...30.9.2010

...přáníčko od Kryštůfka, puget od BO, chlebíčky a hrací přáníčko...
ano, takový byly moje porodedyny :D

... tak jsme to oslavili.  Musím říct, že jsem opravdu nic slavit nechtěla. Těším se až přijede Petřík, Milda a Miška z Mallorky, jak si to s nimi oslavím. Tak to má smysl... Dopoledne jsme byly v MC, stihly jsme gratulaci od Petříka, tedy ráno jsem už dostala krásnou SMS. V MC byl opět hukot, doslova se MC otřásalo v základech, jak děti vyváděly. Šla jsem s Li na chodbu, ale stejně jsem řvala do telefonu a občas něco neslyšela. Po návratu z MC na náš čekal táta s kytkou, chlebíčkama a přáním. Dokonce mi přijel popřát BO s nádherným pugétem růží a Mozart čokoládičkama. A pak jsme se konečně chytili na Skype s Mildou a pokecali... Jooo a samozřejmě mi přála i moje milovaná a úúúžasná Mišička. Akorát s Ly spojení vázlo :D... Mluvily jsme spolu až po 17h. Dokonce mi poslala pohled k narozkám, který ještě nedorazil. A neskromě se musím pochlubit, že jsem dostala spoustu přáníček, který bych ani nečekala. :D

Ale úúúplně největší radost mám z dnešního dárku pro Lindušku k Ježíšku!!! Musím říct, že nekecááám... koupila jsem jí kuchyňku ... pořád chce vařit, něco strkat do trouby, když jsme někde v OC, hodinu by si s ní vyhrála. Tak jsem si řekla, že k Vánocům letos dostane jen tu kuchyňku. Nenápadně jsem se rozhlížela, co nabízí trh. Nechtěla jsem tedy vypálit třeba 3.000,-Kč, nejlevnější stojí 1600,-Kč. Nóóó a včera jsem viděla kuchyňku v 70% slevě za 500,-Kč. Jako správná váha jsem se váhavě rozmýšlela celou noc, jestli to má vlastně smysl... aby pak třeba nebyly ještě větší slevy /směšný záchvat šetřivosti/ ... jenže pak si říkám: že jsem úúplně padlá na palici, že jsem tu kuchyňku s takovou slevou nevzala, obzvlášť když jsem ještě večer šmejdila na netu a zjistila, že veškerý "čudlíky" jsou plně funkční. Jakože např. různě cinknou, bliknou... akorát voda z vodovodu neteče. :D Byla jsem z toho zjištění nervní, že jsem ráno chtěla ještě vyrazit na nákupy, ale jaxi bych s Li a MC nestíhala... nooo, tak jsem v poledne tatínka vyslala na nákup. Jsem věděla, že pojede, když mám ty narozeniny, normálně by se na to vy... tedy rozhodně by nejel.  Nóóa dneska tu kuchyňku měli - přetsaf si - za 350,-Kč /PC 1559,-/. Nóó, nekup to. Mám takovou radóóóst!!!

30.9.2008 a 2009 ...

P.S. ale jinak si fakt připadám jako soudružka. Pravá, nefalšovaná soudružka ... nekouřím, nepiju, neflámuju, chodím spát po desáté, už dávno nesleduji vraždy a podobný lahůdečky, ráno fstávám odpočinutá, již před sedmou a taky beru prášky na tlak... tak co víc si přát? :D A taky jsem si řekla, že když je už 40, nebudu už nikdy a nikoho první zdravit :D

... největší radost z  hracího přání měla Linduška ... jsem jí musela ještě několikrát během dne, popřát k narozeninám... tagžééé Linduško, tobě taky fšeckóó nejlepčííííí!!!!

VŽDYCKY SE  U NÁS SLAVILO VPODVEČER DNE NAROZENIN. ANI NEVÍM PROČ. ALE JÁ JSEM TU TRADICI PORUŠILA, VŽDYCKY MI  PŘIŠLO DIVNÝ, PROČ SE SLAVÍ DEN PŘEDEM?
Ale dneska mi to nedalo, vrátila jsem do dětství a jako narozeninový dárek, den předem si dávám toto:

... tak už je to tady :) a není to fakt k chlubení :). Mám narozeniny. Je to vlastně vůbec možný, že jsem se k tý 40 přihnala tak, že ani nevím, jak? Už je to tak.
Tak nějak se musím smířit. Smířit se s tím, že čas se nezastaví. Přemýšlím, jak to všechno zformulovat, aby to bylo pochopitelné. Tedy pochopitelné mé pocity. Ale to asi nejde, to si prostě každej v sobě sám, odžije a prožije. Doufám, že nikdy nebudu tvrdit, např. jako tvrdí současné padesátnice, že v padesáti, zažívají nejlepší a nejspokojenější roky života... blááábol... blbost, nechce se ani věřit, že nejšťastnější jsou sedmdesátníci, jak tvrdí současné průzkumy a dokonce světové statistiky. A teď přímo odpadám od PC, sleduji  TV, kde hovoří odborník, sexuolog: dlouhodobé a rozsáhlé průzkumy v ČR prokázaly?, že  více než 2% osmdesátiletých má 5x týdne kvalitní sex :D:D:D ...NÓÓ, TO JSOU VÝHLEDY...  to je tedy fakt ofšéém, přímo príííma povzbuzení...


NÓÓ, A JAK SE  CÍTÍ  ČERSTVÁ ČTYŘICÁTNICE?

PŘESNĚ, ALE OPRAVDU PŘESNĚ, TAK JAK JSEM NA FOTCE. 

TA FOTKA MĚ NAPROSTO DOKONALE VYSTIHUJE.

PŘIJDE MI TO AŽ NESKUTEČNÉ, DOSLOVA FATÁLNÍ.

DOSLOVA SE MI Z TOHO TAJÍ DECH.

... MŮJ ŽIVOT JE PŘESNĚ TAK, JAK JSEM VYFOCENÁ...

JAKO SPRÁVNÁ VÁHA, DOKONCE S ASCEDENTEM VE VÁZE, JSEM VŽDYCKY CHTĚLA, DÁ SE ŘÍCT, TOUŽILA...

