PepuLINDA

...NEDALO MI, CO NEDALO! PROSTĚ JSEM NEMOHLA ODOLAT A NEVLOŽIT TUTO FOTOGRAFII ČERSTVOUČKÝ LINDUŠKY. Je tu dvanáct hodin na světě. Musela jsem jí sem na blog vložit, protože teprve teď, vidím tu podobu. Nikdy mi nepřišlo, tedy vůůůůbec jsem neviděla podobu Pepy v Lindušce... Fakt nekecám.


V pátek ráno sedíme všichni na sedačce, Linduška nás okouzluje nejen svým milým a mazlivým chováním, ale i průpovídkama, co má.
Najednou F. pyšně a rozněžněle: ..."to by mě zajímalo, na co bude nadaná." Š. ftipně a s otráveným tónem, dodá: ..."Na nic, na co by asi měla být nadaná? A proč hned NADANÁ!? Tedy po kom, by to nadání měla zdědit, když my dva na nic nadání nemáme a na nic nejsme nijak extra šikovný?!" F. udiveně valí voči : ... "já jsem nadanej na sport! " A je mu to asi blbý, tak dodá: ..."ty toho taky umíš a víš hodně." :D
Š.posměšně: ..."Joooooo a že už dvacet let sedíš jen na sedačce!" Heléé, já to na rozdíl od tebe přiznám, že nic extra neumím a v ničem extra nevynikám, ale taky se s tím, radši nechlubím a neočekávám tedy od Li, ňáký nadání!"
Vyjímečně to F. vzal jako žert a zasmál se, tak si nejsem moc jistá, jestli mě pochopil správně. Že to, s tím nenadáním, myslím úplně vážně.
TAK UVIDÍME, JAKÁ BUDE NAŠE LINDUŠKA. JEDNO UŽ DNES VÍM 100%, BUDE NESKUTEČNĚ VYTRVALÁ.

V pátek odpoledne jsme šly společně s Ly na procházku. bylo náádherně, teploměr na slunečnou stranu ukazoval 20,6°C.  Ještě celý týden se mají teploty pohybovat okolo 16°C.  Ly se k nám přihnala, že je krááásně, na tričko s krátkým rukávem a nabádala mě, abych Li tolik nenavlíkala. Samozřejmě jsem byla nepříjemná, že znám Lindu, jak furt sedí na kočáru a zachvíli bude stejně venku zima, ale nahlodala mě. Nevzala jsem do kočáru deku ... nooo a sotva jsme došly na náměstí, Li: ... je mi žima! Byla ledová... Ly měla s sebou šál z Mallorky, tak jsme Li zamotaly do šálu a hnaly se zase zpátky domů. Mě byla taky samozřejmě zima, foukal vítr... a dnes ráno: OBĚ MÁME RÝMU! Ráno se Li probudí a pobrekává: ...mám žaše jýmu, budu bečet, nechči jýmu, čííí osááát ž nosu...
Už jsem psala, že mě neba chodit s Linduškou na procházky...jen chce sedět v kočáru nebo nosit. Nemyslím si, že je to z důvodu, že by byla líná nebo tak. Ale myslím si, že kočárek nebo naše nošení, jí dává pocit bezpečí. Prostě procházky vlastně dělám pro sebe... je to blbý, ale radši se seberu a jedu někam do OC, kde aspoň Li chodí, pobíhá, pohraje si s hračkama a je aspoň trochu utahaná... tedy myslím v tohle počasí, kdy se už nedá chodit na pískoviště apd.

Večer měla chuť na polívku a vůbec jí neva, že byla rybí...

