Vánoce

Linduška se rozhodla, že na nás čekat nebude a navečeří se sama, bez nás a
neměli jsme ani polívku!

Letos až neuvěřitelně, Štědrý den i přípravy před, proběhly v absolutním klidu, bez zbytečných stresů. A jiných rodinných komplikací... většinou první třesk nastává se zdobením stromku...letos pohoda!
Linduška až neuvěřitelně vše prožívala, pomáhala ...byla skvělá. Dokonce si sama zasedla ke štědrovečernímu stolu a sama si začala večeřet, že už to nevydrží, že má hlad a je jí blběěěěěěěěěě! Po večeři jsme chvilku čekali na babi, jelikož s námi odmítla večeřet, že se nebude přežírat a dorazí až se najíme.

Opět si ještě intenzivněji uvědomujeme, jak jsou pak, s tak malým dítětem Vánoce, Vánocemi. O to intenzivněji se radujeme s Li ze Štědrého dne a její nefalšované radosti z dárečků.
Linduška si přála kočárek a miminko. Samozřejmě, že pro mojí úúúplnou spokojenost dodal fakt, že s námi byl i dospělý chlapeček. Naprostá vánoční pohoda a klííídek. Byla jsem táák ráda! Peťulko, děkuji za kráásný dárečky. Líííbááám a moooc!
Obrovskou radost jí udělala i kasa, kterou dostala už minulý rok od Ly, ale protože jsme se topili v dárcích, kasu jsem schovala a letos slavila óóóóbr úspěch. Minulý rok, jí ani trochu nezajímala... letos prodávala až do půlnoci. Až večer v posteli si uvědomila, že jí Ježíšek nenadělil miminko.... musela jsem jí uklidňovat, že si to Ježíšek asi popletl, že jí určitě miminko nadělil u babi ...že to popletl s kasou....

25.12.11
Dopoledne jsme dorazili k Ly, byli jsme domluvený, že oslavíme Vánoce společně i s Mildou a Lu. Jenže Mi je nemocný, takže jsme rozbalovali dárečky u Ly sami. Linduška dostala vytoužené překrááásnéééé miminko. S úplně autentickým pláčem a hlasovými projevy... pak dostala postýlku na panenky, Krtečka knihu-puzzle. Nádherný.  DVD pingu, krásný kalhotky, já kuchařky od Babici - paráádička, mám náhodou radost :D, šálu, peníze... Pepa sladkosti, aby nebyl hubenej... nooo, prostě dárků, že se ta Bejbina asi fakt zbláznila. Mám radost, velkou radost a opravdu mooooc a moooc děkuji, mami. Fakt. Jako když jsem byla malá...paráááda! Hele, dárečků, jak nasjáno! A ani jsem nemusela zpívat koledy!

Ly dostala od Mildy Dolce Gusto, takže jsme si udělaly spolu výbornou kávičku, Linduška dostala čokoládičku, ládovala se vanilkovýma rohlíčkama a já se, doslova přežírala cukrovím. A u Ly to navíc krásně vonělo, jak v cukrárně.
Ly nás ještě doprovodila domů... vzpomněla jsem si, jak před rokem nás vezl Milda domů, protože Li vylítly teploty... k babi jsme jí vzali na sáňky, bylo sněhu a mrazy, jak blázen... Byla trochu nemocná, měla možná trochu teplotku, ale pamatuji si, jak jsme si říkali, že nepojedeme autem, že se Li potřebuje vyvětrat. Nooo, vyvětrali jsme jí tenkrát asi pěkně, úplně se mi připomněl, ten odpornej mráz.  Vánoce před rokem
A letos bylo vysloveně vánoční jaro.

...

Tak to tu trochu flákám. Néééé, snad z důvodu předvánočního shonu, ten se mě už mnoho let netýká. Maximálně na mě dolehne v přeplněných obchoďácích. Prostě nechápu, proč by mě, měl ten stres pohltit. Stres mám akorát z toho, že KLASICKY, jako každý rok... je týden před Štědrým dnem a já opět nemám dárky. Vlastně ani nevím, kdy je pochystám. Snad se příští týden někam urvu. Tedy myslím, urvat se BEZ Li.
Pro Li mi už přišel krááásný kočárek a zimní botky Peppa Pig. Vždycky jsem si myslela, že NIKDY!!! NIKDY NEPODLEHNU, této odporné postavičce. Odporně ilustrované postavičce. Která mi velmi připomíná dětství. Vzpomínka na záchvaty smíchu, při veletajném malovaní jednoduché kresbičky. Samozřejmě, že velesprosté. Vzpomínka, která mě rozesmívá ještě dnes... já vím, přízemní.
Nooo a podlehla jsem. Nutno podotknout, že příběhy Peppiny jsou velmi hezky zpracované. Jednoduše i poučně. Například ... měsíc už Li recykluje. Už vím, odkud má Li : ...omlouvám se... neudělala jsem to schválně, ještě jednou se omlouvám. Bylo to hloupé maminko, opravdu se omlouvám.
Tato věta mě vůůůbec nenechávala chladnou, neustále jsem přemýšlela, kde to mohla slyšet.

