sobota 29. října 2011

ŠKOLKA POKRAČOVÁNÍ

... pokračování spočívá v tom, že jsem ještě chtěla dopsat pár vět, na co jsem si vzpomněla, co jsem předtím, zapomněla napsat. :-D:-D:-D ...to je větička, cóó?

Po dobu, co byla Li ve školce jsem byla nervózní. Sice jsem si namlouvala, že je tam v pohodě, ale sama sobě, jsem tomu moc nevěřila. To, že půjde si rozhodla sama, bez pláče a přemlouvání. Zcela sebejistě, že JDE! Oblíkla se a vyrazily jsme. Plakat začala až v šatničce. Ale žádný velký žvaní, jen: ...maminkoooo, pjosim tě, já tam nechci.
To už jsem rozhodně neměla v úmyslu se někam s Li vracet, aby se mnou cvičila. Předala jsem jí paní učitelce, která už na Li čekala se svačinkou, děti akorát svačily. Všichni Li vítali. Já jsem zavřela dveře a musím říct, že v klidu jela domů.
Pak jsem zavolala Ly jestli půjde se mnou Li vyzvednout. Babi, to Li slíbila. A aby mi koupila pro Li nějakej dáreček za to, jak to zvládla ve školce. Ly koupila dáreček i za sebe, krásný Kittynkový magnetky a pro mně Kittynkový vajíčko s překvapením.
S Ly jsme pro Li vyrazily dřív, aby jsme předběhly všechny čekající rodiče a byly pro Li první ve frontě. :D ...moc rodičů pro děti po O nebylo a mně se podařilo být první! Otevřela jsem dveře třídy, zavolala na Li...ta chvíli zmateně koukala, jestli jsem jí už vysvobodila ze spáru školky... rozběhla se ke mně a najednou uviděla babi, a já jí v tu ránu vůůůbec nezajímala. Hned běžela k babi a vítala se s ní. Já jako bych tam vůůůbec nebyla. Prostě Li neskutečně miluje. Měla neskutečnou radost, že pro ní přišla i babi.

...v noci ze spaní asi třikrát křičela: ...kde mám svojí maminku!? Což mě tedy velmi dojímá a ztrácím chuť Li občas šoupnout do školky. Fakt je ten, že se jí zatím ve školce, skutečně moc nelíbí a má z toho, pravděpodobně trauma. Jelikož se od tý doby, v noci velmi intenzivně tulí a musím jí držet a hladit.

P.S. Samozřejmě, že ve školce byla jen ten jeden den. Další dny, jsem fakt neměla šanci. To bych jí do školky musela odvlíct násilím. Nejdřívě však, Li zlámat asi ruce a nohy, aby se dala obléknout. Usmlouvala to se mnou, na další týden. :D



sobota
Nooo a dneska večer, bez předchozích příznaků. Teplota 38,5°C. Vždycky je mi záhadou, jak se ze zdravýho, veselýho dítěte, během půlhodinky stane marod. Vůbec nechápu. Celý den v pohodě, venku lítá, skáče... je nádherný slunečný a hlavně i teplý den.
Večer jí chci vykoupat, sahnu na ní a hoří...

neděle
Linduška je ráno bez teploty, měla jen zvýšenou. Říkala jsem si, že pokud vůbec vyleze dneska sluníčko, půjdeme ven. Inverze se rozpustila až po 14h, začalo krásně svítit sluníčko, ale Li se mi nezdála. Stejně čekala na babi, ta si s ní vydrží hrát několik hodin bez únavy. A to je tedy co říct, protože Linduška, ta fakt nikoho nenechá ani minutu zbytečně zahálet.
Upřímně musím říct, že se docela Ly divím, že vydrží a každý den poctivě chodí za Linduškou a stále se jí věnuje. Li je šťastná jako blecha.

Jooo a školka se na další týden odkládááááááááááá... tralaláááááááááááááááááááááááááááááááá!

středa 26. října 2011

Videa

Tak jsem se trochu ponořila do prohlížení strarších fotek a videí Lindušky. Nóóó a nedalo mi, přidala jsem jsem těch pár  videí ke starším příspěvkům. Jsou z 20.10.09, 13.11.09, 27.1.10 a 6.2.10.
Další videa postupně stahuji.