LINDA

KOMU MÁM POŽÁDNĚ POŠÍTIT DO VOČÍ?
Ly a Li dostala šětýlko, poslal jí ho Svoboda... úžo dáreček:D

Kolikrát se ani nestačím na Lindušku vynadívat, jakou rychlostí "dospěla". Tedy myslím, jaký obrovský skok udělala ve svým vývoji. Najednou koukám a vidím před sebou velký dítě... normálně předškoláčka. Tím nemyslím dítě se skorosaktovkou na zádech, ale opravdu ...najednou vidím, jak je Linduška připravená na "odchod do školky".  Období od 3-6let je nazýváno obdobím Předškolák... což mi na věk 3 roky přišlo dóóst neobvyklý, předčasný. Ale asi je to pravda. Samozřejmě je mi jasný, jak propastný rozdíl je mezi 3-letým dítětem a 6-ti ročákem:)
Najednou mě překvapila svojí samostatností a tím pádem i zručností. Úplně vypilovala např. oblíkání, sama perfektně jí. Ví, že před a jídlem se myjí ruce. Vždy automaticky trvá na tom, aby si ona i my umyli ruce po příchodu z zvenku. Prostě sama automaticky začala dělat spoustu věcí běžnýho života. A k tomu se přidal i obrovský skok v rozvoji řeči. Minule jsem psala, že jen nemluví, ale myslí... navíc začala klást otázky typu: poč, de, kam, jak, tam, tady? Dokáže složit větu tak, aby od nás dostala správnou odpověď. Spousty věcí si pamatuje, je schopná sama říct, co dělala ráno nebo den před ...  Má neskutečnou fantazii ... vymýšlí si "imaginární" hry . Vymýšlí si děj hry a zapojuje nás do něj. Dokáže se zdatně slovně vyjádřit, že chápeme, co po nás chce, např. na co si budeme hrát. Vychloubačně musím napsat, že její vyjadřování je bez zbytečného šišlání, patlání a mumlání. Musím říct, že má velmi čistý slovní projev. Opravdu je jí dobře rozumět. Proto se už neskutečně těším, až všichni přijedete, protože uvidíte za těch pár měsíců, ten obroskej skok.

Zapomenutý dárek - zástěra... Linduška si jí pro jistotu schovala,
abych jí nesebrala ... byla totiž pro mě.

Dudlík... miluje dudlíka. Nějak mi to nevadí. Tedy nevadí když s ním jde spinkat. Vadí, kdyby ho nosila celý dny a nesmí ho mít v puse a mluvit. Zkoušela jsem jí připravit na to, že ho dá Ježíškovi za dárečky... nečíííí, nepočebuju žádný dáječki, nedam dudlik Ježíškovi... Lindulka bude móóc bečet po dudlikovi...
Myslím, že už nebudu naléhat na Lindušku, aby se vzdala dudlíka, několikrát mi to zopakovala a během dne se několikrát přesvědčuje: ...maminko, nedam dudlik Ježíškovi, že nééé... budu bečet, šišíš, co ti Lindulka žíká? Vyprávím to Ly. Novinka: Lybuna tvrdí, že dudala do šesti! Měla dudlík na kredenci a když přišla z venku, šla si podudat! Zvláštní je akorát to, že jsem se tuto čerstvou dudací historku, dozvěděla až ve svých čerstvých čtyřiceti. Libuše, promiň! Ale myslím si, že jsi pěkně ukecaná!!!

