Sušička

...tak už jí mám doma... sušičku. Jsem zvědavá, co na to F. až pijede domů:/:/:/ Akorát jsem jí ještě nevyzkoušela, původně jsem myslela, že tam hned hodím F. oblíbenou, červenou bundičku TH, ale pak jsem si to rozmyslela, aby se mu třeba nezdrcla, kdybych nevychytala správnej program. Ale třeba by měla zase ŽÍÍ pěknej, novej kousek na dovču:/:/:

Dneska jsem byla na hematologii, původně měl hlídat F., ale pak jsem si řekla, že vezmu ŽÍÍ s sebou, a pak se někam mrknem. Nejdřív mě brali krev z prstu, pak jsme musely hodinku čekat na výsledky a k Dr.hema. Linduška byla naprosto úúúúžasná, v přeplněný čekárně bavila všechny přítomný. Neskutečně se rozkecala a rozesmívala svýma "hláškama" i Dr. Fakt byla kouzelná.
ad. moje výsledky: Dr.hema mi řekla, že se diví, že jsem už dávno neskončila na kapačkách, že z toho nedostatku železa a následný únavy, jsem se měla dávno složit, že jsem "silnej kus", bodejďbynééé, dyš sem z vrhu Husákových dětí :/:/:/... poslala mě ještě na nějaký odběry krve, rozšířený na železo a v pátek si mám volat na výsledky a objednat se na další kontrolu.
Takže se mi fakt zvedla nálada, hlavně z toho, že vím proč jsem unavená, neskutečně unavená, proč nemůžu ani přes únavu spát... jsem ráda, že vím, že moje únava je z nedostatku Fe a nééé toho, že jsem už asi na ŽÍÍ stará. Jsem si občas říkala, že už jsem na ni stará a nic nevydržím. Proto ta hnusná a šílená unavenost, vyšťavenost... někdy jsem myslela, že fakt padnu na držku, jak vyždímaná jsem byla. A nekecám, skoro 14dní beru železo a jsem fit, můžu spát a nejsem unavená už v pět odpoledne. Hlavně mám vysadit lék na tu tachyrkadii, která byla způsobená, tím nedostatkem železa, protože moje únava se dvojnásobí tím, že ještě tenhle prášek, mi snižuje tlak na hranici 90/60. Už tak se mi zdá, že mám možná tlakáč normál, protože po lécích na snížení tlaku, se dostávám 100/70. Možná bych to potřebovala snížit na půlku prášku, řekla dochtorka Štěpááááánkaaaa:/:/:/
Tagžéééé už se ani nebojím dovolenýýýýý... bála jsem se toho, že budu šíleně unavená, nevyspalá... ale vím, že už nebudu. :/:/:/ Dokonce mám i dobrou náladu.

Tygří zápas

Vlastně bych úplně zapomněla napsat, o našem každovečerním, společným rituálu se ŽÍÍ a velkým tygrem My. Většinou před vykoupáním, nás každý večer čeká velký boj s tygrem My. Tygra My miluje, skáče na něm, dává mu kravatu ruka - nohama a zneškodňuje ho i jinými chvaty. Mlátí ho, líbá, hladí, šolíchá, nadává mu... a pak musí vypít mík-my.
Nechápu, kde se v tom malým drobečkovi bere tolik síly. Já jí do toho lochtám, házím na ní tygra My a ostatní tygry, ale na bitkaření a mazlení je nejlepší My. Pak na něm vydrží jezdit půl hodiny na koni a stejně se neutahá.

Dneska jsem přemýšlela o tom letu, nakonec jsme usoudila, že odlet ve 4:35h, není zase taková trága, že ŽÍÍ cestování v tuhle dobu, možná bude pro ŽÍÍ ideál. Nebude vedro, nebude chtít kakat, takže jí nebude bo-bi, protože nebude jíst, nebude blejt, nebude řvát, snad... snad nebude řvát a ještě snad bude pospávat. Tím nemyslím let, ale cestu na letiště, ŽÍÍ je na delší cestování fágt tragická. Protože jsem dneska měla f úmyslu přebookovat letenky na 11h - odlet a pak jsme si říkala, že se na to vykašlu viz. mé úvahy výš. :/:/

