malá rýmička

Vždycky když si pomyslím, že Li už pěkně dlouho nemarodila ...šup a je tu nemoc. Naštěstí to vypadá jen na nachlazení. Musím říct, že jsem se fáááágt tetelila blahem, jak se hezky letos všem rýmám, vyhýbáme. Pochvalovala jsem sama sebe, jak jsem udělala dobře, že jsem Li stáhla ze školky. A to musím říct, že jsem fakt ráda, protože Li je zdravá. A byla by asi stále, kdyby si neustále nerozvazovala čepici, jelikož šílí z toho, když jí něco někde škrtí. Se mnou si nedovolí rozvazovat a různě povolovat nepříjemno u krku. Jakmile vyrazí s otcem ven, hned má holej krk. Ale tentokrát se už za mými zády, pravděpodobně odhalovat nebude, protože brečela, že táta na ní nedával požor a už je žase nemocná. V úterý hlásila škrábání v krku, ve středu jsem se už obávala, že jí skolí průdušky, jak se rozkašlala nebo uši. Naštěstí z toho snad nic nebude, je bez teplot, občas zakašle, leju do ní tymiánový sirup... snad to zabere. I včera odpoledne jsme vyrazili na procházku, dokonce si Li nechala šálku přes nosík. Odporně fičelo, sama se obávala, aby nekašlala.

Dnes nááádherně nasněžilo. Romantika. Sněhový království. Sněhu bylo všude Li po kolena. Náherný, bílý, čerstvý a hlavně čistý sníh. Vlastně dalo by se říct, že letos první pořádný sníh. Po obědě jsme vyrazily s Li na sáňkách. Na náměstí si hloubila tunely ...pořádně si vychutnávala tu pravou zimu.
Škoda jen, že padal mokrý sníh a teď večer prší... takže ráno bude po sněhu.

P.S. musím si zapsat, že letos je zima milosrdná. A doufám, že to tak vydrží. V podstatě nebyly ještě žádný dlouhodobý mrazy a přívaly sněhu. Kolikrát mi připadalo, že je březen a néééé začátek ledna.

...musím říct, že mě docela Li překvapuje, jak hezky maluje. Není tomu dlouho, co jen tak čmárala klikyháky. Tedy doposud nejradši vystřihovala a lepila. Pokaždé když něco namaluje, vždycky vezme lepidlo a nůžky a obrázku vystřihne a přilepí nožičky.
Na obou malůvkách jsem já. Na prvním mám na čele přitlučenej hřebík :-D ??? Proč??? Na druhém jsem se slunečními brýlemi.... MILUJŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮ LIIIII

...

Princezny a princ ...ale princezny byly pěkně nenápadný ježibabky...

Néééé, vůůůbec to tu neflááákám! Vůůůbec... akorát mě dochází večer síla, občas něco ťuknout do noťasu. Naše drahá Li, ožívá po 20h večerní. To znamená, že se aktivně věnuje jízdě na koloběžce, intenzivně vaří nejen kávu pro panenky. Ještě intenzivněji začíná přenášet hračky z pokojíku, do obýváku. Jsem unavenááááá... dochází mi tvůřčí smysly. Zůstávají smysly, tedy spíš zůstávám, poslední večery vzteky smyslu zbavená, že ta malá čertice  udělá z obýváku večerní skladiště a hodlá odpadnout po 22h. To už i táta většinou spí.
Néééé, není přespaná z poledního spánku, ten už skoro odbourala. Sice musí povinně v poledne zalehnout a nejméně hodinku odpočívat.
Na druhou stranu musím říct, že si jí neskutečně užívám. Užívám si opětované, čisté lásky. Užívám si toho nádhernýho pocitu, že se mnou Li touží být. Mazlit se, pusinkovat... hrát si. Jsou to neskutečný dávky štěstí.

Ještě u nás byl Ježíšek z Varů :-D ...když jsme v této sestavě, začíná teprve hukot. To, pro změnu začíná být Li smyslů zbavená!

...kromě toho, že Li spáč nikdy nebude... tak furt stále stejně padá. Před 14dny mi opět slítla ze schodů. Dopadlo to dobře, ale když jsem jí viděla, jak po břiše klouže po schodech a pak se zaháklou rukou v zábradlí, visí ze schodů... opět jsem jí nechtěla ani zvednout... naštěstí představa rozbité pusy o hrany schodů nebo zlomené ruky, se nevyplnily. S rukou nic neměla, akorát jí trochu bolelo rameno. Měla jsem takovej vztek, že ještě slízla pár na prdel. To necítila, měla kombinézu. Jak se jí podařilo slítnout, nevím. Otočila jsem se a už jsem jí viděla jet čumákem dolů...