ANO, TOUŽILA PO DOKONALOSTI, ALE BOHUŽEL SE VŽDYCKY, V MÝM ŽIVOTĚ NAŠLO NĚCO SEŠMAJDANÝHO.

SEŠMAJDANÝHO  ÚPLNĚ STEJNĚ  JAKO TY MOJE BAČKORY. 

Ale zároveň uhlazenýho jako ty neoblíbený, krimplenový šaty a zároveň způsobnýho, jako moje upažení, unožení vč. vytažených podkolenek.
Zvláštní je pouze to, že z tohoto focení nepamatuju vůůbec nic :D.

ANO, TAK TO JSEM JÁ...

P.S. ale ty bačkory,zase tak hrozně sešmajdaný NEJSOU :):):) a cítím se úplně stejně jako před deseti, dvaceti i třiceti lety...

A přidávám něco málo nostalgie. Toho, co jsem měla ráda, když mi bylo o pár let míň :D:D:D

SLADKÉ VZPOMÍNÁNÍ I. a II.




pátek 24.9. jsme si s Linduškou vysloveně úúúžily. Hlavně, protože nás hned ráno přivítal teplý a slunečný den. Tradičně jsme se vydaly vykoupat do Jáchymova. Musím říct, že se vždycky v J. u Agricoly cítím skvěle. Tentokrát jsem si pocity krásného podzimního dne, vychutnávala ještě víc, protože bylo opravdu nepopsatelně překrásné dopoledne.
...Nikdy se mi nechce věřit, že má voda 28°C, protože se mi napoprvé zdá, doslova ledová. Tedy musím říct, že oceňuji takovou teplotu, jelikož se po pár délkách v bazénu s Li na zádech, se i ve vodě cítím zpocená :D No a po nástupu do vířivky máme s Linduškou obě pocit, že se snad ve vodě opaříme. O tom, že si nadále užíváme luxusního pocitu, že bazén, patří jen nám...nebudu ani psát :) Samozřejmě, že jsem nefotila, přestože jsem nabila baterku, po dvou snímcích, byla vybitá. Takže baterka už asi odchází nebo spíš se občas uvolní, jak Li několikrát týdně spadne šoťák ...stejně mám zálusk na novej /už asi rok/ s videosekvencí v HD rozlišení...
Za to jsem fotila odpoledne na hřišti, odvážnou Lindušku :D ... navíc na hřišti byla paní s malým štěňátkem pitbula a Linduška byla vysloveně v sedmým nebi, že si může hrát se štěňátkem... ani se nedá popsat, jak se řehtala, když na ní pitbul skočil a lízal, kousal... samozřejmě, že celou dobu hypnotizovala ocásek a čekala na vhodnou chvíli, kdy ho pořádně popadne :D Doma se vytasila se škrábancem na dlani, asi od zoubků. Jindy by řvala a teď: ...hejéééé, podyvej, čo to mam, koušanec. Šeňátko mě koušlo, nebojí, nejadí, néééé, je pejšek majinkej, neveděl /asi, že nesmí kousat/ ...dodávala si odvahy, aby při pohledu na malinkej škrábaneček, nezačala opravdu brečet.

Vařeníčko...noo a to byla Linduška, aby nevylila celý kafe... ale říkala,
že kávička je bíbornááá...

V sobotu jsme zůstaly celý den doma. Myslím, že super počásko jsme si dopředu vybrali právě v pátek. Celej den lilo jako z konve. Linduška si krásně hrála na kuchařku, vařila a vařila...
Ráno přijel tatínek, že prej se mu stejskáááloooo...  Aby jsme i v sobotu zůstaly věrný tradici, udělaly jsme si špenátek se smetanou a pravý noky. Musím říct, že když jsem si minule prohlídla blog a fotky halušek...zastydělala jsem se musela se smát ...jelikož, jak jsem jen-tak ledabyle, snad víc než lajdácky nafotila můj výsledek vaření, po týdnu mi halušky spíš připadaly jako zvratky a hned jsem si vzpomněla na mé přívlastky jako luxusní, famózní ... a měla jsem fakt záchvat smíchu. Zamyslela jsem se nad sebou a nebudu už lempl a lajdák, fotit v letu a rychle, ať už to mám za sebou.
Od příště budu pořizovat fotky vkusné a nazdobené... teď to sice ještě není ono, ale myslím, že to vypadá líp ...tak Mišičko, to je pozvánka opět pro tebe. A budu jen ráda když se někdo přidá.

V neděli jsme mysleli, že všichni společně vyrazíme na Michaelskou pouť, ale bohužel lilo a lilo... spíš tedy na vysvětlenou...    klidně bych šla ven i v sobotu, ale jelikož Linda nehodlá dobrovolně opustit kočár, pak se nechá přenášet na různý houpačky, řekla jsem si, že vlastně ani nevadí, že nejdeme  ven... a právě v neděli jsme vyrazili jen nakoupit do Globusu a mašinku. Potkali jsme Krondláky i dětma, tak jsme šli na kávičku. Děti K. vyváděly. Bavily nás, my dospělý jsme se řehtali smíchy a Linduška byla v křeči, neustále ve střehu.        

P.S.sobota ráno, kromě vařeníčka, slyším, jak si Linduška povídá v pokojíku: ahoj Mijošku, jak še máš a čo Péťa, nežlobí? Ahoj Péťo, čo Mijošek,je na Majorce? Nežlobí? Se ptám, co dělá? A ona, že píše dopis Péťovi a Mijoškovi a důležitě sedí u svýho stolečku a dělá, že píše...

...ráno jsem dostala lilie, Linduška s nima stačila zamést schody...
v pozadí je vidět opravdickej podzim...

                                                                                                                                             

a-hóóóój kjáááskooooo

...néééé, to není sněhulááák, to jsem jááá Linda... akorát ráno bývá žima...