Úprava blogu

Již delší dobu jsem se chystala na úpravu blogu. Pročítala jsem kde, co. Jak na změnu pozadí? Tedy nejvíc mě zajímalo, jak vložit své pozadí. Měla jsem představu, že bych udělala nějakou koláž z fotek Lindušky. Jsem si říkala, přeci nejsem taková trubka, abych to nedokázala? Skoro rok jsem šmejdila po netu a pročítala různý diskuze. Jenže problém byl v tom, že jsem se dočetla a bylo mi potvrzeno, že pokud vložím své pozadí na blog, může mi "spadnout". Tak ta představa, že budu začínat od začátku...nebo se mi umažou nějaký fotky apd., tak TUTO změnu, jsem ihned hrůzou zavrhla... nechtěla jsem na svůj blog, již vytvořenou šablonu, chtěla jsem SVOJE pozadí... bohužel, nechci riskovat, že po vložení "svého" pozadí bych si hezky začínala psát blog znovu. A navíc ani neumím utvořit svoje pozadí, ze svého materiálu... musela bych si stáhnout program a trochu se zase učit a to se mi moc nechce.
Blog mám sice celej, tedy myslím celou historii - pro jistotu uloženej v HTML, ale stejně... dost věcí by mi z blogu ubylo. Už tak, je tohle pěkná pincačka, jak říká Li. Ano, je to šablona s již vytvořeným pozadím, ale hezky mi rozhodila rozvržení apd. A pincačka je to šílená... upravovat rozvržení, velikost a šířku... kdo dělal, zná a ví, jak je to děěěsně záživný. Takže ještě trochu budu upravovat... navíc jsem si nemohla sladit pořádně pozadí, mám ráda infantilní věci, na pozadí blogu by se mi líbila různá srdíčka, kytičky, vlčí máky vlající ve větru, různý abstraktní obrazce... doplněný infantilně sytě růžovou, červenou nebo fialkovou barvou, je to přeci blog Lindy... Jenže! ...i o nás a nechtěla jsem zase do očí bijící barvy apd. Nechtěla jsem, aby vystoupilo pozadí a zaniklo mi TO, co je pro mě důležitý...  Nechtěla jsem, aby z toho vznikl idiotsky růžovej blogísek, prošpikovanej srdíčky, kytičkami zamilované staré matky, naivně radující se, z každé i nepodařené fotky dcerušky... :D
Ještě se mi to tu ještě trochu tluče, měla jsem z tý změny trochu obavy, ale mááám opět radost... Mijoškovi se to líííbí!!! A on by to jen tak nenapsal! Tak děkujůůůů, mám radóóóóst...ale ještě to není ono... óóó
Škoda, že nemám vlčí máky vlající ve větru... nehodí se sem, našla jsem podobnou šablonu s pozadím vlčích máků, ale všechno se tluče. Dohromady zanikají příspěvky a fotky, ale zároveň ty úúžasný máky, zůstávají červenou skvrnou...

P.S. ani nevím, proč jsem táááák zatížená na vlčí mák... Najednou jsem si čeba vzpomněla ...když jsme dělali novou koupelnu, vybrala jsem si velký bílý obklad s dekorem vlčích máků, ale zároveň velmi jemně působící. A listela v.m.:D ... jenže byly povodně, i v Itálii? Nééé, ten rok 2008/8 byly obrovský záplavy a dodací lhůta se protáhla na další dva měsíce - bez záruky dodání. A to jsme fakt nemohli čekat.

30 měsíců

... to to letííí ... ano, Linduška tento týden oslavila malý třicátiny. "Oslavila" je s rýmou... klasika. I přes to, že je stále krásný počásko, sluníčko svítí pořááád. Akorát rána jsou chladnější, takže skoro každej má rýmu. Prej.:)
Zrovna jsem si říkala, že minulý rok začala marodit v listopadu a sotva jsem na to pomyslela, šup v neděli kejchání jako bláázen, pondělí rýmička z nosu. Trochu kašle, to už jsem začala být lehce hysterická, aby se to nezvrtlo v zánět průdušek nebo naopak na píchání uší. Jelikož Li přestalo téct z nosu a rýma byla hustá. Jeden den jsme radši byli doma, abych Li nedorazila, aby se z toho trochu dostala a dokonce jsme šly spolu i do MC. Který mě už začíná vysloveně srát (pardóóón) ...protože tam bývá klidně 50 lidí a to už je fakt síla...asi se všechny vostrovskí matky rozhodly, že budou chodit ve čtvrtek. Nooo, už v zářijovým O. měsíčníku jsem četla, že každý úterý je keramická díla, tak jsem si právě říkala, že by se to Li mohlo líbit, je děěěsně tvořivá, ale nejtvořivější je s nůžkama v ruce...stříhá i modelínu, odstřihuje ze všeho cedulky, samože v nestřeženém okamžiku, ...aby náš to neškábalo.