Týdenní shrnutí

Dneska f podvečer na mjě začaly padat vobavy, estli jsme se pro dovolenou s ŽÍÍ, nerozhodli příliš brzy... zmítala jsem se v černých představách, jak po večerech sedávám na vypraženém nebo zastíněném balkóně. Poté, co jsem ŽÍÍÍ viděla spát po dvacátý hodině...naštěstí je už zase vzhůru... se prospinkla do devíti a je fit a já mám po předdovolenkových depresích... Tak nějak jsem se opět ponořila do úvah, jak zvládne ŽÍÍ cestu na letiště okolo jedný ráno... do toho právě dneska usnula už v osm - představa posezení na balkóóóně s tím, jak zoufale probdělé noci mě čekají... mít možnost zrušit dovolenou, tak to snad udělám...

Teď už je vzhůru, roztomilá, čerstvoučká... ale poslední týden děsně zlobí, dokonce jsem v pátek šlehla jednu přes hubičku. Eště, že mám zamklej blog, jinak mě odvedou v poutech do kriminálu a ŽÍÍ sebere socijálka... Takže asi pod vlivem jejího zlobení, zlobení nééé, ale protivnosti, vybrečí si všechno...dneska jsem myslela, že jí přetrhnu... nenávidím kňourání a ŽÍÍ, to umí skvěle. Navíc posledních 14dní si začla vynucovat nošení, nechce chodit... začně žíí boí ňóňi, sedne si na zem a brečí, to zrovna dneska praktikovala od rána, nemohla jsem sama ani do koupelny, jinak mě stihl její hysterickej záchvat...
Např. jdeme ven, sejdeme k cukrárně a začně opět žííí boí ňóňi - mama ňo - bébé... bolí mi nohy, chci nosit nebo budu brečet... začalo mě to docela znepokojovat, jestli jí jako něco není, jenže pak stačí říct, že jdeme na houpačky a ona dokáže utíkat 200m do kopečku, hlavně aby jsme tam byly.

ad. mlácení batolat... asi před 3-mi týdny, si "schvalně" ŽÍ strčila víčko od PETky do pusy a radostně přede mnou začala utíkat, už nikdy nechci zažít, ten bezmocnej pocit zoufalství, šílenosti... prostě, naštěstí ŽÍ víčko nevdechla. Vůbec nevím, co bych dělala, kdyby se začala dusit. Nebudu se zbytečně rozepisovat o tom, že takhle malý dítě neví, co se může stát, že všechno je vždycky vina rodičů... nebudu psát o tom, jak jí neustále o všem povídám, vysvětluju ...vím, že nechápe, ale myslím, že snad trochu rozumí...
V pátek po koupání jí mažu, ...víčko od krému odkládám / vůbec o tom, aby nebrala a nestrkala do pusy nemluvím, udělala by to schvalně/, tak aby ŽÍÍ nedosáhla... vyskočí, popadne ho, strčí do pusy a hodí sebou na záda / na posteli/. Víčko jí zapadne, naštěstí je větší, takže jí ho můžu vyrvat z pusy, je z toho celá zaražená, ale taky dostává šlehanec přes pusu, aby si to konečně zapamatovala. Vůbec nevím, jak jinak už to pochopí. Fakt je ten, že pár dní, už do pusy nic nestrká. Nevím proč, ale ona pořád něco strká do pusy. Tak snad už konečně, přestala:/:/:/.



Okolo 18h začala ŽÍ lítak ke dveřím, jedém ťam /jdeme ven - tam/, samozřejmě, že u nápojovky začala brečet, dělat scény, že chce nosit... na to jí říkám, že jdeme na houpajdy a právě, to byl ten okamžik, že přímo letěla a zapomněla na to, že jí boí ňóňi. Jóó a když na mě nezabírají boí ňóňi, tak se všeho bojí, a to je teda taky zážitek, protože teď si nevzpomínám, čeho by se nebála...

Nedělní posezení v Pegasu s Ly a pondělní odchod na ORL, bez kabelky teď neudělá ani ránu. Na ORL byla ŽÍÍ vzorná, neječela, mandli má stále zvětšenou, ale uši má v pořádku. Navíc jsem moc ráda, jak úžasnou máme Dr.ORL. Závěr je takový, že ŽÍÍ je moc malá na nějaký zákroky, takže dobere protialergický kapičky a počkáme, jak bude příští rok ŽÍÍ nemocná. S tím, že stejně vůbec nemá smysl dělat testy na alergie apd. /kvůli zvět. mandli/.

