KAŠEL

Linduška je fakt nemocná, momentálně jí děsně trápí odpornej kašel. V pondělí jsem se rychle vydala k Dr. protože se Lindušce, ke kašli přidaly teploty. Sotva jsem dorazila k ordinaci, zjistila jsem, že naše Dr. opět neordinuje. Takže jsme rychle vyrazily k zastupující Dr. Naštěstí tam mají parádní houpačku a Li si houpajdy fáágt užila... Na průduškách Li nic nemá, ale uzlinky měla zvětšený, takže je možný, že by Li mohla být ještě nemocná s ouškama. Naštěstí se nám to snad vyhne. Jinak Li má absolutně odpornej, silnej kašel... hlavně v noci. Chudinka kašle a kašle... až jí z toho bolí bříško - svaly. Samozřejmě z toho kašle nemůže spát, jakmile zabere, probouzí jí intenzivní kašel.  Už je z toho unavená a mrzutá.

25.12.2010

25.12.2010 jsme vyrazili k babi pro Ježíška :D Kromě toho, že jsme málem nešli, jsem u Ly zjistila, žééé přestože jsem si nabila baterii do foťáku, zapomněla jsem vložit paměťovku...tagžééé jsem nefotila, fotila Ly a Mišička.

Jinak jsme málem nešli k Ly, jelikož Linduška se probudila s teplotou 38°C a samože, s kašlem. Večer na Štědrý den, se večer táák rozkašlala, až mě z toho bolelo na průduškách, za ní.
Dala jsem jí iblagin a čekali jsme, jak se všechno vyvine a jak bude Li. Když se Linduška po poledním spaní probudila, byla bez teplot, tak jsme vyrazili a dokonce na sáňkách, zpátky domů nás odvezl Miloš... ale to už Li byla celá rozpálená a mrzutá. U babi dostala spousty krásných dárečků, já i tatínek taky, takžééééé mami, děkujeme!

Štědrý večer

Letošní Štědrý den byl díky Lindušce velmi, velmi vyvedený. Po obědě se prochrupla skoro do 15h, takže byla krásně vyspinkaná a tím pádem, i výborně naladěná. A já jsem vlastně pomalu začala chystat večeři. Než jsem všechno udělala a připravila, večeřeli jsme v půl pátý. Letos jsem dokonce smažila i rybu, kterou jsme nikdy neměli, protože jí nikdy ani jeden chlapec nechtěl, letos byla vyjímka, dokonce všichni jedli rybí polívku, vždycky jsem ještě dělala játrovou, protože opět rybu chlapci bojkotovali. Ale rybí polívku a rybu nosila vždycky Ly, která letos Štědrý večer strávila u Miloše a Mišky.
Při Štědrovečerní večeři byla Linduška opět způsobná, jakoby s námi ani nevečeřelo dítě...

 
Po klidné večeři jsme šli ke stromečku... Linduška šílela radostí. A to doslova! Na dárečky jsem jí namalovala malou postavičku holčičky, aby věděla, který dárečky jsou její, tak obíhala stromek a dívala se, co všechno jí Ježíšek nadělil. Asi jako druhý dárek rozbalila kozačky. Musím říct, že ty sklidily NEEEJVĚTŠÍ ÚSPĚCH! Opravdu největší radost měla z kozárů, který nesundala z nožiček a ráno byly první, co hledala. Když jsem je kupovala, věděla jsem, že se jí budou líbit, ale že z nich bude tááák nadšená, tak to jsem fakt netušila. Prostě parádnice... 

Linduška nadšeně rozbalovala dárky, jásala, nevěděla, co má dělat a s čím si má hrát dřív. Samozřejmě, že panenka byl nejlepší dárek č. 2. Brácha Péťa celou dobu fotil a táta kameroval...jen když jsem stahovala fotky, tak si říkám, že jsou zase takový zacloněný...nooo, bodejď by nééé, když milá fotografka Li vždycky zapatlá čočku a já na to pak zapomenu a výsledkem jsou tmavý fotky. Jinak synek mě, táák úúúžasně fotil, že mi nikdy např. nepřipomenul, abych zatáhla břicho apod. Takže skoro na všech fotkám mám vyvalený břicho, ale takovým způsobem, že si říkám, že to snad ani nejsem já!? Takže jsem se na sebe konečně, táák nasrala, že přestávám žrát sladký a začínám se v tom žraní kontrolovat. Ráno jsem si šla zkusit černý kalhoty (jako nevím, v jakej zázrak jsem věřila, že si oblíknu a ony ze mně spadnou???? Když min. rok jsem se taky do nich nevešla, ale omlouvala jsem se tím, že jsem rok po porodu...tak, aby mě tahle výmluva nezůstala ještě dalších patnáct let)
... který jsem nosila před těhotenstvím a nedopnula jsem je nejmíň, o 8cm. Ale letošní fotky mě NAPROSTO DORAZILY! Když nemám idiotskej výraz v ksichtu nebo blbě udělaný vlasy, co horší... je než mít vyvalený břicho! Pomalu jsem začala přemýšlet, kde seženu prášky na hubnutí...fakt. nechci být strará, rozkyslá, vytahaná ropucha...tak tam u těch dárků, přesně sedím... samozřejmě, že na blog jsem vybrala fotky, na kterých břicho není vidět...

VÁNOCE ... 1991

Ano, i tady se mi potvrzuje, jak je důůležité si všechno zanamenávat. Z těchto vánoc si nepamatuji vůůůbec nic. Pamatuju si akorát, že jsem měla radost z tý teplákovky, co Petřík dostal, přišel mi v ní děěěěsně velkej. Pak si pamatuji poníka, co měl rád.... škodáááá, že nemám ani jedno video. Joooo a vlastně si pamatuji na ty džínečky, lacláčky... ty jsem doslova na Petříčkovi zbožňovala, byly překrááásný, luxusnííííí...ze Západního Německa...

Bramborový salát

Tak už máme i bramborový salát... vzpomínám, jak malilinká Linduška před rokem krmila br. salátem.
Milovanýho  tygrouše krmila salátem, co se mnou právě udělala BR. SALÁT 2009
Ani se mi nechce věřit, jak byla Linduška malinká...jak to fakt šíleně letí, jak rychle roste...

Ráno mi Linduška pomáhala oškrábat mrkev do rybí polévky a pak oloupala vařený brambor, kterej hned snědla :D... jooo a už máme i pomazánku na chlebíčky a nálada je celkem pohodová, což se dost divííím... Jen jsem snad rozladěná z Linduščinýho kašle...ráno se rozkašlala.
Joo a i dárky mám zabalený! Jsem fčera zapomněla napsat, že nesnáším balit dárky!!!

Stromeček

Stromeček - domeček, to se mi ty nadpisy heééézky rýmujou....

Ano, už máme stromeček, héhéč a nazdobenéééj... tak nějak jsem si vzpomněla, že z minulýho roku zdobení stromečku, jsem neměla žááádný fotky. Jelikož mě neskutečně vytočil otec Li a ještě hrál kino, noo a do toho všetečná Linduška, co nic nenechala na pokoji a bylo zaděláno na totální "výbuch vzájemných emocí"! Takže při své nastartovanosti jsem radši nefotila.
Letos jsem taky furt nastartovaná, ale není to žááádným předvánočním shonem, prostě vždycky se ve mně něco nakumuluje a já TO nedokážu vstřebat a být v klidu.

Linduška byla úplně na vrcholu blaha, že už máme stromeček a hezky jsme zdobili všichni. I s Péťou. Jen jedno nechápu, proč si F. myslí, že mě baví strojit stromek, dělat předvánoční výzdobu a hlavně! péct cukroví. Samozřejmě, že nejradši bych nedělala nic... Pointa  radosti z Vánoc končí pro rodiče tím, když dítě oznámí, že si k Vánocům přeje nejradši peníze než dárky a např. nemá cenu, zbytečně investovat do koupě sentimentálně-přiblblýho vánočního stromku, lepší varianta je ušetřit prachy za stromek a podobný blbosti spojený s Vánocemi a prachy vrazit do peněžitého daru pro potomka :D:D:D Linduška ještě do této etapy nedozrála, takže stromek máme ... i cukroví ...

ad. bolest ouška... v pondělí jsme vyrazily k Dr. Ráno jsem brnkla na ORL, ale Dr. potřebovala dřív odejít, tak nás vyslala k naší Dr. Ještě předtím než jsme vyjely, Lindušku začalo bolet bříško, začala brečet úúúplně neskutečným způsobem a nedala se uklidnit ...já úúplně vynervovaná z toho, jak šílela, hroutila jsem se dopředu, co z toho zase bude, aby Li nic nebylo... uklidnila se až s lízátkem, ale stejně furt brečela.... Čekárna narvaná, odseděly jsme si 2,5h. Li dostala kapičky do uší, na pravým bubínku nález a dostaly jsme doporučení na vyšetření na pohotovost, kdyby jí ještě ouško chytilo a nález se nevstřebal...
Kapeme už třetí den a vypadá to ŤUK-ŤUK-ŤUK, že Linduška bude zdravá.

...domeček

Minule jsem psala, jak ráda brouzdám blogem a zrovna jsem si říkala, jak Linduška už touhle dobou, před rokem fest marodila a letos...ťuk-ťuk-ťuk ...kromě běžnýho nachlazení a virózky... NIC! Tak sotva jsem si takhle zalibovala, ve čtvrtek večer se Li rozkejchla, v pátek jí teklo z nosu jako z vodovodu a v sobotu byla celej den jedlá a já ještě jedlejší, fakt jsem měla všeho plný zuby, ale těžce. Večer se probudila s pláčem, že jí bolí ucho. Tak to mám radost... naštěstí je bez teplot, měla jen zvýšenou a dneska si už nestěžovala, ale rýmu má už takovou zahnisanou. Tak uvidíme zítra na ORL. Modlila jsem se, aby jí nevylítly teploty a nemuseli jsme na pohotovost.

V týdnu jsme začali stavět domeček, klasika. Tedy každý dítě musí mít pšeci šůj domeček, že jo? Noo a já hezky každej den stavím :D Linduška si kráásně hraje a dokonce v něm dnes dopoledne usnula. Ofšééém nejvíc nejúúžasnější je každej večer, když si na hlavu narazí kojeneckou čepičku a natáhne tangáče přes overal. Nejsou to tangáče, ale kalhotky, co dostala od Ly. A bez nich neusne....