Dneska je pátek a Li je skoro bez rýmy, za to mně začlo bejt blbě...blééééé A to si dávám preventivně Echinaceový kapky.
Ráno jsme mluvily s Mijoškem a Miškou. Li za mnou přílítla (akorát jsem šla míchnout špenát) dělééééj, honéééém, Mijošek vojá ž Majorki... měla jsem puštěnej PC a Li pořád sleduje :D...  Brzy se už dočkáme a budou tadííííííí ...se táááááááááááák těšíme...
Pak jsme vyrazily do Lídlu-pídlu ... tam si Li vydupala rohlík se sýrem, nerada jí ho dávám, sýr je dost tvrdej, mám strach, aby jí nezaskočilo. Nóó a dneska jí zaskočilo a všechno poblila... zakuckala se, vidím, že se se jí zvedá žaludek...přikládám jí pytlík k puse, praští mi do ruky se slovy : nebudu peči blejt, ty Jajko a hodí šavli. Doma předtím vypila asi půl litru minerálky, takže je fakt echtovně zblitá vč. bot a mě.

Noo a jaká je Li ve dvouapůl letech?
Doma kouzelná, drzá, vytrvalá a neskutečně aktivní. Musím říct, že krásně mluví. Přemýšlí, spojuje a skloňuje.
V cizím prostředí a mezi dětmi zakřiknutá a bázlivá. Když se zbaví strachu z dětí, má tendenci děti hladit. Dává jim tak najevo svoji přízeň.
Jinak nadále spíme spolu, jinak by ani neusnula. Miluju to, ani já bych bez Lindušky neusnula. Nejkrásnější jsou rána, kdy mě pokaždý vítá : ahóój miláčku, jáááskooo... a vrazí mi pod nos ocucanej dudlík: nááá, čuchni...šlinečki, voný...žejóó. A hned chce pomazlit. :D
Chodit se jí taky moc nechce, chce stále a nejlépe stále nosit. Když jdeme na procházku, zááásadně se vozí na kočáru a pak by jsme jí mohli, laskavě přenést např. na houpačky. Pokud tedy dorazíme na hřiště. Doma, to je ovšem jiný. To stále někde pohopsává, leze po sedačce, zahákne si nohy o stůl a hejééé, cičím, to je hojubička. Helééé, škáču na tampolíně! ... hopsá na posteli nebo sedačce ...furt někde šplhá :)
Jóó a je děsně chytlavá na všechny sprostý slova :)...děs ...normálně už nic sprostýho říct, protože Li se pak s tím nepáře a klidně suše zkonstatuje v MC když vidí, že nějaký dítě vyvádí a neposlechne: nepošlouchá, viť, bebec je to, aši. To je ovšem, v tom lepším případě. Jinak běžně používá idiot. :D ...přicházíme k baráku, Linduška mrkne na zaparkovaný auta a : vidýš? Tanta, idijot bebjě žaparkoval! Bázen. Asi postřehla můj nevraživej pohled na modrou felicii, přilepenou na dveře mého vozu :D. Prostě komentuje všechno ...
Odpoledne nečekaně pišla Ly :) Přinesla Lindušce dárečky k malým narozeninám. Mimochodem opět ucho :D, proto se neozvala! A pochlubila se až dnes :) Linduška byla přešťastná. Nejen kvůli dárečku, ale že Ly přišla. Takže si dnešní odpoledne krááásně úúúžila.

                            

DFF

Druhý říjnový týden, byl krásně opět slunečný. Fááágt odpoledne byla úúúžo ... akorát v úterý ráno -1,9°C.

