KAŠEL

Linduška je fakt nemocná, momentálně jí děsně trápí odpornej kašel. V pondělí jsem se rychle vydala k Dr. protože se Lindušce, ke kašli přidaly teploty. Sotva jsem dorazila k ordinaci, zjistila jsem, že naše Dr. opět neordinuje. Takže jsme rychle vyrazily k zastupující Dr. Naštěstí tam mají parádní houpačku a Li si houpajdy fáágt užila... Na průduškách Li nic nemá, ale uzlinky měla zvětšený, takže je možný, že by Li mohla být ještě nemocná s ouškama. Naštěstí se nám to snad vyhne. Jinak Li má absolutně odpornej, silnej kašel... hlavně v noci. Chudinka kašle a kašle... až jí z toho bolí bříško - svaly. Samozřejmě z toho kašle nemůže spát, jakmile zabere, probouzí jí intenzivní kašel.  Už je z toho unavená a mrzutá.

25.12.2010

25.12.2010 jsme vyrazili k babi pro Ježíška :D Kromě toho, že jsme málem nešli, jsem u Ly zjistila, žééé přestože jsem si nabila baterii do foťáku, zapomněla jsem vložit paměťovku...tagžééé jsem nefotila, fotila Ly a Mišička.

Jinak jsme málem nešli k Ly, jelikož Linduška se probudila s teplotou 38°C a samože, s kašlem. Večer na Štědrý den, se večer táák rozkašlala, až mě z toho bolelo na průduškách, za ní.
Dala jsem jí iblagin a čekali jsme, jak se všechno vyvine a jak bude Li. Když se Linduška po poledním spaní probudila, byla bez teplot, tak jsme vyrazili a dokonce na sáňkách, zpátky domů nás odvezl Miloš... ale to už Li byla celá rozpálená a mrzutá. U babi dostala spousty krásných dárečků, já i tatínek taky, takžééééé mami, děkujeme!

Štědrý večer

Letošní Štědrý den byl díky Lindušce velmi, velmi vyvedený. Po obědě se prochrupla skoro do 15h, takže byla krásně vyspinkaná a tím pádem, i výborně naladěná. A já jsem vlastně pomalu začala chystat večeři. Než jsem všechno udělala a připravila, večeřeli jsme v půl pátý. Letos jsem dokonce smažila i rybu, kterou jsme nikdy neměli, protože jí nikdy ani jeden chlapec nechtěl, letos byla vyjímka, dokonce všichni jedli rybí polívku, vždycky jsem ještě dělala játrovou, protože opět rybu chlapci bojkotovali. Ale rybí polívku a rybu nosila vždycky Ly, která letos Štědrý večer strávila u Miloše a Mišky.
Při Štědrovečerní večeři byla Linduška opět způsobná, jakoby s námi ani nevečeřelo dítě...

 
Po klidné večeři jsme šli ke stromečku... Linduška šílela radostí. A to doslova! Na dárečky jsem jí namalovala malou postavičku holčičky, aby věděla, který dárečky jsou její, tak obíhala stromek a dívala se, co všechno jí Ježíšek nadělil. Asi jako druhý dárek rozbalila kozačky. Musím říct, že ty sklidily NEEEJVĚTŠÍ ÚSPĚCH! Opravdu největší radost měla z kozárů, který nesundala z nožiček a ráno byly první, co hledala. Když jsem je kupovala, věděla jsem, že se jí budou líbit, ale že z nich bude tááák nadšená, tak to jsem fakt netušila. Prostě parádnice... 

