...nejen povídání pro známé, kamarády a "priscuzné" :-) ...
a zároveň
...PEVNĚ VĚŘÍM, ŽE NÁS NIKDY NEOPUSTÍ HUMOR, NEMUSÍME SE PŘÍMO VÁLET SMÍCHY, ALE ÚPLNĚ STAČÍ, KDYŽ SE BUDEME MÍT ČEMU SMÁT!
Linduška se rozhodla, že na nás čekat nebude a navečeří se sama, bez nás a
neměli jsme ani polívku!
Letos až neuvěřitelně, Štědrý den i přípravy před, proběhly v absolutním klidu, bez zbytečných stresů. A jiných rodinných komplikací... většinou první třesk nastává se zdobením stromku...letos pohoda!
Linduška až neuvěřitelně vše prožívala, pomáhala ...byla skvělá. Dokonce si sama zasedla ke štědrovečernímu stolu a sama si začala večeřet, že už to nevydrží, že má hlad a je jí blběěěěěěěěěě! Po večeři jsme chvilku čekali na babi, jelikož s námi odmítla večeřet, že se nebude přežírat a dorazí až se najíme.
Opět si ještě intenzivněji uvědomujeme, jak jsou pak, s tak malým dítětem Vánoce, Vánocemi. O to intenzivněji se radujeme s Li ze Štědrého dne a její nefalšované radosti z dárečků.
Linduška si přála kočárek a miminko. Samozřejmě, že pro mojí úúúplnou spokojenost dodal fakt, že s námi byl i dospělý chlapeček. Naprostá vánoční pohoda a klííídek. Byla jsem táák ráda! Peťulko, děkuji za kráásný dárečky. Líííbááám a moooc!
Obrovskou radost jí udělala i kasa, kterou dostala už minulý rok od Ly, ale protože jsme se topili v dárcích, kasu jsem schovala a letos slavila óóóóbr úspěch. Minulý rok, jí ani trochu nezajímala... letos prodávala až do půlnoci. Až večer v posteli si uvědomila, že jí Ježíšek nenadělil miminko.... musela jsem jí uklidňovat, že si to Ježíšek asi popletl, že jí určitě miminko nadělil u babi ...že to popletl s kasou....
25.12.11
Dopoledne jsme dorazili k Ly, byli jsme domluvený, že oslavíme Vánoce společně i s Mildou a Lu. Jenže Mi je nemocný, takže jsme rozbalovali dárečky u Ly sami. Linduška dostala vytoužené překrááásnéééé miminko. S úplně autentickým pláčem a hlasovými projevy... pak dostala postýlku na panenky, Krtečka knihu-puzzle. Nádherný. DVD pingu, krásný kalhotky, já kuchařky od Babici - paráádička, mám náhodou radost :D, šálu, peníze... Pepa sladkosti, aby nebyl hubenej... nooo, prostě dárků, že se ta Bejbina asi fakt zbláznila. Mám radost, velkou radost a opravdu mooooc a moooc děkuji, mami. Fakt. Jako když jsem byla malá...paráááda! Hele, dárečků, jak nasjáno! A ani jsem nemusela zpívat koledy!
Ly dostala od Mildy Dolce Gusto, takže jsme si udělaly spolu výbornou kávičku, Linduška dostala čokoládičku, ládovala se vanilkovýma rohlíčkama a já se, doslova přežírala cukrovím. A u Ly to navíc krásně vonělo, jak v cukrárně.
Ly nás ještě doprovodila domů... vzpomněla jsem si, jak před rokem nás vezl Milda domů, protože Li vylítly teploty... k babi jsme jí vzali na sáňky, bylo sněhu a mrazy, jak blázen... Byla trochu nemocná, měla možná trochu teplotku, ale pamatuji si, jak jsme si říkali, že nepojedeme autem, že se Li potřebuje vyvětrat. Nooo, vyvětrali jsme jí tenkrát asi pěkně, úplně se mi připomněl, ten odpornej mráz. Vánoce před rokem
A letos bylo vysloveně vánoční jaro.
Tak to tu trochu flákám. Néééé, snad z důvodu předvánočního shonu, ten se mě už mnoho let netýká. Maximálně na mě dolehne v přeplněných obchoďácích. Prostě nechápu, proč by mě, měl ten stres pohltit. Stres mám akorát z toho, že KLASICKY, jako každý rok... je týden před Štědrým dnem a já opět nemám dárky. Vlastně ani nevím, kdy je pochystám. Snad se příští týden někam urvu. Tedy myslím, urvat se BEZ Li.
Pro Li mi už přišel krááásný kočárek a zimní botky Peppa Pig. Vždycky jsem si myslela, že NIKDY!!! NIKDY NEPODLEHNU, této odporné postavičce. Odporně ilustrované postavičce. Která mi velmi připomíná dětství. Vzpomínka na záchvaty smíchu, při veletajném malovaní jednoduché kresbičky. Samozřejmě, že velesprosté. Vzpomínka, která mě rozesmívá ještě dnes... já vím, přízemní.
Nooo a podlehla jsem. Nutno podotknout, že příběhy Peppiny jsou velmi hezky zpracované. Jednoduše i poučně. Například ... měsíc už Li recykluje. Už vím, odkud má Li : ...omlouvám se... neudělala jsem to schválně, ještě jednou se omlouvám. Bylo to hloupé maminko, opravdu se omlouvám.
Tato věta mě vůůůbec nenechávala chladnou, neustále jsem přemýšlela, kde to mohla slyšet.
V týdnu jsme s Li dopekly cukroví, zbývalo linecký. To nedělám ráda, vždycky když vykrajuji, myslím na to, jak bych nemohla být cukrářka, jak bych se u toho nekonečnýho vykrajování, asi zhroutila. Ale máme parádní zááásobičku vanilových rohlíčků.
Včera se nám vrátil otec z nemocnice. Byl tam od pondělka... v pondělí příjem, úterý operace... a ve čtvrtek jsme ho měli doma. V pondělí ráno šel na příjem, pak jsme za nim ještě dopoledne zajely, čekal na nás venku... měl trochu řeči typu, že když podepisoval papíry na příjmu, že přemýšlí o tom, jestli nemá jít domů!.... takže jsem se obávala, aby se nesebral a neodešel. K večeru zarachotí klíče a otec... sebral se a přišel se na nás podívat, ale v 18.30h musel být na pokoji. Pak odešel, Linduška šíleně brečela...bála se o něj, takže jsem jí řekla, že táta jel na chalupu, jinak by se asi zbláznila. Naštěstí mě, tedy nás zachránil Petříček. Zůůůstal s námi, než se táta vrátil. Linduška byla šťastná, klidná ... a já taky. KONEČNĚ JSEM BYLA SAMA, JEN SE SVÝMI DĚTMI. FAKT JSME SI TO KRÁSNĚ ÚÚÚÚŽILI!!!
Ráno se Linduška probouzí se šíleným pláčem. Až jsem se lekla, jak zařvala. Měla strašný sen. Zdálo se jí, jak jí honí ježibaba. S kloboukem. Ale naše Li byla statečná, házela po ježibabě kameny! Aby jí ježibaba nechytla!
neděle
Po obědě jsme se vydali do Varyády...na Mikuláše. Původně jsem měla v úmyslu jít s Li už pátek do Domu dětí nebo v sobotu do Atlantisu, na Mikuláškou besídku. Jenže !!! Naše poseroutka Li táááááááááááák brečela, že jsem si říkala, že za tyhle brečící scény, mě to nestojí. Věděla jsem, že v neděli je besídka ve Sparu, tak tam by to nemuselo pro Li být, tak hrozný. Ovšem to jsem byla na velkým omylu. Li se od rána ujišťovala, že nikam nejdeme, na žádnýho Mikuláše a Čerta. A brečela a brečela, že nikam nejede... To ovšem měla smůlu holčička...jeli jsme... Nejdřív trochu natahovala, když uviděla Mikuláše, ale pak šla dokonce s tatínkem na podium, ale když se začali objevovat čerti ...konec! Ještě si stačila namalovat hrnek a jeli jsme k Mildovi s Lůcou. Nejdřív samože nechtěla, že nikam nepojede, že se bojí Gregora...tak jsem jí nakecala, že Gregora někde nechali a není doma... pak jsme se trochu všichni minuli a chtěli jsme jet domů...Li pro změnu šíleně brečela, že chce za Lucinkou, že nechce domůůůůůůůůůů.... tak jsem jí zase řekla, že ale mají Gregora...podívala se na mě jako na blázna... do toho na nás zavolal Milda, že už dorazili. Byli na víkendu v Mnichově, nakupovat. Li pro změnu začala ječet, že k nim nejde, že mají Gregora.... že se ho bojí, že na ní bude skákat a určitě jí kousne.
Hééééheč, dostali jsme dááárečky. Pravýho mnichovskýho Mikuláše z perníku. Linduška dostala spousty dobrůtek... Děkujeméééé.
Nakonec se Li s Gregorkem skamarádila... dost jsem se u toho nasmála. Z toho, jak Li překonává strach... ale jinak povel a trénik psů, by jí šel na jedničku, to se nebála.
pondělí
Další Mikulášskou besídku jsme měli naplánovanou na dnešek... Samozřejmě, že se Li od rána ujišťovala, že se nikam nejede... Jeli jsme... čerta se bála, plakala, dívala se na něj zpovzdálí... ale zvědavost, pořádně se na čerta podívat, převažovala. Největší zážitkem bylo když čert začal otevírat pytel, že si odnese kluka do pekla... maminka i tatínek potvrdili, že zlobí a kluk asi 7let, se málem zbláznil strachy... Li pozorovala, poplakávala ... ale neodvážila se jít pro nadílku, radši se hádala s tátou, aby jí šel pro balíček a přinesl jí ho. Nechtěla pochopit, že ho táta nedostane a vztekala se když se tomu smál. Ale opravdu brečely skoro všechny děti a dooost velký, určitě už chodily do školy. V autě měla záchvaty smíchu, z toho, jak chtěl čert vzít kluka do pytle. Stále dokola mi ukazovala, jak se na ní čert díval smutnýma očima. Nedočkavě se těšila domů, jestli už tam byl Mikuláš a něco jí nadělil. A nadělil...byla šťastná, rozjuchaná... kráásný, pozorovat malý rozzářený očíčka... když pořádně prohlídla balíček, vítězoslavně oznámila, že nemá žáádnou bramboru, že byla moc hodná. Já jsem fáááágt neměla srdce jí tam šoupnout, aspoň malilinkou, tušila jsem, že by byla zklamaná a smutná. A vlastně si jí ani nezaslouží.