Ještě pár fotek z oslav narozenin Ly

V neděli mi Ly poslala další fotky z její oslavy. Kromě toho, že je posílala v příloze ve velikosti 10MB, byly skoro neotevřitelnýýýýýý, ale musím říct, že její foťák fágt super fotí. Moje fotky nejsou tak jasný a čistý. Ovšem na to jsem taky pišla, proč mám začouzený fotky, jsem se dlouho nepodívala na objektiv, který stále žmoulá ŽÍÍÍÍÍÍ.

V pátek jsme byly s Li na plavání, opět do prvních radonových lázní světa:/. Už kolikrát jsem si říkala, jestli je voda radonová? Ale jo, protože už poprvé mě zarazilo, že necítím chlór. Vůbec mi nescvaklo, že by voda mohla být radonová... navíc většinou jsem rychle ve vodě scvrklá a tady v bazénu, nic.

Samozřejmě, že při příjezdu na koupání ŽÍÍ opět nezklamala, sotva jsme dorazily, nechtěla vylézt z auta, protože se bála a chtěla nosit. Jak jinak, než s hysterickým záchvatem... byla jsem otrávená a hlavně spíš naštvaná, protože jsem zaparkovala asi 200-300m. A to se ŽÍ fakt pronese. To nošení mě ničí, ještě víc ovšem, ty její záchvaty, když jí nechci vzít. Normálně jsem byla tak vytočená, že ječet ještě minutu a protestovat, že nepůjde, otočila bych a jela domů.

Dokonce se tam potkaly, s holkama z MC, tak jsme se tomu zasmály a Li měla pocit, že jsme zase ve školce. A jedna maminka z MC nás vyfotila, sama se nabídla. Takže máme i foto.

ŽÍÍ svým plavčení na sebe strhávala pozornost... byla fáágt roztomilá, vypadala, že chodíme na plavání 3x v týdne, jak suverénně se bazénu chovala. Vůbec nechtěla do malýho bazénku, párkrát chtěla do vířivky a hlavně se vztekala, že s ní nechci na tobogán. Celou dobu jsem s ní plavala na zádech, držela se mě za ramena, kopala nohama, ječela radostí, že se všichni otáčeli, co se děje. Je zvláštní, že ŽÍÍ se vody vůbec nebojí, ve vodě i u vody ztrácí veškerý zábrany, vůůůůbec se nebojí... klidně by skočila sama do bázénu. Ale fakt je ten, že dopoledne v bazénu bylo jen pár lidí, většinou jen maminky s dětmi cca dohromady 15 lidí. Takže je možný, že tím, jak bylo pár lidí a ŽÍÍ byla v klidu.

Noooo a já z toho plavání byla odbouchaná ještě f sobotu... holt stará matka.


Páteční plavčení a sobotní procházka...

FŠÉÉÉCKOÓÓÓ NEJLEPČÍÍÍÍÍÍ!

VE STŘEDU JSME SLAVILI VELKÉ JUBILEUM, NAŠE LY MĚLA 65! TAKŽE JEŠTĚ JEDNOU VELKÁ GRATULACE!!!
Oslavička proběhla v pizzérii, Linduška byla úžasná, vydržela být v klidu skoro dvě hodinky, ke konci se rozdováděla. Ráno namluvila babi zprávičku s blahopřáním, namalovala přáníčko a pomohla zabalit dárečky, že jsem je ještě musela přelepit izolepou:/:/:/ Měla pro babi krásnou kytičku s motýlem, který jí pak přistál na vláskách ...no a pak mu utrhla křídlo:/
Dárky jsme pak dovezli Ly domů, protože celý den pršelo, byly přívaláky, takže jsem byli rádi, že jsme vypáčili Li z auta bez toho, aby jsme promokli na kost.
Ly se dárky líbily, koupila jsem jí kuch. robota, oblečení a kosmetiku. Tak hned dneska Ly zadělala na vanilkový rohlíčky, aby si vyzkoušela, jak se na tom dělá těsto...