Mimo jiné začal 42. ročník DFF Oty Hofmana a dokonce je dnes večer ve 20°°h Slavnostní ohňostroj, nejdřív ofšééém lampiónový průvod ... Lindušce jsem hned dopoledne koupila lapmpiónek a jsem zvědavá, jak se jí akce bude líbit.

Na DFF mám ze školních let velmi hezký vzpomínky, protože to byla skvělá ulejvárna ze školy... festival nám kráásně rozboural výuku ještě na pár dní po skončení :D.

Ale rozhodně jsem - jsme to nikdy, jako děti nijak neprožívaly, jak se dnes DFF oslavuje. Tedy učitelé se nám snažili jakoby vštípit do hlavy, onu důležitost, že u nás v OSTROVĚ asi zapadákově, nule... máme něco vyjímečnýho. Kromě náměstí.:)

V 19.45h jsme vyrazili. Vyzbrojeni lampiónem. Lindušce jsem říkala, že bude jako světluška s lampičkou a Li: ...nééé, nejšéééém šetluška, ši divná? A zaťukala si na čelíčko. Nešítí mi pedelka.

Sešli jsme k cukrárně, naproti už pochodovaly děti s lampiónkama, tak jsem ho Li zapálila a nesla... jelikož jí bolela ruka :D samože jela na kočárku, aby jí nebolely nohy. Dorazili na narvaný náměstí, ani jsem netušila, co malých dětí je v O. Něco málo  po 20h začal ohňostroj.

Nááádhera, opravdu jsme byla neskutečně a doslova uchvácená, tou krásou. Navíc to celé, bylo podbarvené hudbou Andrea Bocelli - Con te Partiro. Opravdu krásný zážitek... a to musím říct, že ohňostroje mi nic moc neříkají. A tentokrát jsem na tu show, doslova čuměla. Myslím, že jsem takovou krásu, tedy na vlastní oči ještě neviděla.

Linduška se samozřejmě bála... divila jsem se, že se udržela a nezačla brečet. Nejdřív koukala, že se zhasla světla a pak nastal hukot... nejvíc se stejně otáčela po hasičckým autě a přeřvávala hudbu i rány z ohňostroje, neúnavným: deme na hasiče, deméééééé? Bojim še tady! Nic še mi nelíbí, či hasičéééééé...

Samozřejmě, že seděla tátovi na ramenou a já držela lampión, bojeja mjě moooč juka, řekla mi Li.

Ale doma říkala: ...to byla kása, že jóó??? to bylo kááásný, nádheja! Šetýlka.

...já se opět tvářím jako svatádalaanevědělakomu :D jelikož jsem snad 20min. držela Li na rukou, pak nás fotí F. a
hned: heléé, vono to zase nejde...a šlo...

Ve čtvrtek od 14h pořádalo město O. ve spolupráci s Českou televizí zábavné odpoledne pro děti. Pozóóŕ vystupoval největší oblíbenec Lindušky, Michal Nesvadba z Kouzelné školky! ...viz. video.
Má ho ráda, protože dělá děsný blbinky, přesně tak, jak Li zbožňuje. Samože v poledne Li nemohla zabrat, pak jsem jí šla vzbudit, nechtěla jsem riskovat, že nic neuvidíme... hnali jsme se na námko a Michal už vystupoval... Li byla unešena... ponořila se do dění. Dokonce Li tatínek ulovil fotku Michala s podpisem :D a Li: děkuju, jééé Michal, můžu jostýhat Michala... doma, jooo??? Je kásnej, jostýhám ho, nejadý...

Nooo a v pátek jsme se s Linduškou vydaly na Maškarní. Dopoledne byl v DK pro MŠ a veřejnost. Tak jsem si říkala, že odložíme plavání, protože maškarní zase nebývá tak často a aby se trochu otrkala. Masku jsem nedělala, ani nevím jestli by si jí nechala vůůůbec nasadit, jestli by tomu převleku vůbec rozuměla. Lindušce se ples masek líbil, ani se nebála a tančila, kroutila se jako žížala ... móóc se nám líbilo. Akorát jsem Lindušku při tanci nestihla fotit...

neděle 10.10.10 Radošov

V neděli jsme se stavili u K. Obě děti jsou fakt skvělý, je s nima děsnááá
sranda.

