Dnes u kadeřnice, když jsem čekala až mi vlasech zapůsobí melír, listovala si blogem. A zjistila jsem, jak mě letos Libuše zanedbává. Už několik let mi pravidelně a hlavně vytrvale nosila čerstvé květinky.
Například si pamatuji na hyacinty, které uměli provonět celý byt. A navíc, pohled na ně byl neskutečně nabíjející. Neuvěřitelná energie z nich vždycky vyzařuje.
Jojo Libuše, letos ani ťuk. Schválně se podívej, jakou nádheru jsi mi vytrvale a každý týden nosila. Tulipánky, narcisky... pamatuješ? Děkujuuuuuu moooc!!!
středa 22. ledna 2014
úterý 21. ledna 2014
...a dodržuj předpisy...
Li konečně ráda jezdí v autě. Sice se jí při delším cestování dělá pořád stejně blbě, ale už z ní není dááávno příšerná cestovatelka, jak jsem často psávala.
Vzadu u sebe má zvukový volant, takže ho spouští při odbočování, startování a nohou virtuálně brzdí a přidává plyn.
Často si povídáme o dopravních předpisech, značkách a vůbec o celém dopravním provozu. Ale hlavně, jak a proč je velmi důležité dodržovat dopravní předpisy.
Samozřejmě, že jsem si už tisíckrát řekla, že budu HLAVNĚ dodržovat rychlost a nééé jezdit jako hovado. Jenže takový předsevzetí mi vydrží chvilku, do tý doby než si uvědomím, jak lehce bych mohla přijít o papíry a vzpomínka na pár známých, co se jim toto, tedy nedodržení rychlosti stalo osudným a byli raz dva bez papírů a s pokutou jako prase.
Včera jsem si nahlas oddychla, když jsem minula ,, měřiče,, ...už budu fakt jezdit pomalu, jet o minutu dřív, tak chytli mě :-D. A dneska taky. Přeříkávám nahlas: tedy fakt jsem zase měla štěstí, že mě nezměřili!
A zezadu se ozvalo naštvaným hlasem : TAK UŽ KONEČNĚ DODRŽUJ PŘEDPISY, TY ČURINOOOOOOO!
Málem jsem odpadla, slovo čurino ... tak to fakt nepoužívám!
Vzadu u sebe má zvukový volant, takže ho spouští při odbočování, startování a nohou virtuálně brzdí a přidává plyn.
Často si povídáme o dopravních předpisech, značkách a vůbec o celém dopravním provozu. Ale hlavně, jak a proč je velmi důležité dodržovat dopravní předpisy.
Samozřejmě, že jsem si už tisíckrát řekla, že budu HLAVNĚ dodržovat rychlost a nééé jezdit jako hovado. Jenže takový předsevzetí mi vydrží chvilku, do tý doby než si uvědomím, jak lehce bych mohla přijít o papíry a vzpomínka na pár známých, co se jim toto, tedy nedodržení rychlosti stalo osudným a byli raz dva bez papírů a s pokutou jako prase.
Včera jsem si nahlas oddychla, když jsem minula ,, měřiče,, ...už budu fakt jezdit pomalu, jet o minutu dřív, tak chytli mě :-D. A dneska taky. Přeříkávám nahlas: tedy fakt jsem zase měla štěstí, že mě nezměřili!
A zezadu se ozvalo naštvaným hlasem : TAK UŽ KONEČNĚ DODRŽUJ PŘEDPISY, TY ČURINOOOOOOO!
Málem jsem odpadla, slovo čurino ... tak to fakt nepoužívám!
sobota 18. ledna 2014
VÁÁÁNOCE ... a Silvestr
Doplním... ale byly úúúžasnýýý! Krásně jsme si je prožili. Akorát nestíhám, ale fotky jsou už dávno na Rajčeti.♡♡♡
Jinak letos jsme s Li začaly cukroví péct s předstihem. Už začátkem listopadu a všechno jsme taky řádně zavčas sežrali. A Libuše nás následovala a sežrali jsme jí to taky.
