Moje tvořivá holčička mě stále zásobuje stohy malůvek, dopísků a různých výtvorů.
Píše mi krásné dopisy, plné něžných slov a obrázků. Vždycky mě to táááák dojímá.
Dneska vytvořila Andělku.
A propadám výčitkám, že už na ní nikdy nezvýším hlas, natož zaječím. Že se nenechám vyprovokovat, že zůstanu nad věcí, že zachovám chladnou hlavu až mi bude odsekávat, že budu trpělivější. Že budu imunní vůči jejímu řevu, skákání na sedačce, postelích, že nevybuchnu až opět zjistím, že lednici nastavila na mrazení, přestože několik let ji varuji, že už jí fakt zmlátím až to zase udělá. Že nebudu impulzivně jednat, až zjistím, že si opět nic neuklidila a udělala bordel po celým bytě. Že na ní nebudu řvát, až bude zase třískat dveřmi, že budu ovládat svoji impulzivnost, pokaždé když budu chtít, aby si vzala ponožky, mikinu, aby si nenapouštěla tolik horké vody ve vaně, aby po mém 150-tém požadavku, šla už konečně spát, a přesto se bude chovat jako hluchá... ŽE ZŮSTANU NAPROSTOOO KLIDNÁ (panebože ...když jsi naděloval jakousi formu otupělosti, proč jsi zapomněl na mě?) ...prostě, že si pokaždé vzpomenu na ta něžná slovíčka a malované obrázky, kterými mě každodenně a neúnavně zahrnuje, ať jí vynadám nebo ne.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.