Vždycky mám velký dilema, jak dostatečně srozumitelně a výstižně sepsat neskutečný množství zážitků z dovolený.
Letos jsem se na dovolenou v y s l o v e n ě těšila. Dokonce neskutečně těšila.
A to s velkým předstihem. Až jsem se svý dobrý a natěšený nálady obávala, aby se mi taky rychle nezkazila. Ano, TO, že jsem se těšila na dovolenou, to je u mě, CO ŘÍCT! Protože přímo barvitě si představuji probdělé noci s chrápající, druhou polovicí ve stísněném prostoru, bez možnosti úniku, jinam. Hlučné sousedy na pokoji, minimum spánku na hranici kolapsu :D, blbě umístěnej pokoj v hotelu. Tím pádem = zkažená dovolená. Nic mi nenahrazuje lepší náhled věci, že místo pobytu, dokonce i hotel dobře znám.
Že znám nádhernou a opravdu kousek položenou pláž ... Hotel skoro u pláže. F. tvrdí, že je to přímo pláž COPACABANA a musím mu dát za pravdu, že se trefil.
... nóóó, to bych nebyla JÁ, abych furt "něco neměla". Týden před dovolenou mě trochu spražil zánět průdušnice a ATB, tak jsem se zase zmítala v obavách, aby to nechytila Linda a nemarodila na Mallorce. Naštěstí mě Dr. uklidnila, že zánět průdušnice je silně nakažlivej, a že by to Li dostala do 48h. Já jsem se s ním prala už týden. A do toho vypukla aféra krvácivýho průjmu... tak pořádnou srágoru Li ještě neměla, tagžéééé tohle by taky byla chuťovka. Nóóó a do třetice jsem mrkla na předpověď pičasí na Mallorce a ta ukazovala 2-3 dny hromy, blesky, déšť a další 3-4dny zataženo a déšť. :D:D:D
Počasí mi tedy rozhodně náladu nemohlo zkazit, ikdyž předpověď nekecala. První 2 dny jen pršelo a byla pěkná kosa... díky předpovědi jsem sice přibalila víc věcí na takový dny, ale moc nám nestačily. Co se týče počasí, můžu říct, že mi polojasno, čím dál víc vyhovuje.
Směr letiště jsme vyjížděli o půlnoci, Li hned měla zimnici, vracela jsem se domů ještě pro jednu deku, aby jí nebyla zima...tak něco má přeci jen po mně.:D Přestože jsem otce Li, cestou dvakrát upozornila, že jestli bude takhle dál řezat zatáčky, pobleju se pravděpodobně i já. Nejen Linda. Něco na mě zavrčel a drahá Li nezklamala a během několika minut kompletně pozvracela celý auto. Ale totálně.
Nastává akce převlíkání. Prší. Podařilo se v celkem v klidu, bez hádek a řvaní na sebe, Lindušku převlíct ...jedeme dál Německem a navigace nás vede přes všechny možný prdele a lesní cesty, směr Norimberk. Napětí. Jsem silně nastartovaná a ihned F. vmetu do tváře, že už chápu, proč nejezdíme pouze, jemu známé trasy, ... se už nedivím, když nedojede ani do Marktredwitz, aniž by jsme nezabloudili. A to, poslední tři roky bloudíme furt, vlastně od té doby, co sedávám vzadu s Li a nesleduji cestu...
Je z tohoto sdělení, více než zřejmá,
má dokonalost??? A to po všech směrech? :-D:-D:-D I světových stranách??? :-D:-D:-D
V Norimberku F. zvesela zahlásá, supéééééééééér jsme už na místě, tady máme vyhráno. Jsem hnusná, arogantní a uštěpačná. S chutí a jízlivým tónem odvětím, že na jeho místě bych moc nejásala, aby jsme před letištěm (ze kterýho už letíme asi po stopadesátý), nezabloudili a letadlo nám neulítlo. F. se na mě otočí a chce něco peprnýho říct... šup, křižovatka, rozcestník ... F. roztřesenej hlas, kam mám teda odbočit?
.... poradím mu, :-D jakým směrem se vydat a dodám´vítězným tónem: ... nóóó, neřikala jsem tóóó???????????? Správně chápe, co mu svou odpovědí skrytě sděluji.
Samozřejmě jsem poradila správně, kam odbočit a dojeli a zaparkovali jsme.
Odbavení i let perfektní. Už žádnej zmatek a nebo snad bloudění. Linduška vůůůůbec nespinká, to mě překvapí, myslela jsem, že nachvililinku zavře oči.
Přílet v 6.38h, kufry nám dorazily téééměř ihned.
Směr taxi.