Ještě přes týden vůůůbec nevypadala, že by snad mohla marodit. Byly jsme a v úterý i ve čtvrtek v MC. Dokonce jsme vyrážely na sáňkách, protože je stále moooře sněhu. Ve čtvrtek byl už MC Ježíšek a dětičky dostaly dárečky, akorát Li podezíravě koukala, co se děje a jak je to možný. Ihned si všimla nazdobeného vánočního stromečku, který úterý ještě v MC nebyl. Nooo a takhle si hrajou s bráchouuuu... viz.foto a video

Ale úúúplně nejšťastnější je když přijde Ly, jak říká Libuška. To by se radostí zbláznila, že babi dorazí a budou si hrát. Dneska si jí už radši dopoledne telefonicky zajistila, aby pišla. A ještě šťastnější je když řeknu, že jí přijde babi hlídat...

Vždycky když mě přepadne nostalgie, brouzdám si blogem... Vzpomínám, jaká byla Linduška před rokem. Ráda si prohlížím videa. Tohle mě dostalooooooooooo ... PROSINEC 2009

NÓÓÓ, NENÍ LINDUŠKA ÚŽASNÁÁÁÁ, NEJSKVĚLEJŠÍ???

P.S. Večer před koupáním Linduška opět neposlouchala, že nemá sahat na moje hodinky... nooo, spadly jí na zem a roztřísklo se sklíčko. To jsem ovšem ještě nevěděla.... Linduška ke mně přilítla a rozčíleným hlasem s hodinkama ve svý ručičce, konstatuje: ...nóóó? A šou v hajzlu... rožbitý, vydyš? Nekecam.
Prostě, Linda pochytí veškerý slovní spojení :D ... tohle označení, co bude s hodinkama až spadnou na zem, jsem použila před třemi týdny. :D

Výtvarnice

Dnes ráno jsme se vydaly do MC na Keramickou dílnu. Lindušku jsem vzala na sáňkách, už ve čt. jsem si říkala, že než nastartuju auto ...tak pěšky jsem na místě dřív. Sníh byl už hezky rozbředlej, hlubokej, takže jsem se hezky po ránu proběhla do kopce... to mám za to sežraný ranní cukroví :D

Paní lektorka přinesla i vypálenýho vánočního kapříka, co jsme minule vytvářely s Linduškou. Tedy Li kapříka nazdobila kamínky, který se pak v peci roztavily ...

Pak jsem Lindušku musela vyfotit při práci, když barvila glazurou svojí misku. Té, předtím sama zdobila okraj kuličkami... samozřejmě, že si i vyzkoušela vyválení hlíny, tvarovaní, smočení hlíny vodou, aby držely kuličky na okraji a nepadaly... a dnes pokračovala ve vybarvování. Opravdu se absolutně soustředí a vydrží hodinu malovat. ÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚŽASNÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ, SKVĚLÁ!!! S OPRAVDOVÝM POSEDEM PRAVÉ VÝTVARNICE!!!

KALAMITA A NEJLEPČEJŠÍÍÍÍÍÍÍ ROHLÍČKY NA SVĚTĚ

...a je tu! SNĚHOVÁ KALAMITA! Síííla, fakt napadlo sněhu, že mi vždycky každej rok přijde, že snad ani nebylo léto a zima je pořád. Ale musím říct, že zima je teď  krásná, i přes tu kalamitu a hory sněhu. A to mají být o víkendu, doslova třeskuté mrazy! Tak jsme si s Pé říkali, že takový mrazy už vlastně od konce listopadu, je fakt síla!
Nóó a kdyby se nááááhodou předpověď vyplnila, tak jsem si nakoupila máslo, mouku, ořechy na cukroví a budeme s Linduškou péct. V pátek zadělala těsta a v sobotu upekla první vanilkový rohlíčky. Já pekla a Linduška trochu uklízela. Na vanilkový rohlíčky jsem zadělala dva druhy těsta. První jako každý rok, podle vynikajícího rodinnýho receptu a pak jsem šmejdila na netu a hledala původ vanilkových rohlíčků a našla jsem děěěsně oslavovanej, dokonce označovanej jako prapůvodní recept. Řekla jsem si, že nechci být o tu slast chuti, nejlepších vanilkových rohlíčků na světě, ošizena. A rohlíčky upekla i podle oslavovaného receptu, hned mě zarazilo, velký množství cukru, usoudila jsem velmi správně, že rohlíčky budou tvrdý. Tak nevím, nevím jestli se do vánoc rozleží a musím říct, že

NEJLEPŠÍ ROHLÍČKY NA SVĚTĚ, JSOU FAKT TY NAŠE, PODLE NAŠEHO RODINNÝHO RECEPTU... JEMNÉ, VOŇAVÉ, KŘEHKÉ... PROSTĚ ROZPLÝVAJÍCÍ SE SAMY, NA JAZYKU.

Myslela jsem, že budu v sobotu pokračovat v pečení, ale celý dopoledne jsme se pincala s pečením Mikulášský kačeny, patláním knedlíků, dvojího zelí... mytí nádobí, jelikož myčka nestíhala... noo a fakt se mi péct cukroví už nechtělo...
JÓÓ  a Lindušce rohlíčky moooc chutnaly, je holt celá po mně!:D Už minulý rok si na nich pochutnávala.

 PEČENÍ PŘED ROKEM 




P.S. ...jinak, Linduška se je pořád stejná poseroutka. V pátek jsem s ní šla sjíždět pidikopečky na sáňkách, ...špolu pojedeme na šáňkách, nikam štejně nepojedu, moč se bojim, viš maminko! Takže jsme ani spolu nesjely jeden kopeček, jak se Li bojí! Úplně nejšťastnější je, když může ometat sníh z auta, laviček před barákem... nabírat sníh lopatkou atd.

Mikuláš

Ráno jsme si s Linduškou vyrazily do MC na Keramickou dílnu... musím říct, že Li je fakt děěsně činorodá, ráno stačila ještě vyluxovat obývák a pokojík, nooo a pak jsme se vrhly na ometání auta od sněhu. Neskutečně jí to baví... mě taky, protože vidím, jakou má radost, jak je ráda, že se může zapojit, jak je ráda, že něco dělá. Sněhu je až-až, jak říká Li. Včera bylo taky ažaž sněhu, Linduška si asi poprvé úúúžila, správný pocit slasti, válení v sněhových závějích, kopání do sněhových závějí a koulovačky...
Jinak mě dneska v MC pěkně vytočila, že jsem myslela, že jí dám na prdel... chce si jít hrát, ale nechce sama, drží mě za ruku a tahá mě, abych šla (přetahujeme se)... já chci, aby šla sama, ale zároveň jí nechci pustit, protože mám strach, že jí pustím a spadne na zem.. jenže mi jakoby podrazí nohu a obě parádně padáme k zemi, já jí samože strhnu sebou na zem, ona padá na záda a bouchne se do hlavy já na bok a mám i sedřenej loket...parádní podívaná! Mám vztek na Li, ale šílenej, je mi jasný, že za to nemůže, mám vztek, že nechce ode mně vzdálit ani na 2m... noooo, nic.

Dneska jsme dělaly keramickýho kapříka, zdobily apd. a najednou... přijde Mikuláš.
I já jsem byla velmi překvapená...Linduška dokonce sama!, jde k Mikuláši a zazpívá Skákal pes, přes oves. A dostane balíček! ...dokonce - JÁ jsem byla táák pohotová, že si podařilo natočit příchod Mikuláše.

První bobování

Tento týden začalo sněžit. Linduška byla samozřejmě nadšená a já taky, spíš jsem měla radost ze sněhu. Mám ráda bílo, ale nééé ty čvachty a plískanice. Dokonce jsem zapátrala v paměti, kdy naposledy jsem měla, táák dlouho kytky za okny. Tedy myslím, stále krásný kytky. Dokonce s květy a zelenými stonky a listy. Nejsem si jistá jestli to bylo ten rok, co jsem čekala Li. Ale tenkrát jsem sundavala kytky z oken na Mikuláše.
V sobotu dopoledne jsme se šly s Li projít, tedy snažím se jí domutit chodit. Bylo krásně sluníčko, ale ráno -8,7°C, takže muškáty zamrzly. :D Došly jsme na hřiště u nás, Li se bála na velkou klouzajdu, tak nakonec se mi podařilo, aby se sklouzla a pokračovaly jsme na malou klouzačku za "Stometrákem", pěšky! :D Tak to by ani nebyla Linda, aby sebou hned nešlehla s řevem na zem...uklouzla na schodech, samože jsem jí jistila, ale dělala blbosti a na schůdkách sklouzla, praštila se do hlavy a ruky. Prej!?:D Řvala, jak pominutá... nakonec jsem jí zase nesla domů...
Odpoledne jsme šly ven a vzaly si boby, bylo hezky namrzlo, takže jsem si říkala, že se Li může svézt na kopečku a zároveň jsem si v duchu říkala a pochvalovala si svoji spořivost, že jsem nevyhodila ty prošouplý boby... hamižnost se opět vyplatila... není skoro sníh, jen tráva je omrzlá a trochu nasněžená a s novýma bobama bych se musela musela tahat - nosit, aby se neprodřely!:D
Linda dnes nezklamala, podruhý... vytáhla jsem jí na kopeček - větší, aby si užila víc tý bobovací slasti, Lybuna dole měla jistit, jenže milá Linda se dole a za jízdy z bobů svalila úplně stejně jako Jaruš Hanušová v Slunce, seno, erotika. Když sebou flákla na dlažbu, po scéně - hod botou na Jaruš.
Takže jsem Li , pro jistotu, aby se nepřizabila - nemáme ještě helmu, přesunala na kopeček, který se dá vyjít 3-mi kroky... a Li se stejně bála viz video...já jsme se pobavila, abych jí mohla natočit musela Ly asistovat .:D

V pátek jsem měla domluvený hlídání s Ly a nákupy s Mi. Nebylo ještě ani půl desátý a ...zvonek a Miška s Mildou. Jsem si říkala, že se chlapeček ani neukáže:D ... dopoledne jsme si všichni krááásně úúúžili, Ly nás fšeckí vyfotila, střídavě s Li. A my s Miškou vyrazily nakoupit. Ještě, že si Miška vzala prachy, já jsem hned první tisícovku utratila za ponožky v Adidasu a v Tommy H. jsem zjistila, že nemám kartu, jen tisícovku v hotovosti... Miška vypomohla, nic pak nemohla koupit, no a já vlastně "nic neutratila", jelikož jsme neměla prachy. Chtěla jsem si koupit boty a kabelku, koupila jsem si mikinu TH a tašku Adidas, po obou jsem počumovala od léta a stále si namlouvala, že ty věci nepotřebuju...samozřejmě potřebuju. :D S Mišičkou jsme si zašly na NAŠÍ pizzu, zavzpomínaly na naše nechutný obžerství, kdy nám nebylo blbý si každá objednat polívku, velkou pizzu, šejkr a zapít to kafem.... pátek byl fááágt úúúžasnej...doufám, že si ho zase zopáknem.