Jooo Linda byla včera ve školce. Paní učitelka říkala, že to tam celý probrečela! :D A vůbec nic nejedla.  Když jsem to říkala Li, odpověděla mi: ...to není pjavda, vůbec šem tam nebječela, to paní učitelka tobě, kecala! Joo, nejedla šem, pjotože sem še taki poblila. Po kakau. A kadila sem.
Nakonec jsem průběžně zbytek dne Li  různě zpovídala ... Li byla celkem optimistická, její vyprávění na mě působilo pozitivně. Až k večeru povídá: ...paní učitelka žikala, že když budu požát bječet, tak mě posadí na židli za dveže a můžu si tam bječet. Že už jí toho žvaní bolí hlava.

neděle 23. října 2011

Školka, vaření, vánoční přání, Svinná

Skoro týden bojuji s Linduškou, aby se mi už konečně podařilo, jí v klidu odvést do školky. Nechce. Vůůůbec! Původně jsem plánovala, že půjde ve středu, po návratu z Mallorky, bohužel si rozbila pusu. Další týden se léčila a tento se snažím, přesvědčit Li, jak se jí bude ve školce líbit.
Mám štěstí, že během týdne potkáváme na odpoledních procházkách kamarádky, co jejich dětičky začaly taky v září poprvé chodit do školky. Protože pokaždé směruji svoji otázku: ,,a brečí tam malej-malá"? Nikdo ve školce nebrečí a Li se mi zdála zklidněná, těmito pozitivními odpověďmi. Přesto do školky nechce. Ráno jí vzbudím ...chvíli leží v posteli, pak jí chci vzít a konec. Začne se svíjet, kopat... chytí se velkýho tygra Milošáka a drží se ho, že jí rvu z postele i s ním. Tak si k ní sednu, Li šíííííííííííleně brečí. Nevzteká se, jen lítostivě vzlyká, začnu se jí ptát, vyprávět o školce (kromě toho, to dělám celý dny), motivuji ji...ale když dojede na to, že by se měl odchod opravdu uskutečnit, začne opět vyvádět, prosit: ... maminko, pjosííím tě, buď táák hodná... nedáááávéééééj mě školky, budu tam po tobě moooc bječet! Maminkoooo, miljujuuuu tě! Já nechcíííí do školky. Jsem štjašně NEŠŤASTNÁ LINDULKA!
To se opakuje s určitými obměnami, celý týden. Večer si sama připraví věci do školky, co si vezme na sebe a s sebou. Já se v duchu tetelím blahem... večer tátovi sama říká: ...víš musela šem si pšipjavit vjěci do školky, co si vezmu. Táta nevěřícně kouká ... noo a ráno: neexistuje, nikam nejdu, to ti žikam maminko! Ši se asi úúúplně zbláááznila! Šeš asi bláznivá, dyť mam neska narozeniny.
Samozřejmě žádný narozeniny nemá, jen jí ve středu bylo 3,5 roku a to byl důvod k oslavě!
Takže Li nikam nejde. Nechci, aby do školky odcházela  vynervovaná, smutná, uplakaná. Stresů bude mít ještě v životě dost, tak proč jí je dělat, zrovna teď? Když je tak malinká?
Většinou jde zavolat babi, oznámí jí, že nešla do školky a hlavně... aby babi přišla. Když babi přijde, ihned jí první den, vítězoslavně řekne: ...babi, do školky jdu zítra, víš? V pohodě! NEBOJ!
Druhý den, hned mezi dveřmi babi oznámí: babi, nemohla šem jít pšeci do školky, když za mnou pšídeš!... to by byla blbost, že jo?
Další den mi statečně oznámí: maminko, budeme jadši chodit na kejamiku, já ty uječený děti vydržím! Nebo zítra půjdu do školky, klidně...NEBOJ! NEBUDU ŽVÁT! Uklidňuje mě.
Následující ráno jí už nebudím, protože večer, lítala a bavila nás až do půlnoci.:D Navíc mě skolila odporná rýma... takže nemám chuť s Li bojovat, mám chuť být v naprostým klidu. Linduška je neskutečně hodná, takže je mi fakt líto, když brečí a je nešťastná. Tak co mám dělat? Vůbec nevím jestli se tento, její odmítavý postoj změní. Nevím? Jak začala čuchat, že bude muset chodit do školky, tak mi neustále vymýšlí nějaký program, co by jsme mohly dělat, nebo co jsme už dlouho nedělaly... ...to pšeci nemůžu, chodit do školky, když toho máme tolik na dělání!