Po obědě jsme se vydali přímo a rovnou za Ježíškem. Aby se s těmi dárky pod stromeček, tak dlouho nezdržoval. Samozřejmě, že jsme dopis pro Ježíška zapomněli, zachránil nás Roman, který s Li všechno sepsal a když jsme odjížděli, Li dopis hodila do schránky. A nejen to. Martina nechala Lindušku, aby si pohrála u nich v pokojíčku, s hračkami jejich holčičky. Li byla absolutně šťastná, stále mi říkala, jak je Martina hezká ... a sama si říkala, že se chce s Martinou muchlovat.
Počasí vpodvečer, konečně vypadalo vánočně. Byla pořádná fujavice a trošku sněžilo... zááážitek pro Li ...neskutečný!!!
Táááák a Vánocéééé už můžou začít. Jen ještě trošku zasněžit (ikdyž toto, momentálně teplé počasí bez dešťů, mrazů mi vysloveně vyhovuje).
Pro vánoční atmosféru jsem musela upéct rohlíčky. Když se řeknou vánoce ...první, co mě napadne jsou vanilkové rohlíčky a Tři oříšky pro Popelku. Miluji rohlíčky od dětství a ty naše rodinný, jsou opravdu nejlepšeeeeejšííííííííííí na světě. Po upečení, rozplývající se na jazyku. Jsou ihned jemné, křehoučké,vláčné,úúúúžasnééé. NEJÚÚÚŽASNĚJŠÍÍÍÍ!!! MAXIMÁLNĚ NÁVYKOVÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!!
Vůůůbec bych neměla obavy, že kdybych se, s tímto receptem zúčastnila soutěže O nejlepší vanilkové rohlíčky, že bych nevyhrála. Myslím, že neexistujou lepší rohlíčky než máme my. Po babičce ...určitě i pra...pra...pra .... (Marti, to je i tvůj recept :D)
Musím říct, že jsem vyzkoušela MRAKY receptů na "vynikající vanilkové rohlíčky", ale na plný čáře vítězí TY NAŠE! BEZKONKUREČNĚ NEJLEPŠÍ!
V pátek jsme s Li vyzdobily vánočně byt... nemám to ráda, jsem líná chodit do sklepa pro vánoční dekorace, probírat se v krabicích, co mám a nemám...každej rok mám chuť všechno nový nakoupit... navíc když vyzdobím byt, mám pocit přeplácanosti, kýče. Ale ten kýč, mi stojí za tu nepopsatelnou radost Lindušky, že budou vááánoce.
Noo a když jsem hezky se tetlila radostí, jak mi to zdobení letos šlo, že jsem ani nebyla vyšťavená...hned mi upadla na jednom okně žaluzie... P. "prozatím" přemontoval žaluzii z pokojíku. Jááá jsem samože šííílela... zničenááá celá vánoční výzdoba...uááááááááááá... navíc další úklid.
Nakonec jsem se rozhodla zadělat pár těst a předvánočně si upéct, jen tak rohlíčky. Právě jsem kápla na další recept, takže jsem ho chtěla vyzkoušet. Víceméně proto, abych hamižně šetřila vlašské ořechy...přeci s nimi nebudu plácat, na nějakou další zkoušku novýho receptu. I když letos! S vlašákama můžu přímo plýtvat, jelikož Ly mi jich nakoupila, že si můžu rohlíčky péct do aleluja.
Vanilkový rohlíčky, foto na úvodní stránce jsou právě z nového receptu. Musím říct, že jsem byla velmi mile překvapena... nejsou tvrdý, ale zase nééé...tak měkoučký jako ty naše. Ale! neskutečně dobře se s těstem pracuje. Nelepí se, netrhá se... Při obalování, není tak křehké jako to naše... to NAŠE se musí obalovat skoro studený, jelikož než ho horké obalím, tak ho rozlámu. Takže práce s těstem za jedna... to naše, je vždycky hra o nervy... každý rok, přesně podle receptu dávám ingredience...přesto každý rok, buď přisypávám ...tedy přidávám mouku nebo mám těsto tuhé a přidávám máslo... NECHÁPU!? Dávám stejný máslo, mouku. Stejnou značku, stejný množství. Když jsem neměla jeden rok vlašský ořechy, dala jsem lískový... nemohla jsem ani zaBoha , vytvarovat rohlíčky. To samé, ikdyž jsem je opražila. Jedině s vlašákama, jde těsto tvarovat.
Jsem velmi mile překvapena výsledkem nového receptu, přemýšlím ...proč se s ním, tak skvěle pracuje??? Že by to udělal ten jeden žloutek navíc, než je v našem receptu? Nebo poloviční dávka ořechů, který nejsou tak mastný? Nevííím... prostě jsem ráda, že ani tento nový recept nezvítězil, před našimi NEJÚÚÚÚÚÚŽASNĚJŠÍÍÍÍÍMI ROHLÍČKY! Ale na druhou stranu musím říct, že asi novému receptu dám přednost, když dostanu chuť, dát si rohlíčky jen-tak. Už z toho důvodu, že je mohla patlat i Li, žmoulala jednu kuličku pět minut, házela s ní po lince, pak dělala válečky... a výsledné rohlíčky se nerozpadly....
Fotka s rohlíčky na talíři je Li práce! Které si také s tatínkem spapala.
VANILKOVÉ ROHLÍČKY A MÉ POCITY ... nekecám, vanilkovým rohlíčkům jsem, už dááávno věnovala vlastní štítekVANILKOVÉ ROHLÍČKY ... a já
Ještě musíme napsat Ježíškovi ... přáníčka jsou u nás jasná. Kočárek a miminko! Akorát nevím, kam to všechno budeme dávat...
P.S. Lindulka dostala v týdnu od Miloše a Lu, Mufa. Zamilovala se do něj... nosíme ho všude s sebou. Dokonce i do Globusu jsem ho musela už 2x vzít... aby se Muf povozil v kočárku. A ani bez něj neusne! Akorát mu říká Ňuf. Asi po Ňufince! :D
Sice předčasně, ale už předvánočně. Tak si, tak večer ležím v posteli a přemýšlím o Vánocích. Najednou se mi vybavilo, jak jsem jako dítě milovala předvánoční výlety do DDR. Nemyslím příhodu, jak Lybuna zapadla v závějích ... zápasila, aby se vyhrabala a my měli s Mildou záchvaty smíchu ...a matka nepříčetná, že jsme jí nepomohli, řehtali se a ještě utíkali pryč. To snad bylo o vánočních prázdninách.
Vzpomínám a pamatuji si dodnes, tu nádhernou vánoční atmosféru. Pamatuji si, jak jsem dlouho bála "Louskáčka", obdivovala nádherně vyzdobené, rozsvícené ulice a okna domů. Vzpomínám na mentolové rozpustné bonbóny, růžové a bílé čtverečky. Mám ráda vzpomínky na Karl-Marx Stadt, Oberwiesenthal....
Státní hranici... zvláštní pocit, jak jsem se bála celníků, hlavně těch Německých, přišli mi vždycky divný, ty jejich čepice, vykukující z okýnek... o zlých výrazech ve tvářích ani nemluvě. A hlavně jsem se vždycky bála, aby nás tam nezavřeli do vězení... po té, co nám naši nebo Lybuna, zakázali vůůůbec něco promluvit, chovat se normálně a tvářit se, jako že se nic nepašuje... Ale když jsme jezdily s Ly autobusem, tak jsem se, tolik nebála. To mi přišlo, že si nás nikdo nevšimne, že něco pašujeme... když je v autobuse tolik lidí a ještě před hranicemi se každý chlubil, co všechno veze a kam to schoval... ale stejně to byly nervy!
Najednou se mi vybavuje, jak jsem si vybrečela takovou červenou kabelku. V obchodě s točitými schody... a to jsem byla dost malá, protože tu kabelku mám na fotce u zápisu do školy.
Prostě Německo bylo Německo, ikdyž jen východní. Zůstal ve mně i po dlouhá léta, krásný pocit ...
čtvrtek 17. listopadu 2011
Zkouška, jak se píše z mobilu.... každý rok opakovaně vzpomínám, jak jsem prožívala 17.listopad. 1989, samozřejmě. Vybavuje se mi pouze, jak hodně sněžilo. Tma, pohled vzhůru do pouliční lampy, do očí a obličeje padající velké vločky sněhovách hvězdiček. Já jsem toho celkem moc nechápala, měla jsem malého chlapečka a víc jsem momentálně "chápat" dění, nepotřebovala. Tedy do té doby, než TV začala vysílat přenosy... Shrnu-li to, mé vzpomínky jsou zahaleny ve sněhovém oparu, prolínající se záběry z Letné, OF, Kubišovou...a s devíti měsíčním synáčkem v hlubokém kočárku, na který mi Zdeněk Orel připíchl trikoloru...
středa 16. listopadu 2011
... v pondělí jsem s Li radši vyrazila k Dr. Říkala jsem si, že nebudu radši kašel podceňovat. Tedy myslím, ten noční kašel. Přes den Li vůbec nekašle, jen trochu rýmičkuje. Samozřejmě, že kašle...
...jakmile začne skákat na posteli, baletit a různě poletovat.
U Dr. bylo jen pár dětí, takže jsem byla v klidu, že Li nesklidí další nadílku nemocí. Paní doktorka Li prohlídla a potvrdila mojí domněnku, na laryngitidu. Při opětovném záchvatu jí mám dát půlku Prednisonu. Ostatní, tak jsem dělala. Pak jsem s ní potřebovala, aspoň trošičku probrat téma školka. Jsem v klidu, chování Li je naprosto normální. Prostě je taková citlivá citlivka, bázlivá... pořád se bojí i zvířat. Nééé, panicky... ale nemusí je. Povaha. Dr. mi řekla, že pokud Li nemusí do školky, že jí stačí až když půjde do předškolního ročníku. Tak to mám! Hezky jsem si plánovala, jak se bude Lindušce ve školce líbit a ...? Na druhou stranu jsem ráda. Li si fakt užívám, je opravdu neskutečně hodná, ale taky se bez ní nehnu... Ideální vyřešení pro mě, Váhu. Přesně tak, jak to mám ráda... ideálně nijak :D Vyvážené pro a proti. Ideální situace, jak se v tom hezky plácat. Myslím v řešení, jak TO bude se školkou. Navíc toto nahrává otci Li, jelikož ten nechce, aby do školky chodila!???
... a zase cizinec...
Člověk fakt nechápe. Tedy já nechápu. Tolik let spolu a přesto, jako od sebe. Nesčetněkrát jsem v našem společném životě, nechápala...netušila. Byla překvapena. Nevycházela z údivu. Ať už v kladném slova smyslu nebo naopak. Samozřejmě dávno jsou pryč doby, kdy jsem v tom zmítala. Zmítala v rozporuplných pocitech. Už dávno vím, že i při sebe větší snaze, muže pochopit, TO nejde. Tedy aspoň mého cizince, nééé!