..takhle si Linduška užívá...

P.S. Li je už bez rýmy...ŤUK-ŤUK-ŤUK... tak doufám, že letos nebude moc marodit. V úterý jsme šly na keramiku, Linduška byla opět úúúžasná... dělaly jsme vánoční ozdoby z hlíny ...Li je fááágt šikulka. To nejsou jen má slova, ale slova lektorky... mááám radost.

V pátek jsem chtěla zaskočit k Dr. s Linduškou. Ráno jsem jí odsála měla trochu zelený smrkánky, jsem si v duchu říkala a zároveň se přemluvila, že tedy vyrazím a nařizovala si, že vůůůůůůbec nebudu nervní a vnitřně nasraná, že budu dopoledne trávit u Dr.  Tak jsem svý rozhodnutí oznámila Li, ta začala brečet, že se bojí doktojky, píchne mě aši . Během půlhodinky se mi jí podařilo přesvědčit, že si jí Dr. jen poslechne a ona si navíc pohraje s kuchyňkou v čekárně. Li se nadšeně rozvítily oči... pak jsem si to zase rozmyslela, že radši nepůjdeme, aby tam /v čekárně, od ještě víc nemocných dětí/ něco nechytla. Jenže to už zase Li brečela, že čééé k doktojce, že si tam bude hját s kuchyňkou, budu pšeci važit, maminko...seš hlavá dějavá nebo co? A zaťukala si na hlavu, jakože jsem úúúplně blbá, že si vůůůbec nic nepamatuju.:D Nakonec jsem s Li šla k Dr. JENŽE v čekárně bylo asi 30dětí...takže jsem to měla hned vyřešený! Původní myšlenky byly, že vydržím, ty 3-4 děti před námi a nebudu se z toho, nervově hroutit!:D

LEPENÍ

Musím říct, že Linduška je fáááááákt neskutečně šikovná... už se budu zase rozplývat. Absolutně exelentně zvládne nalepování...vystříhneme si nějaký obrázek a nalepíme ho na papír. S Ly dokonce v sobotu vystříhly, sestavily a nalepily žirafu. Linduška už dokáže sestavit zvíře...vím kam patří hlava, noha, ucho apd. Nooo...prostě celááá po mně.

Večer se jde Linduška mrknout na pračku, jak pere... chvíli kouká do bubnu, pak na něj sáhne a říká: máš tam pěknej pach, musim ho učít, ale jdu si po bejle na blízko, abych to videla! (viz. video)
A šla si pro brejličky. Přesně, tak jak to dělá táta. Přesně tak, jak to táta říká, komentuje... Linduška přesně ví, který brýle táta potřebuje na TV a který na blízko. Taky hezky počmárala zeď. No a co, mně to tedy neva... Ale tatínek měl kecy a Li mimochodem taky říkal, že tohle Péťa nikdy neudělal! A já: ...co jako neudělal? Že nečmáral po zdi? Tak to si teda dost blbě pamatuješ! No, nic. P. prohlásil, že si teda nepamatuje, že by Pé někdy mohl malovat po zdech. :D Samozřejmě malovat po zdech nemohl, ale čmáral si po nich, jak chtěl a to nezapomínám jeho vystřihovací manévry se záclonama atd.

Linduška je  táááák roztomilá, vnímavá a šikovnáááá! Takže táta jí ještě chvíli vychovával, ale Li se nedala a hned na tátu: ...nekecej, Péťa pšeci taki maloval!

...tak mám obě děti nemocný.:D Nastydly se mi na koupání v Jáchymově.:D

Ano, ano... asi dvakrát jsem minulý týden projížděla blog, kdy loni začala Linda marodit. A tak škodolibě jsem si říkala, že letos okolo už byly všechny děti rýmovatý, kašlající a dokonce s angínama a MY NIC! Jenže chyba! V úterý ráno se mi zdálo, že něco na Li leze. A když  se odpoledne probudila, měla rýmu.
Rýmu má pořádnou, stále se zmítám v obavách, aby z toho nebylo něco víc. Celou středu probrečela, prokňourala. Já jsem z ní už byla jedlá. Během dne spala jen 45 minut a večer v deset, tu ještě lítala a nevypadala, že by chtěla spát. Naštěstí spinkala celou noc bez buzení. Zítra s ní radši skočím k Dr., aby se jí mrkla do krku.

P.S. mimochodem... jsem si v duchu několikrát a hlavně samolibě (to bych snad ani nebyla JÁ) říkala, že letos URČITĚ nebude Linda, tolik nemocná! Protože bude hooodně otužilá z Jáchymova, že jí jen tak nic neskolí....

Sobota třináctýho...

V sobotu bylo sice teplo, ale mrholilo a fičel vichr. Tak říkám: ..."co budem dělat?" Jít na procházku se mi moc nechtělo. Vlastně vůůůbec. Už se opakuju, ale mě NEBA procházky, Linda nechce chodit. Lyba mi poradila, abych nebrala kočár!:D Tedy jako myslela, že mám jít na procházku a nebrat kočár, jako aby Li pochopila, že musí pěšky. Že nemůže jen jezdit v kočáru. Tak to bych chtěla vidět Lindu. Buď jede na kočáru, a když má blbou náladu, vynucuje si nošení... takže bez kočáru, bych jí akorát - tak, mohla nosit... Lyba spíš nepochopila, proč beru na procházky kočár? Abych nemusela nosit Lindu, přeci! Taky jsem jí jednou z Lidlu nesla na zádech! V náručí už mě bolely ruce!
Takže v sobotu jsme byly domluvený s Ly, že vyrazíme do Varů až se Li probudí... Li najezená, vykakaná, oblečená... já se oblíkám...Li je v obýváku u křesla a natahuje se pro foťák...já jsem mezi dveřma mezi ložnicí a obývákem... Linda si naskočí pro foťák na sedačce... nějak se jí podlomí nožka, jakoby brkne... LINDA PADÁÁÁÁÁ, UDĚLÁ NAMÍSTĚ A ANI SE NEHNE, JAKOBY VÝVRTKU CELÝM TĚLEM A ....ZÁTYLKEM UPADNE PŘÍMO NA HRANU STOLU!!!! NESTAČÍM JÍ ZACHYTIT! SKORO OMDLÍVÁM STRACHEM...LINDA BREČÍ AŽ JE FIALOVÁ... já s hrůzou prohlížím Lindušku, co jí je... hlavou mi letí otřes mozku, krvácení do mozku, otok mozku...co mám dělat???? Lindušce se zvedá žaludek...letím s ní do koupelny a při poklusu do koupelny jí praštím hlavou o futro ...chudák ještě brečí víc. Jsem z toho celkem rozhozená.... klepu se. Do toho přichází Ly ... chvíli pozoruju Li, jestli jí není zle, netočí se jí hlava, vyptávám se jí... reaguje normálně, je veselá... stejně mám myšlenky na tragédii. Ano, jsem tragická... jedem do Varů, do Tesca. V T. má být Šmajda, do T. se sjely celý Vary a hlavně přilehlý prdele... Ly několikrát poznamenala, že je dneska třináctýho, že holt máme na všechno smůlu....
Nakonec Lindušce naštěstí nic není, uhodila se do "ještě krku" pod zátylkem. NAŠTĚSTÍ SE JÍ NIC MOC NESTALO, NA TO, JAK HRŮZOSTRAŠNĚ PÁD VYPADAL. Nemá ani modřinu, tedy není to ve vlasech vidět, ale stěžovala si, že jí to tam vžadu bojí, tak jsem jí to namazala Ibáčem.

P.S. musím říct, že Linduška je neskutečně hodná, fakt... hodná. Úplně se vždycky tetelím blahem, když vidím, jak je chytrá, rozumná a hodná. Jak si umí hrát, povídat...myslet. Jsem z ní, totálně posranááááááááá!!!

Agricola

V pátek dopoledne jsme se všichni vydali vykoupat do Jáchymova... tedy já, Li a Pé. :D Musím říct, že je pořád nááádherný počásko, žádná zima. V sobotu dokonce padaly teplotní rekordy, u nás bylo 16°C. Dneska v neděli je snad ještě líp. Na sluníčku v 11°°h teploměr ukazoval 28°C!? Ve stínu, strana z kuchyně 12,8°C.

Tak, abych se vrátila k pátku... Koupání bylo úúúúžo, Lindušce byla docela brzy zima, snad během 15 minut měla pusu, jak borůvku. :) Noooo, Péťa pusu modrou neměl, ale radši využil horké vířivky, kde se vířil celou dobu :D Tedy pořád se nevířil, Linduška konečně mohla někoho pořádně postříkat, zlejt ... byla šťastná jako blecha, že bráchu mohla postříkat na hlavě a obličeji... No, prostě plavání jsme si skvěle úúúúžili, tak zase píští pátek :) Jooo a Petříček, nejenže je hubenej, je i pořád krásně opálenej.

P.S. samozřejmě, opět luxusní relax, v bazénu vč. nás ...byli 4 lidi a jeden ve vířivce :D:D:D

NÁVRAT A KERAMICKÁ DÍLNA

Obtisk nožičky měří 13,5cm... ikdyž nevypadá...