Linduška nadšeně rozbalovala dárky, jásala, nevěděla, co má dělat a s čím si má hrát dřív. Samozřejmě, že panenka byl nejlepší dárek č. 2. Brácha Péťa celou dobu fotil a táta kameroval...jen když jsem stahovala fotky, tak si říkám, že jsou zase takový zacloněný...nooo, bodejď by nééé, když milá fotografka Li vždycky zapatlá čočku a já na to pak zapomenu a výsledkem jsou tmavý fotky. Jinak synek mě, táák úúúžasně fotil, že mi nikdy např. nepřipomenul, abych zatáhla břicho apod. Takže skoro na všech fotkám mám vyvalený břicho, ale takovým způsobem, že si říkám, že to snad ani nejsem já!? Takže jsem se na sebe konečně, táák nasrala, že přestávám žrát sladký a začínám se v tom žraní kontrolovat. Ráno jsem si šla zkusit černý kalhoty (jako nevím, v jakej zázrak jsem věřila, že si oblíknu a ony ze mně spadnou???? Když min. rok jsem se taky do nich nevešla, ale omlouvala jsem se tím, že jsem rok po porodu...tak, aby mě tahle výmluva nezůstala ještě dalších patnáct let)
... který jsem nosila před těhotenstvím a nedopnula jsem je nejmíň, o 8cm. Ale letošní fotky mě NAPROSTO DORAZILY! Když nemám idiotskej výraz v ksichtu nebo blbě udělaný vlasy, co horší... je než mít vyvalený břicho! Pomalu jsem začala přemýšlet, kde seženu prášky na hubnutí...fakt. nechci být strará, rozkyslá, vytahaná ropucha...tak tam u těch dárků, přesně sedím... samozřejmě, že na blog jsem vybrala fotky, na kterých břicho není vidět...

VÁNOCE ... 1991

Ano, i tady se mi potvrzuje, jak je důůležité si všechno zanamenávat. Z těchto vánoc si nepamatuji vůůůbec nic. Pamatuju si akorát, že jsem měla radost z tý teplákovky, co Petřík dostal, přišel mi v ní děěěěsně velkej. Pak si pamatuji poníka, co měl rád.... škodáááá, že nemám ani jedno video. Joooo a vlastně si pamatuji na ty džínečky, lacláčky... ty jsem doslova na Petříčkovi zbožňovala, byly překrááásný, luxusnííííí...ze Západního Německa...

Bramborový salát

Tak už máme i bramborový salát... vzpomínám, jak malilinká Linduška před rokem krmila br. salátem.
Milovanýho  tygrouše krmila salátem, co se mnou právě udělala BR. SALÁT 2009
Ani se mi nechce věřit, jak byla Linduška malinká...jak to fakt šíleně letí, jak rychle roste...

Ráno mi Linduška pomáhala oškrábat mrkev do rybí polévky a pak oloupala vařený brambor, kterej hned snědla :D... jooo a už máme i pomazánku na chlebíčky a nálada je celkem pohodová, což se dost divííím... Jen jsem snad rozladěná z Linduščinýho kašle...ráno se rozkašlala.
Joo a i dárky mám zabalený! Jsem fčera zapomněla napsat, že nesnáším balit dárky!!!

Stromeček

Stromeček - domeček, to se mi ty nadpisy heééézky rýmujou....

Ano, už máme stromeček, héhéč a nazdobenéééj... tak nějak jsem si vzpomněla, že z minulýho roku zdobení stromečku, jsem neměla žááádný fotky. Jelikož mě neskutečně vytočil otec Li a ještě hrál kino, noo a do toho všetečná Linduška, co nic nenechala na pokoji a bylo zaděláno na totální "výbuch vzájemných emocí"! Takže při své nastartovanosti jsem radši nefotila.
Letos jsem taky furt nastartovaná, ale není to žááádným předvánočním shonem, prostě vždycky se ve mně něco nakumuluje a já TO nedokážu vstřebat a být v klidu.

Linduška byla úplně na vrcholu blaha, že už máme stromeček a hezky jsme zdobili všichni. I s Péťou. Jen jedno nechápu, proč si F. myslí, že mě baví strojit stromek, dělat předvánoční výzdobu a hlavně! péct cukroví. Samozřejmě, že nejradši bych nedělala nic... Pointa  radosti z Vánoc končí pro rodiče tím, když dítě oznámí, že si k Vánocům přeje nejradši peníze než dárky a např. nemá cenu, zbytečně investovat do koupě sentimentálně-přiblblýho vánočního stromku, lepší varianta je ušetřit prachy za stromek a podobný blbosti spojený s Vánocemi a prachy vrazit do peněžitého daru pro potomka :D:D:D Linduška ještě do této etapy nedozrála, takže stromek máme ... i cukroví ...

