Pohoda

Vždycky když se zmítám v různých pocitech, většinou lehce negativních ...tedy v pocitech „svého selhání,, ...které tu i občas vypisuji, znenadání přichází obrovské rozradostnění. Od mého dospělého chlapečka.
Jsem neskutečně šťastná, že ho mám, že je takový, jaký je. Miluji s ním společné a nekonečně dlouhé debaty, společný humor. Jeho skromnost, slušnost a přirozenou inteligenci.
Samozřejmě nejen to.
Naposledy mi napsal k příspěvku Nostalgie: ...to je jasný, čím je Li starší, tak je víc zážitků, a to nejde vše vypsat, ledaže by jsi dělala jenom to  :-)
Vždycky mě Petříček pobaví, potěší...umí mě VŽDYCKY rozesmát  :-)...
A to nemluvím o Li, která Pé neskutečně zbožňuje.

Nostalgie

Místo, abych si sedla a občas napsala pár řádků, prohlížím si fotky a padá na mě nostalgie. Je opravdu neskutečné, jak ten čas letí, jaký byla Li před několika měsíci, mimino. Poslední dobou vyrostla a pomalu připomíná školačku. Nostalgie neskutečná,o to se víc snažím, Li užívat.
Na obrázku je koláž, Li udělala kočičku, tu namalovala, aby se s tím, tak nepincala. Ale zbytek vystříhala, nalepila. Kočička je na sluníčku a líbí se jí sluníčko a modré nebe a bílý obláček.