... a-hóój kjáááskooooo!!! a malá hlavička se natahuje směrem ke mně. Ano, moje úúúžasná holčička mi teď začala říkat a-hóój kjááásko! S nadšeným výrazem a v jejích očích vidím, že za tohle oslovení, jsem víc než ochotna plnit, veškerá přání. Plnit doslova veškerá přání, mojí sladký holčičky.

A-hóój kjááskoooo, mi teď Linduška říká všude. A protože to říká nahlas, vždycky se někde nachází někdo cizí, kdo nenápadným pohledem hledá, a- hóój kjááásku. :D
Musím se smát, jak po mně intonuje, opakuje... co má, slyší ráda. Ví, že mě tím, vždycky obměkčí a já udělám, co chce... např. trochu upadne, nechci jí litovat a utěšovat. Vidím, že se jí nic nestalo, chci to přejít, abych jí svojí přehnanou péčí, spíš neubližovala... upadne, ale spíš snad poklekne... /vím, že chce nosit/ ... vztáhne ke mně ruce a řekne: ...póóójť ke mjěěěěěěěěěěěěě, počééém hojčičko žlatá ... dělám, že neslyším a neodbytná Linduška opět: ... no tááááááááák, póójť ke mjěěěěěěě, počéééém hojčičko mojéééééééé, milujuuuuuuuuuu...
Samozřejmě, že neodolám a zvednu Lindu a ona: a-hóóóój kjááááááásko... zlíííbám jí.

čtvrtek 23.9. První podzimní den začal v 5:08h
... vyrážíme do MC. Ráno bývá chladno, tak jsem Lindu víc oblíkla, aby mi neprostydla v autě. Ale během dopoledne se udělalo opět náádherně, že by se dalo opalovat. V MC se mi dnes podařilo udělat pár fotek. Linduška dnes tančila, zpívala, cvičila. Klouzala se po lavičce, skákala na trampolíně, válela sudy, dělala koprdelce a dokonce dnes malovala vodovkama.
Odpoledne jsme šly s Linduškou na klouzačky a zmrzlinu. Na klouzačkách Linduška děsně machýrkuje, různě nahoře pohopsává, předklání se... mám chuť  jí dát na prdel, protože vidím, jak letí dolů a je napůl přeražená...navíc vůůůbec neposlechne. To je samý ...néé, nepudu, nešišim, Linda tu neny, šla do parku... nekoukej še na mjě... na děti pokřikuje: ...nechoť šem, nešeť tady, NEŽVÍÍÍ ..tak jsem Lindušku radši nalákala na zmrzlinu na náměstí... protože na hřišti je to s ní, o nervy :D  Vyleze na plastovou houpačku na péru, řeknu jí: drž se, spadneš! ...nebudu, nevadí rači špadnu a schvalně se rozhoupe a pustí... lítá na tý, plastový motorce jako hadr na holi, sotva jí zachytím, aby neslítla... Š: nelez na tu houpačku, vidíš, že se na ní nesmí, ještě je natřená ...blablabla + výčet vysvětlení, proč se na ní ještě nesmí ...jde a sedne si na ní. Prostě pořád něco :D

No a já si před chvíli vzpomněla, že přesně za týden budu slavit, tedy vím, že nehodlám nic slavit.
Poprvé udělalo blbě, že bych měla slavit svůj den :) opravdu normálně se mi sevřel hnusně žaludek ...děsnáá představa, tak nějak jsem si uvědomila, jak nekompromisně a tvrdě letí čas.
Poprvé jsem poznala pocit, že už se necítím nedospělá. Nechci říct, stará...to ne, ale prostě teprve nyní a snad poprvé, cítím v sobě dospělost - pocitovou. Zvláštní. Konečně jsem vyzrála k regulérní duševní dospělosti :D
Poprvé jsem zjistila, uvědomila si, že bych už nikdy, neměla stát u přímého světla, když s někým v tváři - tvář, mluvím. Světlo odhalí úplně vše, ve vlastním obličeji, zcela pravdivě ...a víc za týden.
Tak nazdar a  A-HÓÓÓJ KJÁÁÁSKOOOOOOOO!

Překvápko



...stříhání Lindušku fakt zmáhá a na procházku, NIKDY nesmí zapomenout prstýnky a namalovat si rty!

 Dnešní den byl jako vymalovanej. Sluníčko a teplo jako v létě.  Sice rána jsou chladná...ježíííš, to je jako z knihy... ale v 11h už bylo na sluníčku krááásně. Zajely jsme s Linduškou na nákup a hlavně, aby si zajezdila na motorce. Předtím jsme se ovšem věnovaly momentálně neeeejoblíbenější činnosti Li, a to vystřihování. Když jsem minule v MC viděla, jak děti umí vystřihovat a já se stále zmítám v obavách, aby si s nůžkama Li nevypíchla třeba oko, šla jsem trochu do sebe, zbavila se křeče z vzpíchlýho oka a zaoblený, kulatý nůžtičky jsem Lindušce půjčila. A lituju, že mě to už neudělala dřív. Dopoledne mám od ní, nejmíň na hodinu a půl klid.
Bohužel ani po pár dnech neumí nůžky držet, natož stříhat... různě pižlá, trhá, dloube a píchá s nima :D jako by snad ani nebyla, ani céra svýho otce :D

... večer před koupáním jí chce F. svlíct, neustále mu utíká.... neposlechne a furt dělá nějaký naschvály F. už toho má plný zuby a trochu na Li zahučí. Je jí to fuk, ale pro jistotu se ptá : miluješ /jako jí/? F: samozřejmě. Li: miluješ maminku? F: ano, miluju maminku /se divím, před několikami hodinami jsme si vzájemně, ostře řekli, drž hubu :D/
A Mijoška taky miluješ? Je na Majorce, viš to? Miluješ Mijoška? F: noo, to je jasný, toho taky miluju... F.má úúplně normální tón hlasu, že se Li na tátu otočí a zeptá se: fakt milujééš??

.... a tady slibovaný PŘEKVÁPKO ... a bude ještě na pokračování...

Ráno v 7h jsem slyšela, jak sousedi intenzivně škrábají skla aut... a zrovna dávali Předpověď počasí a od neděle - ranní sněžení...no, to snad néééééé? Blééééééééééééééééé ...