Minulý týden jsme s Linduškou začaly navštěvovat Keramickou dílnu. Nemohla jsem o tom začít psát dřív, protože jsem neměla, žádný foto... toto úterý jsem nezapomněla vzít foťák. A udělala jsem moooc dobře, jelikož paní lektorka byla tak obětavá, že přivezla z Jáchymova první sníh, aby mohly děti tvořit...ale navíc je překvapila sněhulákem z prvního sněhu. Děti si ho mohly malovat vodovkama. A Linduška opravdu velmi svědomitě barvila sněhuláčka.
Lindušce se na keramice líbí. Opravdu je velmi soustředěná, práce s hlínou jí vysloveně baví. Při první lekci jsme si mohli udělat otisky ručiček  nebo nožiček. Paní lektorka Li moooc chválííí, jak je šikovná!

První sněhulák a jeho první vymalovávání



...dnes Li tvořila i keramickou misku - na stole v popředí


NÁVRAT / skoro jako před rokem/

Nooo a minulý týden, ve čtvrtek se vrátil bácha Péta, Mijoš a Miška... celý předchozí týden jsem byla velmi nervózní, protože jsem věděla, kdy se přesně všichni vrací a nemohla jsem se dočkat. Linduška opět dostala spousty dárečkůůůů, od Mijoška s Miškou Helou Kittynkovou mističku, sponky, talířek, skleničku, samolepky, omalovánky. Od bráchy supééér parááádní kabelku... musela s ní spát a všude jí nosí. Je fakt krááásnááááááááááá... já jsem taky dostala spousty dárečků... viz. foto i v galerii... MÁÁÁM TAKOVOU RADOST, děkujůůůůů...ještě jednou.

Jediný z čeho nemám radost, je fakt, že všichni přijeli odporně pohublý. Mijoš o 30kg, Peťulka o 12kg. Miška je samozřejmě furt hubená, navíc jim to všem seklo... takže to je fakt silně demoralizující, takovýhlééé vjěci...mi dělat... závislačce na Kinder Bijeno :D

...táta?

Vracíme se z nákupů s Linduškou, sedíme v autě a Li najednou: ... Mijoš je táta? Š: ...nééé, Miloš není táta. Protože nemá děti, víš? Chvilka ticha, přemýšlení. Vážná Li: ... A Mijoš je muj táta? Fakt mě to rozesmálo: ...néé, Miloš není tvůj táta! Rychlá odpověď Lindušky a zároveň mi skáče naprosto vážně do řeči: ... aje Mijoš je pšeci taki muj táta? S úměvem říkám: ... prosím tě, Miloš přeci není tvůj táta. Ty nevíš, kdo je tvůj táta? Miloš nemůže být tvůj táta, protože každej máme jenom jednoho tátu, víš? Li přemýšlivě: ...aje má jád taki Lindulku, že jo? Š: ... to je jasný, že tě má rád, ikdyž není tvůj táta. Li: ... a miluje Mijošek Lindulku? Š: ...jasně, že miluje Lindulkůůůůů!!!
Nooo a dál to pokračovalo skoro až k baráku. Li pokládala otázky typu, jestli Mijoš miluje Péťu a Mišku a jestli je Péťa dítě Mijoška a Miška jestli je taky naše dítě ... prostě musím se smát, co všechno ...zničeho nic se začne honit v hlavičce tak malýho dítěte. Jen by mě zajímalo, jestli v tom nááhodou nemá, tak trochu guláš!?

TINGO

Minulý týden jsem vezla Tingo do servisu. Jen na první! výměnu klínovýho a rozvodovýho řemene. Pak mi nešel displey ... tedy neukazoval již dlouuuhou dobu km, ujetý km a teď i spotřebu. Takže jsem asi před měsícem hezky visela na obchvatu, jelikož mi došel beňoš! JÁÁÁ, která zááásadně jezdím s plnou nádrží...Jenže!!! Asi by na mě asi platilo: Kdo jinému jámu... F. mi chtěl aktivně jet umejt auto...a já si v duchu říkám, to víš, žejóó ...zaseaktivníavyjedešmizasebenzínu... si radši zajedu na myčku, ale pro jistotu jsem netankovala, kdyby nááhodou chtěl jet... nooo, a taky jsem hezky dojela. Bez displeje km a spotřeby jsem TO jaxi neodhadla! Paráádní zážitek, hodinu na obchvatu s ječící Lindou na ruce. Bála jsem se zůstat v autě, aby nás někdo nerozstřelil.
Ale to jsem odbočila... pak mi F. stejně jel přezout gumy a umejt auto a když Linduška zjistila, že nemám auto u baráku, brečela a brečela : ...de je Tingóó??? Číí tingóó Fááágt!!!  Š: ...táta mi jel umejt auto na chalupu, víš? Aby jsme ho měly čistý a nechal nám tu svoje, kdyby jsme někam chtěly jet. Li: ...táta má šoje auto, nešmí bját mamince kjááásný Tingóóó!!! Škalně budu bečet a požááát... Tingo je čistýýýý, nešrdííí a tohle furt mlela dokola a brečela.  Když jsem to F. vyprávěla, čuměl na mě, divně. Nevěděl, co si o tom myslet, jestli si vymejšlím nebo nééé (on se zase drží pořekadla: Podle sebe, soudím tebe).
Nóó a teď se přesvědčil, jak Li miluje Twingo. Jeli jsme ho odvézt do servisu. Linda chtěla jet samože se mnou, původně jsem chtěla jet napřed a ještě se někde stavit na nákup... ale Li začala vyvádět: ...š tátou nepojedu, má bebý auto, budu bečet po mamince... tak jsme vyrazily spolu. V servisu předáváme Tingo, pásám Li do F. auta a vidím, jak brečí... vůbec mě nenapadlo, že brečí po Tingu. Ale jááááák!!! Brečela snad hodinu, že chce Tingo... Nenechala si ani za nic vysvětlit, proč je tam auto, co pohádek jsem na to vymyslela... byla jako smyslů zbavená. Po tvářích se kutálely slzy, jak hrachy. Úplně se zalykala... Tím ofšééém velmi nahrála Fefíkovi, hned mi srdečně s úměvem na tváři sdělil, že bych stejně ani nemohla kvůůůli Lindě, jak miluje Twingo, pořídit jiný auto! :(


V sobotu jsem od Ly dostala dárečky k svátku. Tak ještě jednou děkuji, udělala jsi mi radost! Si myslím, že by dospělý ani svátek slavit neměli, děti jooo... i F. mi v neděli hezky popřál. Já: takový blbý jméno se ani neslaví! F.: ...co to povídáš? Vždyť víš, že se mi mooc líbí, je to krásný jméno, vždyť víš, že jsem moooc chtěl, aby se tak Linda jmenovala, ale ty jsi nechtěla!"

Dárečky od Ly a malování viz. video

Já osobně, to jméno nemám ráda, nikdy jsem ho neměla ráda. I holčičky, s tímhle jménem jsou mi protivný a dělá mi problémy, je oslovit Štěpánko. Vadí mi, ta automatická zdrobnělina. Tak samože, mohla jsem vyfásnout i horší jméno. Že jo? Vždycky jsem se svým jménem cítila...  Doost divně... tedy myslím, když jsem byla malá. Nikoho, s takovým jménem, kromě Štěpánky Haničincový, jsem neznala. Všechny holky byly Lenka, Hanka, JANA...ovšem taky jsem mohla dopadnout jako Angelika Dzindzielová. TO JE KOMBINACE! CO??? Milá Angelika, se Angelice, ani vzdáleně nepodobala a už ani nebude. Vždycky byla tlustá a pro děti, svojí povahou protivná, pro píčetelky rozumově podprůměrná. A hlavně jsme ani nevěděli, tedy myslím jako ve škole na základce, proč jsou na jméno Angelika, píčetelky ...tááák alergický. Pak jsme se jednou Angeliky zeptali, proč se tak jmenuje a ona nám převyprávěla příběh, že máma viděla film... blablabla... samozřejmě v tý době, kdy jsem byla malá, byl zakázanej. Poprvé jsem ho viděla po revoluci a vlastně tak pochopila :D  Pochopila chování učitelek.
Noo a na zemědělce zase Jindřiška Chroustová. Tak to je taky skvělá kombinace.:D Takže já jsem na tom, vlastně byla ještě báááječně! A doufám, že s výběrem jména Lindušky jsem se nesekla, že jí nikdy nebudou provázet tyhle blbý pocity se jménem, jako mám já.
Podepsaná: ŠTĚPÁČKOVÁ.:D:D:D

PepuLINDA

...NEDALO MI, CO NEDALO! PROSTĚ JSEM NEMOHLA ODOLAT A NEVLOŽIT TUTO FOTOGRAFII ČERSTVOUČKÝ LINDUŠKY. Je tu dvanáct hodin na světě. Musela jsem jí sem na blog vložit, protože teprve teď, vidím tu podobu. Nikdy mi nepřišlo, tedy vůůůůbec jsem neviděla podobu Pepy v Lindušce... Fakt nekecám.


V pátek ráno sedíme všichni na sedačce, Linduška nás okouzluje nejen svým milým a mazlivým chováním, ale i průpovídkama, co má.
Najednou F. pyšně a rozněžněle: ..."to by mě zajímalo, na co bude nadaná." Š. ftipně a s otráveným tónem, dodá: ..."Na nic, na co by asi měla být nadaná? A proč hned NADANÁ!? Tedy po kom, by to nadání měla zdědit, když my dva na nic nadání nemáme a na nic nejsme nijak extra šikovný?!" F. udiveně valí voči : ... "já jsem nadanej na sport! " A je mu to asi blbý, tak dodá: ..."ty toho taky umíš a víš hodně." :D
Š.posměšně: ..."Joooooo a že už dvacet let sedíš jen na sedačce!" Heléé, já to na rozdíl od tebe přiznám, že nic extra neumím a v ničem extra nevynikám, ale taky se s tím, radši nechlubím a neočekávám tedy od Li, ňáký nadání!"
Vyjímečně to F. vzal jako žert a zasmál se, tak si nejsem moc jistá, jestli mě pochopil správně. Že to, s tím nenadáním, myslím úplně vážně.
TAK UVIDÍME, JAKÁ BUDE NAŠE LINDUŠKA. JEDNO UŽ DNES VÍM 100%, BUDE NESKUTEČNĚ VYTRVALÁ.

