Ráno

Při posledním příspěvku jsem si říkala, že se to tu na blogu točí jen o tom, jak jsme se jely v pátek koupat, jak jsme v sobotu vařily, jak jsme v neděli všichni "někam" jeli. :D Že to musí být, pro ty, co čtou blog, velmi nudný.
Řekla jsem si, že budu pečlivě zaznamenávat všechno, co mi řekla Linduška. Moc o tom nepíšu, určitě néééé tolik, jak hezky kecá a jaká je rozumbradička.

Pondělí 4.10. dopoledne ... pondělky nemám ráda, dalo by se říct, že to je jedinej den, kterej doslova nesnáším, ikdyž někdy, třeba po prodlouženým víkendu nebo svátcích, jsem ráda za každý nový pondělí :D:D:D
Každý pondělní dopoledne probíhá stále stejně... ostatně se neliší od jiných rán.:) Po ranním probuzení Linduška nabere směr sedačka, hezky jí připravím deku a polštářek, někdy i termovku, když se mi zdá, že je prochladlá. Letím pro míko-fíko. To už Li řve: maminko, míko-fíko, namažat tygja Anolda /stále mu mažu ocas eukalyptovou mastí/, neexistuje, že bych si dovolila nenamazat ocásek... šišíííííš maminko, namazat očásek. Máme novou e. mast. Silnou. Já eukalypt nemusím, jsem na něj alergická, vždycky mě děsně rozekejchá. Li: maminko, čuchni, to je šíla, co? /jakože je silná vůně/ Budeš kejchat? Š: udělám ti mlíko. Li: nééé, ty nééé...táta, táto delej, míko- fíko, milujuuuuuuuuuuuuu!!!!
Ani si nestačím vypít kafe a Li se chce kakat... Li: nóó? Péťa nedal pekýnko a špad do žáchodu /vyprávěla jsem Li., jak si jednou, když byl Péťa malej, zapomněl si dát malý prkýnko na záchod a spadl do něj/ a od tý doby, mi to vždycky připomene a musím jí tom dokola vyprávět ...většinou mám už i ustláno, zůstávám v koupelně, abych se zgulturnila. Li: máš umytou pajici? Budeš še mejt? Šmrdiš? Zachvíli Li odlepí háček, co jí na něm visí plena na ruce. Přilepí ho dolů na pračku. Li: hejéééééééé, dývej še, mám vodýcího pša a pes špí. Vydyš to. Šišíš, co ti žíkám, ty Jarko Škvarko.  Néééé, nešlapej na vodýcí pša, šeš šlepá? Šlápla jsem na plenu, co jí připomíná vodícího psa!? A Jarko, jakože jsem šáhlá na hlavu. Pak si jdeme čistit zuby. Posadím Li na pračku. Mám výraz v tváři, že se mi jí nechce tahat nahoru... Li: posadýš Lindulku na pačku? Nevyjeděla by Lindulka, je majinká, víš? Nejiděla by do zercadla. A či hóódně pašty. Néé, májo pašty! Zahodym kajtáček na žem a nešeberu. Š: to je ale hodně pasty, zase ti dám. Li: néééé!!! nečííííí, zamyky zamyky, nyc nežeknu a Linda dělá, že si zamknula pusu :D
Ještě musím narychlo udělat aspoň polívku, Linda musí být samože na lince. Krájím zeleninu. Li: děléééj, kájej, kájej pomaju,nežížni se ty Jarko. Linda, ale nesmí sahat na nože, jinak ví, že bude zle...pospíchám, položím nůž lákavě těsně vedle Li. Mrknu okem po Li. A vidím, že už ho má v ruce... Š: co jsem ti říkala? Li: můžu pučit nůž? ...nebóój ty pošránku! Š: já ti dám ty posránku, co jsem ti říkala s nožema? Li: ufiknu mamince Šepánce pestíček, žlobí! A vzápětí sahá na hrnek s čajem. Li: je hojkej? Můžu pít? Š: joo, můžeš, ale nepolej se. Nemůžu tě převlíct. Poleje se. Linda konstatuje: samožejmě še pojila. Nejadí, štane /že se to stane/. Mávne nad tím ručičkou a dodá: či bečko. Š: noooo, já nemám čas ti dávat brčko, navíc ti ten hrnek ještě spadne na zem. Li: či bečko, henek mi nešpadne. Š: né, žádný brčko! Li: néééé, nebudu pít čaj, hodym henek na žem, nebudu pit mam zavženou pušu. Š: nooo, tak to zkus a uvidíš! Li: ty ujidyš! A je naštvaná, chce z linky dolů. Hodím na ní nevraživej pohled a ona hned: nebudeš tady bečet po Lindulce? Neboooj, vek /vlk/ tu neny. Dávám jí dolů a ona jde do obýváku a počítá si do kroku: jeden, da, čí... a zpátky přijde s princeznovskou korunkou na hlavě: hejééé, koukej, pincezna kjásná pišla.
Když se kdykoliv a kdekoliv Lindušky zeptám, nebo kdokoliv cizí se jí zeptá, jak se jmenuje, vždy odpoví: Ješková. Nikdy neřekne jméno. A ještě zvláštní je, že říká Ješková, když písmenko L, vyslovuje normálně, jako L ...Linda, Lindulka...
Jóó a ještě ráno v posteli, ani nevím proč, říká: Lindulka je pevní toje dítě. Š: ty nejsi první dítě, ty jsi druhý, Péťa je první dítě. Li: nééé, Lindulka je pevní dítě toje. Š: joooo, tak jo... Péťa je teda druhý moje dítě... Li: a Miška je taki druhý dítě. Š: nééé, Miška není moje dítě. Li:  jooo, je! Miška je taki toje dítě a Péťa taki a Lindulka taki. Nechci hned od rána Lindušku dráždit, tak souhlasím. A jsem ráda, že i Miška je moje další dítě. Akorát si vždycky říkám, co všechno se honí v tý malý hlavičce. Na co všechno nemyslí...