Ani se mi nechce věřit, že tak všechno letí, neskutečný, neuvěřitelný... ani se mi nechce věřit, že i mě čekají kulatiny, bléééééééééééééééééééééééé ... někdy má člověk pocit, že by trošku chtěl zastavit čas, aby se nehnal takovou neuvěřitelnou rychlostí.
Tak doufám, že se jednou dožiju věku, v plné svěžesti jako nenáviděná šousetka Hepnarová, která sklízí můj obdiv svojí vitalitou. Tý se s klidem dá odmáznout 10let, ...neuvěřitelný, že jí 86 a stále je fit. Jsem Ly chtěla napsat do přání, takovou malou vsuvku, že přeji vitalitu, zdraví a svěžest jako má H., ale obávala jsem se, že by to nemusela Ly pochopit.
Samozřejmě, že mi nedá nevzpomenout, jak Petříčka pobavila kráva sousedka H., když před několika lety, hlasitě sdělovala kamarádce z okna, že syn je už taky v důchodu. Tak jestli ten čas táááák poletí, tak i já zachvíli budu pokřikovat z vokna, že už jsme se synem, oba v důchodu!!!!:/:/:/
Nóó a když jsem se tak ponořila do úvah, o neúprosném běhu času, rozesmály mě titulky bulváru o B. Basikový, kdy jsem se fakt rozesmála a říkala si, že tohle by mohl bulvár psát vo mně, po shlídnutí fotek z oslav Ly pětašedesátin, ... na první pohled vypadá dobře. Na ten druhý je ale jasné, že věk si vybírá svou daň ...když na ní padlo světo reflektorů / u mě - blesku fotoaparátu/odhalilo její celulitidu až ke kotníkům... když se pak chvíli nehlídala u baru, rázem vylezla i její druhá brada...
Normálně jsem se dnes, fááágt nad tím rozesmála, holt nedá se nic dělat, není mi dvacet a už vlastně ani třicet... a mám dávno dospělýho syna.
Nejlíp, ...fakt nejlíp jsem se cítila okolo 35...nejen fyzicky, ale celkově nejspokojenější, ... ale zase jsem neměla Lindu ...jsem šťastnááááááááá... mám Lindu. Neskutečně šťastná, nepopsatelně šťastná, že jsem se tak rozhodla a pořídila si jí.


Nedalo mi nevložit fotky dědy - mě a Ly - Li... my dvě navlas, stejně starý a děda a Ly taky...

Deštivé dni

Květnové počásko zatím stojí za velký H. Přes týden sice moc nepršelo, ale zima je pořádná, no zima, fičí ledovej vichr.

Už jsem si nasázela kytky, jen doufám, aby nezahnily. Dneska jsem ještě dosázela v pokojíku, takže se už těším na sluníčko, jak budou krásnýýýýýý.

V pátek lilo jako z konve, tak jsme se vydaly s Li na nákupy, koupila jsem jí nový plážovky, akorát že mi při placení přelítla přes kočár. Jsem měla chuť ty boty nechat, botama a jít pryč. Byla jsem z toho pádu ještě rozhozená celý víkend. Li přestože je neskutečně bázlivá, tak v obchodech, se chová jak smyslů zbavená. Při jejím lítání a schovávání mezi regálama mám strach nejen, že se ztratí, ale že i někde může rozrazit hlavu o police nebo vypíchnout voko.

Když jsem platila ty botičky /už vždycky bude Li v kočáru, ikdyby se měla vzteky zbláznit, už vždycky bude v kočáru když budu sama/ odstrčila jsem kočár kousek dál od nás. Ale Li běžela ke kočáru, já zrovna hledám prachy... vidím jí, podávám ruku, myslím si, že jde ke mně, mám jí na dosah ruky, jenže ona naskakuje v kleku na kočár, kočár se rozjíždí, k. se převrací a tím, jak je Li v kleku, vymrští jí to přes. Pád vypadal šíleně, zbrzdila ho naštěstí rukama, ale ťukla se i do hlavy. Má bouli, ale menší než když spadla z postelí. Takže zase parádní zážitek... vím, že jsem zbytečně, tedy vždycky jsem byla zbytečně úzkostná, samozřejmě i na Péťu, ta úzkost je až patologická, neustálé obavy z toho, že se něco stane... Vím, snažím a snažila jsem s tou úzkostí vždycky bojovat, ale nejde se od "toho" odprostit. Za následek to má to, že se pak neustále zmítám ve výčitkách svědomí, že jsem všemu mohla předejít. Pokud se něco stane, jako s tím kočárem... za následek to má, několik probdělích nocí, s představami, co všechno se mohlo ještě stát... navíc vím, že tu úzkost přenáším na Li a dřív na Pé.