Tedy např. nechápu, jak ON umí všechno přejít a chovat se, jakože se nic nestalo. Týden jako na bojišti... tedy bitvy se nekonaly. Pouze ostrá, krátká výměna názorů. Týden jsem nic nedělala. Nic! Nevařím, neuklízím, ignoruji...... nastal týden naprosté ignorace... z mé strany. Za ta léta, jsem se to už naučila... občas mi, i toto vzduchoprázdno, víc než vyhovuje...
V duchu se modlím, aby nás někdo nenavštívil v tomhle bordelu... Který se, za úspěšné pomoci Lindušky kupí, že se začínám zmítat v pocitu strachu, že ještě týden mé ignorace a ten bordel nemám šanci uklidit. Jsem těžce FREE. Chci si na té, pomyslné hromadě bordelu, sednout a zapálit si (vždycky když jsem ve stresu nebo pod nějakým tlakem, mám chuť hulit).
Ale to není podstatný, jde mi o to, jestli je možné, někdy opravdu pochopit chápání MUŽŮ...
Asi před čtrnácti dny sedíme a čumíme na TV...něco běží o pěstounech, adopcích. A F. pronese, že zrovna minule přemýšlel! nad tím, že kdyby jsme nemohli mít dítě, že uvažoval nad tím, že by jsme si klidně nějaký dítě adoptovali. TAK to jsme málem spadla ze sedačky... fakt se pro mě opět stává cizincem. On, který děti nemusí. Néé snad, že by je neměl rád, ale že by vysloveně toužil po dětech, tak to tedy néééé.
Nechápu, nechápu, nechápu. I já jsem o tom přemýšlela, co řekl... Jediný, co mě napadá, že to vyslovil... je to, že už u nás žádná adopce nehrozí. Takže si tu s klidem vykřikuje, jak by byl schopnej adoptovat dítě... že nemá smysl žít bez dětí... Nechápu??? Nevěřím!!! Nevěřím, že kdybych se někdy dostala do situace, že bych nemohla mít děti, že by podstoupil adopci. Jsem přesvědčená o tom, že by mě spíš opustil, kdybych si chtěla adoptovat dítě, než aby obohatil svůj život o cizí dítě. Věřím tomu, že já bych byla tak blbá a zůstala bych s ním, klidně i bez dětí a trápila se.
...ani mi to nedalo moc práce a mám blog stáhnutý, jedním mrknutím oka. Stačí jen a zcela jednoduše používat Google Chrome. Hlavně jsem si ho dááávno stáhla, kvůli lepší práci s YouTube...
V této verzi byla mimo jiné vylepšena integrovaná PDF čtečka, pomocí které se například zobrazují náhledy tisku. Krom toho od této verze umí PDF čtečka i ukládat webové stránky do PDF, nejsou tedy již potřeba žádné externí doplňky k tomuto účelu.
Jednoduchý, jak facka. Tralalalááááááááááááááááááááááááááááááá....
... néééé, že by se nic nedělo... stále se něco děje. Například jsem se přes týden bezúspěšně pokoušela stáhnout blog. Do PDF, abych s ním následně mohla pracovat. Už jsem kdysi měla stáhnutý program, ale momentálně, abych s ním dospěla ke zdárnému stažení blogu...nééé a néééé. Po zobrazení staženého souboru, jsem měla písmo rozhozený... tu a tam v textu ,,nečitelno, samý klikiháky. Proložený několika prázdnými stránkami. Co to zase je, proboha? Zase jsem ,,zagůůůglila", abych mohla konečně pokračovat ve stahování.
Následovaly dny, kdy jsem jen stahovala, odinstalovávala ...zbytečná ztráta času. Divím, že se noťas sám nevypínal, jak byl rozžhavenej.... mojí neúnavností. Nakonec jsem stáhla vyhovující program, ale přesto mi nestáhne poslední stránky blogu. Proč? Nechááápu ...např. tohle, mě neskutečně unavuje. Šílená ztráta času, výsledek pofidérní. Podprůměrný. Unavená a otrávená neúspěchem, jsem se na noťas nemohla ani podívat. Tedy, mohla bych být ušetřena těchto strastí, ale nechce se mi do placených verzí. K tomu, abych si max. jednou za rok stáhla blog... Nooo, nakonec to tak dopadne.
Minulý týden se vrátil Miloš... Linduška se ani nemohla dočkat, šílela radostí, že přijedou. Dokonce si myslela, že už jedou a odmítala jít spát, že už jedou, nemůžu jít teď spát maminko. Neviděla bych přeci Miloše a Lůcu.
Nakonec jsme se dočkali, Milda s Lu dovezli Li krááásný dárečky. Linduška byla štěstím bez sebe, protože dostala kráásný prstýnky a malovací sadu Kitty make-up... takže pár dní Li chodila zmalovaná, jako šašek a já taky... Já jsem si spíš při pohledu do zrcadla, na výtvarné dílo Li, na mém obličeji, kde rozmazaný oči až na tvářích, rudá ještě víc rozmatlaná rtěnka ...udělala svý a já si připadala jako stará vysloužilá šlapka ze čtvrtý cenový... ale musím říct, že jsem se vždycky, pohledem na sebe pobavila. Asi tím, že tak hrozně ještě nevypadám a kam to asi dospěje! :D Zatím se směju.
Kromě všeho nového tento týden, jsem bez nálady. Díky tomu, že je Li opět nemocná. Jsem bez nálady díky stáletrvajícím inverzím a díky otci Li. Což mě už nepřekvapuje... fakt mám pocit, že žiju s cizincem. Chce se mi napsat, magorem. Ještě, že ten blog nečte. No a co? Nakonec je to pravda a on jí ví. Škoda, že mi chybí kus empatie, velký kus empatie, ale na tu už nemám chuť, nemááááám...už dávno.Vííím, že jí sakra postrááádám. Ani mi k tomu všemu nepomáhá fakt, že vím, že dáávno vím, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. Jsem tááák otrááávená, otrááávenáááááá... polapila mě snad krize středního věku? Asi. Snad? Možná? ... nevím. Jen vím, že žádný ústupky už ve svým životě dělat nehodlám. A to za každou cenu. Co s tím? Nevím! Jen vím, že mám momentálně chuť být sama, úplně sama.
Samozřejmě stáááááále opakovaně, bojuji s Li. Prostě školku bojkotuje, že nemám šanci jí tam ani odvést. Takže nechodí. Nevím, jak je možný, že už takhle malý dítě dokáže být pěkně prohnaný. Jen co zaslechla, že mluvím po telefonu s ředitelkou MŠ, že dnes Li dorazí. Li spustila. Když vycítila, že řev nezabere... suše s vyčítavým tónem mi oznámila: ... maminko, nedávej mě do školky, já mám teplotu. Poť si šáhnout na čelo, jak hořím! Já šem děsně nemocná!
Teplotu samozřejmě neměla a do školky nešla. V úterý jsme skočily na keramiku. Volala mi známá, jestli by jsme nešly. Šly. Linda mě neskutečně naštvala, překvapila, zmátla. Šíleně při příchodu do třídy na keramice, začala brečet....že nikam nejde, že se bojí... abych jí do třídy nesla... nechápala jsem? Na keramice bylo pár maminek s dětmi... lektorka stejná, vítala Li... a ona šílela. Naprosto dokonale, mě to její chování zmátlo a naštvalo. Neměla nejmenší důvod takhle vyvádět. Nejhorší je to, že jí do školky nechci dávat když brečí, ječí, odmítá.... chci, aby to bylo v klidu, pohodě. Aby do školky chodila ráda, aby tam neplakala celý dopoledne. Děsí mě, že by tam například plakala celý rok, jak mi řekly některé známé maminky, když jsem rozhazovala sítě, jak jejich uplakánci a mamánci, dlouho ve školce plakali. Rok, to byl pro mě šok. Takže pravděpobně bude muset Li vyzrát... a já trpělivě počkat. Ponořila jsem se do různých diskuzí ,, o školkách a odmítání a následné přijetí"... a možná, že Li ještě není opravdu sociálně zralá na školku. Jen se obávám skutečnosti, že ona nebude nikdy dost sociálně zralá na kolektiv. Mám obavy, že její křehká a jemná povaha, jí bude v těchto situacích dost naškodu. Přeci dávno vím, jak se od malička bojí hluku, křiku... všeho, co není souladu. Ona je tak hodná, milá, jemňoučká, šikovná ... a rozmazlená. No a co??? Rozhozhodně je lepší vychovat rozmazlený dítě než citově frustrovaný.
Jen je mi záhadou, pro moje dítě narozené ve znamení Berana, je všechno jinak. Chybí jí úplně všechno, co charakterizuje znamení Berana. Snad jen ty lumpárny sedí. Nooo i když??? To její ječení skoro do dvou let, taky není od věci...to je celá Li.
Sluneční znamení - Beran dítě
21. 3. - 20. 4.