Večer se mazlíme s Lindou v posteli. Dovádíme, muchlujeme se... zlobíme se, lechtáme, štípeme, líbáme... Linda dělá kotrmelce a najednou z ničeho nic, řekne: ...hejéééé, vydyš? ... a natahujeme přede mne ruku. A já: a co tam máš? Hejééé, hejééé mam modžinu. Š: prosím tě a od čeho? ...kecá, nic tam nemá... Li: maminka mě udelala modžinu. Š: já??? Vždyť na ručičce nic nemáš! Li: ...mam podývej, mam modžinu, maminka Lindu uhodyla, žlobila Linda. Nóó....musím říct, že jsem docela vyvalila oči ...hrůzou. Kdyby to někde řekla, myslím, že to znělo tak věrohodně, že by asi nikdo nepochyboval, že jí mlátím až má modžiny :( Nebylo mi moc do smíchu.

Neděle 19.9  v noci tak Linduška strašně chrápala, že jsem si říkala, že snad ani není možný, aby takhle dvouletý dítě chrápalo... a ráno po probuzení ... Linda má opět rýmu. Si myslím, že nastydla včera. Byl takovej vichr, že po půl hodince mi byla zima a chtěla jsem jít domů, ale Linduška trvala na tom, že deme do parku, na žížata nééé,  móóč bojim žížat, bebejch... šrdí ...nakonec jsme ke zvířatům, tedy do Ekocentra šly.  Psala jsem to už Petříkovi, ale musím i na blog. V Ekocentru jsme byli naposledy všichni tři. Táta s náma takový dlouhý procházky dělá zcela vyjímečně, musí být v dobrým rozpoložení. Vymyslel si svoji teorii na chůzi, ta zní: Nerad chodím, zdědil jsem to po tátovi, ten taky nerad chodil.  A já Š. dodávám, že Linda tu nechuť chodit, zdědila zase po svým tátovi. :D
Nóó a sotva jsme dorazily k bráně Ekocentra, Linduška říká a ukazuje ručičkou směrem k lavičkám...hejééé, tam šem papala jogut, š tátou. Š.: já ti nerozumím, co jsi papala? Li: jogut pšeci, š tátou. Táta taki papal. Fakt neuvěřitelný, co si tak malý dítě pamatuje. Já jsem to už dááávno zapomněla, vůůbec jsme si o tom nepovídaly...nic...ani fotky neprohlížely. Musím říct, jsem si nemyslela, že tak malý děti můžou mít takovou paměť. DŮKAZ ... že neke. Dokonce se mi nechce věřit, že jsem to tak přesně uhodla, a to jsem si jen tak, v duchu tipla, že jsem TO určo na blog psala, že jsme s tátou byli v Ekocentru... ale myslela, že jsem na blog dala i nějaký fotky s tátou.

P.S. na tý koláži mi Linda připomíná Miloše, ale strašně moooc ...já vím, zní to asi jako podlejzáctví :D, protože Li je fakt podobná tátovi, ale když se ksichtí, musím se smát, jak jsou si s Mijoškem podobní.

Schovávačka

Přes týden bylo skoro listopadově, takže odpoledne jsme vždycky zajeli do Globusu, jelikož tam dali atrakci v podobě mašinky a Linduška se z ní může zbláznit radostí... Sotva po poledním spánku otevře oči, ptá se: táto, šišiš pojedem do Jarů? Do Globusu, na mašinku?
Nesmím zapomenout napsat, jak si Linduška schovává oblíbený věci, který musí vrátit. Např. rtěnku, balíček žvejkaček... a nejvíc mě dostalo, to jsem se smála až jsem neusnula... šly jsme s Linduškou spát- od tohoto týdne si přestala říkat ŽÍÍ!... tedy jinak večer neusne než se mnou...nejsem z toho zrovna dvakrát nadšená, ale co mám dělat? Obzvlášť když vytuší, že moje výmluvy, že zachvíli přijdu, jsou lež... řekne mi: ...a to šeš kamajátka...pudeš? Miluješ? ... kdo by odolal?
A najednou vylítne z postele a letí do obýváku...většinou letí tátovi říct, ať dá TV potichu, že televize moc žve, pokud táta nenápadně spí v křesle, vypne mu TV. V ten moment je vzhůru. Linda navíc ovladač popadne a letí s ním pryč...a F. za řve, dej to séém, ti dám přes prdel... to většinou Lindušku víc vydráždí a zpátky na něj ječí... nežvi, šprávy šou blbý. A já mám v posteli záchvat smíchu.
Nóó a minule letí tedy do obýváku... ale táta se už koupe. Vypne TV a něco dělá v obýváku, zachvíli přilítne a já se jí ptám, co dělala...šovala ovadač...Noo a fakt ho schovala do svojí skříňky s knížkama. Přijde táta a hledá ovladač.... já se směju v posteli... nakonec se směje i F., když mu řeknu, kde má hledat. Ona už dělá prostě i naschvály. Ovladač klidně naposledy v poledne, věděla, že přijde zachvíli táta, schovala do skříňky, ale rovnou mezi pleny a overálky...jaxi pochopila, že ovladač vždycky táta lehce najde :D
Třeba dneska mi přišlo, že má něco v puse...se ptám a ona najednou, hned po mojí otázce začala jako by cucat...a já zase, co to máš? Bonbón!... a kde jsi prosim tě, vzala? Šájka mi dala bonbon... hned jsem věděla, že si ze mně dělá srandu. Ale tak opravdicky napodobovala cucání, že jsem úplně lekla, aby zase něco nespolkla.


pátek 17.9.