Samozřejmě stále vaříme, momentálně Lindušku baví odšťavňovat...  a když odchází uklízet do pokojíčku nebo vařit, nasadí si brýle, aby jí nic nestříklo do očí :D...            
                                   
                             

Další velký úspěch u Lindušky slaví hra na letiště... do sáčků, zabalí a popíše, co se tam vejde... a zavazadla jdou na pás... Li stojí a čeká až jí přijedou její kufry :D Přepravní pás je v obýváku, televizní stolek. A samozřejmě, že na letišti musí být všechny děti Lindušky a Li musí být princezna...




A co nejvíc šokuje tátu, je kojící Li... netvrdím, že mě její kojení nechává chladnou... u Dr. fascinovaně sledovala jednu maminku, co kojila. Při kojení dotyčná maminka i s přisátým dítětem různě popocházela a Li byla pohledem, naprosto v tranzu.



Joo a minulou neděli jsme se stavili ve Svinné. Byla jsem ráda, že teta s strejdou ještě nezazimovali chaloupku, že jsme se ještě letos viděli. I počasí bylo nááádherný, ale už takový podzimní.
Dokonce už pomalu začínáme psát Ježíškovi. Linduška si už si dárek vybrala. Zahlídla minulý týden stejnej kočárek, co měla ...v čem se jako malá vozila. Dokonce i tátu donutila, aby se jel podívat, co by si přála. Tak nevím? Kam ty kočárky budeme dávat? Joo a ještě si přála dětský plastový vozík, na nákup. :D Tak možná místo Quinny,dostane vozík... noo a samozřejmě, že mezi přáními nechybí ani dárečky miminka.




čtvrtek 13. října 2011

Mallorka - letos podruhé...

... zprávičku o naší podzimní dovolené mám napsanou už přes týden, ale nějak shodou okolností ...především pod tlakem negativních emocí z pádu Li, jsem neměla ani trochu náladu, HO odklepnout... tedy myslím publikovat... dokonce mám už přes týden i stáhnuté fotky na Rajčeti. 
Zrovna tak, jako už přes týden, nééééé-li déle přemýšlím, že alba zase zamknu. Nevím!?
Lindušce se pusinka hezky zahojila, dnes se jí vyloupl stroupek pod nosánkem, mazala jsem Hema-gelem a myslím, že tenhle gel je přííííímo zázračnej na podobný záležitosti. I jeho cena je zázračná. :D
Li má pouze nezahojený jazyk. Na něm má ještě docela velkou ranku. Takže minul týden, kvůli tomu, samože nebyla ani ve školce.  A nebyla ani tento týden. Původně jsem měla v úmyslu, že jí tam šoupnu už ve středu, aby si úplně neodvykla. Ale řvala, dělala scény tááááák šíííleným způsobem, že nikam nepůjde... že jsem si řekla, že tohle fakt nemá cenu. A přemýšlím, jak to budu dál řešit.
Jeden den jde večer spát skoro o půlnoci.  Noooo... ráno sice vstane, ale celý dopoledne je unavená. Co by asi dělala ve školce, jak by na ní působila ta její únava? Další den šílí a brečí za úspěšné podpory tatínka, že se nemusí bát, že nikam nepůjde, že bude doma, že jí do školky dávat nebudeme...má tohle cenu???