Pokaždý zcela rituálně, se vždy po prvním překročení a vkročení na půdu Mallorky, či kdekoliv jinde, nadýchnu se nové krajiny a nechávám se unášet novou vůní. Zároveň polívá mě slastný pocit tepla a blaha. Tentokrát mě spíš vítal podivný pocit chladna. Ale to mě vůůůbec nevadilo, naopak jsem vždy šťastná, že jsme ještě šťastněji dorazili a jsme na místě, který táááááááááááák miluju.
Bereme si taxi k hotelu a už se jen obávám, kam dostaneme pokoj. Znát hotel je výhoda a nevýhoda zároveň. Vždy se obávám okamžiku, že nám bude přidělen pokoj na špatným místě. Rozhodně vždy může být horší než minule.
Hotel Helios máme rádi. Letos jsme služeb hotelu využili po třetí. Hned z několika důvodů. V první řadě kvůli k blízkosti polohy hotelu k Mildově pizzerce. Významným faktorem je i kvalita hotelového jídla ... Musím říct, že jsem v jídle velmi vybíravá. Stravování v hotelu je absolutně bez chybičky.
Je vždy vynikající a překvapující stále velmi pestrá nabídka. Dále u nás vyhrává nádherná zahrada s bazénem pro dospělý i děti a dětský hřiště. Hotel je celý modernizovaný, voňavý. S renovovanými koupelnami. Z balkonu vidíme na moříčko i zahradu. Co víc si přát???
A dost mě překvapilo, s kolika páry a rodinami jsme se tu v hotelu, většinou u snídaně a večeří, opět po roce setkali. Škválně jsem to počítala, přišlo mi to docela neuvěřitelný. Víc než dvacet lidí, po roce a na stejným místě. Zvláštní. Asi nejsme sami, kdo se rád do hotelu zase vrací a využívá jeho služeb.
Jsme ubytovaní ihned okolo 7h. Lehce vybalíme a jdeme na snídani. Miluji dovolenkové snídaně, snídaně si vychutnávám. Dokážu snídat hodinu a nesnáším jakýkoliv rušení, v mé snídaňové siestě. I zde, pokud je jakýmkoliv způsobem narušena snídaně, dovolená dostává rovnítko, pomalu zkazící se dovolené.
Poté nabíráme směr Pizzeria Dino. Miloš ještě nedorazil, jdeme si s Li hrát na pláž, na písek. Linduška je unešená tou nádherou, nekonečného pískoviště.
Linduška je už unavená, usíná na dece, na pláži. A protože je písek na pláži dost mokrý, přenáším jí do kočáru... jdeme k bazénu, chceme se taky natáhnout a drahýmu F. vyklouzne kočár z ruky a Li letí na zem... Chci ho okamžitě zabít! Jak já se o Li bojím, jak jsem na všechno háklivá, jak se klepu strachy, aby se jí nic nestalo. A on si s ní, klidně práskne na zem. Přinejmenším to vypadá, že bude mít pěkně natlučenou hlavu a záda... chudinka se probudila celá zmatená, co se děje a tvrdí, že jí nic nebolí.
Tichá smršť hádky, tornádo tichých nadávek. Jsem totálně vytočená a nepříčetnáááá! Jelikož den před tím, málem Li vypadne F. nákupního vozíku. Narazí si bok. Jetodlenormálníjevovůbecnormální???? Jséééééééééééém táááááááááááááááááák ukrutně vytočená, že se odcházím uklidnit na pokoj. Nemám jinou možnost, než se jít vyvztekat na pokoj. Připadám si jako v kleci. Mám chuť se totálně ožrat. Navíc je zima a začíná pršet. Ani původní plán poležení si u bazénu, padá.
Nějakou chvíli pobydeme na pokoji a vydáváme se zpět k Mildovi do pizzerky...
![]() |
| Letiště, setkání a už jen samý úúúžo... |
Nooo, nakonec pršelo asi tři dny a byla zima. Je tedy pravda, že mezi chvilkama, kdy přestalo pršet, jsem se občasně svlíkla a šla se natáhnout na sluníčko. Na pláž. Sluníčko často střídal silný déšť.Ale zase jsme díky takovému počasí, využili častých projížděk vláčkem do Arenalu. A musím říct, že výlety vláčkem Linduška, víc než zbožňuje. A tatínek pro změnu jedil plenit obchod s Lacoste oblečením. Dokonce tak, že jsme si ještě museli půjčit dalších 700€ od Mildy. 700€ jsme měli, ale bohužel to nestačilo.