Konečně jsme vyrazily do Jáchymova, vykoupat se. Samozřejmě, že Linda vstávala po 6h. Takže byla nedospalá a protivná. Jsem to tušila. Nerada s ní někam jezdím když je ráno nedotažená, protože to pak musím mít nervy nejen ze železa, abych nevybuchla, jak vždycky jedlá. Když má tuhle náladičku, musím být velmi, velmi trpělivá a klidná, aby se s Lindou dalo vůbec mluvit a nedělala naschvály, nebrečela a nevztekala se.
Dorazily jsme před desátou, já udělala asi 150 dopravních přestupků...vjela jsem do zákazu vjezdu /vědomě, nebudu přeci s Li. lítat takovej kus/, jela bez b. pasu, parkovala na vyhrazeným místě, pro vyvolené... docela drzost, s mým autem mezi limuzínama... no a co? Já mám zase na palubce origo placku - samolepu PČR od kámošky policajtky. A musím říct, že  funguje spolehlivě.
Okolí Agricoly je nádherný, člověk ani nemá pocit, že je v Jáchymově... naproti vchodu Agricoly upravená stěna- skála, ze který stéká voda... kousek dál vagónky, co vozily vyrubanej Uran... jezírko... Linduška je vždycky unešená, nadšená!
... u kasy obrazovka, záznam z bazénu... 1 návštevník!!! a my 2 :D... než jsme se převlíkly, přišlo pár lázeňáků a Němců, ale v bazánu bylo jedno dítě a to Linda a 4 plavající dospělí vč. mě. Linduška opět plavala na zádech bez rukávků, pak chtěla masírovat ve vířivce... dokonce jsem si sama mohla zaplavat, jelikož jsem vzala prozřetelně lízátko, tak seděla na lehátku, zabalená a lízala. To, že tam vydržela chvíli bejt sama, je pro ní velkej výkon!!! Jelikož poslední dobou má hysterický záchvaty pláče, když se od ní vzdálím. A nezajímá jí, že je u ní třeba táta.
Po plavání jsme si zašly na pohárek, kafíčko... pohodičkáááá... Li v autě usnula a poprvé v životě!!! jsem jí ve spánku přenesla do postele, svlíkla a Li ještě spinkala skoro hodinku....NEUVĚŘITELNÝ... chudinka musela být teda utahaná! Fakt!
Se táák těším až pijede Petříček, jak s náma bude jezdit! Linduška níkdy nezapomene připomínat, že do Jáchymova ježdíme s Péťou. Samozřejmě, že budu ráda když s námi bude chtít jet i Miška a třeba i Mildáááá...když je teď hubenej. Nééé, že by mi jako vadilo, kdyby nebyl, ale určitě by se vymlouval, že nikam nemůže jet, protože je tlustej a nemá plavky... ale teď je zase hubenej a plavky určitě zase nemá :D:D:D a aby se nemohla vymlouvat Miška na ekzém, tak si to přečti TADY
Před třetí jsme šly ještě ven, náádherně svítilo sluníčko, ALE vichr byl neskutečnej, normálně jsem si vzala šálu, protože když mi fouká na krk, začne mě bolet nesnesitelně rameno...nemám to od tahání Lindy, jak jsem to na ní sváděla. Normálně mi prochladne trapézák a mám bolesti jako blázen.
Nóó a na náměstí zjistím, že Linda ztratila tygra...řev... otáčíme se a letím domů... zpocená jsem až na zádech, jaký jsem nasadila tempo... samozřejmě, že tygr leží u baráku...  a SAMOZŘEJMĚ Li cestu na náměstí z zpátky sedí v kočáru a protože bylo kromě větru a mých zpocených zad a krku, krááásně...zase jsme šly směr náměstí. Do Ratanu, jak jsem původně chtěla.

sobota 18.9.

... chystáme se do parku, dopoledne nikam nejdeme, jelikož je docela zima 4,8°C. Sice krásně svítí sluníčko, ale fááágt se nechci hned po ránu utahat... tak jsme si udělaly špenátek a halušky...sice by se líp hodily noky, jsou i chutnější, ale zase takhle, je Linda kráásně sní. Noky moc nechce... přestože umím vynikající... jednou jsem je vyzkoušela, podle Itala :D Tímto je toto pozvánka pro Mišičku...se těším, jak se pořádně napráskáme až pijede :)...
Mezitím než nám začala vařit voda na halušky, si Linduška odběhla vyluxovat... mezitím přepnula TV na Óčko a tanec i zpěv jí fáákt zaujal.

Slunečný víkend

...ŽÍÍ mě dokonce šama vyšotila...

... o víkendu to vypadalo, že se snad vrátilo léto. V sobotu po 20h bylo dokonce 17°C. Fakt bylo úúžasně... s Linduškou jsme si sobotu úúúžily v parku. Linduška se dokonce naučila sama klouzat na velký klouzajdě. Akorát já jsem z takových dlouhých procházek utahaná, jelikož se ŽÍÍ nechá dovézt do parku, hezky na kočárku, vůůůbec nechce chodit... v parku jí tahám z jedný houpajdy na druhou ... pak hezky na klouzajdu... zpátky v kočárku domů... u baráku necítím nohy a ŽÍÍ  je kráásně odpočatá a vůůůbec nevypadá unaveně, naopak :D
Jóóó a když jsem odmítala nosit ŽÍÍ...chvíli mě přemlouvala... miluju Šepánko, šišííííš? Jásko? ... já dělám, že neslyším... pak odpovídám ... : ano, já tě taky miluju, ale nosit tě nebudu ... a ŽÍÍ naštvaně: Šepo, ty kadrno, žobiš... Musím se smát, jak už umí hezky odlišovat, jak si nezasloužím být ani ty kadrnožka...
P.S. v parku mě čekalo zvláštní překvápko a to v podobě pracujících vietnamců /pouze v./ - ...stavebni větví firmy, která opravavuje fasády chráněných objektů UNESCO... zvláštní, že taková firma vyhraje výběrový řízení, na rozsáhlý stavební opravy a úpravy, stejně tak zvláštní pohled na vietnamce pobíhající po lešení, ... štukující...  

