... o osm měsíců později

... na blog jsem úplně přestala psát. Vlastně kvůli tomu, že si už vůbec nezapínám noťas a jsem jen na tabletu nebo mobilu. A z těch se mi fakt blbě píše. Asi proto, že špatně spolupracují s klasickými prohlížeči a v mobilu nebo na tabletu, to mám rozházený... různě mi to ujíždí.

Přeskočila jsem celých osm měsíců...


ZÁŘÍ - PROSINEC 2014

Linduška PRVNÍ ŠKOLNÍ DEN ZVLÁDLA,
sice jí ráno bolelo břicho ( tou dobou jsem vůbec nevěřila tomu, co dokáže ovládat hlava), ani jsme neslzeli... vítání prvňáků bylo zdlouhavé, před školou a v zimě. Zrovna byl takový pravý ošklivý, lezavý podzimní den. Byli jsme dost otrávení, já se bála, že se budou jmenovitě volat děti k paní uč. Ale naštěstí se toto nekonalo. Nesnáším tyhle šaškárny.

Jinak Linduše školu perfektně zvládá, má ráda děti, miluje družinu. Akorát až do března jí provázely ranní nevolnosti, nedokázala stres vytěsnit a první měsíc, spíš dva... to byly psycho rána, kdy jsem byla přesvědčená, že skončím v blázinci. Že ten její tlak nevydržím. Jak je ráno bez života, bolest břicha přechází ve zvracení.
Tolik jsem se těšila, jak si konečně oddychnu, jak budu mít čas pro sebe, jak si prostě odpočinu a přitom jsem si připadala, že ještě trochu stresu a jsem na pakárně.
Linda nesnáší změny, přesuny z místa na místo...špatně snáší přesuny - knihovna, filmový festival, výstavy ...a to nejen přesuny spojené se školou. To se týče i návštěv v rodině ... vždy okamžitě zalehla s bolestí břicha.
Tou dobou jsem opravdu netušila, že je to stres. Ve škole se učí perfektně, má samý jedničky, krásně píše, čte. Je fakt šikovná.
V říjnu začala mít první laryngitidy, v listopadu se začala více potýkat s virozami a od prosince až do března průběžně a celkem v kuse marodila.
Těsně před Mikulášem jsem uklízela muškáty z oken! Stále mi kvetly za okny.
7.12.14 jsme jeli na pohotovost (neděle), v noci jí začalo bolet ucho. Byla bez rýmy, teplot... laryngitidy si vybraly své. Ucho jí píchla paní Dr. Kráva, neempatická... že nebýt mi líto Lindy, tak se tam zhádala se všemi, co by mi přišli do rány. Nejdřív nás nechají čekat hodinu v čekárně, sestry třískají dveřma... připadala jsem si jako na nádraží.... dítě vystresovaný... každýmu je to fuk. Byla jsem táááááááááák nasraná, že jsem ani nemohla mluvit. Dr. Li píchla ucho a Li ani necekla, to paní Dr. Krávu obměkčilo a pravila Li, že je to fakt pravá dáma.
Po píchnutí Li vylítly 40° teploty, z ucha jí teklo jako z vodovodu a já jsem se tedy o ní dost bála. Průběh byl dramatický. Li apatycká... HROZNÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝ.
Pak za pár dní na ušním, čištění ...to si Linduška fakt užila. Ale byla naprosto skvělá, držela, nebrečela... a muselo jí to hrozně bolet....
V lednu jí ucho prasklo zase znovu... Během ledna, února a března byla Linduška  průběžně nemocná. Zelená rýma, kašle, střevní viróza.
Kvůli nemocem přestala úplně chodit na gymnastiku a plavání musela taky vynechat.
Od září do března jsem taky Li 4x odvšivovala. Skvělá chuťkovka ...VŠI.  V září také Li poprvé vypadl první zub.
V září jsme taky začali předělávat pokojík, v řijnu obývák a ložnici.
Mikuláš, Vánoce i Silvestr proběhly kupodivu v poklidu bez stresů. Li letos opět dostala od Ježíška autodráhu. To mě dost dralo nervy. Idiotský ježdění autíček... hlavně ten odpornej zvuk.

A V BŘEZNU ...JAKO KDYŽ MÁVNU KOUZELNÝM PROUTKEM.... LI PŘESTALA MÍT RANNÍ NEVOLNOSTI A DO ŠKOLY CHODÍ VESELÁ A ZLOBIVÁ HOLČIČKA.

DUBEN

Začala jíst, a tak na sedmileté prohlídce vážila 22,7kg/120cm.  To znamená, že od září přibrala šest kilo. Měla jsem o ní, fakt velký obavy, protože největší problém byl, ODMÍTÁNÍ JÍDLA. Nesnídala, nesvačila a ani neobědvala. A když přišla ze školy, bolelo jí břicho z hladu, ale to se zase bála jíst, aby jí nebolelo břicho ještě víc. ZAČAROVANÝ KRUH. Takže jí vyzvedávám ze školy ve 13.30, aby neměla velké pauzy mezi jednotlivými jídly. Většinou překonala nějakou činností v družině hlad a zase nejedla.
Naštěstí toto psycho v březnu skončilo.

A jinak...JAKÁ LI JE?

STÁLE STEJNÁ, STÁLE STEJNĚ NÁROČNÁ, STÁLE STEJNĚ ROZTOMILÁ, NĚŽNÁ, ALE PŘÍŠERNĚ SVÉHLAVÁ A PALIČATÁ. BERAN. HROZNÁ PALICE, KTERÁ CHCE STÁLE VYHRÁVAT VE VŠECH NAŠICH SPORECH. PROVOKUJE. JE STÁLE HLUČNÁ, TEDY MYSLÍM ROZJEČENÁ.

Ať udělám cokoliv, vždycky si něco najde, myslím, že nikdy není spokojená. Opravdu mám pocit a myslím, že správný, že tohle naše dítě, je neskutečně náročný dítě. Ale je stále tak milá a něžná. Voňavá holčička jako když byla malinká.
Stále mě oslovuje jménem. A stále je velká parádnice. A začala s ní cloumat první puberta. Takže fakt žůžo období, okořeněné tím, že jak nechodila do školky, nasává do sebe všechny možný způsoby a různé projevy chování. A těmi nás doma dokonale ,,tejrá😂,,.

Linduška se perfektně začlenila do kolektivu, měla jsem přeci jen obavy, jak to bude zvládat. Ikdyž tak úplně jsem se nebála, všimla jsem si v létě na koupališti, jak sociálně vyzrála. Nebála se kontaktu s novými détmi, neznervózňovala se z křiku jiných dětí.
Taky dozrála v kontaktu se zvířaty. Přestala se jich panicky bát, zkouší si je pohladit a vidím, že je jí to příjemné.


V dubnu jsme oslavili Linduščiny sedmé narozeninky. Opět v poklidu.

KVĚTEN

V sobotu jsme byly i s Lybunou na Statku Bernard ZDE. Bylo úúúžasný sobotní odpoledne. Pro děti bylo připraveno 9 soutěží, i se zvířátky. Li vše v pohodě zvládla. Vyrazila si ještě pravý stříbrňák.