Mám štěstí, že během týdne potkáváme na odpoledních procházkách kamarádky, co jejich dětičky začaly taky v září poprvé chodit do školky. Protože pokaždé směruji svoji otázku: ,,a brečí tam malej-malá"? Nikdo ve školce nebrečí a Li se mi zdála zklidněná, těmito pozitivními odpověďmi. Přesto do školky nechce. Ráno jí vzbudím ...chvíli leží v posteli, pak jí chci vzít a konec. Začne se svíjet, kopat... chytí se velkýho tygra Milošáka a drží se ho, že jí rvu z postele i s ním. Tak si k ní sednu, Li šíííííííííííleně brečí. Nevzteká se, jen lítostivě vzlyká, začnu se jí ptát, vyprávět o školce (kromě toho, to dělám celý dny), motivuji ji...ale když dojede na to, že by se měl odchod opravdu uskutečnit, začne opět vyvádět, prosit: ... maminko, pjosííím tě, buď táák hodná... nedáááávéééééj mě školky, budu tam po tobě moooc bječet! Maminkoooo, miljujuuuu tě! Já nechcíííí do školky. Jsem štjašně NEŠŤASTNÁ LINDULKA!
To se opakuje s určitými obměnami, celý týden. Večer si sama připraví věci do školky, co si vezme na sebe a s sebou. Já se v duchu tetelím blahem... večer tátovi sama říká: ...víš musela šem si pšipjavit vjěci do školky, co si vezmu. Táta nevěřícně kouká ... noo a ráno: neexistuje, nikam nejdu, to ti žikam maminko! Ši se asi úúúplně zbláááznila! Šeš asi bláznivá, dyť mam neska narozeniny.
Samozřejmě žádný narozeniny nemá, jen jí ve středu bylo 3,5 roku a to byl důvod k oslavě!
Takže Li nikam nejde. Nechci, aby do školky odcházela vynervovaná, smutná, uplakaná. Stresů bude mít ještě v životě dost, tak proč jí je dělat, zrovna teď? Když je tak malinká?
Většinou jde zavolat babi, oznámí jí, že nešla do školky a hlavně... aby babi přišla. Když babi přijde, ihned jí první den, vítězoslavně řekne: ...babi, do školky jdu zítra, víš? V pohodě! NEBOJ!
Druhý den, hned mezi dveřmi babi oznámí: babi, nemohla šem jít pšeci do školky, když za mnou pšídeš!... to by byla blbost, že jo?
Další den mi statečně oznámí: maminko, budeme jadši chodit na kejamiku, já ty uječený děti vydržím! Nebo zítra půjdu do školky, klidně...NEBOJ! NEBUDU ŽVÁT! Uklidňuje mě.
Následující ráno jí už nebudím, protože večer, lítala a bavila nás až do půlnoci.:D Navíc mě skolila odporná rýma... takže nemám chuť s Li bojovat, mám chuť být v naprostým klidu. Linduška je neskutečně hodná, takže je mi fakt líto, když brečí a je nešťastná. Tak co mám dělat? Vůbec nevím jestli se tento, její odmítavý postoj změní. Nevím? Jak začala čuchat, že bude muset chodit do školky, tak mi neustále vymýšlí nějaký program, co by jsme mohly dělat, nebo co jsme už dlouho nedělaly... ...to pšeci nemůžu, chodit do školky, když toho máme tolik na dělání!
Samozřejmě stále vaříme, momentálně Lindušku baví odšťavňovat... a když odchází uklízet do pokojíčku nebo vařit, nasadí si brýle, aby jí nic nestříklo do očí :D...
Další velký úspěch u Lindušky slaví hra na letiště... do sáčků, zabalí a popíše, co se tam vejde... a zavazadla jdou na pás... Li stojí a čeká až jí přijedou její kufry :D Přepravní pás je v obýváku, televizní stolek. A samozřejmě, že na letišti musí být všechny děti Lindušky a Li musí být princezna...
A co nejvíc šokuje tátu, je kojící Li... netvrdím, že mě její kojení nechává chladnou... u Dr. fascinovaně sledovala jednu maminku, co kojila. Při kojení dotyčná maminka i s přisátým dítětem různě popocházela a Li byla pohledem, naprosto v tranzu.
Joo a minulou neděli jsme se stavili ve Svinné. Byla jsem ráda, že teta s strejdou ještě nezazimovali chaloupku, že jsme se ještě letos viděli. I počasí bylo nááádherný, ale už takový podzimní.
Dokonce už pomalu začínáme psát Ježíškovi. Linduška si už si dárek vybrala. Zahlídla minulý týden stejnej kočárek, co měla ...v čem se jako malá vozila. Dokonce i tátu donutila, aby se jel podívat, co by si přála. Tak nevím? Kam ty kočárky budeme dávat? Joo a ještě si přála dětský plastový vozík, na nákup. :D Tak možná místo Quinny,dostane vozík... noo a samozřejmě, že mezi přáními nechybí ani dárečky miminka.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.