Kromě včasného pečení cukroví, tedy našich milovaných vanilkovych rohlíčků, přišel i předčasně Ježíšek. Pro maminkuuu. V pátek jsme se s Li vrátily domů, tatínek ještě jezdil na chalupu... a koukáme, v obýváku překvápko.
Vlastně ani nevím, proč jsem protáhla držku a myslela si, jak úúúžasně si požehlím s novou žehlící stanicí, na novém mega velkém prkně, se kterým se asi pěkně nadřu.
Říkala jsem si, zvláštní ... když jsem chtěla sušičku, všude hlucho a spousta námitek, koupila jsem si jí tedy sama. Žehliček jsem si za svůj život koupila asi deset a vždy jsem tajně věřila v jejich samožehlící efekt
Každý, kdo mě zná, ví ...že nenávidím ve svém životě dvě věci, spíš činnosti.
1. žehlit (jak já umím luxusně věšet a skládat prádlo = prádlo není nutné žehlit)
2. koulet játrový knedlíčky
Noooo, i když to tak vezmu, tak s přibývajícím věkem, toho začínám nenávidět čím dál, víc.
Moje kamarádka se smíchem pravila... poté, co jsem se jí svěřila se svými pocity z dárku ... hele, my jsme děsný krávy, čím víc toho dostáváme, tím víc jsme nevděčný a ještě nasraný. :-D Dost jsme se nasmály!!!
Myslím, že co se týče žehlení, jedinou radost mi v tomto směru, může udělat někdo, kdo mi vyžehlí, uklidí vyžehlené prádlo do skříně a ještě se s ním nepotkám.
Nooo a chlapeček pravil, že si to táta asi koupil pro sebe, aby se mu dobře žehlilo.
P.S. Doufám, že z tohoto závěru je zřejmá má láska k žehlení a jak se na ní aktivně podílím.
 |
| Zdobení a balení dárečků |
Žehlící stanice, prkno
Říkala jsem si, zvláštní ... když jsem chtěla sušičku, všude hlucho a spousta námitek, koupila jsem si jí tedy sama. Žehliček jsem si za svůj život koupila asi deset a vždy jsem tajně věřila v jejich samožehlící efekt
Každý, kdo mě zná, ví ...že nenávidím ve svém životě dvě věci, spíš činnosti.
1. žehlit (jak já umím luxusně věšet a skládat prádlo = prádlo není nutné žehlit)
2. koulet játrový knedlíčky
Noooo, i když to tak vezmu, tak s přibývajícím věkem, toho začínám nenávidět čím dál, víc.
Moje kamarádka se smíchem pravila... poté, co jsem se jí svěřila se svými pocity z dárku ... hele, my jsme děsný krávy, čím víc toho dostáváme, tím víc jsme nevděčný a ještě nasraný. :-D Dost jsme se nasmály!!!
Myslím, že co se týče žehlení, jedinou radost mi v tomto směru, může udělat někdo, kdo mi vyžehlí, uklidí vyžehlené prádlo do skříně a ještě se s ním nepotkám.
Nooo a chlapeček pravil, že si to táta asi koupil pro sebe, aby se mu dobře žehlilo.
P.S. Doufám, že z tohoto závěru je zřejmá má láska k žehlení a jak se na ní aktivně podílím.
pátek 17. ledna 2014
15.1.2014 ZÁPIS DO PRVNÍ TŘÍDY
Nebudu psát, že všechno letí, protože je to jasný. Ale letí, to. -:D LINDUŠKA byla u zápisu do první třídy. Vůbec jsem neměla žádné obavy, jak před rokem. Obavy z toho jestli se vůbec někdy dokáže Li socializovat v kolektivu, jestli neprobrečí první půlrok ve škole... jako to udělám, aby TO zvládla?