MALLORCA

Zářijová dovolená  na Mallorce byla spíš, jako dovolená v červenci. A to už se nám pomalu rýsoval konec září. Počasí nááádherný, samý slunečný dny, moře ještě nádhernější. Teploučký, průzračný. I po přílivu zůstávalo moře, bez nánosů řas, naprosto průhledný. Musím říct, že tentokrát jsme si úúúúžili slunce a teplé mořské vody dosytosti. Večer ještě bývalo ke 30°C. Parádička...
Dokonce bylo tááák teplý moře, že voda v bazénu se nám zdála studená. Poprvé za několik těch let, co jezdíme na Mallorku, jsme zůstávali na pláži až do 18h, protože počasí bylo fakt nááádherný. Přitom jsme vždycky odcházeli z pláže, nejdéle do 16h, protože od moře začal foukat vítr a vždycky mi byla zima, proto jsme se přesouvali k bazénu. Letos jsme z pláže, odcházeli jen kvůli Lindušce, aby si před večeří, stačila na pokoji trochu odpočinout.
Zpátky domů jsme vezli každej z nás, půlku kufru čistejch věcí. A to jsem opět zabalila s pocitem, že těch hadrů máme, akorát. Pouze po zkušenostech z června, jsem přidala několik teplejších věcí, místo vysloveně letních.
Dovolená byla opravdu NÁÁÁÁÁDHERNÁÁÁÁÁ, ÚÚÚÚŽASNÁÁÁÁÁÁÁ!
Na Mallorku jsem se neskutečně těšila, až jsem v sobě ten pocit radosti, trochu dusila, abych se náááhodou "pocitově" nesekla. Dovolená se vyvedla ...fakt nenacházím slov. Po dlouhý době jsem si užila moře. Linduška moře miluje a vůbec se nebojí vln. Takže mi kolikrát, ve vlnách uplavávala a já se dusila vzteky, že ta holka vůbec neposlechne. Že jí fakt už dám na prdel, jestli opět příště neposlechne a ještě mi bude škválně stříkat vodu do obličeje. Protože jí ani slaná voda v očích nevadí. Kolikrát mě pěkně vytočila, že mě hned ve vodě zlila, tak jsem jí to vrátila, škválně...taky do obličeje a Li nic..

I pokoj jsme měli bezvadnej. HLAVNĚ! ABSOLUTNĚ KLIDNEJ. Ještě lepší než v červnu. Postele, nám všechny tři, asi druhý den, srazili k sobě a když to uviděla Li začala brečet : ...já takhle nebudu spát, nebudu! Táta v noci chrápe a bude mě budit! F. čuměl, jak vyvalenej, co zase Li povídá. :D Pak nakonec Li celou dovolenou spinkala přitulená k tátovi, šťastná, že táta nechrápe. Nooo, nechrápal, protože na takovýhle spaní není zvyklej. Tak za prvé! Li ho stále budila, jak na něj nalehávala. Za druhé! Li ho v noci několikrát probudila kopancem do zad, až se prý lekl a za třetí, jak má Li ve zvyku ...ve spaní skáče... nooo a táta se prý v noci nervoval, že spadne... tagžééééé z toho vyplývá? ... že jsem se i kráásně vyspala, jelikož táta opravdu nechrápal! :D A ještě k tomu, v úúúžasně klidném pokoji, tedy pokoj umístěn, na klidném místě. Luxusníííí!!!
Tagžééé jsem se ráno neprobouzela totálně nevyspalá, a nebo spíš, abych uvedla na pravou míru, mé standartní ranní pocity: neprobouzela jsem se, nasraná z nevyspalosti... ale vyjímečně jsem byla po ránu, tedy byla jsem "občasně" milá a příjemná. Protože já, rozhodně nejsem typ, který je stále dobře naladěn a dobrou náladu, navíc umí rozdávat. Obzvlášť po ránu, když už od dětství mám ráda klid, ticho. Mlčení... žádný otázky typu: ...jak jsi se vyspala? Co budeme dělat? A podobný fíčoviny.

Mallorca byla ÚÚÚŽO ŽŮŮŽO!

Joo a  hotel byl plnej. Dokonce v červnu bylo ještě zavřený jedno křídlo jídelny a teď v září bylo otevřené.
Linduška si dovolenou úúúžila ještě víc než v červnu, nejen kvůli krásnýmu počasí, ale i kvůli babi. Jelikož na Mallorce byla i Lybuna, přiletěla za Milošem na měsíc, na dovolenou. Li s Ly si hrály na pláži, Li stále Ly něco vymýšlela, co má dělat... tahala jí do vody... Ly nosila Li na pláž meloun a různý dobroty, dárečky ...takže se Li ani minutu nenudila a byla maximálně spokojená.

Tak vždycky než někam jedeme, polemizuji nejen o negativech, ale i přínosech pro Li. Minulý rok v červnu jsem se kácela hrůzou, jak se Li na Mallorce odnaučí jíst. Jíst to, co jsem jí pracně učila skoro celej rok... nespletla jsem se. Kácela jsem hrůzou z představy, jak budu furt zavřená na pokoji, aby se Li vyspala a rozbourám, mnou pracně vybudovanej "jakýstakýs" spánkový režim. Vybudovaný celoroční prací, na hraně mého nervového kolapsu. Opět jsem se nespletla. Po červnový dovolený, z pevný stravy přešla Li na mlíko, který jí nahrazovalo jídlo skoro do tří let. :D  No a o spaní nemluvím. Rychle si zvykla, prospat se dvakrát denně a pak nabitá energií, vytrapovat třeba do jedný ráno.