Pokaždý když přijedem na Malorcu, Mildu zpovídám, kdo ze známých byl na Mallorce, kdo přijel, kdo se ozval... taky se ptám na Martinu... na sestřenici. Kdysi se za Mildou zastavila, tedy myslím že zcela náhodně dorazila k Mildovi do Pizzerky. Musím říct, že jsem mu to setkání i záviděla.
Naše rodiny (v našem dětství) se hodně stýkali. Tedy samozřejmě naši rodiče. Císařovi k nám jezdili i na chatu, my k nim často do Nejdku. Docela jasně si vybavuji jejich byt a pak i dům.
Ráda vzpomínám na klidnýho, fousatýho a hodnýho strejdu Milana, noblesní a stále dobře naladěnou tetu Věru. Nepamatuji si, že bych jí někdy viděla v rozladěné náladě. Tajně jsem jí obdivovala, jak je stále hezky oblečená, od malička se mi líbil její ženský styl. Tetu jsem měla hoodně ráda, jak byla na nás děti, tedy mě, vždycky hodná a příjemná, usmívající se. Vlastně si ani nepamatuji, že by se někdy chovala jinak, než pozitivně.
Vzpomínám na Romču, jak se správně chechtal a letadla.
Martinku a její dlouhý, blonďatý princeznovský vlasy, který jsem jí vždycky záviděla. Protože já jsem o nich, akorát tak mohla snít.
Nechápu, z jakýho důvodu Ly usoudila, že mám hnusný vlasy. Jemný a rovný jako hřebíky, ze kterých stejně nic nebude. A musí se tedy pořád stříhat. Samozřejmě, seřezávačem na vlasy a nikdy se nezapomněla pořádně zastřihnout ofinu, abych nešilhala. Každý stříhání jsem ořvala a styděla se týden chodit do školy.
Taky si pamatuju, jak jsem si vždycky sama a tajně ověšovala vlasy různými šátky, pásky, šálami a představovala si, že mám taky dlouuuhatááánský princeznovský vlasy.
Nejdek je velká kapitola našeho dětství. Byla to opravdu krásná, veselá kapitola.
Asi v poledne jsme u Miloše, já vevnitř v pizzerce a najednou slyším: ...helééé Štěpi, tak jsi se ptala a máš jí tady? Víš, kdo to je? Ano, objevila se Martina se svým mužem a dceruškou Nellinkou.
Je to blbý, ale myslím, že bych tě Marti asi nepoznala. Možná, kdybych někde za tebou stála ve frontě...snad... máš smích jako tvoje mamka a i podoba ti zůstala. Ale zpočátku bych asi tápala, kam tě zařadit. Dvacet let je šílená doba, co jsme se neviděly. Jsem opravdu neskutečně ráda, že jsme se setkaly, takový náhody fakt umí zařídit a napsat jen život. Tak snad se nám podaří setkávat se častěji.
Festival Park
Jeden den jsme si udělali všichni výlet do Festival Parku. Nebo spíš, nám byl udělán výlet. Neplánovaně, přišli jsme dopoledne z pláže na kávičku a Milda, že vyrazíme...o tom, jak jsem byla voháklá, pomlčím. Vymáchaný a slehlý vlasy, polomokrý tričko od plavek. Harémky, myslím tepláky, který jsem si přibalila pouze na spaní a z nedostatku oblečení, jsem si ráda vzala i na pláž.
...doma bych takhle nešla vynést ani koš. Fakt. Obzvlášť když vím, jak hezky a upraveně lidi na Mallorce chodí. Připadala jsem si opravdu jako lopata z lopatova.
Pravda byla ta, že kdybych se vyrazila zgulturnit na pokoj, nejedem asi nikam. Rychlá akce nasedat a jedem, byla ideální. Lindušce se hlavně líííbilo v Milošově novém BMW,
jako v letadle je to tady, že jo?
A veledůůležitě seděla se zapnutým pasem, pozorovala okolí a vnitřek auta.
Kromě toho, že si to Linduška nááádherně úúúžila celý odpoledne nejen na atrakcích. Já jsem si nakoupila parááádní botičky. Ale luxusní. Pro mně tedy atrakce č. 1.
Odpolední výlet jsme zakončili v mekáči a já nezřízeně sežrala dvě famózní zmrzliny. Tedy nejen dvě zmrzliny.
Musím říct, přestože bylo pár dní proměnlivý počasí, letos jsme si dostatečně úúúžili moře, písek, bazén, mašinku, jídlo. Prostě všechno.
Navíc Linduška měla neustálou zábavu v podobě nový tety Lucie. Lucka padla Lindušce ihned do oka. Neustále jí líbala a mazlila se s Lu. Což je u Lindy dost neobvyklé, protože je celkem bázlivá a rozhodně se s nikým hned nelíbá a nemazlí. Spíš okukuje a chová se jako nepřítomná, než se pořádně seznámí.