Jak jsem dala už k popisku, v neděli jsme se stavili v Radošově. Musím říct, že obě děti jsou tak neskutečně nadupaný energií a nápady, že jsem se celou návštěvu nepřestávala smát, co všechno nedokážou vymyslet. Tadíka přesně vystihuje fotka, kde má nohy nahoře, na stole :D. A Evička je způsobná úča :D
Tadík obskakoval Lindušku, různě se jí snažil hladit, líbat, podbízel se jí a Vašek vždycky s úsměvem dodává, že je vidět, že kluk je celej po něm:D

Jóó a úplně bych zapomněla ... v úterý se vrátila z Mallorky Ly. Přivezla Lindušce batoh-kufr tygr, aby mohla v klidu cestovat:) Lindušce se mooc líbil a schovala si do něj, co nechtěla, abych našla. např. moje hodinky, nůžky, rtěnku :D Nóóó a já jsem ještě dostala přání a dárek k narozkám. Takže ještě jednou děkujém!

Ráno

Při posledním příspěvku jsem si říkala, že se to tu na blogu točí jen o tom, jak jsme se jely v pátek koupat, jak jsme v sobotu vařily, jak jsme v neděli všichni "někam" jeli. :D Že to musí být, pro ty, co čtou blog, velmi nudný.
Řekla jsem si, že budu pečlivě zaznamenávat všechno, co mi řekla Linduška. Moc o tom nepíšu, určitě néééé tolik, jak hezky kecá a jaká je rozumbradička.