Krátce po příchodu malého Beránka do vaší rodiny jste možná zjistili, že je to děťátko miloučké a heboučké, ale také velmi činorodé a plné síly. Zvláště když Beránek celý rudý ječí v kočárku jako o život, aby upoutal vaši pozornost. Nezlobte se proto na něj, on vám jenom sděluje, jak je mu nepříjemné, že musí být v mokrých plínkách, třeba jen chvilku. Podobně vehementním způsobem bude vždycky sdělovat všem okolo své pocity a prožitky a vymáhat si tak naplnění svých potřeb i splnění přání. Neděste se prosím, ale snažte se raději porozumět příčinám jeho chování. Až si zase budete myslet, že tak křičí schválně, aby vás tyranizoval, vzpomeňte si, že Beran je stvořený z ohně a vody, to znamená z vůle, energie a velké citlivosti. Když prožívá to, co je pro něj důležité, a to je skoro všechno. Jeho pocity v něm narůstají a rozpínají se jako pára v parním kotli. Je jich plný. A jeho oheň, hořící pod kotlem pocitů, je dále rozdmýchává a dodává jim sílu. Pocity začínají vřít a vytvářejí napětí, které jej nutí rázně a s vervou se vypořádat s tím, co zrovna prožívá. Jestliže se právě počural, pak o tom bude vědět přinejmenším celý dům. Je s podivem, jak mu to brzy a rádi odpustíte, zvláště když pochopíte, že tohle k vašemu Beránkovi prostě patří. Několikrát jste už jistě zapochybovala, zda jste doma šéfem vy, nebo vaše děťátko. Teď již víte, že pánem je on, váš Beránek, a je jím prostě od přírody. Jednou bude zastávat stejnou pozici i v zaměstnání, podobně jako sousedovic beránčí rusovláska, do které byste to zatím ani neřekli. Také ona si v životě bude umět se vším dobře poradit. I v té nejobtížnější chvíli bude jasně vědět, co má dělat, aby dostala z bryndy třeba celou rodinu. Od prvních dnů svého života dává Beránek najevo, že je pánem, a proto se také tak chová. Necháte-li ho doma a trochu se opozdíte, najdete ho, jak sedí na své židličce, čeká na jídlo a cinká lžičkou o talíř. I něžná beraní princeznička dokáže své. Dáte-li jí například dle svého mínění tu nejlepší kašičku pro holčičky, vyplivne ji jako když vystřelí z děla, a ještě si ji rozmaže po své drobné hlavičce, aby bylo naprosto jasné, že tohle není její oblíbená strava. Není divu, vždyť Beranům vládne planeta Mars, bůh války. Berani jsou bojovníci, a tak i beraní holčička bude bojovat za sebe, za jiné i za pořádné jídlo, které jí dá potřebnou sílu. Ke znamení Berana náleží z kovů železo a z kamenů diamant, nejtvrdší látky, ze kterých jsou beraní děti utkané. Jistě máte radost, že jste přivedli na svět člověka tak odolného. Chlapec bude jednou udatným rytířem, děvče šikovnou ženou do nepohody, i když si oba ponesou dál své vzdušné zámky, které jim umožní být dětmi i ve stáří, pokud je svou výchovou nezkazíte, či neustálým omezováním, srážením a podceňováním neudusíte jejich planutí. Beraní kondice je také dobře vybavena pro bitvu s nemocemi. Běžná dětská onemocnění probíhají u Beránků lehčeji a děti se rychle uzdravují, neboť jejich oheň bacily v horečce snadno spálí. Rychlá a dobrá regenerační schopnost se projevuje i po úrazech, které je potkávají nejčastěji na hlavě a na obličeji. To proto, že ve zvěrokruhu ke znamení Berana náleží hlava. Ta je také jeho nejcitlivějším místem. Vždyť vidíte, jak strká rohy stále dopředu. Beraní hlava bývá plná napětí, asi jak tam jiskří nové nápady. Dokud své myšlenky nevyřknou nebo nezrealizují, napětí v hlavě trvá, narůstá a žene Berany, aby své nápady uskutečnili. Mají-li však v horoskopu disharmonické aspekty, budou při tom často narážet na značné problémy a překážky. Z překážek a problémů některé bolí hlava, u jiných se to projeví zánětem uší nebo zubů, které se Beranům často těžce prořezávají. Anebo docela obyčejně si svou přetíženou hlavu o něco narazí, či ji někam přivřou. Postupem času se možná naučíte trochu Beránky ochránit před úrazy, ale těžko je uchráníte před jejich impulsivním temperamentem, nebo před nerozumným chováním v případech, kdy něco zkříží jejich plány. Beraní vztek obvykle netrvá dlouho. Za chvíli po výbuchu Beránek opět září jasným a vítězným úsměvem a o svém vzteku nic neví. To bylo přece už dávno, nyní ho zaujalo něco docela jiného. Již vám je zřejmé, jak velice Berani potřebují naučit se co nejdříve disciplíně? Ani se nenadějete a váš Beránek se zase bude snažit strčit zvědavou packu do zapnutého mixéru. Myslíte, že to udělá jen jednou a poučí se? Kdepak! Své pokusy bude opakovat znova a znova, dokud se nenaučí s věcí zacházet a přijít všemu na kloub. Opatrujte ho proto ostražitě a chraňte nejen před pády a zraněními, ale i před ohněm, hořáky a pařáky. Stejně tak to začne brzy zkoušet s nářadím a všemožným náčiním, s motory a přístroji, které bude jednou mistrně ovládat. Jakmile začne, veďte ho, vysvětlujte mu do omrzení jak s čím správně zacházet a pak ho nechte, ať si to pod vaším dohledem opakuje tolikrát, dokud správně nezvládne, co je třeba. Beránci jsou obvykle velmi učenliví a čilí, proto začínají chodit a mluvit dříve než ostatní děti. Jejich zvídavost a elán je vede k brzké samostatnosti. Teď už vás doufám nepřekvapí, když zase uslyšíte své mrně: "Já šám, já šám," a už se hrne přes lávku, na které jste mu právě chtěli ukázat, jak ji má opatrně přejít. Jindy na ně pohrozíte, aby něco nedělalo, a ono pohrozí na vás baculatým prstíkem, čímž jasně vyjádří svůj postoj. Bude-li sousedka či přítelkyně ochotna pohlídat vašeho zbojníka, když si budete potřebovat na chvíli oddechnout, zasvěťte ji napřed do způsobů jak s ním zacházet. Jinak se může snadno stát, že vyděšená žena zachytne ručičku děcka až v hrnci. Přitom na něj ze strachu zakřičí, což oba překvapí, ale Beránka se to dotkne tak, že na ni také zakřičí: "Nežíkej to!" Vždyť on přece nic špatného nedělal, jen potřeboval vědět, co to tam bublá! Je to zvláštní, ale ona mu opravdu příště už nic neřekne (pokud se ještě k hlídání odváží). Beránci jsou velmi citliví, i když navenek dělají dojem tvrdostí a srdnatosti. Oni takoví skutečně jsou, ale uvnitř mají velmi měkké a citlivé srdíčko. Rádi se podělí o své hračky s kamarády, obdarují listonoše, sousedovic buldoka nebo zatoulanou kočku bonbónem, který jim tak chutná. Jejich štědrost však končí, jakmile někdo zraní jejich city nebo jim brání uskutečnit jejich záměr. Váš chlapec nepochopí, proč na něho majitel zahrady křičí, když chtěl tu krásnou kytičku utrhnout sousedovic Helence pro radost. Vždyť se chtěl jen podělit o tu krásu, která právě naplnila jeho srdce! Už vůbec neporozumí beraní děti tomu, proč je teď nutíte, aby se šli učit nebo spát, chtěly vám přece začít vyprávět svou krásnou pohádku, či ukázat garáž, kterou právě dokončily a které teď mají plnou hlavu. Budete-li jim rozkazovat a nutit je, aby všeho rychle nechaly a dělaly, co chcete vy, dejte pozor, mohou opravdu létat jiskry, ba blesky. Berani samozřejmě musí být vedeni k disciplíně, ale je třeba dát jim čas k přeladění na jinou činnost. Vysvětlete jim situaci vždy tak, aby bylo zcela zřejmé, že teď je třeba dělat něco jiného, ale také zajímavého. Řekněte jim to vesele, s úsměvem, a oni rádi udělají vše, aby vás potěšili. Mějte vždy na paměti, že i malý Beránek je dobyvatel jako vládce jeho znamení, Mars. Aby beraní aktivita a oheň mohly planout v celé síle, potřebují být neustále podněcovány. Proto i jako dítě bude Beran věčně něco vyhledávat, vytvářet, vydobývat. Dostává-li se k věcem, poznatkům (a jednou i k partnerským vztahům) příliš snadno, pak o ně ztrácí zájem. Nemá-li možnost dobývat cokoliv vlastním přičiněním, jeho síla, on sám, se neuplatní. Ve světě, který dobývá, potřebuje znova a znova nacházet něco, co je před ním skrýváno, co jej láká proto, že to nezná, stejně jako jednou u své partnerky. Pochopíte-li to, máte vyhráno. Podobně bude i se studiem. Dá vám práci dovést Berany k pravidelné domácí přípravě, nemluvě o udržení pozornosti při vyučování. Vždyť cestou do školy mohou potkat tolik zajímavých věcí, které je přitahují víc než způsob i obsah výuky. Při nezajímavém vyučování beraní bujná fantazie snadno uteče do jiných světů. Pak nezbývá nic jiného, než abyste dítěti laskavě a moudře vysvětlili, proč je dodržování disciplíny nezbytné. Beraní hoch i dívka by si mohli snadno zvyknout zanedbávat domácí úkoly, zvláště jsou-li pro ně příliš lehké, nebo jim naopak nerozumí. Nesklouzněte však k často používaným výchovným způsobům, nedávejte jim za vzor pečlivou sousedovic Pannu, ani systematického Kozoroha! Takoví oni být nemohou, pouze se jich hluboce dotknete. Místo abyste je nutili, povzbuďte je ke studiu tím, že zapochybujete o jejich schopnostech. Ručím vám za to, že se chytí. Stačí, řeknete-li laskavě vašemu Jiříkovi, že vám vůbec nevadí, že je pomalý a není tak chytrý, jako ostatní žáci. Že sami víte, že je horší, ale máte jej přesto rádi takového, jaký je. To nikdy nezapomeňte vyjádřit! Nesmí to však vyznít přezíravě a nesmíte jej ponížit! Podaří-li se vám to, pak jste zasáhli pravé místo! V tu chvíli se rozvíří uhasínající popel jeho zájmu spolu s prachem na učebnicích, protože rytíř Beránek začíná dokazovat, jak je směšné, co jste o něm řekli. Je snad někdo, kdo jej může předstihnout? Už zase má co dobývat a oheň začal opět plápolat. Neublížili jste mu, ale správně jste lehce a laskavě roznítili jeho city, pára začíná nabírat na objemu a na síle. Získal opět dostatek energie a teď vám to dokáže během několika dní. Pokud jste vyzkoušeli kouzlo této strategie, zasvěťte do ní i jeho učitele. Bude vám vděčný, až si ověří, jak s úspěchem funguje také u ostatních Beránků. Avšak ještě účinnějším výchovným prostředkem je chvála. Ta působí na Beránka, jako když přiložíte do kamen. Oheň se rozhoří a on získá dostatek síly, aby šplhal, třeba se zaťatými zuby, k vrcholu svých možností. Ale prosím vás, nepřetěžujte ho neúměrnými požadavky. Příliš velký nápor může způsobit, že vzplane jako raketa, která sice ozáří nebe, ale za chvíli spadne vyhaslá dolů. Pak už není schopen dělat cokoli dalšího. Vhodnější je sdělit mu vaši představu o tom, co by měl udělat, a on pak dokáže více a lépe. Když Berana správně nasměrujete a on se toho chopí, pak činí přesně tak, jak se od něho očekává. Nejhorší je, nemá-li kam zacílit a upřít svůj zájem. Pak je líný, povaluje se a zlobí, což