Slavím další narozeniny. Moooc děkuji za všechny dárečky. Nejvíc se na oslavy těší Linduška. Opět jsem dostala od Ly spoustu dárků a to mi ještě chudák táhla těžkou tašku lahůdek a pití. Mami, děkuji. Moooooc! Vždycky toho od tebe dostanu!
Peťulko, tobě taky DĚKUJI!!! Fefikovi neděkuji, protože blog nečte.
Li začala od září chodit na gymnastiku. Jsem ráda, že jí úplně pohltila. Li se nemůže dospat úterka a čtvrtka. Navíc jsem přešťastná, že nebrečí, ale naopak mě vyhazuje, zakazuje pozorovat, čekat v šatně. Nesmím být v dohledu. Spadl mi obrovský, ale skutečně, obrovský kámen ze srdce. K tomu jsem šťastná, že Li je posedlá gymnastikou a cvičením. Zrovna jsem si říkala, že dát mě, naši na gymnastiku, tak se tam asi zblázním. Tedy, že bych z toho výběru byla velmi nešťastná. Rozhodně vybrat naši gymnastiku pro mě, utrápila bych se. Tělocvik jsem vzdycky stejně nenáviděla jako matiku. Tedy néééé, že bych nerada sportovala, ale rozhodně jsem vždy tíhla k malování, čtení a klidu. A nééé nějakému poskakování a překonávání vlastního já. Hlavně udělat přemet, bych se dost bála a nikdy neudělala.
Li teď místo čistých a perfektních kotrmelců, švihá v posteli spíše přemety. Mám radost, jak je šikovná.
Dnes večer jsme se vypravili na ohňostroj. Moc se mi nechtělo, cítila jsem se
na jsem se na brzký odjezd do postele... nevýhoda starých rodičů. Pohodlnost.
Ale šla jsem. Tedy i tatínek. Na zahájení festivalu jsme tedy byli po delší době, protože jsme většinou byli na dovolený. Padla na mě nostalgie ... radši bych se válela u moře. Ale tatínka holt bolí ramena, má zánět šlach, takže letos nic.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.