Pondělí 4.10. dopoledne ... pondělky nemám ráda, dalo by se říct, že to je jedinej den, kterej doslova nesnáším, ikdyž někdy, třeba po prodlouženým víkendu nebo svátcích, jsem ráda za každý nový pondělí :D:D:D
Každý pondělní dopoledne probíhá stále stejně... ostatně se neliší od jiných rán.:) Po ranním probuzení Linduška nabere směr sedačka, hezky jí připravím deku a polštářek, někdy i termovku, když se mi zdá, že je prochladlá. Letím pro míko-fíko. To už Li řve: maminko, míko-fíko, namažat tygja Anolda /stále mu mažu ocas eukalyptovou mastí/, neexistuje, že bych si dovolila nenamazat ocásek... šišíííííš maminko, namazat očásek. Máme novou e. mast. Silnou. Já eukalypt nemusím, jsem na něj alergická, vždycky mě děsně rozekejchá. Li: maminko, čuchni, to je šíla, co? /jakože je silná vůně/ Budeš kejchat? Š: udělám ti mlíko. Li: nééé, ty nééé...táta, táto delej, míko- fíko, milujuuuuuuuuuuuuu!!!!
Ani si nestačím vypít kafe a Li se chce kakat... Li: nóó? Péťa nedal pekýnko a špad do žáchodu /vyprávěla jsem Li., jak si jednou, když byl Péťa malej, zapomněl si dát malý prkýnko na záchod a spadl do něj/ a od tý doby, mi to vždycky připomene a musím jí tom dokola vyprávět ...většinou mám už i ustláno, zůstávám v koupelně, abych se zgulturnila. Li: máš umytou pajici? Budeš še mejt? Šmrdiš? Zachvíli Li odlepí háček, co jí na něm visí plena na ruce. Přilepí ho dolů na pračku. Li: hejéééééééé, dývej še, mám vodýcího pša a pes špí. Vydyš to. Šišíš, co ti žíkám, ty Jarko Škvarko.  Néééé, nešlapej na vodýcí pša, šeš šlepá? Šlápla jsem na plenu, co jí připomíná vodícího psa!? A Jarko, jakože jsem šáhlá na hlavu. Pak si jdeme čistit zuby. Posadím Li na pračku. Mám výraz v tváři, že se mi jí nechce tahat nahoru... Li: posadýš Lindulku na pačku? Nevyjeděla by Lindulka, je majinká, víš? Nejiděla by do zercadla. A či hóódně pašty. Néé, májo pašty! Zahodym kajtáček na žem a nešeberu. Š: to je ale hodně pasty, zase ti dám. Li: néééé!!! nečííííí, zamyky zamyky, nyc nežeknu a Linda dělá, že si zamknula pusu :D
Ještě musím narychlo udělat aspoň polívku, Linda musí být samože na lince. Krájím zeleninu. Li: děléééj, kájej, kájej pomaju,nežížni se ty Jarko. Linda, ale nesmí sahat na nože, jinak ví, že bude zle...pospíchám, položím nůž lákavě těsně vedle Li. Mrknu okem po Li. A vidím, že už ho má v ruce... Š: co jsem ti říkala? Li: můžu pučit nůž? ...nebóój ty pošránku! Š: já ti dám ty posránku, co jsem ti říkala s nožema? Li: ufiknu mamince Šepánce pestíček, žlobí! A vzápětí sahá na hrnek s čajem. Li: je hojkej? Můžu pít? Š: joo, můžeš, ale nepolej se. Nemůžu tě převlíct. Poleje se. Linda konstatuje: samožejmě še pojila. Nejadí, štane /že se to stane/. Mávne nad tím ručičkou a dodá: či bečko. Š: noooo, já nemám čas ti dávat brčko, navíc ti ten hrnek ještě spadne na zem. Li: či bečko, henek mi nešpadne. Š: né, žádný brčko! Li: néééé, nebudu pít čaj, hodym henek na žem, nebudu pit mam zavženou pušu. Š: nooo, tak to zkus a uvidíš! Li: ty ujidyš! A je naštvaná, chce z linky dolů. Hodím na ní nevraživej pohled a ona hned: nebudeš tady bečet po Lindulce? Neboooj, vek /vlk/ tu neny. Dávám jí dolů a ona jde do obýváku a počítá si do kroku: jeden, da, čí... a zpátky přijde s princeznovskou korunkou na hlavě: hejééé, koukej, pincezna kjásná pišla.
Když se kdykoliv a kdekoliv Lindušky zeptám, nebo kdokoliv cizí se jí zeptá, jak se jmenuje, vždy odpoví: Ješková. Nikdy neřekne jméno. A ještě zvláštní je, že říká Ješková, když písmenko L, vyslovuje normálně, jako L ...Linda, Lindulka...
Jóó a ještě ráno v posteli, ani nevím proč, říká: Lindulka je pevní toje dítě. Š: ty nejsi první dítě, ty jsi druhý, Péťa je první dítě. Li: nééé, Lindulka je pevní dítě toje. Š: joooo, tak jo... Péťa je teda druhý moje dítě... Li: a Miška je taki druhý dítě. Š: nééé, Miška není moje dítě. Li:  jooo, je! Miška je taki toje dítě a Péťa taki a Lindulka taki. Nechci hned od rána Lindušku dráždit, tak souhlasím. A jsem ráda, že i Miška je moje další dítě. Akorát si vždycky říkám, co všechno se honí v tý malý hlavičce. Na co všechno nemyslí...

a je tu říjen...

Linduška se už nebojí vyšavače, akorát že si občas při lukšování odběhne napšat
dopiš Péťovi. Páteční plavčo.