Ofšééém, škoda, že nemůžu napsat, co se mi zdálo v týdnu:/:/:/ ... tedy můžu, ale to je fágt pro silný žaludky:/:/:/:/ navíc!!! žádný podnět jsem k takovýmu snu, přes den neměla. Tedy, aby se mi takovej sen zdál:/:/:/:

SEN: se mi zdálo, že Li šlápla do hovna, asi psího...viděla jsem to hovno živě, ...šla jsem pro Li a na tom kluzkým h. jsem uklouzla...noha se mi na něm rozjela, zvedá se mi silně žaludek, živě cítím, jak to hovno strašně smrdí, stahuje se mi žaludek na zvracení a probouzím se a letím se vyblejt dovopravdy:/:/: přísahám, že mi bylo špatně skoro do rána, žaludek připravenej zvracení... jsem normální? A to jako skoro dva roky spím s Li, takže kdybych spala s F. myslela bych si, že se určitě... třebááá uvolnil...žééé???

Sobotní dopoledne, foťák jsem zapomněla...takže f. z mobilu, zima byla dneska příšerná, Li oblečená jako na podzim.

V pátek jsme si po delší době volali s My a Mi / Skype/a pak i Pé. S Pé i dopoledne...jenže to jsme akorát jely domů a byly v autě a já se ještě klepala z toho Li pádu, byla celá nervózní, abych jí pořádně prohlídla. Pak jsme asi za 2h od telefonu byli ve spojení na S. Li, teď furt čeká na bá Pé, pořád ho šiší -de/slyší, jak jde/. Neskutečně se těší na moře a říkala, že my mu nééé, mi mu néé, Pé mu mů , my a mi čík -bu bébé/ Miloš ani Miška jí muchlovat nebudou, jen Péťa jí může muchlovat, My a Mi postříká a budou brečet/.

Než vyrazíme ven, musí se vždycky šama bout a šama blíct ... zvládne se docela pěkně voháknout... např. brejličky si taky bere sama, protože šví šu /svítí slunce/, nevadí, že prší.

P.S. už mám nový puglice na auto, F. byl až podezřele divnej, když mi v neděli říkal, že si kvůli poklicím nebudeme kazit neděli, až bych si mohla myslet, že mi je snat ukrad von? Tak mi je sehnal, ale první neseděly, přinesl větší ... tak že prej koupí nový v Renaultu, zase divný... jsem rozpačitá, co se děje...tak mi prej zatím dá na auto, neorigo. Nooo, a já je hned cca za dvě hodinky po nasazení, vopískovala vo vobrubník :/:/ ale parádně, dokonce mi jedna praskla:/:/:/

Jooo a vlastně ani nevím, proč na mě padla taková skepse z těch výsledků??? Nechááápu, proč jsem z toho byla tak tragická?

Jooo a sušička mi nepišla, nemají jí...vyprodaná...takže ještě vybírám.

Divná procházka

Dopoledne, opět po dešti ...jsme se vydaly na krátkou procházku. Linduška řádně vybavena gumáčky a deštníčkem. A já, že se po cestě stavím u Dr.
Tedy šla jsem si nechat píchnout klíšťovku a přeptat se na výsledky oběrů. Nesnáším to. Odběry mám kvůli tomu vys. tlakáči, co mi zůstal po porodu. Bylo mi divný, že mě sestra poslala k Dr., jako aby mi řekla výsledky... počítala jsem s tím, že budu mít 100% vysokej cholesterol, to je u nás v rodině normální...mám ho 8,8. Ale mám málo hemoglobinu, ale dost železa. Dr. neví, proč jsem tedy anemická. Takže se mám objednat na hematologii.
Nedalo mi to a Dr. jsem se přeptala, jestli z výsledků, není např. jasná nějaká hnusná nemoc, která na nás každej den číhá z novin, zpráv... Prej néééé, prej takový věci se NÁS netýkají... dodává mi optimismus, když viděla, že kromě anemie jsem ještě skeptická.
Docela jsem z toho výsledku, byla rozhozená... ani jsem neměla chuť procházet se a šly jsme domů.
Pak ze mně nějak napětí spadlo a já zavolala na tu hematologii. Přečetla jsem hodnoty výsledků z odběrů a hemaDr. mi řekla, že si mám jít stejně ještě pro železo, hned ho začít brát a 28.5 do Varů na odběry.