V pátek odpoledne jsme šly společně s Ly na procházku. bylo náádherně, teploměr na slunečnou stranu ukazoval 20,6°C.  Ještě celý týden se mají teploty pohybovat okolo 16°C.  Ly se k nám přihnala, že je krááásně, na tričko s krátkým rukávem a nabádala mě, abych Li tolik nenavlíkala. Samozřejmě jsem byla nepříjemná, že znám Lindu, jak furt sedí na kočáru a zachvíli bude stejně venku zima, ale nahlodala mě. Nevzala jsem do kočáru deku ... nooo a sotva jsme došly na náměstí, Li: ... je mi žima! Byla ledová... Ly měla s sebou šál z Mallorky, tak jsme Li zamotaly do šálu a hnaly se zase zpátky domů. Mě byla taky samozřejmě zima, foukal vítr... a dnes ráno: OBĚ MÁME RÝMU! Ráno se Li probudí a pobrekává: ...mám žaše jýmu, budu bečet, nechči jýmu, čííí osááát ž nosu...
Už jsem psala, že mě neba chodit s Linduškou na procházky...jen chce sedět v kočáru nebo nosit. Nemyslím si, že je to z důvodu, že by byla líná nebo tak. Ale myslím si, že kočárek nebo naše nošení, jí dává pocit bezpečí. Prostě procházky vlastně dělám pro sebe... je to blbý, ale radši se seberu a jedu někam do OC, kde aspoň Li chodí, pobíhá, pohraje si s hračkama a je aspoň trochu utahaná... tedy myslím v tohle počasí, kdy se už nedá chodit na pískoviště apd.

Večer měla chuť na polívku a vůbec jí neva, že byla rybí...

LINDA

KOMU MÁM POŽÁDNĚ POŠÍTIT DO VOČÍ?
Ly a Li dostala šětýlko, poslal jí ho Svoboda... úžo dáreček:D

Kolikrát se ani nestačím na Lindušku vynadívat, jakou rychlostí "dospěla". Tedy myslím, jaký obrovský skok udělala ve svým vývoji. Najednou koukám a vidím před sebou velký dítě... normálně předškoláčka. Tím nemyslím dítě se skorosaktovkou na zádech, ale opravdu ...najednou vidím, jak je Linduška připravená na "odchod do školky".  Období od 3-6let je nazýváno obdobím Předškolák... což mi na věk 3 roky přišlo dóóst neobvyklý, předčasný. Ale asi je to pravda. Samozřejmě je mi jasný, jak propastný rozdíl je mezi 3-letým dítětem a 6-ti ročákem:)
Najednou mě překvapila svojí samostatností a tím pádem i zručností. Úplně vypilovala např. oblíkání, sama perfektně jí. Ví, že před a jídlem se myjí ruce. Vždy automaticky trvá na tom, aby si ona i my umyli ruce po příchodu z zvenku. Prostě sama automaticky začala dělat spoustu věcí běžnýho života. A k tomu se přidal i obrovský skok v rozvoji řeči. Minule jsem psala, že jen nemluví, ale myslí... navíc začala klást otázky typu: poč, de, kam, jak, tam, tady? Dokáže složit větu tak, aby od nás dostala správnou odpověď. Spousty věcí si pamatuje, je schopná sama říct, co dělala ráno nebo den před ...  Má neskutečnou fantazii ... vymýšlí si "imaginární" hry . Vymýšlí si děj hry a zapojuje nás do něj. Dokáže se zdatně slovně vyjádřit, že chápeme, co po nás chce, např. na co si budeme hrát. Vychloubačně musím napsat, že její vyjadřování je bez zbytečného šišlání, patlání a mumlání. Musím říct, že má velmi čistý slovní projev. Opravdu je jí dobře rozumět. Proto se už neskutečně těším, až všichni přijedete, protože uvidíte za těch pár měsíců, ten obroskej skok.

Zapomenutý dárek - zástěra... Linduška si jí pro jistotu schovala,
abych jí nesebrala ... byla totiž pro mě.

Dudlík... miluje dudlíka. Nějak mi to nevadí. Tedy nevadí když s ním jde spinkat. Vadí, kdyby ho nosila celý dny a nesmí ho mít v puse a mluvit. Zkoušela jsem jí připravit na to, že ho dá Ježíškovi za dárečky... nečíííí, nepočebuju žádný dáječki, nedam dudlik Ježíškovi... Lindulka bude móóc bečet po dudlikovi...
Myslím, že už nebudu naléhat na Lindušku, aby se vzdala dudlíka, několikrát mi to zopakovala a během dne se několikrát přesvědčuje: ...maminko, nedam dudlik Ježíškovi, že nééé... budu bečet, šišíš, co ti Lindulka žíká? Vyprávím to Ly. Novinka: Lybuna tvrdí, že dudala do šesti! Měla dudlík na kredenci a když přišla z venku, šla si podudat! Zvláštní je akorát to, že jsem se tuto čerstvou dudací historku, dozvěděla až ve svých čerstvých čtyřiceti. Libuše, promiň! Ale myslím si, že jsi pěkně ukecaná!!!

Úprava blogu

Již delší dobu jsem se chystala na úpravu blogu. Pročítala jsem kde, co. Jak na změnu pozadí? Tedy nejvíc mě zajímalo, jak vložit své pozadí. Měla jsem představu, že bych udělala nějakou koláž z fotek Lindušky. Jsem si říkala, přeci nejsem taková trubka, abych to nedokázala? Skoro rok jsem šmejdila po netu a pročítala různý diskuze. Jenže problém byl v tom, že jsem se dočetla a bylo mi potvrzeno, že pokud vložím své pozadí na blog, může mi "spadnout". Tak ta představa, že budu začínat od začátku...nebo se mi umažou nějaký fotky apd., tak TUTO změnu, jsem ihned hrůzou zavrhla... nechtěla jsem na svůj blog, již vytvořenou šablonu, chtěla jsem SVOJE pozadí... bohužel, nechci riskovat, že po vložení "svého" pozadí bych si hezky začínala psát blog znovu. A navíc ani neumím utvořit svoje pozadí, ze svého materiálu... musela bych si stáhnout program a trochu se zase učit a to se mi moc nechce.
Blog mám sice celej, tedy myslím celou historii - pro jistotu uloženej v HTML, ale stejně... dost věcí by mi z blogu ubylo. Už tak, je tohle pěkná pincačka, jak říká Li. Ano, je to šablona s již vytvořeným pozadím, ale hezky mi rozhodila rozvržení apd. A pincačka je to šílená... upravovat rozvržení, velikost a šířku... kdo dělal, zná a ví, jak je to děěěsně záživný. Takže ještě trochu budu upravovat... navíc jsem si nemohla sladit pořádně pozadí, mám ráda infantilní věci, na pozadí blogu by se mi líbila různá srdíčka, kytičky, vlčí máky vlající ve větru, různý abstraktní obrazce... doplněný infantilně sytě růžovou, červenou nebo fialkovou barvou, je to přeci blog Lindy... Jenže! ...i o nás a nechtěla jsem zase do očí bijící barvy apd. Nechtěla jsem, aby vystoupilo pozadí a zaniklo mi TO, co je pro mě důležitý...  Nechtěla jsem, aby z toho vznikl idiotsky růžovej blogísek, prošpikovanej srdíčky, kytičkami zamilované staré matky, naivně radující se, z každé i nepodařené fotky dcerušky... :D
Ještě se mi to tu ještě trochu tluče, měla jsem z tý změny trochu obavy, ale mááám opět radost... Mijoškovi se to líííbí!!! A on by to jen tak nenapsal! Tak děkujůůůů, mám radóóóóst...ale ještě to není ono... óóó
Škoda, že nemám vlčí máky vlající ve větru... nehodí se sem, našla jsem podobnou šablonu s pozadím vlčích máků, ale všechno se tluče. Dohromady zanikají příspěvky a fotky, ale zároveň ty úúžasný máky, zůstávají červenou skvrnou...

P.S. ani nevím, proč jsem táááák zatížená na vlčí mák... Najednou jsem si čeba vzpomněla ...když jsme dělali novou koupelnu, vybrala jsem si velký bílý obklad s dekorem vlčích máků, ale zároveň velmi jemně působící. A listela v.m.:D ... jenže byly povodně, i v Itálii? Nééé, ten rok 2008/8 byly obrovský záplavy a dodací lhůta se protáhla na další dva měsíce - bez záruky dodání. A to jsme fakt nemohli čekat.

30 měsíců

... to to letííí ... ano, Linduška tento týden oslavila malý třicátiny. "Oslavila" je s rýmou... klasika. I přes to, že je stále krásný počásko, sluníčko svítí pořááád. Akorát rána jsou chladnější, takže skoro každej má rýmu. Prej.:)
Zrovna jsem si říkala, že minulý rok začala marodit v listopadu a sotva jsem na to pomyslela, šup v neděli kejchání jako bláázen, pondělí rýmička z nosu. Trochu kašle, to už jsem začala být lehce hysterická, aby se to nezvrtlo v zánět průdušek nebo naopak na píchání uší. Jelikož Li přestalo téct z nosu a rýma byla hustá. Jeden den jsme radši byli doma, abych Li nedorazila, aby se z toho trochu dostala a dokonce jsme šly spolu i do MC. Který mě už začíná vysloveně srát (pardóóón) ...protože tam bývá klidně 50 lidí a to už je fakt síla...asi se všechny vostrovskí matky rozhodly, že budou chodit ve čtvrtek. Nooo, už v zářijovým O. měsíčníku jsem četla, že každý úterý je keramická díla, tak jsem si právě říkala, že by se to Li mohlo líbit, je děěěsně tvořivá, ale nejtvořivější je s nůžkama v ruce...stříhá i modelínu, odstřihuje ze všeho cedulky, samože v nestřeženém okamžiku, ...aby náš to neškábalo.