Nedala Lu chvilku klidu a Luci byla táák hodná, že se Lindě fáákt věnovala, hrála si s ní, chodila na prochajdy. Kupovala jí dárečky. Kdykoliv jsme přišli do pizzerky, nikdy se nestalo, že by Luci neměla náladu a Li si nevšímala. Zvláštní je to, že i já jsem cítila absolutní vnitřní klid a ani vteřinu se o Li nebála, aby se jí něco nestalo. Tedy, kdo zná rozdivočenou Li, ví. Tímto musím Luci moooockrááát poděkovat, za všechno. Luci, díky moc. Máš to u mě.
Po snídani jsme chodili na procházku, pak k Mildovi na dopolední kávu. Linduška na dopolední svačinku. Po kávičce a sváče, k moři. To už byla Li většinou hoodně utahaná, takže jsme se šly vykoupat, abych jí dorazila a hezky rychle usnula. Lindušce se v moři velmi, velmi líbilo. Přímo jásala když jsme skákaly ve vlnách. Vůbec se moře nebála. Poté většinou okamžitě padla a spala 1,5h. Po probuzení Li jsme opět zamířili k Mildovi na pizzu a kávičku. Tuto siestu jsme si vždycky vychutnali a opět zamířili směr moře. Většinou jsme už dlouho u moře nepobývali, max. hodinku. Linduška už zase chtěla k bazénu. Tam si sama plavala v kruhu. U bazénu jsme zůstavali nejdýl do 18h a pak odcházeli na pokoj, aby se Li v případě potřeby, stačila trochu prospat a nabrat síly navečer. Kolikrát už ani nespala, ale odpočinula si a šli jsme na véču. Letos bylo super, že už krásně jedla. Všechno. Minulej rok se na Mallorce odnaučila pro změnu jíst, jíst pevnou stravu a přešla zpět na mlíko. :-D
A po večeři směr pizzerka, procházka... parááádičkáááá. Jak je mi zase smutno. I Lindušce bylo divný, když jsme odlítali. Několikrát se zeptala, když jsme balili a pak odjížděli:
...pjoč jedeme domů? Še mi na Malorce pšeci líbí, ale fakt. Nekecam.
Musím se znovu opakovat, ale letos jsme si fakt VŠICHNI dovolenou užili. Kromě výborného jídla, promenádiček, nakupování, plavání, sbírání mušliček, stavění v písku, běhání po pláži, opalování a výletování, si Linduška krásně pohrála i na dětských hřišťátkách, kterých je Mall. neskutečný množství. Myslím, že se letos vyřádila v pizzérce, dokonce mohla obsluhovat, tedy chodila kasírovat :D, mohla pomáhat připravovat stoly, umýt dveře a něco málo v pizzerce ... byla šťastná jako blecha...
Myslím, že kdyby dostala víc takových to úkolů, byla by na vrcholu blaha.
Takže letošní dovolená byla opravdu krásná pro všechny...
Ještě jednou odkaz na fotky, abych to měla hezky pohromadě
MALLORCA 2011
P.S. ODLET, Linduška poprvé jela autobusem, nadšená a přešťastná. Transfer nás krásně provezl Can Pastillou, takže jsme měli den návratu, ještě spojený s krátký výletem.
Na letišti jsme si dali jídlo v mekáči, prohlídli Shopy, Linduška opět unešená zbožím a velikostí Shopů.
... let perfektní, poloprázdné letadlo bez zpoždění... cesta domů už jen po dálnici... hezky jsme se projeli až k Rozvadovu... takže jsem F. navrhla, že se ještě můžem stavit u Lybuny na chatě nebo ve Svinný u tety... a když se Petřík v telefonu zeptal, kde jsme a já odpověděla, že v Tachově... nastalo ticho a opět otázka, Kde?... rozesmála jsem, se stejně tak jako ve Festival Parku, když si otec Li zkoušel džíny pumpky s rozkrokem ve stylu ženský vagíny. Škoda, že nemáme pořádnou fotku, protože Milda fotil, ale smál se, že je fšecko rozmazaný...ale tenhle zážitek, byl jeden z nej z Mallorky 20011...
Takže sice jsme nezabloudili, ale F. se chtěl asi nejdřív podívat do Plzně a pak Varů:D:D:D Musím říct, že to byla jedna z NEJJJLEPŠÍCH CEST, co jezdíme. Časově byla jen o 10minut delší, než kdyby jsme jeli přes Cheb. Zvláštní.
Jasný, celá cesta po dálnici až do Čech, po Čechách jen 50km a z toho 20km, možná víc, průtahem. Možná, že tak už budem jezdit furt...