je pro Berana nebezpečné. Na druhou stranu však, aby mohl uskutečnit, co od něj požadujete, potřebuje opravdu hodně spánku. Vždyť vydává tolik energie, jejíž zásoby musí zase dostatečně obnovit. Holčičky i chlapci narození v tomto znamení jsou schopní naučit se téměř všemu. Nikdy nezapomenou, co je zaujalo, co není nudné a otřepané. Jestliže se učitelům podaří je upoutat, pak jim bude škola zábavou a budou nosit dobré známky. Když ne, stačí Beránka laskavě několikrát pokořit, a váš student začne dřít tak, že dostuduje o pár semestrů dřív než jeho spolužáci. I když vaše jehňátko neprojeví zrovna žhavý zájem o studium, neboť je příliš zaujaté jinými věcmi, bude přesto dobré, necháte-li je studovat. Prospěje mu to, získá tak disciplínu v myšlení i v emocích a naučí se lépe usměrňovat svou ostrou intuici, což mu umožní otevřít v sobě cestu k vyššímu vzdělání. Čím více se bude snažit vyhnout školnímu řádu a bude vyhledávat nejrůznější únikové cesty (například i zaměstnání), tím více vlastně potřebuje řád. Sám to jednou pozná, právě v zaměstnání, do kterého utekl a které mnohokrát změnil. Není snadné naučit Beránka odpovědnosti, stejně jako čemukoli jinému. Docílíte toho jedině logickou argumentací a čestnou hrou. Obojí je pro něj přitažlivé. Vůdcovské sklony projevují Beránci v partě dětí tak, že přicházejí s novými nápady, začínají nové hry a objevují pro ně nová místa. Veďte však svého Beránka k tomu, že není správné ovládat poddajnější kamarády. Vždyť on opravdu nechce nikomu ubližovat. Nenaučí-li se včas být ohleduplnější, respektovat a poslouchat druhé, budou ho to učit jeho vrstevníci, a to někdy mnohem tvrdšími způsoby. Jeho dozrávání pak může být značně bouřlivé a bolestivé. Nezapomínejte, že srdce Beránka je velmi citlivé a v hloubce se ukrývá strach, že by mohl být neoblíbený přesto, že je tak podnikavý a statečný. Nepřijmou-li kamarádi jeho báječný nápad, nebo pošlapou-li jeho vzrušující nadšení, přiběhne domů s pláčem. V tu chvíli bude jeho srdce hluboce zraněné. Když se to přihodí, přitulte ho k sobě! Dejte mu jasně najevo, že stojíte za ním, že ho máte rádi, podpořte ho co nejsilněji! I když Beran navenek vypadá tvrdé a někdy se chová necitlivě a ukvapeně, je v nevýhodě, neboť uvnitř je plný ideálů a optimismu. Dostává díky tomuto vnitřnímu rozporu během života mnoho ran a získává mnoho pohmožděnin a boulí už při sebemenších nárazech, a tak proto je mu třeba mnohem více ochrany, než si myslíte. Průpravu ke svým dobyvatelským výbojům nalezne ve filmech a románech o chrabrých a slavných hrdinech, kteří objevili nové světy. Bude rovněž milovat pohádky a věřit v rytíře se zlatým brněním, bojující vítězně se zlem, i v dobré víly, které splní všechna přání. Takového hrdinu bude jednou hledat beraní dívka ve svých partnerech. Když zjistí, že její muž není tím pravým rytířem, může se stát , i po několika letech manželství, že jej klidně opustí a půjde toho pravého hledat. Najde-li ho, pak ji nezastaví žádné překážky, aby s ním mohla žít. Stejně tak se vydá za svým posláním a přitom bude dál věřit v pohádkový svět a kouzelného dědečka, ačkoliv jste už dávno uložili její panenky. Možná taková zůstane, i když už odchovala vnoučata. Beránkovi nemusíte ani vyprávět pohádky, on sám od sebe věří na mávnutí čarovného proutku či máchnutí mocné hrdinovy zbraně, které může zničit celé město. Raději ho nenechávejte sledovat televizní horory ani detektivky. Nezapomínejte na to, že vše prožívá naplno a naneštěstí se s všemocnými typy, hrdiny, ztotožňuje. Nikdy nemůžete vědět, co udělá, až si bude chtít v praxi vyzkoušet, co viděl. Od malička jej vychovávejte k ohleduplnosti vůči druhým a vštěpujte mu vyšší hodnoty, než jsou peníze a moc. Než na vlastní kůži zjistí, že ve světě jsou skuteční zabijáci a lidé bez fantazie, kteří mohou jeho zázračný proutek bezohledně zlomit, utrží obvykle dost ran i pár pěkných kopanců. Nebojte se, Beran je dobře dělaný, zase vstane, opráší se a znovu se bude drát kupředu. Zvláště když ho ještě více rozpálíte chválou. Vždyť on je tu přece od toho, aby naučil ten starý svět pár nových věcí! I kdyby při tom měl utržit nějaký šrám! A nepočítejte s tím, že by od toho někdy ustoupil. Jednou to přece dokáže! I když beraní děti vede jejich živá představivost, často snová až sentimentální, jsou zároveň velmi praktické a technicky založené. Nebudete-li právě doma, klidně si samy usmaží vajíčka, opraví prasklou žárovku, vyjedou si vaším autem. Technika je láká, musí se však naučit s ní zacházet. Jednou budou opravdu dobře řídit auto. Zdá se vám divné, že je možné spojit v jedné bytosti takové protiklady, jakými je realistická praktičnost a idealistické snění? Ano, beraní děti jsou stejně naivní jako tvrdě realistické, dokážou být jemné a snivé i stát zároveň pevně na zemi a mít jasno ve svém podnikání. Pochopíte-li, že to všechno je obsaženo v ohnivě citlivé povaze vašeho Beránka, budete nad ním radostně žasnout a obdivovat ho. Stejné jako jednou později jeho přátelé i jeho nepřátelé, nemluvě o jeho šéfovi či důvěřivé dívce, narozené nejspíš ve znamení Vodnáře, s níž se patrně jednou ožení. Beraní děti bývají obvykle vřelé a láskyplné, jako jehňátka. Až povyrostou, změní se jejich ohnivá síla ve vroucí medvědí objetí. Nikoli však u těch, kdo nezažili doma laskavou odezvu svých rytířských výbojů, nebo byli odrazeni neúspěchy v lásce. Z takových mohou vyrůst tiché, smutné ovečky, nebo rváči, kteří si své místo na slunci vynucují (ať v dobrém či špatném slova smyslu). Dárky k vánocům či k narozeninám před svým Beránkem pečlivě ukrývejte, neboť obvykle nemá dostatek trpělivosti ani ochoty ještě tak dlouho čekat na překvapení. Dopřejte mu však víru v Ježíška. Je to pro něho velmi důležitá zkušenost. Nejprve věří naprosto bezvýhradně, pak se zvolna dostává k pochopení toho, že láska a zázraky spolu souvisí, což zpevní jeho city. Také vánoční štědrost je mu blízká. Umí se rozdělit s druhými o poslední haléř a možná podplácí sousedovic psa, aby nešlapal na mravence. Zdá se vám, že velká vnímavost a citlivost vašeho Beránka může být v době dospívání spíše na škodu, a proto máte, jak se říká, tvrdou ruku? Pak bych vás tedy raději včas varovala. Drsným zacházením a rozkazy u beraního dítěte ničeho nedocílíte. Buď se zatvrdí a bude pak stejně tvrdý na vás jako na své okolí, což se projeví způsoby chování hraničícími s krutostí, které si osvojí na svou obranu. Nebo ho skutečně pokoříte, ale pak v něm zničíte to hlavní, vnitřní oheň, planutí, v němž teprve je cele sám sebou. Budete-li Beránka vychovávat citlivě a moudře, bude hájit své potřeby a práva s menší silou, zato však projeví o to více štědrostí a pochopení pro své přátele. A tyto vlastnosti bude v životě potřebovat více. Jestliže ho pozitivně naladíte, udělá všechno pro to, aby vás také potěšil. Hlavně v něm neničte jeho důvěru ve vás, a tím i v sebe sama. Ta je pro něho stejně důležitá jako vzduch, který dýchá a díky kterému hoří. Není dobré, má-li kolem sebe pesimistické a nedůvěřivé lidi, neboť tlumí jeho oheň. Jejich chlad Beránka zraňuje, ale jeho ohnivého ducha to nezlomí. Z takového prostředí však brzy uteče, aby si vyzkoušel, zda umí být nezávislý. Možná se vám brzy vrátí, moudřejší. Váš Beránek není takto stvořen náhodou. Každé znamení má v tomto světě určité poslání a možnosti, jak se podílet na jeho přetváření. Posláním lidí narozených ve znamení Berana je podněcovat a aktivovat okolí, tedy i vás, a proto tak od malička činí. Rohy mu slouží jako tykadla, jimi zjišťuje kudy má kráčet a vést ty, kteří za ním půjdou. Až bude dospělý a bude si zase vymýšlet krásné pohádky nebo bojové hry, patrně si opět povzdechnete, že jsou to jen vzdušné zámky. Zkuste však jít s ním a stát se jako on zase dítětem. Šplhejte za ním a on vás dovede do svého krásného romantického království, kde se občerstvíte i vy. Pak možná porozumíte tomu, co jej naplňuje a odkud čerpá své nápady, které se vám někdy zdají bláznivé. Jestliže jste jej vedli v dětství citlivě a s láskou, pak možná budete po létech překvapeni, kolik ze svých snů opravdu uskutečnil.
zdroj:naše dítě
Musím říct, že tak asi na 80%, možná i víc věřím, že náš život dost ovlivňuje Sluneční znamení. Přečetla jsem několik knih, musím říct, že nejvíc mi sedí knihy od Kludské. Zrovna tak musím říct, že pokud někoho dobře znám, a pak si znovu a detailně přečtu, o jeho znamení, abych si potvrdila své domněnky. Jeho charakteristika dost, na dotyčného-ou sedí. Např. musím svědomitě říct, že můj život dost ovlivňuje Ryba. Přestože jsem Váha. Ryba byl táta, chlapeček i momentálně cizinec. Dost mých, velmi dobrých kamrádů jsou Ryby... o Rybách vím nejvíc a stejně je jim, těžko porozumět. Opravdu mají svůj vnitřní svět, svoje sny... tam asi nemůžu nikdy proniknout, nikdy pochopit. Snad jen chápat.
Takže pro přístě se budu věnovat Slunečním znamením svých blízkých....třeba z toho něco vyvodím... úvahy mi šly vždycky dobře. Na ty jsem byla vždycky, víc než dobrá. :D
Ale musím říct, že jako správná Váha, musím zase polemizovat o tom, že na Li znamení nesedí... na druhou stranu musím říct, že tam toho sedí až, až...
Nooo a v pátek ráno se probudí a teče jí z nosu. Nechápu!??? Vždycky se snažím, ve všem hledat viníka. Kdyby chodila do školky, měla bych ho. Tento týden jsme ani nekam nejezdili. Myslím tím, do přelidněných hypermaketů apd. Pohádala jsem se s cizincem, neměla jsem chuť v jeho blízkosti setrvávat, než je zbytečná nutnost.
Nepotkaly jsme s nikým, kdo by vykazoval známky nemocnosti...myslím např. dítě s nudlí. :D Nebyly jsme plavat... nic! Jen jsme chodily v době inverzí. Že by?
Kromě toho, že Li jen celý den teklo z nosu. Nic jí nebylo. Náladu měla výbornou, večer tu ještě lítala. Ovšem ve dvě ráno, začala kašlat takovým způsobem, že jsem rychle začala přemýšlet, co bych dělala, kdyby jí schvátil nějakej záchvat... na mysli jsem měla laryngitidu. Měla šílený záchvaty suchýho, škěkavýho kašle... V duchu jsem se pochválila, jak prozřetelně jsem ještě večer udělala tymiánový sirup a pohrávala si s myšlenkou, že zapnu net a pro jistotu se podívám, co dělat ...při takovém záchvatu ...naštěstí se Li zklidnila. Než jsem jí donesla čaj na zapití kapek proti kašli, spinkala.