Ale veškeré obavy mě vlastně přešly v létě o prázdninách, kdy Li najednou a sama začala být sama iniciativní v kontaktu s dětmi, přestala se bát, bát něčeho, co se vlastně ani nedá označit, slovem bojácnost.
Samozřejmě, že jsem nejvíce obávala toho, abych neudělala špatně, že nechodí do školky. Bohužel, ať jsem zvažovala, posuzovala, proč dát Li do kolektivu, žádné plusy PRO školku mi nevycházely.
Na to, aby tam brečela a já čekala až si zvykne, to mi nepřijde OK. Na to, abych jí tam ráno v osm odvedla, v devět měly děti přípravu na procházku, v 11h příprava na oběd a já jí ve dvanáct vyzvedla. Samozřejmě, že jsem si všimla, že děti ve školce tráví skoro celé dopoledne venku na zahradě. Navíc Li není úplně takový to přírodní, poletující dítě venku. Další a velký problém je strava. To jsem věděla.
Věděla jsem, že požadovat indiviuální rytmus a určité omezení stravování pro Li, bude nemožné. Což je tedy hlavním důvodem, proč jsem odmítla zapsat Li do školky.
Je mi jasný, že dítě potřebuje kamarády... v podstatě nemám nic proti školkám, ale je fakt, že já je stále vnímám jako odkládací zařízení. Zatím mě opravdu nic nepřesvědčilo o opaku. Mám stále spousty kamarádek s dětmi stejného věku, které do školky chodí od tří let a stále tam pláčí!??? To mě děsí, tedy ta představa, že by Li chodila do školky a plakala tam. To je pro mě nepředstavitelný.
Takže jsem si řekla, že Li školka nebude ničím prospěšná, natož přínosná.
V podstatě jí tam budu pouze odkládat na ona bude nešťastná, ale stále jsem se bála, aby to pak u Zápisu zvládla (spousta dětí, hluk, zmatek, odloučení Li).
A zvládla to přímo perfektně. A její pocit ze zápisu?
BYLO TO MOC HEZKÝ, ŠTĚPINKOOOO.
Ale veškeré obavy mě vlastně přešly v létě o prázdninách, kdy Li najednou a sama začala být sama iniciativní v kontaktu s dětmi, přestala se bát, bát něčeho, co se vlastně ani nedá označit, slovem bojácnost.
Samozřejmě, že jsem nejvíce obávala toho, abych neudělala špatně, že nechodí do školky. Bohužel, ať jsem zvažovala, posuzovala, proč dát Li do kolektivu, žádné plusy PRO školku mi nevycházely.
Na to, aby tam brečela a já čekala až si zvykne, to mi nepřijde OK. Na to, abych jí tam ráno v osm odvedla, v devět měly děti přípravu na procházku, v 11h příprava na oběd a já jí ve dvanáct vyzvedla. Samozřejmě, že jsem si všimla, že děti ve školce tráví skoro celé dopoledne venku na zahradě. Navíc Li není úplně takový to přírodní, poletující dítě venku. Další a velký problém je strava. To jsem věděla.
Věděla jsem, že požadovat indiviuální rytmus a určité omezení stravování pro Li, bude nemožné. Což je tedy hlavním důvodem, proč jsem odmítla zapsat Li do školky.
Je mi jasný, že dítě potřebuje kamarády... v podstatě nemám nic proti školkám, ale je fakt, že já je stále vnímám jako odkládací zařízení. Zatím mě opravdu nic nepřesvědčilo o opaku. Mám stále spousty kamarádek s dětmi stejného věku, které do školky chodí od tří let a stále tam pláčí!??? To mě děsí, tedy ta představa, že by Li chodila do školky a plakala tam. To je pro mě nepředstavitelný.
Takže jsem si řekla, že Li školka nebude ničím prospěšná, natož přínosná.
V podstatě jí tam budu pouze odkládat na ona bude nešťastná, ale stále jsem se bála, aby to pak u Zápisu zvládla (spousta dětí, hluk, zmatek, odloučení Li).