neděle 12.9. svátek má Marie

..to jsem šikovná, co? Dlouhozobka svízelová 

V neděli jsem vyrazili do Svinné... nóóó...to jsem fotografka, co? Musím na sebe přidat trochu sebestřené chvály. :D A mám ještě jednu krásnou fotku.
Samozřejmě, že cestu tam ŽÍÍ spala dvacet minut a zpátky, utahaná!!! Opět spala pouze 26minut. A to nás ještě čekala hodinka cesty domů a ŽÍÍ byla jedlá...bojí mi bicho, budu žacet... nebudu šedět pživázaná, rožepnu si kšandy /pasy autosedačky/, nešišim jádijo, žase to žve, táto neškákej š autem /přehnal se přes přejezd/... táto nešééér. Pak odbočujeme a čekáme na vedleší než přejedou druhý auta a Linda kouká směrem k autům, má vykulený oči a pusu roztaženou až nevím, kam a řve směrem k autům...tak už jééééééééééť šáči... a otočí se na tátu a řekne ...můžeš... myslí, že může klidně jet, že se dívala a nic nejede :D:D

Jinak neděle byla dokonalá, krásná, slunečná, voňavá... přesně tak voní podzim. Linduška dostala od tety a strejdy dárečky k svátku. Knížku, kropáček! a lízo...ovšééém kropáček, tak ten byl úplně přesnej dárek... ŽÍÍ vydržela zalejvat snad hodinu, zalívala by i dýl, kdyby se úplně nezmáchala a já neměla strach, že nachladne...teta byla z Lindušky zase unešená, stále jí neskutečně chválí, jak je šikovná, způsobná, jak krásně mluví... jak je roztomilá, jemná,  jak se už umí sama krásně oblíct, papat... a hlavně, že je bystrá ... nóó paní učitelka se nezapře. Nééé, to není ftip, jsem moooc ráda, že je naše Linda, fakt šikovná. Způsobná je myšleno tím, že pokud někdo, něco Lindě nabídne... vždycky si způsobně věc vezme a poděkuje. Mě např. dojímá, když teta ŽÍÍ nabídla koláč, ona si ho opravdu způsobně vzala za hrany nakrájenýho obdélníku, mírně se zakousla, koláč položila zpět na talíř, oprášila si pusinku od drobenky, mrkla na ruce, a oprášila si je taky... tomu říkám Dáma... ona má fakt v sobě takovou noblesu.

Musím říct, že neděle se fakt vyvedla. Protože je klidně možný, že na chalupu do Svinný pojedeme zase až za rok. Když jsme odjížděli, tak teta se strejdou stáli a mávali na rozloučenou, ostatně stejně jako vždy. Ale mně najednou v hlavě svitlo, bliklo -najednou jsem viděla polní cestu, mávající ruce, plaňkovej plot, louku ...že úplně stejně nám, takhle mávali ve Voletinách...
Samozřejmě jsme si toho zase odvezli, bráníme se, vracíme...bojujeme...dokonce tentokrát byla ŽÍÍ vyděšená, když se táta hnal se zavařeninama, taškou sladkostí a já nevím čeho ještě, zpátky za tetou a řval, že to nechcéééééé...:D

Nóó teď mi to nedá a musím sem vložit fotku sklenic s okurkama... jsou krásný, nový, neodřený, jako by byly právě vyrobeny...

Dneska jsem po delší době mluvila s Mildou... píšu to proto, že mám ooobrovskou radost, že se mu blog líbí... fááágt, jsem moooc ráda...hned se mi, tak nějak líp píše. :) Jsem ráda, že se můžu klíííďo a hlavně ráda, pochlubit s takovým oceněním. Děkujuuuuuu !!!

Prst

Prstíček se mi nepodařilo pořádně vyfotit, ale i tygrovi Andoldovi /Arnoldovi/, se musela zavázat žížlá packa.

Copak to mám na prstíčku? ... sotva jsem si dneska pomyslela, že nemám na tento týden, žádný materiál na blog ... málem si ŽÍÍ uřízla prst :( ...tak snad, ať jsem radši bez blogmateriálu...

Linduška už nemá žádnou rýmu, já taky ne...už jsem skoro bez kašle, vypila jsem všechny zásoby kapek a sirupů na kašel. Jelikož jsem přes týden skoro vůbec nefotila, tak jsem si ráno hodila foťák do tašky, že budu fotit v MC, aby jsme měly nějaký nový fotky ze začátku šk. roku. No, nefotila jsem, v MC byl ještě větší šrumec než minule... vůbec jsem si na foťák nevzpomněla.  A to si ještě Linduška zapíchla třísku ze židličky, do stehýnka.
Odpoledne jsme vyrazily do jarů, chtěla na autíčka... když jsme nakoupili,  chtěla jsem se mrknout do Humanicu na nějaký kozajdy pro ŽÍÍ... stojím ve vchodu, F. kousek ode mně s nákupním vozíkem a ještě kousek dál poklekává Linduška u výlohy, prohlížející si boty za výlohu...vidím, jak po výloze šmejdí prstíčkem... vidím i škvíru .... zahrozím na ní prstem - ty-ty, beze slov a už vidím takovej udivenej, zaraženej pohled... vzkřiknu k F., že se jen mrknu, ať jdou na to autíčko... asi za minutu se vrací vyděšenej F. s ŽÍÍ  v náručí. Vidím, jak jí silně krvácí ruka, má jí celou od krve, není vidět, odkud krvácí...samože mě to secvakne, co se stalo. Okamžitě se mi dělá zle, je mi jasný, že se Linda řízla, v tom přechodu výlohy...ve vteřinách mi letí hlavou, že má asi ušmiklej prst, jak jsme oba s F. neschopný idioti, který nedokážou pořádně pohlídat dvouletý dítě... jsem fakt vynervovaná, Linduška je celá od krve, letím s ní na záchod, přebalovnu... studenou vodou jí chladím prstíček, bojím se toho pohledu, tý reality, co se jí skutečně stalo... ano seřízla si bříško... letěla jsem koupit zásyp, náplat... naštěstí ŽÍÍ  zásyp a náplat uklidnila, přestala plakat i krvácet.
Projela se vztyčeným prstíkem na autě a frčeli jsme domů... celou dobu, pořád brečela, že jí bojí prstík. Samozřejmě, že jí bojí, to je jasný. Doma poplakávala až do spaní, jediný, co jí odpoutalo od bolesti prstíčku, bylo to, že si hrála na doktojku a zasypávala si Septonexem prstík. Takže zítra se nejedeme koupat. Myslím, že by stejně plakala, protože jí bude prst pálit...bolet...