Den matek

S letošním prvním, voňavým šeříkem...

Odpoledne jsme ještě vyrazily do města. A protože předtím byla parádní průtrž mračen, Linduška vyrazila v gumáčkách.

Mimochodem na dnešní Den matek nezapomenu, nejen kvůli tomu, že jsem od Lindušky dostala úúúžasnou kytičku Kalu /9.5 neustále zapomínám, nějak mám zažitý MDŽ /:/:/, holt zvyk je železná košile/. Taky teď jsem musela zalistovat na internetu, jestli je dneska opravdu DM

...mám to do budoucna vyřešený, datum Dne matek už asi nezapomenu, jelikož mi hned ráno ukradli poklice u auta :/:/: sice žádná trága, ale nasere to a navíc si takový věci si teda pamatuju a dobře, stejně dobře jako apríla minulej rok,kdy nám hezky vybílili sklep.

...Dneškem další důvod, proč si nekupovat nový auto... vůůůbec si nechci představit, kdyby mi u baráku stálo už nový auto... vůbec nechci slyšet, co by říkal F., jak by mě hezky vydusil.

Takže jsem si jako bolestný objednala sušičku ... F. se to nelíbilo, že sušička děsně žere... nooo, to vím taky, ale hlavně on jí nekupuje a ani doplácet el. nebude. Holt se nebude, dva měsíce žrát, tedy holt nebudou, dva měsíce žádný teplý a pravidelný vobjědy... tak, aby se neušetřilo nebo si holt nějak budu muset pomoct :/:/:/, žééééééééé????? Jednoduše už mě točí, věčně rozložený sušák v obýváku. Předpokládám, že bude deštivý léto, pak stejně suším prádlo el. ventilátorem.

Dnešní kytička od Lindušky

Včera večer byla Li. pěkně rozjetá. Šla spát až ve 22h., byla neskutečně nabitá, chechtala se, jezdila na motorce jako šílená, hlavně! z Li bude 100% cyklistka, je úúúplně vyřízená, fascinovaná z kohokoliv, kdo jede na kole... na motorce pořád "šlape" a říká šla-ko...

Takže Petříčku, budeš mít velkýho konkurenta:/:/:/

Fakt nechápu, kde bere tu energii... obzvlášť vycuclá se cítím, když jí vykoupu a vypadá, jakože padne do postele a bude spát, dám jí na noc plenu a ona se rozhodne nejmíň 3x na záchod...

Večerní jízda

Sobotní ráno, po snídani rozjímání u TV s gumáčkama. Gumovky jsem Li. koupila v pátek odpoledne, kdy lilo jako z konve - navíc předpokládám deštivý léto - tím nemyslím působení výbuchu sopky, ale nechci Li. ochudit o úžasný pocit blaha, courání v loužích a třeba potoku na chalupě. Od tý doby je Linda nesundá z nohy.

V pátek dopoledne si Li. vzpomněla, že chce malovat... ráno se mnou Li. byla u Dr. na odběrech, ale bála se, takže v čekárně spustila, že čé dó- né dó - fágt dóó- né pích mama- kop do /chci domů, nechci k doktorce, fakt , nechce, aby mě píchali - kopnu doktorku/. S tím kop - mě už začíná pěkně vytáčet, samozřejmě, že to na ní vůbec nepoužívám, jakože jí kopnu apd., vytáčí mě s tím, když něco chci, aby nedělala a nasadím výhružný tón hlasu, klidně mi řekne kop máma, kop... a má zarputilej výraz, jakože to myslí fáágt! Čím víc podrážděně na to reaguju, jakože kop mámě a tátovi, se nedělá. Tím víc, kope nohou a samože říká kop máma, kop... v pátek jsem jí za to pleskla přes prdel, ale nemá to smysl, budu to muset asi přecházet, dělat jakože to neslyším, protože ona ví, že mě to točí a schvalně to říká.