A zvládla to přímo perfektně. A její pocit ze zápisu?
BYLO TO MOC HEZKÝ, ŠTĚPINKOOOO.
PROSINEC, první gymnastické představení, Mikuláš, Štědrý den a konec roku
Hoodně to tu zanedbávám, tak ten prosinec zkusím v kostce sepsat.
Hlavně začnu tím, že je spíše jarní počasí. Celý prosinec bylo teplo, občas padnul teplotní rekord. Naposledy první lednový víkend, kdy tu bylo asi 10º. Předpověď i nadále hlásí teplo.
Počasí
A vlastně, o kom bych měla nejvíce psát, nepíšu. O Lindušce. Naše holčička je nejúžasnější, nejmilejší, láskyplná, něžná, jemňoučká, roztomilá. Neskutečná. Je to neuvěřitelně jemňoučká holčička. Šikovná, stále potřebuje být v akci. Pracovat, tvořit. Nádherně mluví, samozřejmě používá Ř. Čistě.
Navíc je velmi chytrá. Je pravda, že kolikrát večer bývám unavená a vycucaná. Ona je zase na druhou stranu taková všetečka a naschvalníček. Ale ona to okamžitě pozná: Štěpinko, miláčkuuuuu chceš namasírovat? Taková zaklínací věta, při které se vždycky zarazím a uvědomím si to NÁDHERNÉ ŠTĚSTÍ, CO MĚ POTKALO. JAK BYCH SI VŠEHO MĚLA VÁŽIT. (A opravdu mě Li krásně namasírovat.)
ANO, moje úžasná sladká holčička mě STÁLE A NAPROSTO BĚŽNĚ oslovuje miláčku, Štěpinkoooo... Štěpi, Štěpánko.
Nemohu napsat jednou větou, že mě to dojímá, že se mi z toho vždycky rozklepou kolena, že tuhle malou, sladkou princeznu mám za odměnu, ale že si to ani nezasloužím. Tisíckrát a jednou si připomenu, že už na ní nikdy nezvýším hlas. Ona je tak neskutečně hodná. Nenacházím slova, abych Li obrazně popsala.
Jsem šťastná, že si Li můžu užívat dosytosti a bez jakýchkoliv omezení.
První představení
4.12. měla Li své první gymnastické vystoupení. Obětavě přišla i babi, i když toho všeho musela mít přes den plný zuby. Obětavě vydržela celé dlouhé představení, bála jsem se, aby se jí z toho neudělalo zle. Dvě hodiny stát v tělocvičně, když měla za sebou celý vyučovací den. Linduška byla šťastná, že tam byla babi, stejně si nikoho jiného nepřála, než babi. Jinak nechtěla, aby někdo jinej chodil. Sestava se jí mooooc povedla a dokonce p.uč. Lada, jí moooc pochválila. Říkala, že je Li dobrá, že by bylo dobře kdyby u toho vydržela, že má dobře našlápnuto... na dráhu gymnastky.
Má perfektní držení těla, je ohebná, mrštná a do gymnastiky neskutečně zažraná.
Čert a Mikuláš
Koupila jsem lístky na Mikuláše, aby si Li užila. Ve smyslu, že nechodí do školky, tak aby nebyla ochuzena o besídku.
Jinak besídka byla hrůza a děs. Li se bála, čerti šílenci, co mlátili řetězy, řvali a vůůbec strašná šílenost. Bylo mi Li líto, naštěstí tento zážitek Li nijak nepoznamenal. V noci spinkala klidně a žádný běsy.
Dostala balíček a doma na okně na ní čekal další.
Taky jsme byly s babi, tedy s její třídou prvňáčků na Vánočním tvoření v Zámečku. Dětičky dělaly vánoční přáníčko.
Pak jsme byly s babi a její třídou v Knihovně. Vánoční čtení s čajíčkem a sušenkou.