ad. bolest ouška... v pondělí jsme vyrazily k Dr. Ráno jsem brnkla na ORL, ale Dr. potřebovala dřív odejít, tak nás vyslala k naší Dr. Ještě předtím než jsme vyjely, Lindušku začalo bolet bříško, začala brečet úúúplně neskutečným způsobem a nedala se uklidnit ...já úúplně vynervovaná z toho, jak šílela, hroutila jsem se dopředu, co z toho zase bude, aby Li nic nebylo... uklidnila se až s lízátkem, ale stejně furt brečela.... Čekárna narvaná, odseděly jsme si 2,5h. Li dostala kapičky do uší, na pravým bubínku nález a dostaly jsme doporučení na vyšetření na pohotovost, kdyby jí ještě ouško chytilo a nález se nevstřebal...
Kapeme už třetí den a vypadá to ŤUK-ŤUK-ŤUK, že Linduška bude zdravá.

...domeček

Minule jsem psala, jak ráda brouzdám blogem a zrovna jsem si říkala, jak Linduška už touhle dobou, před rokem fest marodila a letos...ťuk-ťuk-ťuk ...kromě běžnýho nachlazení a virózky... NIC! Tak sotva jsem si takhle zalibovala, ve čtvrtek večer se Li rozkejchla, v pátek jí teklo z nosu jako z vodovodu a v sobotu byla celej den jedlá a já ještě jedlejší, fakt jsem měla všeho plný zuby, ale těžce. Večer se probudila s pláčem, že jí bolí ucho. Tak to mám radost... naštěstí je bez teplot, měla jen zvýšenou a dneska si už nestěžovala, ale rýmu má už takovou zahnisanou. Tak uvidíme zítra na ORL. Modlila jsem se, aby jí nevylítly teploty a nemuseli jsme na pohotovost.

V týdnu jsme začali stavět domeček, klasika. Tedy každý dítě musí mít pšeci šůj domeček, že jo? Noo a já hezky každej den stavím :D Linduška si kráásně hraje a dokonce v něm dnes dopoledne usnula. Ofšééém nejvíc nejúúžasnější je každej večer, když si na hlavu narazí kojeneckou čepičku a natáhne tangáče přes overal. Nejsou to tangáče, ale kalhotky, co dostala od Ly. A bez nich neusne....

Ještě přes týden vůůůbec nevypadala, že by snad mohla marodit. Byly jsme a v úterý i ve čtvrtek v MC. Dokonce jsme vyrážely na sáňkách, protože je stále moooře sněhu. Ve čtvrtek byl už MC Ježíšek a dětičky dostaly dárečky, akorát Li podezíravě koukala, co se děje a jak je to možný. Ihned si všimla nazdobeného vánočního stromečku, který úterý ještě v MC nebyl. Nooo a takhle si hrajou s bráchouuuu... viz.foto a video

Ale úúúplně nejšťastnější je když přijde Ly, jak říká Libuška. To by se radostí zbláznila, že babi dorazí a budou si hrát. Dneska si jí už radši dopoledne telefonicky zajistila, aby pišla. A ještě šťastnější je když řeknu, že jí přijde babi hlídat...

Vždycky když mě přepadne nostalgie, brouzdám si blogem... Vzpomínám, jaká byla Linduška před rokem. Ráda si prohlížím videa. Tohle mě dostalooooooooooo ... PROSINEC 2009

NÓÓÓ, NENÍ LINDUŠKA ÚŽASNÁÁÁÁ, NEJSKVĚLEJŠÍ???