Nebo: výhružně na ní napřáhnu rukou, jakože jí jednu plácnu a ona si začne demonstrativně sedat na zadek. Jakože mám smůlu, že plesk přes zadek nebude. A musím tedy říct, že během týdne jsem si začala všímat, že Li přitvrdila ve svéhlavosti a vůbec neposlouchá. Nechce a nehodlá. Jakmile jí něco zakážu-žeme je zle, okamžitě s ní cloumá záchvat vzteku + kop máma, kop táta. Musí se na ní jen po dobrým, jenže tolik pozitivní energie u mně nepřebývá.

V pátek jsme mluvily s bá Pé, Li z toho byla neskutečně rozčílená, když slyšela Péťu v telefonu, úplně se začala klepat, vyrvala mi telefon z ruky, strčila si ho podpaží a utíkala pryč. Když jsem šla večer zamknout dveře, křičela néééé bá Pé pí -šišim Pé, néé kí- Pé bébé. Já jsem jí nerozuměla, až po několikátým zopakování jsem pochopila, že nechce, abych zamkla, abych vyndala klíče ze zámku, že slyší, jak přijde Péťa, že taky po Li brečí:/:/. Když viděla, že jsem pochopila, byla neskutečně šťastná a musíme si teď pořád o bá Pé povídat a pouštět videa s bá Pé.

Pak jsem si uvědomila, co všechno dokáže zpracovat, takhle malej mozeček a čovek vo tom ani neví... vždycky když jsme byly o víkendu samy, tak jsem šla zamknout a vyndavala klíče ze zámku a vlastně ani nevím, proč jsem to komentovala: Linduško, ták zamkneme, ale vyndám klíče ze zámku, kdyby přišel Péťa, aby se sem dostal. Ani jsem si neuvědomila, jak to Li poslouchá a ukládá do hlavičky.

K DVD jsme přikoupili sluchátka, ale takový ty s uchem, aby se daly zaháknout a Li nepadaly. Jinak DVD berem s sebou na Mallorcu, po pátečním přečtení ze zpráv o tom, že Španělsko uzavřelo letový prostor kv. sopečnýmu prachu ... tak kdyby jsme měli někde čekat, aby jsme se z Li nezbláznili... doufám tedy, že DVD nezapomene řádně nabít...

Dýfkoo

... přesně za měsíc už budeme mít za sebou skoroprvní, mallorský den s Lindou... poprvé s Li u móóóře! Už se všichni mooc těšíme, jsem zvědavá, jak se Li bude moře líbit. Je mi jasný, že bude. Zrovna dneska když jsme jeli domů, jsem si říkala, že musím něco napsat na blog... ale zajímavýho :/:/:

To, že jsme byly v sobotu s Li na rybníkách, o tom se mi psát moc nechtělo... ani nemám hezký fotky, Li radši křečovitě seděla v kočáru a měla občas zakrytý oči, aby ty kachny, labutě .. vůůůbec neviděla, jak se bojí, to se nedá popsat. Sotva jsem jí chtěla vyfotit, začala brečet, nechtěla, aby jsem se od ní vzdálila...je mi jasný, že z ní nikdy milovnice zvířat nebude. Zvířata asi bude respektovat, ale chovatelka z ní, fááágt nebude...
Původně jsem měla v plánu, zajet do Jáchymova, vykoupat se. Venku bylo všelijak, vypadalo to, že bude každou chvíli pršet. Tak jsem se dala do zkošení plavek, mám jich tet fágt dost, dokonce čtvery novééééé... jenže když jsem viděla LIVE F PLAFKÁCH, šla jsem radši ven na prochajdu.

...nóóó a dnešním zajímavým, super zážitkem bylo pro Lindušku TO, že dostala přenosný DVD... seděla u něj skoro dvě hodiny jako přišitá než ho začla zkoumat...tak jsem zvědavá, jak ho bude chtít montovat v autě...nóóó montovat asi nééé, to na něj nedosáhne, ale už vidím její neodbytnost, že tóó nečééé... a bude chtít přehrávat svoje oblíbený pasáže...ikdyž to už se taky naučila, ale nemá jemnost v prstíkách a když se nedívám, tak zkouší vší silou tlačit na čudlíky:/:/:/ale něco se jí na dýfku furt nezdálo, pak mi bylo jasný, co... zachvíli si přinesla klávesnici:/:/:/