... a taky CHALUPA

Sice jsem si nainstalovala do mobilu aplikaci Blogger, ale nepíšu. A mohla bych... pořád mám co.
Třeba, že jsme oslavili táty narozeniny, samozřejmě největší radost měla Li. Upekly jsme tátovi jahodový dort a Linduška ho skoro sama nazdobila. Obrečela, že tatínkovi musí dát k narozeninám pytel bonbónů Haribo. Nechtěla, ale překonala se a kilový pytel Haribo zabalila. Ale taky hned při předávání se ujišťovala, jestli tatínek není náááááááhodou lakomej a HNED se rozdělí! Oslavili jsme i Josefa. Nikdy nezapomenu na pohlednice Ať žije Josef! Nikdy se mi to z hlavy nesmaže.
Třeba, že Li opravdu skvěle jezdí na odrážedle.
Třeba, že je nááádherné počasí, padají teplotní rekordy. Poslední skoro 14 dní  je stále sluníčko. Fakt je nádherně. Minulou sobotu bylo na sluníčku před polednem 27,7°C.  Byly jsme v parku a fááágt bylo letně. Neuvěřitelný.
Třeba, že mi souběžně vykvétají orchidee. Přestože mě F. celou zimu nabádal, abych ty chcípáky na okně vyhodila. Z té modré mám oooobr radost.
Třeba, že Li je pořád úžasná a roztomilá... krásně a čistě mluví. Bravurně se dokáže vyjádřit. Zrovna tak, jako nenápadně vstřebává všechno, o čem se bavíme a co si povídáme. Stejně jako dávno vím, že před ní, nic nemůžeme říkat nebo něco či někoho kritizovat. F. jsem vyprávěla, jak jsme se volali s Mi ...zrovna jel do Adršpachu... jen my víme, co znamená rodinné srdečné rozloučení větou: ...disevysrat! Jen my se tomu můžeme od srdce zasmát. Jen my víme, co to opravdu znamená. Vyprávím to F. Nenápadná poslouchá... Netuším... samože se v závěru smějeme... A naše drahá Li, nejen při srdečném rozloučení, ale i při jakékoliv důraznější otázce, ráda používá větu: ...disevysrat.
Třeba, že nám náš milovaný dospělý bratr nosí dobrůtky. Li ho neskutečně miluje. Vždycky dokáže ječet, řvát, překřikovat nás, pobíhat, skákat třeba dvě hodiny. Až jsme z ní nejen LEHCE nervózní.
Třeba, že jsme se dnes vydali na chalupu ... hodinku jsme pobyly, chvilkama se i slunily. Li se párkrát sklouzla, párkrát si popoběhla přešťastná s autíčkem na provázku a začalo pršet...jely jsme domů. Za Li brečícího záchvatu, že nechce jet pryč. Musím říct, že ty hromady sněhu mi způsobily lehké rozladění a silnou vnitřní nasranost, kterou jsem nedovedla potlačit a dokonce si zapálila cigáro. Sjely jsme dolů a v Chodově svítilo sluníčko, lidi chodili v tričkách a u nás doma bylo 19°C ve stínu. Takže jsme ještě vyrazily s Linduškou na zmrzku a kolo.

Třeba, že ...

Nainstalovala jsem si aplikaci pro Blogger... uvidíme, jak se mi bude psát. Myslím, že se způsobem zadávání Swype, to je hračka. 
Ještě se musím vrátit k naší malé cyklistice. Tedy skoro cyklistice. Opravdu jezdí fanaticky. Fotku ještě žádnou nemám, jelikož jsem měla vybitý mobil, fotila Ly a fotky ještě nedodala.