Ráno jsem se tetelila blahem, že je bez teplot. Ale mám obavy, že tentokrát z toho kašle něco bude.
P.S. v poslední době mě snad jen náladu zvedly vlašský ořechy. Ly se obětovala, nejenže mi je vyloupala a přinesla, dokonce mi je i koupila... Dobrej luxus, co? Joooo a taky jsme byly včera na Farmářských trzích. Já se chovala BIO! Já si koupila ovčí a kozí sýr... skoro za dvěstě. Ovšéééém Ly, to jako na ni taky napráskám, ta se BIO zaměřila jen na slaninku, klobásky a chlupatý knedlíky. :D Skroro za čtyřista malá taštička... joooo, pobyly jsme dvacet minut a spokojeně vymrzlý odešly. Ještě, že jsem Li navlíkla do zimní soupravy oteplováků.
Joo a ten teploměr, co jsem koupila v lékárně, byl prasklý. Mám štěstí. Už vidím, jak mi bude chtít lékárnice vnutit, že jsem si to udělala sama...
Tyto náádherní gerbery mi včera ráno donesla Ly k svátku. Jsou nááádhernýýýýýýýýýý. Děkuji!!!
... ještě jsem nepohledala ve svém archivu blogu, jestli jsem psala něco o svém jméně. Ale pochybuji, že bych nepsala.
Určitě jsem psala, že nemám svý jméno ráda, nikdy jsem ho neměla ráda a nikdy jsem si na něj nezvykla. Asi proto, že od malička nad ním, každý ,,jakoby" podivoval. Vždycky jsem si připadala bezejmenně. Zvláštní. Dodnes při každém podpisu se svým jménem, váhám, jak se mám podepsat. Nejschůdnější mi vždycky přijde podepsat se -Š-. Tedy myslím, když píši důvěrnější psaní apd.
Kolikrát jsem, o tomhle všem, jaké mám pocity, ohledně nesžití se svým jménem, přemýšlela... Jestli si je, náhodou jen tak nenamlouvám? ...Nebo, proč ten blok? Z čeho??? Co tomu dalo příčinu? Ta zdrobnělila? Ta ojedinělost svého času, v době, kdy jsem byla malá? Všechny holky byly Jany, Petry, Aleny, Lenky? ...krásně si splývaly s davem, jen já jsem vždy vyčnívala... to mi zůstalo, nikdy nejdu s proudem, zásadně proti... že by kvůli jménu?
V dubnu jsme měli sraz ze třídou ze základy... kecáme, vzpomínáme, jak jinak. Pak jsme se začali bavit o jménech svých dětí, kde padlo i moje jméno. Bavíme se dál, rozebíráme... kdy mi najednou Péťa Hrstka, začne vyprávět jeho nejsilnější zážitek se mnou. Lehce jsem znejistěla, co by se z toho mohlo vyklubat. Pokračuje vyprávěním, jak jsem poprvé přišla k nim do třídy a měla jsem se představit nové třídě. Byla to druhá třída.
Přivedla mě učitelka a říká, ať se dětem ve třídě představím. Já prý se skloněnou hlavou, jsem něco zahuhlala. Učitelka mě znovu vybídla, abych se představila. Opět se to opakovalo, ani jsem k dětem nezvedla hlavu, tu jsem měla skloněnou a tvrdohlavě chvíli mlčela a pak tiše své jméno huhlala. To se prý opakovalo několikrát. Když už asi učitelka byla naštvaná, že bojkotuji první seznámení se třídou, ostřeji mi přikázala, ať se představím. Nakonec jsem hlasitě vyštěkla ŠTĚPÁNKA, ale hlavu jsem nezvedla.
Nepamatuji si to. Ale přesně se mi při vyprávění, s mým představením jména, vybavil ten stud, za moje jméno. Proč nevím, samozřejmě mi vadí zdrobnělina, protože se s ní, musím představovat zásadně, tam kde se mi to příčí. A každej, má k mýmu jménu nějakej komentář. Musím říct, že bych lhala, kdybych tvrdila, že komentáře jsou negativního smyslu, naopak, vždycky každej řekne, že je to krásný jméno...takový zdrobnělý. Nooo, krásný nevím??? Ale fakt je ten, co bych dělala kdybych vyfasovala třeba: Božena, Jarmila apd.
Vůbec mi nevadí když mi blízcí oslovují zdrobněle, ale u cizích je to divný... Ale úúúplně ze všeho miluju oslovení od Lindušky... i když mi vlastně stále oslovuje Lindóó, Lindííííí...
P.S. jméno mi prý vybral táta, všechny jeho děti měly ve jméně = š=.
A všem moooockráát děkuji za milá přáníčka! Máááám velikááánskou radost. Ale konečně bych už mohla mít ráda svoje jméno, když slavím už pár let dva svátky. K mýmu svátku, přibyl i svátek helovíííín. :-D Samozřejmě, že vím že je to halloweeneček.
...trochu jsem pohledala v archivu svátek před rokem , noo rok před tím jsem svátek asi neměla :-D
... pokračování spočívá v tom, že jsem ještě chtěla dopsat pár vět, na co jsem si vzpomněla, co jsem předtím, zapomněla napsat. :-D:-D:-D ...to je větička, cóó?
Po dobu, co byla Li ve školce jsem byla nervózní. Sice jsem si namlouvala, že je tam v pohodě, ale sama sobě, jsem tomu moc nevěřila. To, že půjde si rozhodla sama, bez pláče a přemlouvání. Zcela sebejistě, že JDE! Oblíkla se a vyrazily jsme. Plakat začala až v šatničce. Ale žádný velký žvaní, jen: ...maminkoooo, pjosim tě, já tam nechci.
To už jsem rozhodně neměla v úmyslu se někam s Li vracet, aby se mnou cvičila. Předala jsem jí paní učitelce, která už na Li čekala se svačinkou, děti akorát svačily. Všichni Li vítali. Já jsem zavřela dveře a musím říct, že v klidu jela domů.
Pak jsem zavolala Ly jestli půjde se mnou Li vyzvednout. Babi, to Li slíbila. A aby mi koupila pro Li nějakej dáreček za to, jak to zvládla ve školce. Ly koupila dáreček i za sebe, krásný Kittynkový magnetky a pro mně Kittynkový vajíčko s překvapením.
S Ly jsme pro Li vyrazily dřív, aby jsme předběhly všechny čekající rodiče a byly pro Li první ve frontě. :D ...moc rodičů pro děti po O nebylo a mně se podařilo být první! Otevřela jsem dveře třídy, zavolala na Li...ta chvíli zmateně koukala, jestli jsem jí už vysvobodila ze spáru školky... rozběhla se ke mně a najednou uviděla babi, a já jí v tu ránu vůůůbec nezajímala. Hned běžela k babi a vítala se s ní. Já jako bych tam vůůůbec nebyla. Prostě Li neskutečně miluje. Měla neskutečnou radost, že pro ní přišla i babi.
...v noci ze spaní asi třikrát křičela: ...kde mám svojí maminku!? Což mě tedy velmi dojímá a ztrácím chuť Li občas šoupnout do školky. Fakt je ten, že se jí zatím ve školce, skutečně moc nelíbí a má z toho, pravděpodobně trauma. Jelikož se od tý doby, v noci velmi intenzivně tulí a musím jí držet a hladit.
P.S. Samozřejmě, že ve školce byla jen ten jeden den. Další dny, jsem fakt neměla šanci. To bych jí do školky musela odvlíct násilím. Nejdřívě však, Li zlámat asi ruce a nohy, aby se dala obléknout. Usmlouvala to se mnou, na další týden. :D
sobota
Nooo a dneska večer, bez předchozích příznaků. Teplota 38,5°C. Vždycky je mi záhadou, jak se ze zdravýho, veselýho dítěte, během půlhodinky stane marod. Vůbec nechápu. Celý den v pohodě, venku lítá, skáče... je nádherný slunečný a hlavně i teplý den.
Večer jí chci vykoupat, sahnu na ní a hoří...
neděle
Linduška je ráno bez teploty, měla jen zvýšenou. Říkala jsem si, že pokud vůbec vyleze dneska sluníčko, půjdeme ven. Inverze se rozpustila až po 14h, začalo krásně svítit sluníčko, ale Li se mi nezdála. Stejně čekala na babi, ta si s ní vydrží hrát několik hodin bez únavy. A to je tedy co říct, protože Linduška, ta fakt nikoho nenechá ani minutu zbytečně zahálet.
Upřímně musím říct, že se docela Ly divím, že vydrží a každý den poctivě chodí za Linduškou a stále se jí věnuje. Li je šťastná jako blecha.
Jooo a školka se na další týden odkládááááááááááá... tralaláááááááááááááááááááááááááááááááá!
Tak jsem se trochu ponořila do prohlížení strarších fotek a videí Lindušky. Nóóó a nedalo mi, přidala jsem jsem těch pár videí ke starším příspěvkům. Jsou z 20.10.09, 13.11.09, 27.1.10 a 6.2.10.
Další videa postupně stahuji.
Jooo Linda byla včera ve školce. Paní učitelka říkala, že to tam celý probrečela! :D A vůbec nic nejedla. Když jsem to říkala Li, odpověděla mi: ...to není pjavda, vůbec šem tam nebječela, to paní učitelka tobě, kecala! Joo, nejedla šem, pjotože sem še taki poblila. Po kakau. A kadila sem.
Nakonec jsem průběžně zbytek dne Li různě zpovídala ... Li byla celkem optimistická, její vyprávění na mě působilo pozitivně. Až k večeru povídá: ...paní učitelka žikala, že když budu požát bječet, tak mě posadí na židli za dveže a můžu si tam bječet. Že už jí toho žvaní bolí hlava.
Skoro týden bojuji s Linduškou, aby se mi už konečně podařilo, jí v klidu odvést do školky. Nechce. Vůůůbec! Původně jsem plánovala, že půjde ve středu, po návratu z Mallorky, bohužel si rozbila pusu. Další týden se léčila a tento se snažím, přesvědčit Li, jak se jí bude ve školce líbit.
