možná na víkend pustí! Tak já vytočená, volám Dr. že s tím nesouhlasím, že nevidím důvod proč dělat Li vytření endoskopicky atd. Navíc bez možnosti mé přítomnosti přes noc. Přestože na to mám ze zákona nárok. Úplně mi bylo jasný, když staniční z Plzně naší Dr.upozornila na to, že nebude možnost mého pobytu, z důvodu nedostatku lůžek. Úplně je mi jasný... no jooooo, blbečkové z vesnice, ať si ňák poradí, ty se tu nemusí válet a zabírat místo. Známe.
Dr.jsem zavolala, že ať kliniku zruší, že jsme se dohodly na rozšířených krevních testech, sonu, popř. rentgenu. Ale rozhodně neee, na endoskopii, kolonoskopii a nebo gastroendoskopii. Vše pod narkózou. To tedy neee.
NEJSEM blázen, abych toto vyšetření nechala Li dělat. Nakonec, stejně se na nic nepřijde a ve finále až jí na podzim opět skolí koliky, tak bude veškeré vyšetření absolvovat znovu.
Na Dr. jsem byla spíš naštvaná, že Li jí půl roku nezajímá, bolesti břicha má v podstatě od narození. Naštvala mě i tím, že nebyla schopná mi v zimě poradit nebo napsat nějaký lék proti bolesti. Když jsem jí volala, co mám s Li dělat, když má opět ty zachvatovité bolesti. A bolestí brečí. Nenapsala mi nic, ani ten Buscopan, co je na předpis. Pak mě štvalo, ze jsem nešla zpátky do nemocnice, aby mi poradili, co jako mám dělat? ??
Samozřejmě, že jsem chtěla brnknout svojí doktorce, ať mi to napíše, ale nechci zase obcházet dětskou Dr.