Letos jsem cítila všechno jinak ...naopak jsem si říkala, že by po dovolený mohla být Li už 100% na noc bez plen. Jelikož před spaním vždycky vypila 250ml i víc mlíka, bylo mi jasný, že nevydrží nečůrat až do rána a bude mě budit. Lenost mi velela, dávat pleny a nic neřešit...
Li bývala po většinu nocí suchá a plenu vyžadovala, protože se bála, že se počůrá. V červnu na Mallorce večer přestala pít mlíko. Začala jíst NORMÁLNĚ s námi, bez odmítání jídel, naopak těšila na večeře a pizzy u Mildy. Nooo a výsledek byl, že doma na noc, přestala pít mlíko a odmítla plenu, že není mimino a ani jednou se jí nestala v noci nehoda.

Letos v září jsem si říkala, že už dobře zná večeře v hotelu a nebude to pro ni, něco nového. Tedy, co se jídla týče... kromě ryb, které celkem v pohodě jí, začala jíst maso! Musím říct, že jsem tedy byla neskutečně šťastná, když jsem viděla, s jakou chutí jí ryby. Každý večer byla ryba a Li si jí taky vždycky vybrala. Nejvíc mě udivilo, jak si pochutnávala na grilovaným lososu. Byl výýýtečný. A po lososu si klidně a ráda dala masíčko.

Jsem ráda, že jsme letěli, obzvlášť když už to vypadalo, že nikam nepojedeme ... všechny pobyty byly zcela vyprodaný, nebo za volný, ale za šílený ceny.
Dokonce jsme se vrátili zpátky do Čech a bylo a stále je téměř letní počasí. Linduška cestování zvládla na jedničku, myslím že určitou roli hrál i Kinedryl, takže jsme cestovali bez zvracení apd. O letadle ani nemusím  psát, to Linduška přííímo miluje, ze všeho nejvíc když letadlo přistává a brzdí. :D Musím říct, že i na Mallorce byla špičková, je opravdu hodná, přizpůsobí se, jak může. Opravdu je skvělá!!! Nevytrapuje, nekňourá, nevzteká se...neprotestuje... navíc je všude opravdu způsobná, trpělivá. Jsem tááák šťasnáááááááááááááááááááááááá, že jí mám!!!

Mallorca - září

středa 5. října 2011

úraz

V neděli jsem si rozepsala pár řádků o dovolené...myšlenky mi zase zaletěly směrem ...někam...někam, o opakujících se věcech, situacích.... zrovna tak okamžitě mi v hlavě blikalo ...něco... jakože je super, že se nic extra neděje, že mám ráda svůj stereotyp... že se pro mě fakt nemusí nic extra dít!
Noo, mé myšlenky nebyly úplně od věci, protože v úterý jsem s Li skončila na Ambulanci v nemocnici.