MDŽ

V pátek jsme si s Li krásně oslavily MDŽ.  Dospělý bratr Petříček nám přinesl krááásnou kytičku k MDŽ. Linduška se mohla zbláznit radostí. Vůbec jí nechtěla dát z ruky a byla tááák rozdováděná, že samozřejmě usnula až po půl jedenáctý. Nechápu. Nechápu, kde to dítě bere energii. Odpoledne jsme byly skoro tři hodiny na odrážedle, dopoledne od 10h venku, přes poledne si zdřímla půl hodinky... pak poklusem ven. A večer ... neusne. Někdy mám pocit, že přemíra pohybu u Li je spíš naškodu. Když jsme přišly odpoledne z venku, vzala si Li vodovky a krásně začala malovat. Je fakt úžasná, skvělá. Hodná a roztomilá. Jsem neskutěčně šťastná, že jí máme.

P.S. PEŤULKO, MOÓÓÓÓÓC DĚKUJEME!!! JSI MOOOC HOODNEJ!!! ÚÚÚŽASNEJ, MILEJ! DĚKUJI!

úklid

V úterý jsme šli uklízet sklep. Práce neskutečná. Měla jsem sto chutí se vzteky rozbrečet. Původně ani F. nechtěl, abych se zúčastnila uklízení, ale když začal vyklízet sklep, aby jsme postupně likvidovali saze. Ani neprotestoval, že hodlám setrvat s ním a uklízet. Saze se matlaly, nešly vyluxovat. Museli jsme nejdřív každou věc nasucho setřít a pak znovu na mokro. Ještě, že jsem tak pečlivá a spousty věcí jsem nebyla líná pořádně zabalit, aby se nikam nedostal prach a špína. Takže stačilo jen sundat igelit a vyhodit ho. Vyházeli jsme asi  tak přibližně 7 velkých beden zničených věcí. A ve středu jsem v úklidu pokračovala. Musela jsem pořádně uklidit skříňku s knihami.  Trvalo mi to tři hodiny. Z toho úklidu mi už tři dny bolí a pálí na průduškách, co jsem se nadýchala prachu ze sazí.
Linduška u všeho asistovala a chtěla vehementně pomáhat. V úterý to nešlo, ale ve středu jsem jí vytáhla kolo-odrážedlo a Li nenápadně jezdila až se na něm rozjezdila a chodíme s k-odrážedlem NORMÁLNĚ! ven.
Přitom jsem jí ho chtěla vzít ven už minulý týden. Říkala jsem si v duchu, že to snad není ani možný, aby byla takový kopyto a bála se na něm... ale dělala na něm, takový psí kusy, že jsem se bála ho vzít  Li ven, aby se na něm nerozmlátila... kinklala řídítkama, ....dělala, že padá na jednu stranu...
Takže Li není kopyto, ale šikulka.  Kráásně jí to na něm frčí a je radostí bez sebe, že jí to tak jde.

Zcela jarní den

Tak snad tu máme jaro. V noci si jdu o půlnoci lehnout, mrknu na teploměr a ukazoval 9,6°C. Není to paráda?

Tak tuhle poznámku jsem si dneska udělala, abych nezapomněla, až budu psát své počáskové okénko. :D A odpoledne bylo opravdu víc, než jarně.

zdroj: novinky.cz

V Čechách bylo i 16 stupňů, na 15 místech padly rekordy

V první březnový den zaznamenali meteorologové teplotní rekordy na 15 místech v České republice. Nejtepleji bylo na západě Čech. V Husinci v jihozápadních Čechách zaznamenali dokonce 16,8 stupně Celsia. Dosavadní rekord byl z roku 1992.

ÚÚÚžasný! Chtěla jsem vzít Li ven odrážedlo nebo motorku, ale obávala jsem se, aby jí  během chvilky, co vyrazíme z baráku, nezačala pobrekávat, že jí tlačí zadek ...bolí nohy apd. V poledne totiž nespala a pak je dost pravděpodobný, že by mohla ječet. Na náměstí byly holky dvojčata, Li půjčily kolo, takže jsem ani neměla výčitky svědomí, že jsme šly jen tak bez výbavy. I na křídy jsme zapomněly. Zítra se polepšíme.