Rok 2016 ( smolím už několik týdnů)...vlastně měsíců

... ani nevím, jak půl rok utekl od mého posledního příspěvku. Asi vždycky začnu psát... když si vezmu do ruky noťas, tak vlastně nemám žádnou výmluvu, proč tu nepíši. (JEŽÍŠ, CO JSEM TO ZASE ZPLODILA ZA VĚTU?)
Přitom když si tak brouzdám v blogu, jsem velmi ráda, že jsem ho začala psát. Spoustu věcí bych vůůůůbec nepamatovala a zcela správně, jak jsem kdysi předpokládala.
S Péťou, když byl malý, jsem všechno tak intenzivně prožívala, ale vzpomínky se rozprskly jako prasklá bublina bublifuku ve vzduchu.
Teď jsem velmi ráda, že jsem začala psát a snad si to nechám i vytisknout.
Bude to moje první něco asijakokniha... ha ha ha... kniha? Silné slovo. Brožura, katalog spíš. Vlastně Lindy kniha. Bude se asi jmenovat Vzpomínky ? pro mojí céru... Ježíííš nééé, tak to je extra smutný a EXTRA TRAPNÝÝÝ, UHOZENÝÝÝ A FAKT DOST BLBÝ... zůstane to... Linda a my.
Nééééé, to ne. Vymyslím  něco jiného. Možná.  Třeba ... nevííím... něco jako...
NEVÍÍÍÍÍÍM!

Taky se musím sama nad sebou zamyslet...proč sem píši pátýpřesdevátý, bezladuaskladu. Někdy se fakt nechápu.

Přesně za dva měsíce jí bude osm. Z naší roztomilý holčičky je pomalu předpuberťačka. Je drzá, odmlouvá, neposlouchá, nikdy a nikoho. Utrhuje se na nás, zkouší naší trpělivost a nikdy, ale opravdu nikdy nehodlá udělat nic, co nechce udělat. Za změnou jejího chování, obviňuji školu. Ano, je mi jasné, že kolektiv, kamarádi ...prostředí, ve kterém tráví převážnou část dne, jí ovlivňuje, formuje, utváří její osobnost. Uvědomování sama sebe. Naprosto přirozený jev.  Ale to, co mi vadí, je to, že naše holčička zásadně přebírá chování negativního směru. Jako je odmlouvání, hrubé chování a neustálá hádavost. Takže jsem nabyla dojmu, že Li škola jen kazí.
Na druhou stranu musím říct, že je stále miloučká a něžná, když tedy chce. Ve škole se výborně učí, jde jí to samo. Je pečlivá, krásně píše a musím uznat, že nedělá ani chyby. Napíše např. písemku bez chybičky a v perfektní úpravě.

...pokračuji a po přečtení musím říct, že jsem vlastně napsala, co jsem chtěla.

březen 2016


únor 2016


leden 2016

prosinec 2015

Vánoce jsem poprvé v životě, co jsem s Fefíkem, strávili na chalupě. Vyjímečně tedy proběhly v klidu a celkové pohodě, ikdyž jsem se obávala, že budu žrát Lexauriny, 😀v krátkých intervalech několika hodin.
Nééééé, nejsem psycho...  Naštěstí Fefík  měl asi nějaký pozitivní období, že vše dobře snášel, už nějaký ten týden před, byl optimistický, což v tomto období bývá silně sevřen negací.

Dopis pro Ježíška... poprvé jsem chtěla Li říct, kdo JAKO nosí dárky. Nechce se mi věřit, že stále věří, že je to Ježíšek... po tomto  seznamu vánočních přání jsem chtěla Li,  natvrdo a zcela nekompromisně říct ... milá  holčičko, jsme to MY!

BOŽÍ DAR 

...jelikož jsem již někde na blogu zmiňovala, že miluji vánoční čas v blízkém Německu, vydaly jsme se s Li a Ly na Vánoční trhy na Boží Dar, mimo jiné hodit dopis Ježíškovi a nabrat směr Oberwinsenthal. Bylo skvělý, skvělý... Trhy byly 100% vydařené, nesly v duchu historie a top bylo venkovní muzeum lyží a saní.
Ještě jsme se stavily u kamarádů na Božáku... okusily nádech starých časů, vždycky mi zajímaly osudy domů a jejich obyvatel, dokázaly mě zcela vcucnout do života domu ,,předtím,,. Kamarádka zachovala  stopu starých časů domu, jeho vlastní horské Já. I ta směsice zvláštního zápachu domu, ale neee zatuchlina, mě zvláštně  oslovuje a jednoznačně voní. To je právě pro mě, dušička historie.

Oberwisenthal

Nooo a za týden jsme se pro změnu vydaly do Prahy. Byla jsem opět unešená. Vánoční Praha, to je moje. A vůbec mi nevadí návaly turistů. Hlavně jsme se těšily na Petříčka. Ze všeho neeejvííc. Jooo a daly jsme projížďku lodííí. Musím stáhnout fotky a udělat nějakou koláž.
Stihly jsme taky trhy v Chebu a Plzni. Letos jsme předvánočně nezahálely.

Vánoční Praha

CHALUPA

Nový rok

...ZÁŘÍ 2015 NAROZENINY A JÁ...

Vlastně ani nevím proč, ale Fefík přišel s tím, že  má pro mě DÁREK K NAROZENINÁM.

...moc jsem mu nevěřila, protože  jsem ještě  Megane neměla ani dva a půl roku... takže jsem byla na pochybách. Ale splnil to, co slíbil. Když  se ti vždycky  líbil, tak co bych ti ho, nekoupil?