gymnastika

Huráá!
První velká výhra!  Linda dnes poprvé byla sama, tedy bez pláče šla sama do tělocvičny a bez pláče cvičila.  Před tím horor! Moje noční můra. V úterý při  zápisu na gymnastiku, nervičky. Li začala brečet, zavelela: jdeme domů! Já na ní zavrčela: sklapni, nikam nejdeme. Li mi opět připomněla mého bratra. Ten byl vždycky jako beran. Když něco nechtěl,  tak i kdyby ho naši zabili, nikdy ho nezlomili, aby bylo po jejich. Li je stejná. Můžu se vztekat, rozčilovat,  přesvědčovat, vyhrožovat,  uplácet... nic. Nic nezabere. A to se mnou cloumá vztek, že bych dokázala zakroutit, tíím malým krčkem.
Li mi vždycky svým  zarputilým chováním vrací do vzpomínek dětství.  Li tedy dost zarputile plakala, že nikam chodit nebude. Jsou tu divný lidi maminko! Já :jaký lidi?... co to kecáš? A Li měla fakt pravdu. Všichni okolo se mračí,  všichni okolo mrazivý výraz ve tváři.  Vlastně se jí ani nedivím. Taky by se mi asi nechtělo chodit někam,  kde mi všichni přijdou divní. Pomalu jsem začala vzdávat další kroužek a zmítala se v strašných výčitkách, jak to s tou Li blbě vedu.
Včera na baletu... další deprééése! Opět smyky, řev.  Sebrala jsem se a šly jsme domů. Já o sobě přemýšlela,  co jako budu dělat až zítra Li na gymnastice ztropí scénu a učitelka jí pošle pryč. Samozřejmě, že Li občas dopoledne zaječela, že s ní na gymnastice budu v tělocvičně... tam je kámen úrazu.  Li bude chodit všude a ráda,  ale jen se mnou, jen když budu v dohledu a to jaxi není možný a já to samozřejmě nechci. S ohledem na to, že jde příští rok do školy.  Obavy,  aby nebyla jako můj bratr:-/. Který prý první školní den ve třídě brečel a schovával se pod lavici :-/.
Ale!!! Li dnes překvapila,  nejdřív brekla... ale pak šla SAMA a vesele do tělocvičny a cvičila beze mne. Byla nadšená a šťastná.
Supééér!