Dneska je pátek a Li je skoro bez rýmy, za to mně začlo bejt blbě...blééééé A to si dávám preventivně Echinaceový kapky.
Ráno jsme mluvily s Mijoškem a Miškou. Li za mnou přílítla (akorát jsem šla míchnout špenát) dělééééj, honéééém, Mijošek vojá ž Majorki... měla jsem puštěnej PC a Li pořád sleduje :D...  Brzy se už dočkáme a budou tadííííííí ...se táááááááááááák těšíme...
Pak jsme vyrazily do Lídlu-pídlu ... tam si Li vydupala rohlík se sýrem, nerada jí ho dávám, sýr je dost tvrdej, mám strach, aby jí nezaskočilo. Nóó a dneska jí zaskočilo a všechno poblila... zakuckala se, vidím, že se se jí zvedá žaludek...přikládám jí pytlík k puse, praští mi do ruky se slovy : nebudu peči blejt, ty Jajko a hodí šavli. Doma předtím vypila asi půl litru minerálky, takže je fakt echtovně zblitá vč. bot a mě.

Noo a jaká je Li ve dvouapůl letech?
Doma kouzelná, drzá, vytrvalá a neskutečně aktivní. Musím říct, že krásně mluví. Přemýšlí, spojuje a skloňuje.
V cizím prostředí a mezi dětmi zakřiknutá a bázlivá. Když se zbaví strachu z dětí, má tendenci děti hladit. Dává jim tak najevo svoji přízeň.
Jinak nadále spíme spolu, jinak by ani neusnula. Miluju to, ani já bych bez Lindušky neusnula. Nejkrásnější jsou rána, kdy mě pokaždý vítá : ahóój miláčku, jáááskooo... a vrazí mi pod nos ocucanej dudlík: nááá, čuchni...šlinečki, voný...žejóó. A hned chce pomazlit. :D
Chodit se jí taky moc nechce, chce stále a nejlépe stále nosit. Když jdeme na procházku, zááásadně se vozí na kočáru a pak by jsme jí mohli, laskavě přenést např. na houpačky. Pokud tedy dorazíme na hřiště. Doma, to je ovšem jiný. To stále někde pohopsává, leze po sedačce, zahákne si nohy o stůl a hejééé, cičím, to je hojubička. Helééé, škáču na tampolíně! ... hopsá na posteli nebo sedačce ...furt někde šplhá :)
Jóó a je děsně chytlavá na všechny sprostý slova :)...děs ...normálně už nic sprostýho říct, protože Li se pak s tím nepáře a klidně suše zkonstatuje v MC když vidí, že nějaký dítě vyvádí a neposlechne: nepošlouchá, viť, bebec je to, aši. To je ovšem, v tom lepším případě. Jinak běžně používá idiot. :D ...přicházíme k baráku, Linduška mrkne na zaparkovaný auta a : vidýš? Tanta, idijot bebjě žaparkoval! Bázen. Asi postřehla můj nevraživej pohled na modrou felicii, přilepenou na dveře mého vozu :D. Prostě komentuje všechno ...
Odpoledne nečekaně pišla Ly :) Přinesla Lindušce dárečky k malým narozeninám. Mimochodem opět ucho :D, proto se neozvala! A pochlubila se až dnes :) Linduška byla přešťastná. Nejen kvůli dárečku, ale že Ly přišla. Takže si dnešní odpoledne krááásně úúúžila.

                            

DFF

Druhý říjnový týden, byl krásně opět slunečný. Fááágt odpoledne byla úúúžo ... akorát v úterý ráno -1,9°C.

Mimo jiné začal 42. ročník DFF Oty Hofmana a dokonce je dnes večer ve 20°°h Slavnostní ohňostroj, nejdřív ofšééém lampiónový průvod ... Lindušce jsem hned dopoledne koupila lapmpiónek a jsem zvědavá, jak se jí akce bude líbit.

Na DFF mám ze školních let velmi hezký vzpomínky, protože to byla skvělá ulejvárna ze školy... festival nám kráásně rozboural výuku ještě na pár dní po skončení :D.

Ale rozhodně jsem - jsme to nikdy, jako děti nijak neprožívaly, jak se dnes DFF oslavuje. Tedy učitelé se nám snažili jakoby vštípit do hlavy, onu důležitost, že u nás v OSTROVĚ asi zapadákově, nule... máme něco vyjímečnýho. Kromě náměstí.:)

V 19.45h jsme vyrazili. Vyzbrojeni lampiónem. Lindušce jsem říkala, že bude jako světluška s lampičkou a Li: ...nééé, nejšéééém šetluška, ši divná? A zaťukala si na čelíčko. Nešítí mi pedelka.

Sešli jsme k cukrárně, naproti už pochodovaly děti s lampiónkama, tak jsem ho Li zapálila a nesla... jelikož jí bolela ruka :D samože jela na kočárku, aby jí nebolely nohy. Dorazili na narvaný náměstí, ani jsem netušila, co malých dětí je v O. Něco málo  po 20h začal ohňostroj.

Nááádhera, opravdu jsme byla neskutečně a doslova uchvácená, tou krásou. Navíc to celé, bylo podbarvené hudbou Andrea Bocelli - Con te Partiro. Opravdu krásný zážitek... a to musím říct, že ohňostroje mi nic moc neříkají. A tentokrát jsem na tu show, doslova čuměla. Myslím, že jsem takovou krásu, tedy na vlastní oči ještě neviděla.

Linduška se samozřejmě bála... divila jsem se, že se udržela a nezačla brečet. Nejdřív koukala, že se zhasla světla a pak nastal hukot... nejvíc se stejně otáčela po hasičckým autě a přeřvávala hudbu i rány z ohňostroje, neúnavným: deme na hasiče, deméééééé? Bojim še tady! Nic še mi nelíbí, či hasičéééééé...

Samozřejmě, že seděla tátovi na ramenou a já držela lampión, bojeja mjě moooč juka, řekla mi Li.

Ale doma říkala: ...to byla kása, že jóó??? to bylo kááásný, nádheja! Šetýlka.

...já se opět tvářím jako svatádalaanevědělakomu :D jelikož jsem snad 20min. držela Li na rukou, pak nás fotí F. a
hned: heléé, vono to zase nejde...a šlo...

Ve čtvrtek od 14h pořádalo město O. ve spolupráci s Českou televizí zábavné odpoledne pro děti. Pozóóŕ vystupoval největší oblíbenec Lindušky, Michal Nesvadba z Kouzelné školky! ...viz. video.
Má ho ráda, protože dělá děsný blbinky, přesně tak, jak Li zbožňuje. Samože v poledne Li nemohla zabrat, pak jsem jí šla vzbudit, nechtěla jsem riskovat, že nic neuvidíme... hnali jsme se na námko a Michal už vystupoval... Li byla unešena... ponořila se do dění. Dokonce Li tatínek ulovil fotku Michala s podpisem :D a Li: děkuju, jééé Michal, můžu jostýhat Michala... doma, jooo??? Je kásnej, jostýhám ho, nejadý...

Nooo a v pátek jsme se s Linduškou vydaly na Maškarní. Dopoledne byl v DK pro MŠ a veřejnost. Tak jsem si říkala, že odložíme plavání, protože maškarní zase nebývá tak často a aby se trochu otrkala. Masku jsem nedělala, ani nevím jestli by si jí nechala vůůůbec nasadit, jestli by tomu převleku vůbec rozuměla. Lindušce se ples masek líbil, ani se nebála a tančila, kroutila se jako žížala ... móóc se nám líbilo. Akorát jsem Lindušku při tanci nestihla fotit...

neděle 10.10.10 Radošov

V neděli jsme se stavili u K. Obě děti jsou fakt skvělý, je s nima děsnááá
sranda.

Jak jsem dala už k popisku, v neděli jsme se stavili v Radošově. Musím říct, že obě děti jsou tak neskutečně nadupaný energií a nápady, že jsem se celou návštěvu nepřestávala smát, co všechno nedokážou vymyslet. Tadíka přesně vystihuje fotka, kde má nohy nahoře, na stole :D. A Evička je způsobná úča :D
Tadík obskakoval Lindušku, různě se jí snažil hladit, líbat, podbízel se jí a Vašek vždycky s úsměvem dodává, že je vidět, že kluk je celej po něm:D

Jóó a úplně bych zapomněla ... v úterý se vrátila z Mallorky Ly. Přivezla Lindušce batoh-kufr tygr, aby mohla v klidu cestovat:) Lindušce se mooc líbil a schovala si do něj, co nechtěla, abych našla. např. moje hodinky, nůžky, rtěnku :D Nóóó a já jsem ještě dostala přání a dárek k narozkám. Takže ještě jednou děkujém!

Ráno

Při posledním příspěvku jsem si říkala, že se to tu na blogu točí jen o tom, jak jsme se jely v pátek koupat, jak jsme v sobotu vařily, jak jsme v neděli všichni "někam" jeli. :D Že to musí být, pro ty, co čtou blog, velmi nudný.
Řekla jsem si, že budu pečlivě zaznamenávat všechno, co mi řekla Linduška. Moc o tom nepíšu, určitě néééé tolik, jak hezky kecá a jaká je rozumbradička.