První brusle
Samozřejmě, že Li brečela. Bála se, přesvědčovala nás, že brusle jsou nebezpečné. Nakonec jsem došla pro branku a Li se přestala bát, i když stále byla v křeči.
Hlavně začnu tím, že je spíše jarní počasí. Celý prosinec bylo teplo, občas padnul teplotní rekord. Naposledy první lednový víkend, kdy tu bylo asi 10º. Předpověď i nadále hlásí teplo.
Počasí
A vlastně, o kom bych měla nejvíce psát, nepíšu. O Lindušce. Naše holčička je nejúžasnější, nejmilejší, láskyplná, něžná, jemňoučká, roztomilá. Neskutečná. Je to neuvěřitelně jemňoučká holčička. Šikovná, stále potřebuje být v akci. Pracovat, tvořit. Nádherně mluví, samozřejmě používá Ř. Čistě.
Navíc je velmi chytrá. Je pravda, že kolikrát večer bývám unavená a vycucaná. Ona je zase na druhou stranu taková všetečka a naschvalníček. Ale ona to okamžitě pozná: Štěpinko, miláčkuuuuu chceš namasírovat? Taková zaklínací věta, při které se vždycky zarazím a uvědomím si to NÁDHERNÉ ŠTĚSTÍ, CO MĚ POTKALO. JAK BYCH SI VŠEHO MĚLA VÁŽIT. (A opravdu mě Li krásně namasírovat.)
ANO, moje úžasná sladká holčička mě STÁLE A NAPROSTO BĚŽNĚ oslovuje miláčku, Štěpinkoooo... Štěpi, Štěpánko.
Nemohu napsat jednou větou, že mě to dojímá, že se mi z toho vždycky rozklepou kolena, že tuhle malou, sladkou princeznu mám za odměnu, ale že si to ani nezasloužím. Tisíckrát a jednou si připomenu, že už na ní nikdy nezvýším hlas. Ona je tak neskutečně hodná. Nenacházím slova, abych Li obrazně popsala.
Jsem šťastná, že si Li můžu užívat dosytosti a bez jakýchkoliv omezení.
První představení
4.12. měla Li své první gymnastické vystoupení. Obětavě přišla i babi, i když toho všeho musela mít přes den plný zuby. Obětavě vydržela celé dlouhé představení, bála jsem se, aby se jí z toho neudělalo zle. Dvě hodiny stát v tělocvičně, když měla za sebou celý vyučovací den. Linduška byla šťastná, že tam byla babi, stejně si nikoho jiného nepřála, než babi. Jinak nechtěla, aby někdo jinej chodil. Sestava se jí mooooc povedla a dokonce p.uč. Lada, jí moooc pochválila. Říkala, že je Li dobrá, že by bylo dobře kdyby u toho vydržela, že má dobře našlápnuto... na dráhu gymnastky.
Má perfektní držení těla, je ohebná, mrštná a do gymnastiky neskutečně zažraná.
Čert a Mikuláš
Koupila jsem lístky na Mikuláše, aby si Li užila. Ve smyslu, že nechodí do školky, tak aby nebyla ochuzena o besídku.
Jinak besídka byla hrůza a děs. Li se bála, čerti šílenci, co mlátili řetězy, řvali a vůůbec strašná šílenost. Bylo mi Li líto, naštěstí tento zážitek Li nijak nepoznamenal. V noci spinkala klidně a žádný běsy.
Dostala balíček a doma na okně na ní čekal další.
Taky jsme byly s babi, tedy s její třídou prvňáčků na Vánočním tvoření v Zámečku. Dětičky dělaly vánoční přáníčko.
Pak jsme byly s babi a její třídou v Knihovně. Vánoční čtení s čajíčkem a sušenkou.
První brusle
Samozřejmě, že Li brečela. Bála se, přesvědčovala nás, že brusle jsou nebezpečné. Nakonec jsem došla pro branku a Li se přestala bát, i když stále byla v křeči.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)