Mám štěstí, že během týdne potkáváme na odpoledních procházkách kamarádky, co jejich dětičky začaly taky v září poprvé chodit do školky. Protože pokaždé směruji svoji otázku: ,,a brečí tam malej-malá"? Nikdo ve školce nebrečí a Li se mi zdála zklidněná, těmito pozitivními odpověďmi. Přesto do školky nechce. Ráno jí vzbudím ...chvíli leží v posteli, pak jí chci vzít a konec. Začne se svíjet, kopat... chytí se velkýho tygra Milošáka a drží se ho, že jí rvu z postele i s ním. Tak si k ní sednu, Li šíííííííííííleně brečí. Nevzteká se, jen lítostivě vzlyká, začnu se jí ptát, vyprávět o školce (kromě toho, to dělám celý dny), motivuji ji...ale když dojede na to, že by se měl odchod opravdu uskutečnit, začne opět vyvádět, prosit: ... maminko, pjosííím tě, buď táák hodná... nedáááávéééééj mě školky, budu tam po tobě moooc bječet! Maminkoooo, miljujuuuu tě! Já nechcíííí do školky. Jsem štjašně NEŠŤASTNÁ LINDULKA!
To se opakuje s určitými obměnami, celý týden. Večer si sama připraví věci do školky, co si vezme na sebe a s sebou. Já se v duchu tetelím blahem... večer tátovi sama říká: ...víš musela šem si pšipjavit vjěci do školky, co si vezmu. Táta nevěřícně kouká ... noo a ráno: neexistuje, nikam nejdu, to ti žikam maminko! Ši se asi úúúplně zbláááznila! Šeš asi bláznivá, dyť mam neska narozeniny.
Samozřejmě žádný narozeniny nemá, jen jí ve středu bylo 3,5 roku a to byl důvod k oslavě!
Takže Li nikam nejde. Nechci, aby do školky odcházela vynervovaná, smutná, uplakaná. Stresů bude mít ještě v životě dost, tak proč jí je dělat, zrovna teď? Když je tak malinká?
Většinou jde zavolat babi, oznámí jí, že nešla do školky a hlavně... aby babi přišla. Když babi přijde, ihned jí první den, vítězoslavně řekne: ...babi, do školky jdu zítra, víš? V pohodě! NEBOJ!
Druhý den, hned mezi dveřmi babi oznámí: babi, nemohla šem jít pšeci do školky, když za mnou pšídeš!... to by byla blbost, že jo?
Další den mi statečně oznámí: maminko, budeme jadši chodit na kejamiku, já ty uječený děti vydržím! Nebo zítra půjdu do školky, klidně...NEBOJ! NEBUDU ŽVÁT! Uklidňuje mě.
Následující ráno jí už nebudím, protože večer, lítala a bavila nás až do půlnoci.:D Navíc mě skolila odporná rýma... takže nemám chuť s Li bojovat, mám chuť být v naprostým klidu. Linduška je neskutečně hodná, takže je mi fakt líto, když brečí a je nešťastná. Tak co mám dělat? Vůbec nevím jestli se tento, její odmítavý postoj změní. Nevím? Jak začala čuchat, že bude muset chodit do školky, tak mi neustále vymýšlí nějaký program, co by jsme mohly dělat, nebo co jsme už dlouho nedělaly... ...to pšeci nemůžu, chodit do školky, když toho máme tolik na dělání!
Samozřejmě stále vaříme, momentálně Lindušku baví odšťavňovat... a když odchází uklízet do pokojíčku nebo vařit, nasadí si brýle, aby jí nic nestříklo do očí :D...
Další velký úspěch u Lindušky slaví hra na letiště... do sáčků, zabalí a popíše, co se tam vejde... a zavazadla jdou na pás... Li stojí a čeká až jí přijedou její kufry :D Přepravní pás je v obýváku, televizní stolek. A samozřejmě, že na letišti musí být všechny děti Lindušky a Li musí být princezna...
A co nejvíc šokuje tátu, je kojící Li... netvrdím, že mě její kojení nechává chladnou... u Dr. fascinovaně sledovala jednu maminku, co kojila. Při kojení dotyčná maminka i s přisátým dítětem různě popocházela a Li byla pohledem, naprosto v tranzu.
Joo a minulou neděli jsme se stavili ve Svinné. Byla jsem ráda, že teta s strejdou ještě nezazimovali chaloupku, že jsme se ještě letos viděli. I počasí bylo nááádherný, ale už takový podzimní.
Dokonce už pomalu začínáme psát Ježíškovi. Linduška si už si dárek vybrala. Zahlídla minulý týden stejnej kočárek, co měla ...v čem se jako malá vozila. Dokonce i tátu donutila, aby se jel podívat, co by si přála. Tak nevím? Kam ty kočárky budeme dávat? Joo a ještě si přála dětský plastový vozík, na nákup. :D Tak možná místo Quinny,dostane vozík... noo a samozřejmě, že mezi přáními nechybí ani dárečky miminka.
... zprávičku o naší podzimní dovolené mám napsanou už přes týden, ale nějak shodou okolností ...především pod tlakem negativních emocí z pádu Li, jsem neměla ani trochu náladu, HO odklepnout... tedy myslím publikovat... dokonce mám už přes týden i stáhnuté fotky na Rajčeti. Zrovna tak, jako už přes týden, nééééé-li déle přemýšlím, že alba zase zamknu. Nevím!? Lindušce se pusinka hezky zahojila, dnes se jí vyloupl stroupek pod nosánkem, mazala jsem Hema-gelem a myslím, že tenhle gel je přííííímo zázračnej na podobný záležitosti. I jeho cena je zázračná. :D Li má pouze nezahojený jazyk. Na něm má ještě docela velkou ranku. Takže minul týden, kvůli tomu, samože nebyla ani ve školce. A nebyla ani tento týden. Původně jsem měla v úmyslu, že jí tam šoupnu už ve středu, aby si úplně neodvykla. Ale řvala, dělala scény tááááák šíííleným způsobem, že nikam nepůjde... že jsem si řekla, že tohle fakt nemá cenu. A přemýšlím, jak to budu dál řešit. Jeden den jde večer spát skoro o půlnoci. Noooo... ráno sice vstane, ale celý dopoledne je unavená. Co by asi dělala ve školce, jak by na ní působila ta její únava? Další den šílí a brečí za úspěšné podpory tatínka, že se nemusí bát, že nikam nepůjde, že bude doma, že jí do školky dávat nebudeme...má tohle cenu???
MALLORCA
Zářijová dovolená na Mallorce byla spíš, jako dovolená v červenci. A to už se nám pomalu rýsoval konec září. Počasí nááádherný, samý slunečný dny, moře ještě nádhernější. Teploučký, průzračný. I po přílivu zůstávalo moře, bez nánosů řas, naprosto průhledný. Musím říct, že tentokrát jsme si úúúúžili slunce a teplé mořské vody dosytosti. Večer ještě bývalo ke 30°C. Parádička...
Dokonce bylo tááák teplý moře, že voda v bazénu se nám zdála studená. Poprvé za několik těch let, co jezdíme na Mallorku, jsme zůstávali na pláži až do 18h, protože počasí bylo fakt nááádherný. Přitom jsme vždycky odcházeli z pláže, nejdéle do 16h, protože od moře začal foukat vítr a vždycky mi byla zima, proto jsme se přesouvali k bazénu. Letos jsme z pláže, odcházeli jen kvůli Lindušce, aby si před večeří, stačila na pokoji trochu odpočinout.
Zpátky domů jsme vezli každej z nás, půlku kufru čistejch věcí. A to jsem opět zabalila s pocitem, že těch hadrů máme, akorát. Pouze po zkušenostech z června, jsem přidala několik teplejších věcí, místo vysloveně letních.
Dovolená byla opravdu NÁÁÁÁÁDHERNÁÁÁÁÁ, ÚÚÚÚŽASNÁÁÁÁÁÁÁ!
Na Mallorku jsem se neskutečně těšila, až jsem v sobě ten pocit radosti, trochu dusila, abych se náááhodou "pocitově" nesekla. Dovolená se vyvedla ...fakt nenacházím slov. Po dlouhý době jsem si užila moře. Linduška moře miluje a vůbec se nebojí vln. Takže mi kolikrát, ve vlnách uplavávala a já se dusila vzteky, že ta holka vůbec neposlechne. Že jí fakt už dám na prdel, jestli opět příště neposlechne a ještě mi bude škválně stříkat vodu do obličeje. Protože jí ani slaná voda v očích nevadí. Kolikrát mě pěkně vytočila, že mě hned ve vodě zlila, tak jsem jí to vrátila, škválně...taky do obličeje a Li nic..
I pokoj jsme měli bezvadnej. HLAVNĚ! ABSOLUTNĚ KLIDNEJ. Ještě lepší než v červnu. Postele, nám všechny tři, asi druhý den, srazili k sobě a když to uviděla Li začala brečet : ...já takhle nebudu spát, nebudu! Táta v noci chrápe a bude mě budit! F. čuměl, jak vyvalenej, co zase Li povídá. :D Pak nakonec Li celou dovolenou spinkala přitulená k tátovi, šťastná, že táta nechrápe. Nooo, nechrápal, protože na takovýhle spaní není zvyklej. Tak za prvé! Li ho stále budila, jak na něj nalehávala. Za druhé! Li ho v noci několikrát probudila kopancem do zad, až se prý lekl a za třetí, jak má Li ve zvyku ...ve spaní skáče... nooo a táta se prý v noci nervoval, že spadne... tagžééééé z toho vyplývá? ... že jsem se i kráásně vyspala, jelikož táta opravdu nechrápal! :D A ještě k tomu, v úúúžasně klidném pokoji, tedy pokoj umístěn, na klidném místě. Luxusníííí!!!
Tagžééé jsem se ráno neprobouzela totálně nevyspalá, a nebo spíš, abych uvedla na pravou míru, mé standartní ranní pocity: neprobouzela jsem se, nasraná z nevyspalosti... ale vyjímečně jsem byla po ránu, tedy byla jsem "občasně" milá a příjemná. Protože já, rozhodně nejsem typ, který je stále dobře naladěn a dobrou náladu, navíc umí rozdávat. Obzvlášť po ránu, když už od dětství mám ráda klid, ticho. Mlčení... žádný otázky typu: ...jak jsi se vyspala? Co budeme dělat? A podobný fíčoviny.
Mallorca byla ÚÚÚŽO ŽŮŮŽO!
Joo a hotel byl plnej. Dokonce v červnu bylo ještě zavřený jedno křídlo jídelny a teď v září bylo otevřené.
Linduška si dovolenou úúúžila ještě víc než v červnu, nejen kvůli krásnýmu počasí, ale i kvůli babi. Jelikož na Mallorce byla i Lybuna, přiletěla za Milošem na měsíc, na dovolenou. Li s Ly si hrály na pláži, Li stále Ly něco vymýšlela, co má dělat... tahala jí do vody... Ly nosila Li na pláž meloun a různý dobroty, dárečky ...takže se Li ani minutu nenudila a byla maximálně spokojená.