P.S. Večer před koupáním Linduška opět neposlouchala, že nemá sahat na moje hodinky... nooo, spadly jí na zem a roztřísklo se sklíčko. To jsem ovšem ještě nevěděla.... Linduška ke mně přilítla a rozčíleným hlasem s hodinkama ve svý ručičce, konstatuje: ...nóóó? A šou v hajzlu... rožbitý, vydyš? Nekecam.
Prostě, Linda pochytí veškerý slovní spojení :D ... tohle označení, co bude s hodinkama až spadnou na zem, jsem použila před třemi týdny. :D

Výtvarnice

Dnes ráno jsme se vydaly do MC na Keramickou dílnu. Lindušku jsem vzala na sáňkách, už ve čt. jsem si říkala, že než nastartuju auto ...tak pěšky jsem na místě dřív. Sníh byl už hezky rozbředlej, hlubokej, takže jsem se hezky po ránu proběhla do kopce... to mám za to sežraný ranní cukroví :D

Paní lektorka přinesla i vypálenýho vánočního kapříka, co jsme minule vytvářely s Linduškou. Tedy Li kapříka nazdobila kamínky, který se pak v peci roztavily ...

Pak jsem Lindušku musela vyfotit při práci, když barvila glazurou svojí misku. Té, předtím sama zdobila okraj kuličkami... samozřejmě, že si i vyzkoušela vyválení hlíny, tvarovaní, smočení hlíny vodou, aby držely kuličky na okraji a nepadaly... a dnes pokračovala ve vybarvování. Opravdu se absolutně soustředí a vydrží hodinu malovat. ÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚŽASNÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ, SKVĚLÁ!!! S OPRAVDOVÝM POSEDEM PRAVÉ VÝTVARNICE!!!

KALAMITA A NEJLEPČEJŠÍÍÍÍÍÍÍ ROHLÍČKY NA SVĚTĚ

...a je tu! SNĚHOVÁ KALAMITA! Síííla, fakt napadlo sněhu, že mi vždycky každej rok přijde, že snad ani nebylo léto a zima je pořád. Ale musím říct, že zima je teď  krásná, i přes tu kalamitu a hory sněhu. A to mají být o víkendu, doslova třeskuté mrazy! Tak jsme si s Pé říkali, že takový mrazy už vlastně od konce listopadu, je fakt síla!
Nóó a kdyby se nááááhodou předpověď vyplnila, tak jsem si nakoupila máslo, mouku, ořechy na cukroví a budeme s Linduškou péct. V pátek zadělala těsta a v sobotu upekla první vanilkový rohlíčky. Já pekla a Linduška trochu uklízela. Na vanilkový rohlíčky jsem zadělala dva druhy těsta. První jako každý rok, podle vynikajícího rodinnýho receptu a pak jsem šmejdila na netu a hledala původ vanilkových rohlíčků a našla jsem děěěsně oslavovanej, dokonce označovanej jako prapůvodní recept. Řekla jsem si, že nechci být o tu slast chuti, nejlepších vanilkových rohlíčků na světě, ošizena. A rohlíčky upekla i podle oslavovaného receptu, hned mě zarazilo, velký množství cukru, usoudila jsem velmi správně, že rohlíčky budou tvrdý. Tak nevím, nevím jestli se do vánoc rozleží a musím říct, že

NEJLEPŠÍ ROHLÍČKY NA SVĚTĚ, JSOU FAKT TY NAŠE, PODLE NAŠEHO RODINNÝHO RECEPTU... JEMNÉ, VOŇAVÉ, KŘEHKÉ... PROSTĚ ROZPLÝVAJÍCÍ SE SAMY, NA JAZYKU.

Myslela jsem, že budu v sobotu pokračovat v pečení, ale celý dopoledne jsme se pincala s pečením Mikulášský kačeny, patláním knedlíků, dvojího zelí... mytí nádobí, jelikož myčka nestíhala... noo a fakt se mi péct cukroví už nechtělo...
JÓÓ  a Lindušce rohlíčky moooc chutnaly, je holt celá po mně!:D Už minulý rok si na nich pochutnávala.

 PEČENÍ PŘED ROKEM 




P.S. ...jinak, Linduška se je pořád stejná poseroutka. V pátek jsem s ní šla sjíždět pidikopečky na sáňkách, ...špolu pojedeme na šáňkách, nikam štejně nepojedu, moč se bojim, viš maminko! Takže jsme ani spolu nesjely jeden kopeček, jak se Li bojí! Úplně nejšťastnější je, když může ometat sníh z auta, laviček před barákem... nabírat sníh lopatkou atd.