...dopoledne jsem se vydala s Li do sklepa. Místo, které Linduška miluje. Nechám jí tam, v rámci možností kramařit. Rozhodla jsem se zlikvidovat přebývající krabice od bot, vyházet boty, co nenosím.... ale přesto mi zabírají místo? Nechápu, proč jsem je už nevyhodila dávno, když vím, že je stejně nosit nebudu. Během půl hodinky jsem vytřídila snad 6 tašek krabic, pár bot a několik nepotřebných věcí.
Nechápu, proč se nám ve sklepě furt něco kupí? Linduška mi pomáhala, tašky vynosila ke dveřím sklepa, pak šílela když jsem nechtěla, aby tašky nosila do schodů, ke dveřím u vchodu. Bála jsem se, že jí taška převáží a slítne dolů. Dokonce jsem jí dala na zadek, protože plašila... fakt jsem měla strach, že se jí něco stane. Můj strach a obavy byly velmi opodstatněné. Zbývaly mi dvě tašky, odnést do popelnice, Li říkám: ...zůstaň tady na schodech a nechoď nikam! Rozumíš?!!! Otočím se po ní a ona poslušně stojí... udělám dva kroky dolů ze schodů u vchodu, otočím se a vidím, jak Li dopadá obličejem, s rukama složenými za zády, na drsný asfalt. Letí z druhýho schodu.
Momentálně chci omdlít, zvracet, brečet.... Zvedám Li. Má hluboce sedřeno pod nosem, nos... krvácí z pusy. Má prokouslý jazyk. Na asfaltu po ní zůstává mokrý flek od slin? Jak takhle mohla spadnout? Jsem v šoku, stejně jako Li. Volám kámošce na Záchranku, jak je to s těma zorničkama? Mají být zúžený nebo stažený... dlouho jsme o tom, debatily na koupáku... stále si to nemůžu zapamatovat. A když nastane tahle situace,  mám v hlavě totálně vykouřeno.
Li dám židli do vany a sprchuji jí pusinku ledovou vodou, abych viděla jestli nemá vyražený zoubky. Dásně jsou růžový, jen jazyk má prokouslý.... jedem do nemocnice. Nejdřív na dětskou ambulanci, pak na rentgeny, na chíru. Li na RTG krásně spolupracuje, perfektně zvládne všech šest snímků. Zlomenýho ani vyraženýho nemá nic, jazyk je na šití, ale nakonec se šití nekoná... dnes máme kontrolu. Li je rozmlácená, jako kdyby se rozsekala na kole.
Samozřejmě, že úúúplně ze všeho jsem nejvíc nasraná na sebe ...že jsem Li nevzala z těch schodů, že jsem jí tam nechala stát... protože vím, že neposlouchá.... že je to malý dítě, jsem na sebe nasraná, protože se jí snažím ochránit a tam, kde bych měla, jsem tak lehkovážná a spoléhám se na to, že poslechne! Stejně tak, jako mě na Mallorce vytáčela do nepříčetnosti, když mi furt uplavávala do vln. Kterých se vůbec nebála a já měla chuť jí jí vytáhnout z vody a seřezat.


MOJE momentální pocity:

· Před 22 hodinami prostřednictvím aplikace mobilní telefon

  • Tatra Kopřivnice To se mi nelibi :-((( chudinka mala...
    Před 21 hodinami ·

  • Štěpánka Novotná málem jsem sebou šlehla hrůzou na zem, když jsem jsem jí viděla, jak dopadla... normálně jsem přemýšlela jestli se mám stavit i na psychině, pro nějaký prášky na nervy... jazyk byl na šití... dobitá je pěkně...
    Před 21 hodinami ·

  • Tatra Kopřivnice Ne, ani mi to nerikej..
    Před 21 hodinami ·

  • Štěpánka Novotná





    Takhle, jak jsem jí vyfotila, to není pořádně vidět, ale ona je dobitá kvůli tomu drsnýmu asfaltu, co je před barákem, udělala krok do prázdna a slítla z druhýho schodu, přímým směrem na obličej...sedřela se do hloubky ... nakopala bych se ...nejradši do prdele, že jsem na ní nepočkala, že jsem byla dva kroky napřed a nestačila jí chytit...ty kokoti z baráku, taky nemohli nechat udělat pod zábradlí ještě jedno ,pro děti, podle dnešních norem...jsem tááák nasraná, samože by nespadla kdyby se měla čeho chytit, stejně jako nepadá na schodech jediná Li, ale i další děti... holt u nás bydlí samý starý komunistický kreténi, kterým se vůbec nelíbilo, že se musí platit zábradlí když tam 50 let nebylo a nikomu to nevadilo, pak se obložily schody a najednou byli ty starý komunisti šťastný, že se mají v zimě po čem vyšplhat do baráku, aby si nezlámaly ty svoje hnáty.Zobrazit více

    Před 21 hodinami ·

  • Štěpánka Novotná mám den na píču!
    Před 21 hodinami ·

  • Štěpánka Novotná ale nemůžu to napsat na zeď :D...
  • Před 21 hodinami ·

  • Štěpánka Novotná ráno jsme byly s Li ve sklepě, uklízet... byla v sedmým nebi, že se něco děje, že se krámuje...vyházela jsem asi 5 pytlů krabic, bot co nenosím, Li mi děsně pomohla, všechno nanosila ke schodům a vynosila ke schránkám, nechtěla, abych jí pomáhala a já jsem měla strach, že spadne ze schodů do sklepa,jak šílela,
    Před 21 hodinami ·