Pondělí 4.10. dopoledne ... pondělky nemám ráda, dalo by se říct, že to je jedinej den, kterej doslova nesnáším, ikdyž někdy, třeba po prodlouženým víkendu nebo svátcích, jsem ráda za každý nový pondělí :D:D:D
Každý pondělní dopoledne probíhá stále stejně... ostatně se neliší od jiných rán.:) Po ranním probuzení Linduška nabere směr sedačka, hezky jí připravím deku a polštářek, někdy i termovku, když se mi zdá, že je prochladlá. Letím pro míko-fíko. To už Li řve: maminko, míko-fíko, namažat tygja Anolda /stále mu mažu ocas eukalyptovou mastí/, neexistuje, že bych si dovolila nenamazat ocásek... šišíííííš maminko, namazat očásek. Máme novou e. mast. Silnou. Já eukalypt nemusím, jsem na něj alergická, vždycky mě děsně rozekejchá. Li: maminko, čuchni, to je šíla, co? /jakože je silná vůně/ Budeš kejchat? Š: udělám ti mlíko. Li: nééé, ty nééé...táta, táto delej, míko- fíko, milujuuuuuuuuuuuuu!!!!
Ani si nestačím vypít kafe a Li se chce kakat... Li: nóó? Péťa nedal pekýnko a špad do žáchodu /vyprávěla jsem Li., jak si jednou, když byl Péťa malej, zapomněl si dát malý prkýnko na záchod a spadl do něj/ a od tý doby, mi to vždycky připomene a musím jí tom dokola vyprávět ...většinou mám už i ustláno, zůstávám v koupelně, abych se zgulturnila. Li: máš umytou pajici? Budeš še mejt? Šmrdiš? Zachvíli Li odlepí háček, co jí na něm visí plena na ruce. Přilepí ho dolů na pračku. Li: hejéééééééé, dývej še, mám vodýcího pša a pes špí. Vydyš to. Šišíš, co ti žíkám, ty Jarko Škvarko.  Néééé, nešlapej na vodýcí pša, šeš šlepá? Šlápla jsem na plenu, co jí připomíná vodícího psa!? A Jarko, jakože jsem šáhlá na hlavu. Pak si jdeme čistit zuby. Posadím Li na pračku. Mám výraz v tváři, že se mi jí nechce tahat nahoru... Li: posadýš Lindulku na pačku? Nevyjeděla by Lindulka, je majinká, víš? Nejiděla by do zercadla. A či hóódně pašty. Néé, májo pašty! Zahodym kajtáček na žem a nešeberu. Š: to je ale hodně pasty, zase ti dám. Li: néééé!!! nečííííí, zamyky zamyky, nyc nežeknu a Linda dělá, že si zamknula pusu :D
Ještě musím narychlo udělat aspoň polívku, Linda musí být samože na lince. Krájím zeleninu. Li: děléééj, kájej, kájej pomaju,nežížni se ty Jarko. Linda, ale nesmí sahat na nože, jinak ví, že bude zle...pospíchám, položím nůž lákavě těsně vedle Li. Mrknu okem po Li. A vidím, že už ho má v ruce... Š: co jsem ti říkala? Li: můžu pučit nůž? ...nebóój ty pošránku! Š: já ti dám ty posránku, co jsem ti říkala s nožema? Li: ufiknu mamince Šepánce pestíček, žlobí! A vzápětí sahá na hrnek s čajem. Li: je hojkej? Můžu pít? Š: joo, můžeš, ale nepolej se. Nemůžu tě převlíct. Poleje se. Linda konstatuje: samožejmě še pojila. Nejadí, štane /že se to stane/. Mávne nad tím ručičkou a dodá: či bečko. Š: noooo, já nemám čas ti dávat brčko, navíc ti ten hrnek ještě spadne na zem. Li: či bečko, henek mi nešpadne. Š: né, žádný brčko! Li: néééé, nebudu pít čaj, hodym henek na žem, nebudu pit mam zavženou pušu. Š: nooo, tak to zkus a uvidíš! Li: ty ujidyš! A je naštvaná, chce z linky dolů. Hodím na ní nevraživej pohled a ona hned: nebudeš tady bečet po Lindulce? Neboooj, vek /vlk/ tu neny. Dávám jí dolů a ona jde do obýváku a počítá si do kroku: jeden, da, čí... a zpátky přijde s princeznovskou korunkou na hlavě: hejééé, koukej, pincezna kjásná pišla.
Když se kdykoliv a kdekoliv Lindušky zeptám, nebo kdokoliv cizí se jí zeptá, jak se jmenuje, vždy odpoví: Ješková. Nikdy neřekne jméno. A ještě zvláštní je, že říká Ješková, když písmenko L, vyslovuje normálně, jako L ...Linda, Lindulka...
Jóó a ještě ráno v posteli, ani nevím proč, říká: Lindulka je pevní toje dítě. Š: ty nejsi první dítě, ty jsi druhý, Péťa je první dítě. Li: nééé, Lindulka je pevní dítě toje. Š: joooo, tak jo... Péťa je teda druhý moje dítě... Li: a Miška je taki druhý dítě. Š: nééé, Miška není moje dítě. Li:  jooo, je! Miška je taki toje dítě a Péťa taki a Lindulka taki. Nechci hned od rána Lindušku dráždit, tak souhlasím. A jsem ráda, že i Miška je moje další dítě. Akorát si vždycky říkám, co všechno se honí v tý malý hlavičce. Na co všechno nemyslí...

a je tu říjen...

Linduška se už nebojí vyšavače, akorát že si občas při lukšování odběhne napšat
dopiš Péťovi. Páteční plavčo.

V pátek 1.10. se mi moc na plavání nechtělo, nevím ...tak nějak jsem pociťovala mrzutost. Prostě ráno jsem se zase hodinu v myšlenkách zabývala tím, že jsem přemýšlela o tom, jestli mám jet nebo néééé?  Prostě tady se mi furt potvrzuje, že přestože stárnu, furt mě sužují stejný pocity pochybovačctví, jako jsem měla v dětství. Jako bych v tomdlééé, nestárla :D /aspoň něgde/, ikdýýýž ... na oslavách Nemocnice jsem potkávala spoustu vrstevnic a byla jsem dost překvapená, jak vypadají, jak zestárly :D Nééé, to nejsou věty útěchy, proč se taky utěšovat? Ale prostě mi přišlo, jak jsem s Linduškou doma, že zub času tak nějak zakousl jen do mě. Ofšééém v tu slavnostní neděli, kde se sešel skoro celej O., jsem s radostí zjistila, že to se mnou není zase taková trága a už vůůůbec, že jsem tlustá :D.
Poslední hysterickej výlev nad vlastní krizí středního věku :D, ikdyž na idnes.cz psali, že jí prodělávají pětatřicátníci ... no, co ještě den po narozeninách mám snad právo, trochu si pobrečet? Přestože vím, že už těěěěěžcéééé nudím!!!:D

... takže v pátek jsme nakonec jely... dole v O. byla taková nízká oblačnost, ale v Jáchymově naprosto nááádherně. Voňavě, slunečně. Neměla jsem kde zaparkovat, tak si říkám, že jsem věděla, proč nemám dneska jezdit. Protože bude určitě v bazénu narváno... nooo nevadí, říkám si. Půjdu se mrknout do foyer, myslím do foajééééé :D, je tam velká obrazovka, která snímá prostor bazénu a píše, kolik návštěvníku je v bazénu a sauně. Tagžéééé když bude plno, prostě půjdeme vedle Agricoly na hřiště, do kráásnýho parčíku s klouzajdou, houpačkou, prolejzačkami, jezírkem, cestičkami s kamínky, můstkem přes jezírko ... a úúúžijem si sluneční dopoledne. Ale nebylo narváno, byli jen 3 plavci :D.

...radši si vezmu i jukavice, abych se neškípla...

V sobotu dopoledne pijel zase táta :D, akorát jsme dělaly s Li gnocchi /sice k svíčkový, protože je má neskutečně ráda/ a bramborovej salát na zítra. Pak chtěla Li dolů, že jde vařit. Regál do kuchyně jsem si vůbec nemusela pořizovat, protože je mi skoro k ničemu. Nemůžu tam nic dát, Linda z něj všechno vytahá a když tam, cokoliv naskládám, je to: štejně bebjě - udelala maminka, tak to nepačí. Tak šla hned Li přeskládat mlíka-fíka, jak říká. Hned jí jedno spadlo na nohu, tak si letěla pro krosíky a pak přilítla, že se bouchla do pestíčku. A sama si šla pro rukavice, aby se žase neškípla. Viděla u táty na šalupjě, že nosí jukavice, aby se nespálil o kamna a jukavice na páci, aby se neodžel...tak jí to asi vrtalo v hlavičce, že to musela taky vyzkoušet. Z mík-fík mi štavjěla žahradu a domeček a kjááásně, viť kjáskoo, nešahááát na ňíííc, neboujat.
Odpoledne jsme šly s Li nachvilinku ven, protože bylo fáákt odporně. Mlha, silně mrholilo, že jsme musely vzít deštníky. Mně se ven ani nechtělo, věděla jsem, že sotva uděláme pár kroků bude chtít Linda nosit... taky, že jóóó. Ještě jsme nesešly k hřišti a už ječela. Bojí mi nohy, šem majinká, šiššíš? Lindulka je majinká, bojí nohy, bečím a hodně. Nikam nejdu, budu štát... a začala mlátit okolo sebe deštníkem, abych si uvědomila, že už to není žádná sranda :D. A když to nepomohlo začala: Lindula se bojí veka /vlka/, vydyš jak je zataženo? Je tma, nyc nejidym, vůbec, škočí na mjě vek. ... a tím mě samože dostala. :D

...30.9.2010

...přáníčko od Kryštůfka, puget od BO, chlebíčky a hrací přáníčko...
ano, takový byly moje porodedyny :D

... tak jsme to oslavili.  Musím říct, že jsem opravdu nic slavit nechtěla. Těším se až přijede Petřík, Milda a Miška z Mallorky, jak si to s nimi oslavím. Tak to má smysl... Dopoledne jsme byly v MC, stihly jsme gratulaci od Petříka, tedy ráno jsem už dostala krásnou SMS. V MC byl opět hukot, doslova se MC otřásalo v základech, jak děti vyváděly. Šla jsem s Li na chodbu, ale stejně jsem řvala do telefonu a občas něco neslyšela. Po návratu z MC na náš čekal táta s kytkou, chlebíčkama a přáním. Dokonce mi přijel popřát BO s nádherným pugétem růží a Mozart čokoládičkama. A pak jsme se konečně chytili na Skype s Mildou a pokecali... Jooo a samozřejmě mi přála i moje milovaná a úúúžasná Mišička. Akorát s Ly spojení vázlo :D... Mluvily jsme spolu až po 17h. Dokonce mi poslala pohled k narozkám, který ještě nedorazil. A neskromě se musím pochlubit, že jsem dostala spoustu přáníček, který bych ani nečekala. :D

Ale úúúplně největší radost mám z dnešního dárku pro Lindušku k Ježíšku!!! Musím říct, že nekecááám... koupila jsem jí kuchyňku ... pořád chce vařit, něco strkat do trouby, když jsme někde v OC, hodinu by si s ní vyhrála. Tak jsem si řekla, že k Vánocům letos dostane jen tu kuchyňku. Nenápadně jsem se rozhlížela, co nabízí trh. Nechtěla jsem tedy vypálit třeba 3.000,-Kč, nejlevnější stojí 1600,-Kč. Nóóó a včera jsem viděla kuchyňku v 70% slevě za 500,-Kč. Jako správná váha jsem se váhavě rozmýšlela celou noc, jestli to má vlastně smysl... aby pak třeba nebyly ještě větší slevy /směšný záchvat šetřivosti/ ... jenže pak si říkám: že jsem úúplně padlá na palici, že jsem tu kuchyňku s takovou slevou nevzala, obzvlášť když jsem ještě večer šmejdila na netu a zjistila, že veškerý "čudlíky" jsou plně funkční. Jakože např. různě cinknou, bliknou... akorát voda z vodovodu neteče. :D Byla jsem z toho zjištění nervní, že jsem ráno chtěla ještě vyrazit na nákupy, ale jaxi bych s Li a MC nestíhala... nooo, tak jsem v poledne tatínka vyslala na nákup. Jsem věděla, že pojede, když mám ty narozeniny, normálně by se na to vy... tedy rozhodně by nejel.  Nóóa dneska tu kuchyňku měli - přetsaf si - za 350,-Kč /PC 1559,-/. Nóó, nekup to. Mám takovou radóóóst!!!