V pátek 1.10. se mi moc na plavání nechtělo, nevím ...tak nějak jsem pociťovala mrzutost. Prostě ráno jsem se zase hodinu v myšlenkách zabývala tím, že jsem přemýšlela o tom, jestli mám jet nebo néééé?  Prostě tady se mi furt potvrzuje, že přestože stárnu, furt mě sužují stejný pocity pochybovačctví, jako jsem měla v dětství. Jako bych v tomdlééé, nestárla :D /aspoň něgde/, ikdýýýž ... na oslavách Nemocnice jsem potkávala spoustu vrstevnic a byla jsem dost překvapená, jak vypadají, jak zestárly :D Nééé, to nejsou věty útěchy, proč se taky utěšovat? Ale prostě mi přišlo, jak jsem s Linduškou doma, že zub času tak nějak zakousl jen do mě. Ofšééém v tu slavnostní neděli, kde se sešel skoro celej O., jsem s radostí zjistila, že to se mnou není zase taková trága a už vůůůbec, že jsem tlustá :D.
Poslední hysterickej výlev nad vlastní krizí středního věku :D, ikdyž na idnes.cz psali, že jí prodělávají pětatřicátníci ... no, co ještě den po narozeninách mám snad právo, trochu si pobrečet? Přestože vím, že už těěěěěžcéééé nudím!!!:D

... takže v pátek jsme nakonec jely... dole v O. byla taková nízká oblačnost, ale v Jáchymově naprosto nááádherně. Voňavě, slunečně. Neměla jsem kde zaparkovat, tak si říkám, že jsem věděla, proč nemám dneska jezdit. Protože bude určitě v bazénu narváno... nooo nevadí, říkám si. Půjdu se mrknout do foyer, myslím do foajééééé :D, je tam velká obrazovka, která snímá prostor bazénu a píše, kolik návštěvníku je v bazénu a sauně. Tagžéééé když bude plno, prostě půjdeme vedle Agricoly na hřiště, do kráásnýho parčíku s klouzajdou, houpačkou, prolejzačkami, jezírkem, cestičkami s kamínky, můstkem přes jezírko ... a úúúžijem si sluneční dopoledne. Ale nebylo narváno, byli jen 3 plavci :D.

...radši si vezmu i jukavice, abych se neškípla...

V sobotu dopoledne pijel zase táta :D, akorát jsme dělaly s Li gnocchi /sice k svíčkový, protože je má neskutečně ráda/ a bramborovej salát na zítra. Pak chtěla Li dolů, že jde vařit. Regál do kuchyně jsem si vůbec nemusela pořizovat, protože je mi skoro k ničemu. Nemůžu tam nic dát, Linda z něj všechno vytahá a když tam, cokoliv naskládám, je to: štejně bebjě - udelala maminka, tak to nepačí. Tak šla hned Li přeskládat mlíka-fíka, jak říká. Hned jí jedno spadlo na nohu, tak si letěla pro krosíky a pak přilítla, že se bouchla do pestíčku. A sama si šla pro rukavice, aby se žase neškípla. Viděla u táty na šalupjě, že nosí jukavice, aby se nespálil o kamna a jukavice na páci, aby se neodžel...tak jí to asi vrtalo v hlavičce, že to musela taky vyzkoušet. Z mík-fík mi štavjěla žahradu a domeček a kjááásně, viť kjáskoo, nešahááát na ňíííc, neboujat.
Odpoledne jsme šly s Li nachvilinku ven, protože bylo fáákt odporně. Mlha, silně mrholilo, že jsme musely vzít deštníky. Mně se ven ani nechtělo, věděla jsem, že sotva uděláme pár kroků bude chtít Linda nosit... taky, že jóóó. Ještě jsme nesešly k hřišti a už ječela. Bojí mi nohy, šem majinká, šiššíš? Lindulka je majinká, bojí nohy, bečím a hodně. Nikam nejdu, budu štát... a začala mlátit okolo sebe deštníkem, abych si uvědomila, že už to není žádná sranda :D. A když to nepomohlo začala: Lindula se bojí veka /vlka/, vydyš jak je zataženo? Je tma, nyc nejidym, vůbec, škočí na mjě vek. ... a tím mě samože dostala. :D