Úterní prochajda ... čo mě fotyš ty kadrnoško ? Nefotyt ty kadrnoško! Uteču ty kadrnoško... Linduška mi pořád říká ty kadrnožko... de si ty kadrnoško? ...vůbec nevím, kde to sebrala, ale cokoliv se týká mě, jsem pořád "Ty Kadrnožka!" Dokokonce se znějícím R.
Dopoledne jsme se zastavily u Marcely, má novýho pejska, Linda nechtěla, zase vyváděla, že Majcela je žlá, že je u ní jek /vlk/, nepudu tam, nigdy! Bojim še...  u Marcely mi seděla způsobně na klíně, bála se kocoura i štěněte... nakonec neodolala a slezla. Všimla si, že pejsek má ocásek :D ... hladila ho a nenápadně Zuzance/pes/ natahovala, kroutila a zase natahovala... nenápadně se skláněna, nenápadně si čuchla :D

Šepka

Dnešní slunečnou sobotku jsme si s ŽÍÍ  úúúžily pěkně doma. Má fakt parádní rýmu, já tedy taky, navíc pokašlávám, to mě děsí, abych pak nenakazila Lindu ještě víc... Ale musím říct, že ŽÍÍ  je furt stejnej nezmar :D . Žádný zbytečný ležení nebo spaní... Už včera jsme si udělaly leženíčko v obýváku na zemi, aby hezky hajínkovala, ale stejně lítá po bytě. Dokonce dnes povečeřela nudlovou polívku! To jsem nevěřila, tedy už včera. Když jsem začala dělat nudle do polívky, za asistence Lindušky, tak jsem si řekla, že je udělám širší. Původně jsem nechtěla, ale jak mi ŽÍÍ do toho furt hrabala... stejně mi nic jinýho nezbývalo :D
Pak říkám Lindě: víš, co dělám? Nééé... hranolky do polívky :D Nevěřícně se na mě podívala, ale když už je zavářela, ječela, že čééé janolki... takže včera snědla talíř polívky a dokonce chtěla mrkev! To jsem málem odpadla... a mrkev fááágt jedla, přikládala jsem to její momentální indispozici z rýmy :D. Ale dnes opět překvapila a když jí lovila z talíře mrkev a brokolici, ječela : Šepulánku, nepapej to! ŽÍÍ čééé mkef. Šišíííš Šepko, nejééééz. Šepko nešééér :)Nechápu, kde vzala TO Štěpko, ale správně pochopila, že to nesnáším a radostně mě tak, oslovuje. Nikdo mi fakt, Štěpko neříká :) Jsem na to silně alergická. Neskutečně roztomilá je, když mi říká Šepulánku, Šepulánečko a nejčastěji Šepulátko ... to bych jí sežrala...milujůůůůů, milujůůůů a zase milujůůůůůůůůů.
Joóó a dnes večer snědla 2 talíře a to během dne kromě obědu, jedla úplně normálně. Nóó a jak krásně jsem papala já, to snad ani nebudu psát, nebyla jsem líná si udělat chlupatý knedlíky, Tiramisu / bez Amaretta/... a vlastně furt něco žeru, ještě teď do sebe láduju krejkry /jak říkala býv. thíně/
Vidět Lindušku, jak sní dva talíře polívky, je pro mne fakt zážitek, jelikož už pomalu tři měsíce, pije jen Nestlé mlíko-kaši a jí trochu ovoce. Sice jí denně a vytrvale nabízím obědy. Ale většinou si dá 2 lžíce a konec. Tak doufám, že to v noci nezavrší poblitou postelí, když jedla tak dlouho. Minulý týden v sobotu o půlnoci, se opět pozvracela. Okolo 20h si ode mě ukousla 2x cherry rajčátko - tak sladký jsem jedla snad poprvý za tohle léto, a tak to milý, sladký cherry rajčátko vyblila i se vším všudy :)

Včera ve 22h zaháním Lindu spát, z obýváku slyším, jak s něčím štrachá,
 opět říká šáč husnej:D a snaží se zapojit DVD do nabíječky...

ŽÍÍ vleze do postele, zase slyším, jak se vším rochá, přehazuje polštáře než se uloží ...já ještě vypínám TV a zhasínám a zároveň slyším: mušim klidit dudliky tygžíku, šou tu či pedele dudliků...:D

neděle 5.9.
Dnešní první zářijová neděle byla nádherná. Špičkovej podzimní sluneční den. Bohužel mně to mohla být jedno, protože jsme s ŽÍÍ byly pro jistotu doma. Já navíc i s bolestí na průduškách. Se léčím, vším, co MÁ, lékárnička má a že toho má hodně...doufám, že nebudu víc nemocná. Nakonec jsme samozřejmě nejeli ani do Svinné.
Mimochodem Linduška si stále a vytrvale říká ŽÍÍ... maminko ŽÍÍ čé pastu, ŽÍÍ de pič, ŽÍÍ bude bečet, kakat, žlobit... ŽÍÍ čé číst... ale když si sama hraje VŽDYCKY! říká, tedy vždycky vypráví tygrovi např. tygže Linduška Lešková de špát, co děláš Linduško Lešková? Lindulko, nežlób :D... jinak se opět musím vytahovat, Linduška udělala ve svý mluvě velký pokroky, všimla jsem si, že už umí zpracovat, tedy správně se vyjádřit, co si pamatuje... hlavně když s ní někdo telefonuje, je schopná říct, co dělala, co se jí jíbijo :)