  • Štěpánka Novotná





    abych jí nepomáhala, dokonce jsem jí dala na prdel, že mě neposlouchá s střemhlav skáče pro pytle ze schodů.... jako bych tušila, že se něco stane....já jsem nosila pytle do popelnice a ona ze sklepa ke schránkám, už jsem to měla hotový a zbývaly dva pytle, říkám jí, ať na mě počká, že je odnesu do popelnice, otočím se za ní, stojí na schodech a nevypadala, že by nechtěla poslechnout... udělám dva kroky ze schodů, otočím se a vidím jí, jak dopadla na tu pusu.....i pod okem má monokla

  • Hana Pujmanová Malinová Že se vám cpu do dialogu - Štěpo, Jonášek měl taky dnes nehodu. Lítal po tom debilním asfaltu v Atláči, uklouznul na jednom zkurv... klacíku a rána do hlavy!!! Tekla mu krev miláčkovi :-(( Ještěže tam byl zrovna bratránek a zkouknul mu to, jinak bysme taky letěli na pohotovost. Lindušce foukám na bebí a ty si dej paňáka!!!! :-*
    Před 14 hodinami ·
  • Štěpánka Novotná ‎...Hani, v pohodě...ten můj koment je extra výživnej...ale bohužell jediná forma, jak ze sebe dostat ten oooooooooooobr stres...Li dopadla celou váhou na pusu,...bouli na hlavě jak pingpongáč, nos nakřivo,...
    Tak to byl včera nějaký den blbec, Jonáškovi pofoukání a vyřiď mu, ze se těším až se potkáme, jak si pokecame...papa

    Před 3 hodinami ·


P.S. ...a aby toho nebylo málo, tak asi od deseti dopoledne Li záchvatovitě brečí, protože se nemůže vykadit. Má svojí první zácpu. Sedí na záchodě a brečí... dokonce jsem jí dala kousek čípku... to byl tedy výkon, ....brečí, jako když jí zabíjím... brečí bolestí... šílená situace.... takže ani nejdeme na kontrolu, protože je tak vysílená, unavená, že usnula na sedačce...teď se probudila a : maminko deme kakat... zase šílenej řev, zadržování...noo, nakonec se podařilo a má zákaz všeho sladkýho. Včera nejedla nic jinýho než čokobonbóny.

...joo a otec ani nešílel, když přijel z chalupy, Li mu asi okolo 16h volala...táta to nebral a když konečně doběhl k telefonu, Li na něj štěkavě vypálila: klidně ten telefon vyhot z vokna, stejně ho k ničemu nemáš! Jooo, moje slova... nechápu, na co má telefon, když ho furt vypnutej? Takže když tátovi zahlásila, že špadla ze schodů a byly jsme v nemocnici, táta skočil do auta a přijel.... ale žádný drááááma se nekonalo a ještě Li naštval, když jí řekl, že asi neposlouchala... Li na něj zaječela: co to zase kecáááš? Chytrolíne! ... a bylo vymalováno. Oba se urazili.


      pondělí 3. října 2011

      děkujíííííííííí!




      Po návratu z dovolený, mě čekalo obzvlášt milé překvapeníčko! Krásná kytička s přáníčkem od Peťulky.

      Peťulko, děkuji mooooc, udělal jsi mi obrovskou radost! Jsi moooc hodnej a milej! D Ě K U J I  !!!

      Jsi prostě jednička! 

      P.S. Jakmile uviděla Linduška přáníčko - Berušku, zachvátila jí neskutečná radost... řekla jsem jí, že kytičku a přáníčko mám od Petříčka k narozeninám, přečetla jsem jí ho a Li se neskutečně rozčílila, že to není moje přáníčko, ale její od Péti!
      Ječela, že jsem jí ho dala a ona s ním utíkala do pokojíku, kde i ona měla překvápko od hodnýho bráchy. Na stůl jí připravil Kittynkový bonbónky, žvejky a pohledy od babi.
      Linduška si sedla ke stolečku, před sebe postavila přáníčko Berušky a dlouze si ho prohlížela.
      Akorát jsem nestíhala fotit, protože jsme do toho, akorát vynášeli kufry... zmatek ... a Li si blaženě seděla v pokojíku...