Ale veškeré obavy mě vlastně přešly v létě o prázdninách, kdy Li najednou a sama začala být sama iniciativní v kontaktu s dětmi, přestala se bát, bát něčeho, co se vlastně ani nedá označit, slovem bojácnost.
Samozřejmě, že jsem nejvíce obávala toho, abych neudělala špatně, že nechodí do školky. Bohužel, ať jsem zvažovala, posuzovala, proč dát Li do kolektivu, žádné plusy PRO školku mi nevycházely.
Na to, aby tam brečela a já čekala až si zvykne, to mi nepřijde OK. Na to, abych jí tam ráno v osm odvedla, v devět měly děti přípravu na procházku, v 11h příprava na oběd a já jí ve dvanáct vyzvedla. Samozřejmě, že jsem si všimla, že děti ve školce tráví skoro celé dopoledne venku na zahradě. Navíc Li není úplně takový to přírodní, poletující dítě venku. Další a velký problém je strava. To jsem věděla.
Věděla jsem, že požadovat indiviuální rytmus a určité omezení stravování pro Li, bude nemožné. Což je tedy hlavním důvodem, proč jsem odmítla zapsat Li do školky.
Je mi jasný, že dítě potřebuje kamarády... v podstatě nemám nic proti školkám, ale je fakt, že já je stále vnímám jako odkládací zařízení. Zatím mě opravdu nic nepřesvědčilo o opaku. Mám stále spousty kamarádek s dětmi stejného věku, které do školky chodí od tří let a stále tam pláčí!??? To mě děsí, tedy ta představa, že by Li chodila do školky a plakala tam. To je pro mě nepředstavitelný.
Takže jsem si řekla, že Li školka nebude ničím prospěšná, natož přínosná.
V podstatě jí tam budu pouze odkládat na ona bude nešťastná, ale stále jsem se bála, aby to pak u Zápisu zvládla (spousta dětí, hluk, zmatek, odloučení Li).
A zvládla to přímo perfektně. A její pocit ze zápisu?
BYLO TO MOC HEZKÝ, ŠTĚPINKOOOO.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.