30.9.2008 a 2009 ...

P.S. ale jinak si fakt připadám jako soudružka. Pravá, nefalšovaná soudružka ... nekouřím, nepiju, neflámuju, chodím spát po desáté, už dávno nesleduji vraždy a podobný lahůdečky, ráno fstávám odpočinutá, již před sedmou a taky beru prášky na tlak... tak co víc si přát? :D A taky jsem si řekla, že když je už 40, nebudu už nikdy a nikoho první zdravit :D

... největší radost z  hracího přání měla Linduška ... jsem jí musela ještě několikrát během dne, popřát k narozeninám... tagžééé Linduško, tobě taky fšeckóó nejlepčííííí!!!!

VŽDYCKY SE  U NÁS SLAVILO VPODVEČER DNE NAROZENIN. ANI NEVÍM PROČ. ALE JÁ JSEM TU TRADICI PORUŠILA, VŽDYCKY MI  PŘIŠLO DIVNÝ, PROČ SE SLAVÍ DEN PŘEDEM?
Ale dneska mi to nedalo, vrátila jsem do dětství a jako narozeninový dárek, den předem si dávám toto:

... tak už je to tady :) a není to fakt k chlubení :). Mám narozeniny. Je to vlastně vůbec možný, že jsem se k tý 40 přihnala tak, že ani nevím, jak? Už je to tak.
Tak nějak se musím smířit. Smířit se s tím, že čas se nezastaví. Přemýšlím, jak to všechno zformulovat, aby to bylo pochopitelné. Tedy pochopitelné mé pocity. Ale to asi nejde, to si prostě každej v sobě sám, odžije a prožije. Doufám, že nikdy nebudu tvrdit, např. jako tvrdí současné padesátnice, že v padesáti, zažívají nejlepší a nejspokojenější roky života... blááábol... blbost, nechce se ani věřit, že nejšťastnější jsou sedmdesátníci, jak tvrdí současné průzkumy a dokonce světové statistiky. A teď přímo odpadám od PC, sleduji  TV, kde hovoří odborník, sexuolog: dlouhodobé a rozsáhlé průzkumy v ČR prokázaly?, že  více než 2% osmdesátiletých má 5x týdne kvalitní sex :D:D:D ...NÓÓ, TO JSOU VÝHLEDY...  to je tedy fakt ofšéém, přímo príííma povzbuzení...


NÓÓ, A JAK SE  CÍTÍ  ČERSTVÁ ČTYŘICÁTNICE?

PŘESNĚ, ALE OPRAVDU PŘESNĚ, TAK JAK JSEM NA FOTCE. 

TA FOTKA MĚ NAPROSTO DOKONALE VYSTIHUJE.

PŘIJDE MI TO AŽ NESKUTEČNÉ, DOSLOVA FATÁLNÍ.

DOSLOVA SE MI Z TOHO TAJÍ DECH.

... MŮJ ŽIVOT JE PŘESNĚ TAK, JAK JSEM VYFOCENÁ...

JAKO SPRÁVNÁ VÁHA, DOKONCE S ASCEDENTEM VE VÁZE, JSEM VŽDYCKY CHTĚLA, DÁ SE ŘÍCT, TOUŽILA...

ANO, TOUŽILA PO DOKONALOSTI, ALE BOHUŽEL SE VŽDYCKY, V MÝM ŽIVOTĚ NAŠLO NĚCO SEŠMAJDANÝHO.

SEŠMAJDANÝHO  ÚPLNĚ STEJNĚ  JAKO TY MOJE BAČKORY. 

Ale zároveň uhlazenýho jako ty neoblíbený, krimplenový šaty a zároveň způsobnýho, jako moje upažení, unožení vč. vytažených podkolenek.
Zvláštní je pouze to, že z tohoto focení nepamatuju vůůbec nic :D.

ANO, TAK TO JSEM JÁ...

P.S. ale ty bačkory,zase tak hrozně sešmajdaný NEJSOU :):):) a cítím se úplně stejně jako před deseti, dvaceti i třiceti lety...

A přidávám něco málo nostalgie. Toho, co jsem měla ráda, když mi bylo o pár let míň :D:D:D

SLADKÉ VZPOMÍNÁNÍ I. a II.




pátek 24.9. jsme si s Linduškou vysloveně úúúžily. Hlavně, protože nás hned ráno přivítal teplý a slunečný den. Tradičně jsme se vydaly vykoupat do Jáchymova. Musím říct, že se vždycky v J. u Agricoly cítím skvěle. Tentokrát jsem si pocity krásného podzimního dne, vychutnávala ještě víc, protože bylo opravdu nepopsatelně překrásné dopoledne.
...Nikdy se mi nechce věřit, že má voda 28°C, protože se mi napoprvé zdá, doslova ledová. Tedy musím říct, že oceňuji takovou teplotu, jelikož se po pár délkách v bazénu s Li na zádech, se i ve vodě cítím zpocená :D No a po nástupu do vířivky máme s Linduškou obě pocit, že se snad ve vodě opaříme. O tom, že si nadále užíváme luxusního pocitu, že bazén, patří jen nám...nebudu ani psát :) Samozřejmě, že jsem nefotila, přestože jsem nabila baterku, po dvou snímcích, byla vybitá. Takže baterka už asi odchází nebo spíš se občas uvolní, jak Li několikrát týdně spadne šoťák ...stejně mám zálusk na novej /už asi rok/ s videosekvencí v HD rozlišení...
Za to jsem fotila odpoledne na hřišti, odvážnou Lindušku :D ... navíc na hřišti byla paní s malým štěňátkem pitbula a Linduška byla vysloveně v sedmým nebi, že si může hrát se štěňátkem... ani se nedá popsat, jak se řehtala, když na ní pitbul skočil a lízal, kousal... samozřejmě, že celou dobu hypnotizovala ocásek a čekala na vhodnou chvíli, kdy ho pořádně popadne :D Doma se vytasila se škrábancem na dlani, asi od zoubků. Jindy by řvala a teď: ...hejéééé, podyvej, čo to mam, koušanec. Šeňátko mě koušlo, nebojí, nejadí, néééé, je pejšek majinkej, neveděl /asi, že nesmí kousat/ ...dodávala si odvahy, aby při pohledu na malinkej škrábaneček, nezačala opravdu brečet.

Vařeníčko...noo a to byla Linduška, aby nevylila celý kafe... ale říkala,
že kávička je bíbornááá...

V sobotu jsme zůstaly celý den doma. Myslím, že super počásko jsme si dopředu vybrali právě v pátek. Celej den lilo jako z konve. Linduška si krásně hrála na kuchařku, vařila a vařila...
Ráno přijel tatínek, že prej se mu stejskáááloooo...  Aby jsme i v sobotu zůstaly věrný tradici, udělaly jsme si špenátek se smetanou a pravý noky. Musím říct, že když jsem si minule prohlídla blog a fotky halušek...zastydělala jsem se musela se smát ...jelikož, jak jsem jen-tak ledabyle, snad víc než lajdácky nafotila můj výsledek vaření, po týdnu mi halušky spíš připadaly jako zvratky a hned jsem si vzpomněla na mé přívlastky jako luxusní, famózní ... a měla jsem fakt záchvat smíchu. Zamyslela jsem se nad sebou a nebudu už lempl a lajdák, fotit v letu a rychle, ať už to mám za sebou.
Od příště budu pořizovat fotky vkusné a nazdobené... teď to sice ještě není ono, ale myslím, že to vypadá líp ...tak Mišičko, to je pozvánka opět pro tebe. A budu jen ráda když se někdo přidá.

V neděli jsme mysleli, že všichni společně vyrazíme na Michaelskou pouť, ale bohužel lilo a lilo... spíš tedy na vysvětlenou...    klidně bych šla ven i v sobotu, ale jelikož Linda nehodlá dobrovolně opustit kočár, pak se nechá přenášet na různý houpačky, řekla jsem si, že vlastně ani nevadí, že nejdeme  ven... a právě v neděli jsme vyrazili jen nakoupit do Globusu a mašinku. Potkali jsme Krondláky i dětma, tak jsme šli na kávičku. Děti K. vyváděly. Bavily nás, my dospělý jsme se řehtali smíchy a Linduška byla v křeči, neustále ve střehu.        

P.S.sobota ráno, kromě vařeníčka, slyším, jak si Linduška povídá v pokojíku: ahoj Mijošku, jak še máš a čo Péťa, nežlobí? Ahoj Péťo, čo Mijošek,je na Majorce? Nežlobí? Se ptám, co dělá? A ona, že píše dopis Péťovi a Mijoškovi a důležitě sedí u svýho stolečku a dělá, že píše...

...ráno jsem dostala lilie, Linduška s nima stačila zamést schody...
v pozadí je vidět opravdickej podzim...