POPRVÉ NA KOLE

V pondělí nám teta Martina půjčila Moniky kolo. Moc mě s Li nebavilo běhat. Tedy myslím, držet jí, aby neslítla. Občas jsem cítila, že sama udrží rovnováhu.
Dnes nám teta půjčila menší kolo, Kačky.
Li na něj sedla, občas zavrávorala a během čtvrthodinky sama začala jezdit. Myslím tak, že udržela rovnováhu , sama zastavila a taky se sama rozjela. Moc jsem jí nechtěla hecovat, aby si třeba zbytečně nenatloukla... a takhle jezdila ani ne podruhé v životě. Vůbec jsem nepředpokládala, že dnes začne samostatně jezdit. Vůůůůůbec. Je fakt šikovnááááááááá!

Tak se nám TO blíží. Dovolená!!! Hujááááááááááááááááááááá... Li o ničem jiným nemluví než o Mallorce. A Mildovi. Obzvlášť potom, co jí slíbil, že jí nebude zlobit.
Ještě větší  HUJÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ je to, že předpověď hlásí po celou dobu 29°C a v den příletu 35°C. Není to parááádníííííííííí... Úžasný. Přesně si pamatuji, jak jsem koukala na předpověď před rokem, kde se objevovaly samý hromy blesky a moc jsem tomu nevěřila. Ještě při balení jsem si říkala jestli mám přibalit i deštník. Udělala jsem chybu, že jsem ho nepřibalila, zrovna tak, jakože jsem nepřibalila víc teplejšího oblečení. V den příletu samozřejmě pršelo a byla zima. Lilo ještě několik dní... ale letos to bude přímo exkluzííív pičááásko!

...skládačka

...lehce zpracovávám květen...

Tedy, spíš těžce zpracovávám, co se u nás dělo v květnu. Mám opět nějakou brzdu. V psaní. Asi z toho, jak tu Li večer poletuje a já nemám chuť psát. 

V pátek jsme šly s Ly plavat. Do školy. Do bazénu jsme šly přes školu. Li byla celá v tranzu, ale hlavně vyděšená z toho hukotu. Děti akorát končily s vyučování, takže rachot TO byl slušnej. 

Li se samozřejmě v bazénu líbilo, byly jsme tam hodinku a pak šly i s Ly na kávičku a zmrzlinu do cukrárny. 

A udělaly jsme dobře, protože sotva jsme dopily kávu, během čtvrthodinky se spustil parádní přívalák. Jako bych to tušila, že máme využít krásného počáska.

Okolo šesté mi přišlo kolo. Objednala jsem si skládačku. Stále jsem se rozhodovala, jaký kolo. Ale jedno jsem věděla na 100%. Že chci kolo takový, abych už mohla jezdit s Li. Která se zatím, za mnou bude trápit na odrážedle. Abych jí moc neujížděla. Chtěla jsem hlavně městský kolo. Abych nemusela jezdit ve sportovním, abych na kolo naskočila i v lodičkách. :D
Skládačka mě prostě uchvátila. Fefík mě odrazoval, že budu jako stará bába... že jako trapas na takovým kole jezdit, že budu ještě horší než bába Dvořáková od nás z baráku. Která u všech okolo, vždycky sklízela nenápadný posměch za to, že už okolo svých 50-ti letech jezdila na trojkolce a když chtěla vyjet menší kopeček, vzadu u nás u baráku, tak to neušlápla a začala s trojkolkou pomalu a jistě couvat zpět. Milá trojkolka začala nabírat rychlost a Dvořáková nevěděla, co dělat. Naštěstí se zabrzdila o obrubník. Jinak by se asi zabila. Když si na to vzpomenu, směju se ještě dnes. Nepochopím, že se někdo nenaučí jezdit na kole.
Li byla neskutečně naštvaná a nemluvila se mnou, když viděla, že vláčím krabici s kolem. Naštěstí přijel Petřík a složil mi skládačku, protože já jsem to kolo ani nemohla vyndat z krabice, jak šílela a vzteky po mně skákala. Taky jsme ho ještě večer jeli projet.... paráááda. Petřík jel zkušební jízdu, prej abych si na tom  hned nerozmlátila hubu, kdyby něco... :D

V sobotu jsme vyrazily s Ly na nákupy a oběd. Ly potřebovala sportovní hadry na Školu v přírodě, pořídila si krásný věci a mně, aby to nebylo líto... jsme si hned koupila bílou (jak jinak) softshellku. Ve slevě. :D

... a musely jsme s Li na kolo... Li to náhodou zvládla skvěle, bála jsem se, aby jsme si nenamlátily, že mě bude chtít předjíždět... nebo spíš, aby se Li nevysekala, protože chtěla furt závodit. Překvapila mě. Doufám, že mi tohle kolo neukradnou, protože to bych fakt byla votrávená.