                                       


V týdnu jsme s Li dopekly cukroví, zbývalo linecký. To nedělám ráda, vždycky když vykrajuji, myslím na to, jak bych nemohla být cukrářka, jak bych se u toho nekonečnýho vykrajování, asi zhroutila. Ale máme parádní zááásobičku vanilových rohlíčků.
Včera se nám vrátil otec z nemocnice. Byl tam od pondělka... v pondělí příjem, úterý operace... a ve čtvrtek jsme ho měli doma. V pondělí ráno šel na příjem, pak jsme za nim ještě dopoledne zajely, čekal na nás venku... měl trochu řeči typu, že když podepisoval papíry na příjmu, že přemýšlí o tom, jestli nemá jít domů!.... takže jsem se obávala, aby se nesebral a neodešel. K večeru zarachotí klíče a otec... sebral se a přišel se na nás podívat, ale v 18.30h musel být na pokoji. Pak odešel, Linduška šíleně brečela...bála se o něj, takže jsem jí řekla, že táta jel na chalupu, jinak by se asi zbláznila. Naštěstí mě, tedy nás zachránil Petříček. Zůůůstal s námi, než se táta vrátil. Linduška byla šťastná, klidná ... a já taky. KONEČNĚ JSEM BYLA SAMA, JEN SE SVÝMI DĚTMI. FAKT JSME SI TO KRÁSNĚ ÚÚÚÚŽILI!!!

Sen

Ráno se Linduška probouzí se šíleným pláčem. Až jsem se lekla, jak zařvala. Měla strašný sen. Zdálo se jí, jak jí honí ježibaba. S kloboukem. Ale naše Li byla statečná, házela po ježibabě kameny! Aby jí ježibaba nechytla!

Mikuláš, čerti a Gregor

neděle
Po obědě jsme se vydali do Varyády...na Mikuláše. Původně jsem měla v úmyslu jít s Li už pátek do Domu dětí nebo v sobotu do Atlantisu, na Mikuláškou besídku. Jenže !!! Naše poseroutka Li táááááááááááák brečela, že jsem si říkala, že za tyhle brečící scény, mě to nestojí. Věděla jsem, že v neděli je besídka ve Sparu, tak tam by to nemuselo pro Li být, tak hrozný. Ovšem to jsem byla na velkým omylu. Li se od rána ujišťovala, že nikam nejdeme, na žádnýho Mikuláše a Čerta. A brečela a brečela, že nikam nejede... To ovšem měla smůlu holčička...jeli jsme... Nejdřív trochu natahovala, když uviděla Mikuláše, ale pak šla dokonce s tatínkem na podium, ale když se začali objevovat čerti ...konec!  Ještě si stačila namalovat hrnek a jeli jsme k Mildovi s Lůcou. Nejdřív samože nechtěla, že nikam nepojede, že se bojí Gregora...tak jsem jí nakecala, že Gregora někde nechali a není doma... pak jsme se trochu všichni minuli a chtěli jsme jet domů...Li pro změnu šíleně brečela, že chce za Lucinkou, že nechce domůůůůůůůůůů.... tak jsem jí zase řekla, že ale mají Gregora...podívala se na mě jako na blázna... do toho na nás zavolal Milda, že už dorazili. Byli na víkendu v Mnichově, nakupovat. Li pro změnu začala ječet, že k nim nejde, že mají Gregora.... že se ho bojí, že na ní bude skákat a určitě jí kousne.
Hééééheč, dostali jsme dááárečky. Pravýho  mnichovskýho Mikuláše z perníku. Linduška dostala spousty dobrůtek... Děkujeméééé.

Nakonec se Li s Gregorkem skamarádila... dost jsem se u toho nasmála. Z toho, jak Li překonává strach... ale jinak povel a trénik psů, by jí šel na jedničku, to se nebála.

pondělí
Další Mikulášskou besídku jsme měli naplánovanou na dnešek... Samozřejmě, že se Li od rána ujišťovala, že se nikam nejede... Jeli jsme... čerta se bála, plakala, dívala se na něj zpovzdálí... ale zvědavost, pořádně se na čerta podívat, převažovala. Největší zážitkem bylo když čert začal otevírat pytel, že si odnese kluka do pekla... maminka i tatínek potvrdili, že zlobí a kluk asi 7let, se málem zbláznil strachy... Li pozorovala, poplakávala ... ale neodvážila se jít pro nadílku, radši se hádala s tátou, aby jí šel pro balíček a přinesl jí ho. Nechtěla pochopit, že ho táta nedostane a vztekala se když se tomu smál. Ale opravdu brečely skoro všechny děti a dooost velký, určitě už chodily do školy.  V autě měla záchvaty smíchu, z toho, jak chtěl čert vzít kluka do pytle. Stále dokola mi ukazovala, jak se na ní čert díval smutnýma očima. Nedočkavě se těšila domů, jestli už tam byl Mikuláš a něco jí nadělil. A nadělil...byla šťastná, rozjuchaná... kráásný, pozorovat malý rozzářený očíčka... když pořádně prohlídla balíček, vítězoslavně oznámila, že nemá žáádnou bramboru, že byla moc hodná. Já jsem fáááágt neměla srdce jí tam šoupnout, aspoň malilinkou, tušila jsem, že by byla zklamaná a smutná. A vlastně si jí ani nezaslouží.

Cesta k Ježíškovi

Po obědě jsme se vydali přímo a rovnou za Ježíškem. Aby se s těmi dárky pod stromeček, tak dlouho nezdržoval. Samozřejmě, že jsme dopis pro Ježíška zapomněli, zachránil nás Roman, který s Li všechno sepsal a když jsme odjížděli, Li dopis hodila do schránky. A nejen to. Martina nechala Lindušku, aby si pohrála u nich v pokojíčku, s hračkami jejich holčičky. Li byla absolutně šťastná, stále mi říkala, jak je Martina hezká ... a sama si říkala, že se chce s Martinou muchlovat.
Počasí vpodvečer, konečně vypadalo vánočně. Byla pořádná fujavice a trošku sněžilo... zááážitek pro Li ...neskutečný!!!