... ještě jsem nepohledala ve svém archivu blogu, jestli jsem psala něco o svém jméně. Ale pochybuji, že bych nepsala.
Určitě jsem psala, že nemám svý jméno ráda, nikdy jsem ho neměla ráda a nikdy jsem si na něj nezvykla. Asi proto, že od malička nad ním, každý ,,jakoby" podivoval. Vždycky jsem si připadala bezejmenně. Zvláštní. Dodnes při každém podpisu se svým jménem, váhám, jak se mám podepsat. Nejschůdnější mi vždycky přijde podepsat se -Š-. Tedy myslím, když píši důvěrnější psaní apd.
Kolikrát jsem, o tomhle všem, jaké mám pocity, ohledně nesžití se svým jménem, přemýšlela... Jestli si je, náhodou jen tak nenamlouvám? ...Nebo, proč ten blok? Z čeho??? Co tomu dalo příčinu? Ta zdrobnělila? Ta ojedinělost svého času, v době, kdy jsem byla malá? Všechny holky byly Jany, Petry, Aleny, Lenky? ...krásně si splývaly s davem, jen já jsem vždy vyčnívala... to mi zůstalo, nikdy nejdu s proudem, zásadně proti... že by kvůli jménu?
V dubnu jsme měli sraz ze třídou ze základy... kecáme, vzpomínáme, jak jinak. Pak jsme se začali bavit o jménech svých dětí, kde padlo i moje jméno. Bavíme se dál, rozebíráme... kdy mi najednou Péťa Hrstka, začne vyprávět jeho nejsilnější zážitek se mnou. Lehce jsem znejistěla, co by se z toho mohlo vyklubat. Pokračuje vyprávěním, jak jsem poprvé přišla k nim do třídy a měla jsem se představit nové třídě. Byla to druhá třída.
Přivedla mě učitelka a říká, ať se dětem ve třídě představím. Já prý se skloněnou hlavou, jsem něco zahuhlala. Učitelka mě znovu vybídla, abych se představila. Opět se to opakovalo, ani jsem k dětem nezvedla hlavu, tu jsem měla skloněnou a tvrdohlavě chvíli mlčela a pak tiše své jméno huhlala. To se prý opakovalo několikrát. Když už asi učitelka byla naštvaná, že bojkotuji první seznámení se třídou, ostřeji mi přikázala, ať se představím. Nakonec jsem hlasitě vyštěkla ŠTĚPÁNKA, ale hlavu jsem nezvedla.
Nepamatuji si to. Ale přesně se mi při vyprávění, s mým představením jména, vybavil ten stud, za moje jméno. Proč nevím, samozřejmě mi vadí zdrobnělina, protože se s ní, musím představovat zásadně, tam kde se mi to příčí. A každej, má k mýmu jménu nějakej komentář. Musím říct, že bych lhala, kdybych tvrdila, že komentáře jsou negativního smyslu, naopak, vždycky každej řekne, že je to krásný jméno...takový zdrobnělý. Nooo, krásný nevím??? Ale fakt je ten, co bych dělala kdybych vyfasovala třeba: Božena, Jarmila apd.
Vůbec mi nevadí když mi blízcí oslovují zdrobněle, ale u cizích je to divný... Ale úúúplně ze všeho miluju oslovení od Lindušky... i když mi vlastně stále oslovuje Lindóó, Lindííííí...
P.S. jméno mi prý vybral táta, všechny jeho děti měly ve jméně = š=.
A všem moooockráát děkuji za milá přáníčka! Máááám velikááánskou radost. Ale konečně bych už mohla mít ráda svoje jméno, když slavím už pár let dva svátky. K mýmu svátku, přibyl i svátek helovíííín. :-D Samozřejmě, že vím že je to halloweeneček.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.