Září ... jdeme do MC

čtvrtek 2.9.
Tak už začal školní rok a Linduška se moooc těšila do centra nebo jak říká, šolki. Myslela jsem si, jak to hezky zdokumentuju, tedy myslím ten náš první den s dětmi po prázdninách, ale nefotila jsem. V MC byl docela hukot. Naštěstí chodí i teta Lenka a Tomíkem, jsem zachráněna... jinak nevím, nevím...nejsem holt ten správnej mateřskej typ. Bohužel mi uječený děti a klidný matky lezou na nervy.
Linduška si šama jáno pipavila ňovej batoh. A musela jsem jí vyfotit, aby bácha Péťa čuměl :D...to fakt říkala. Nezapomněla si dát do batohu tygra a dulíka ... najednou letěla do kuchyně a začla krámovat v polici... co tam děláš? Beju pro Tomíka kujičky... vzala krabičku s cererál. kuličkama nebo lupínkama. Sotva v MC zahlídla Tomíka byla šťastná jako blecha a hned se začala hrabat v batohu, vyndala kuličky a letěla za Tomíkem do šatny... nóóó a od Tomíka dostala čokoládičky k svátku :D

Hejééé, ukážat Péťovi, bude čumět....

Odpoledne byla Linduška děsně ukňouraná, pořád ode mě chtěla nosit, mazlit, líbala mě, držela mě za nohu, abych se jí nevzdálila... pak jsem si najednou uvědomila, že byla asi rozhozená z Tomíka od Petry, který byl dneska v MC bez Petry, která přišla o 3/4h déle, byla u Dr. a Tomáška hlídala kamarádka s Tadeáškem... Najednou si Tomášek vzpomněl na maminku, která ještě nedorazila a začal usedavě plakat. Plakal potichoučku, bylo to neskutečně dojemný, jak byl nešťastnej bez maminky. A Linduška na něj zírala ... a myslím, že si na Tomáška odpoledne vzpomněla, proto tak začala najednou vyvádět. A k tomu si myslím, že na ní něco leze

pátek 3.9.
...táák jsem měla pravdu, Linduška se probudila a říká: mám jímu... a taky že jooo. Má rýmu jako prase...doufám, že to bude jenom rýma. 100% nás nakazil zase F., jelikož v neděli přijel a byl dost jedlej, jsem na něj hned zaútočila jestli není náááhodu nachcípanej, že by mě teda dost nasral, kdyby jsme byly nemocný...a taky že jo. Já se rychle léčím rozpustným Celaskonem a Ibáčem.
Dopoledne jsme sjely něco nakoupit, jdeme k autu a vyjížídí červený VW Polo a Linda : hejéééé, kjáva vyjíždí ... já: pššššššštttttttt...před barákem stojí Čekanka a nějaký lidi... ŽÍÍ  samože opět ukazuje a hlasitě:
tatínek žikal, kjáva vyjíždí ...a měl pravdu, vždycky takhle hezky mluví o řidičském umění, nové sousedky, která vedle něj parkuje, že nemůže otevřít dveře auta ...fakt je ten, že fááákt neumí jezdit...tedy jako nová sousedka, s novou červenou Mazdou. Jakmile Linda zjistí, že nechci, aby něco říkala, samozřejmě je velmi veselá a hlasitá...musela jsem jí zacpat pusu rukou, aby zmlkla.
Nakoupily jsme, ŽÍÍ se trochu projela na motorce a odpoledne jsme už byly doma. Spustila se jí rýma a polehávala... Dopoledne už byla dokonce tolik unavená, že po příchodu si lehla na zem a chtěla zout botičky vleže :D

... nevadí, že má ŽÍÍ  ucpanej nosánek od rýmy... ocásek nesmí chybět...

Před 19h se ŽÍÍ probudila po půlhodinovém spánku, vyskočila v posteli a říká tygříkovi : tygžíku syšíš, dýváš se? už tam nyc nemam  ... už nemam jímu... ukazuje na nosánek a zachvíli slyším, jak popotáhne a zklamaně říká: mám jí tam...

ŽÍÍ

Pozdrav z Mallorky od Ly... ŽÍÍ má ráda kočky...

                               VŠECHNO NEJLEPŠÍÍÍÍÍ MILÁ LINDO!

...  a slavíméééé... Linduška k dnešnímu svátečku dostala spousty přáníček SMS. Moooc děkujeme !!!
Ráno jako první byla líbačka v posteli ... Linda se smála a říkala, že má ŽÍÍ šátek a budou dáječki :D. Potom volala Ly. Mezitím mi přišla SMS od Božkina... že nemůže mluvit do telefonu, že TO  musíme řešit osobně... hned jsem měla po náladě, taková SMS značila velkej průser. Bo. přijel, pustila jsem ho nahoru a Bo přišel osobně popřát Lindušce s dárečkama :)...

Zachvíli přilítla ŽÍÍ z pokojíku a říká Mijošek fí /spí/ a Miška taki fí, šou na malorce, u može. A tak si přivolala Mijoška... měla obrovskou radost, že mluví s My... byla z toho tak rozčílená, že zbytek dne jsme si furt povídaly o My. Během dne přišlo několik SMS.
Od bráchy Petříčka: Helou! Vse nejlepsi Lindusce k svatku, at ji to poradne keca...   přáníčko od tety a strejdy Kohoutových /v neděli za nima jedem/, Haničky a Jonáška, Reginy s Adélkou, Dáši s Adámkem, Báry s Kryštofem ... všechny SMS jsem Lindušce přečetla, hlavně jí zajímaly smajlíci.
ŽÍÍ  jsem k svátku koupila parádní batoh, aby si do MC táhla svý věci sama, nějaký sladkosti - vyjímečně!!! když má ten svátek a různý blbostičky. Největší radost měla ze žvejkaček.

Linda slaví před rokem 
Mimochodem letošní počasí 1.9 je spíše listopadový. Celý týden je chladno a sychravo. Nééé, tak krásně jako vlóóni. Zrovna ráno jsem si opět říkala, co budu vlastně psát, abych se neopakovala, aby každý svátek...narozeniny, nepsala  stejně nebo podobně. Ale opět jsem se přesvědčila, že se fááágt furt něco děje.
P.S. zase na mě leze, jako viróza nebo co:(

1.9.2008/2009/2010... nooo a teď už Lindušku nejvíc baví  plivat ...