Tak vždycky než někam jedeme, polemizuji nejen o negativech, ale i přínosech pro Li. Minulý rok v červnu jsem se kácela hrůzou, jak se Li na Mallorce odnaučí jíst. Jíst to, co jsem jí pracně učila skoro celej rok... nespletla jsem se. Kácela jsem hrůzou z představy, jak budu furt zavřená na pokoji, aby se Li vyspala a rozbourám, mnou pracně vybudovanej "jakýstakýs" spánkový režim. Vybudovaný celoroční prací, na hraně mého nervového kolapsu. Opět jsem se nespletla. Po červnový dovolený, z pevný stravy přešla Li na mlíko, který jí nahrazovalo jídlo skoro do tří let. :D No a o spaní nemluvím. Rychle si zvykla, prospat se dvakrát denně a pak nabitá energií, vytrapovat třeba do jedný ráno.
Letos jsem cítila všechno jinak ...naopak jsem si říkala, že by po dovolený mohla být Li už 100% na noc bez plen. Jelikož před spaním vždycky vypila 250ml i víc mlíka, bylo mi jasný, že nevydrží nečůrat až do rána a bude mě budit. Lenost mi velela, dávat pleny a nic neřešit...
Li bývala po většinu nocí suchá a plenu vyžadovala, protože se bála, že se počůrá. V červnu na Mallorce večer přestala pít mlíko. Začala jíst NORMÁLNĚ s námi, bez odmítání jídel, naopak těšila na večeře a pizzy u Mildy. Nooo a výsledek byl, že doma na noc, přestala pít mlíko a odmítla plenu, že není mimino a ani jednou se jí nestala v noci nehoda.
Letos v září jsem si říkala, že už dobře zná večeře v hotelu a nebude to pro ni, něco nového. Tedy, co se jídla týče... kromě ryb, které celkem v pohodě jí, začala jíst maso! Musím říct, že jsem tedy byla neskutečně šťastná, když jsem viděla, s jakou chutí jí ryby. Každý večer byla ryba a Li si jí taky vždycky vybrala. Nejvíc mě udivilo, jak si pochutnávala na grilovaným lososu. Byl výýýtečný. A po lososu si klidně a ráda dala masíčko.
Jsem ráda, že jsme letěli, obzvlášť když už to vypadalo, že nikam nepojedeme ... všechny pobyty byly zcela vyprodaný, nebo za volný, ale za šílený ceny.
Dokonce jsme se vrátili zpátky do Čech a bylo a stále je téměř letní počasí. Linduška cestování zvládla na jedničku, myslím že určitou roli hrál i Kinedryl, takže jsme cestovali bez zvracení apd. O letadle ani nemusím psát, to Linduška přííímo miluje, ze všeho nejvíc když letadlo přistává a brzdí. :D Musím říct, že i na Mallorce byla špičková, je opravdu hodná, přizpůsobí se, jak může. Opravdu je skvělá!!! Nevytrapuje, nekňourá, nevzteká se...neprotestuje... navíc je všude opravdu způsobná, trpělivá. Jsem tááák šťasnáááááááááááááááááááááááá, že jí mám!!!
V neděli jsem si rozepsala pár řádků o dovolené...myšlenky mi zase zaletěly směrem ...někam...někam, o opakujících se věcech, situacích.... zrovna tak okamžitě mi v hlavě blikalo ...něco... jakože je super, že se nic extra neděje, že mám ráda svůj stereotyp... že se pro mě fakt nemusí nic extra dít!
Noo, mé myšlenky nebyly úplně od věci, protože v úterý jsem s Li skončila na Ambulanci v nemocnici.
...dopoledne jsem se vydala s Li do sklepa. Místo, které Linduška miluje. Nechám jí tam, v rámci možností kramařit. Rozhodla jsem se zlikvidovat přebývající krabice od bot, vyházet boty, co nenosím.... ale přesto mi zabírají místo? Nechápu, proč jsem je už nevyhodila dávno, když vím, že je stejně nosit nebudu. Během půl hodinky jsem vytřídila snad 6 tašek krabic, pár bot a několik nepotřebných věcí.
Nechápu, proč se nám ve sklepě furt něco kupí? Linduška mi pomáhala, tašky vynosila ke dveřím sklepa, pak šílela když jsem nechtěla, aby tašky nosila do schodů, ke dveřím u vchodu. Bála jsem se, že jí taška převáží a slítne dolů. Dokonce jsem jí dala na zadek, protože plašila... fakt jsem měla strach, že se jí něco stane. Můj strach a obavy byly velmi opodstatněné. Zbývaly mi dvě tašky, odnést do popelnice, Li říkám: ...zůstaň tady na schodech a nechoď nikam! Rozumíš?!!! Otočím se po ní a ona poslušně stojí... udělám dva kroky dolů ze schodů u vchodu, otočím se a vidím, jak Li dopadá obličejem, s rukama složenými za zády, na drsný asfalt. Letí z druhýho schodu.
Momentálně chci omdlít, zvracet, brečet.... Zvedám Li. Má hluboce sedřeno pod nosem, nos... krvácí z pusy. Má prokouslý jazyk. Na asfaltu po ní zůstává mokrý flek od slin? Jak takhle mohla spadnout? Jsem v šoku, stejně jako Li. Volám kámošce na Záchranku, jak je to s těma zorničkama? Mají být zúžený nebo stažený... dlouho jsme o tom, debatily na koupáku... stále si to nemůžu zapamatovat. A když nastane tahle situace, mám v hlavě totálně vykouřeno.
Li dám židli do vany a sprchuji jí pusinku ledovou vodou, abych viděla jestli nemá vyražený zoubky. Dásně jsou růžový, jen jazyk má prokouslý.... jedem do nemocnice. Nejdřív na dětskou ambulanci, pak na rentgeny, na chíru. Li na RTG krásně spolupracuje, perfektně zvládne všech šest snímků. Zlomenýho ani vyraženýho nemá nic, jazyk je na šití, ale nakonec se šití nekoná... dnes máme kontrolu. Li je rozmlácená, jako kdyby se rozsekala na kole.
Samozřejmě, že úúúplně ze všeho jsem nejvíc nasraná na sebe ...že jsem Li nevzala z těch schodů, že jsem jí tam nechala stát... protože vím, že neposlouchá.... že je to malý dítě, jsem na sebe nasraná, protože se jí snažím ochránit a tam, kde bych měla, jsem tak lehkovážná a spoléhám se na to, že poslechne! Stejně tak, jako mě na Mallorce vytáčela do nepříčetnosti, když mi furt uplavávala do vln. Kterých se vůbec nebála a já měla chuť jí jí vytáhnout z vody a seřezat.
Štěpánka Novotnámálem jsem sebou šlehla hrůzou na zem, když jsem jsem jí viděla, jak dopadla... normálně jsem přemýšlela jestli se mám stavit i na psychině, pro nějaký prášky na nervy... jazyk byl na šití... dobitá je pěkně...
Takhle, jak jsem jí vyfotila, to není pořádně vidět, ale ona je dobitá kvůli tomu drsnýmu asfaltu, co je před barákem, udělala krok do prázdna a slítla z druhýho schodu, přímým směrem na obličej...sedřela se do hloubky ... nakopala bych se ...nejradši do prdele, že jsem na ní nepočkala, že jsem byla dva kroky napřed a nestačila jí chytit...ty kokoti z baráku, taky nemohli nechat udělat pod zábradlí ještě jedno ,pro děti, podle dnešních norem...jsem tááák nasraná, samože by nespadla kdyby se měla čeho chytit, stejně jako nepadá na schodech jediná Li, ale i další děti... holt u nás bydlí samý starý komunistický kreténi, kterým se vůbec nelíbilo, že se musí platit zábradlí když tam 50 let nebylo a nikomu to nevadilo, pak se obložily schody a najednou byli ty starý komunisti šťastný, že se mají v zimě po čem vyšplhat do baráku, aby si nezlámaly ty svoje hnáty.Zobrazit více
Štěpánka Novotnáráno jsme byly s Li ve sklepě, uklízet... byla v sedmým nebi, že se něco děje, že se krámuje...vyházela jsem asi 5 pytlů krabic, bot co nenosím, Li mi děsně pomohla, všechno nanosila ke schodům a vynosila ke schránkám, nechtěla, abych jí pomáhala a já jsem měla strach, že spadne ze schodů do sklepa,jak šílela,
abych jí nepomáhala, dokonce jsem jí dala na prdel, že mě neposlouchá s střemhlav skáče pro pytle ze schodů.... jako bych tušila, že se něco stane....já jsem nosila pytle do popelnice a ona ze sklepa ke schránkám, už jsem to měla hotový a zbývaly dva pytle, říkám jí, ať na mě počká, že je odnesu do popelnice, otočím se za ní, stojí na schodech a nevypadala, že by nechtěla poslechnout... udělám dva kroky ze schodů, otočím se a vidím jí, jak dopadla na tu pusu.....i pod okem má monokla
Hana Pujmanová MalinováŽe se vám cpu do dialogu - Štěpo, Jonášek měl taky dnes nehodu. Lítal po tom debilním asfaltu v Atláči, uklouznul na jednom zkurv... klacíku a rána do hlavy!!! Tekla mu krev miláčkovi :-(( Ještěže tam byl zrovna bratránek a zkouknul mu to, jinak bysme taky letěli na pohotovost. Lindušce foukám na bebí a ty si dej paňáka!!!! :-*
Před 14 hodinami ·
Štěpánka Novotná...Hani, v pohodě...ten můj koment je extra výživnej...ale bohužell jediná forma, jak ze sebe dostat ten oooooooooooobr stres...Li dopadla celou váhou na pusu,...bouli na hlavě jak pingpongáč, nos nakřivo,...
Tak to byl včera nějaký den blbec, Jonáškovi pofoukání a vyřiď mu, ze se těším až se potkáme, jak si pokecame...papa
Před 3 hodinami ·
P.S. ...a aby toho nebylo málo, tak asi od deseti dopoledne Li záchvatovitě brečí, protože se nemůže vykadit. Má svojí první zácpu. Sedí na záchodě a brečí... dokonce jsem jí dala kousek čípku... to byl tedy výkon, ....brečí, jako když jí zabíjím... brečí bolestí... šílená situace.... takže ani nejdeme na kontrolu, protože je tak vysílená, unavená, že usnula na sedačce...teď se probudila a : maminko deme kakat... zase šílenej řev, zadržování...noo, nakonec se podařilo a má zákaz všeho sladkýho. Včera nejedla nic jinýho než čokobonbóny.
...joo a otec ani nešílel, když přijel z chalupy, Li mu asi okolo 16h volala...táta to nebral a když konečně doběhl k telefonu, Li na něj štěkavě vypálila: klidně ten telefon vyhot z vokna, stejně ho k ničemu nemáš! Jooo, moje slova... nechápu, na co má telefon, když ho furt vypnutej? Takže když tátovi zahlásila, že špadla ze schodů a byly jsme v nemocnici, táta skočil do auta a přijel.... ale žádný drááááma se nekonalo a ještě Li naštval, když jí řekl, že asi neposlouchala... Li na něj zaječela: co to zase kecáááš? Chytrolíne! ... a bylo vymalováno. Oba se urazili.
