Sice předčasně, ale už předvánočně. Tak si, tak večer ležím v posteli a přemýšlím o Vánocích. Najednou se mi vybavilo, jak jsem jako dítě milovala předvánoční výlety do DDR. Nemyslím příhodu, jak Lybuna zapadla v závějích ... zápasila, aby se vyhrabala a my měli s Mildou záchvaty smíchu ...a matka nepříčetná, že jsme jí nepomohli, řehtali se a ještě utíkali pryč. To snad bylo o vánočních prázdninách.
Vzpomínám a pamatuji si dodnes, tu nádhernou vánoční atmosféru. Pamatuji si, jak jsem dlouho bála "Louskáčka", obdivovala nádherně vyzdobené, rozsvícené ulice a okna domů. Vzpomínám na mentolové rozpustné bonbóny, růžové a bílé čtverečky. Mám ráda vzpomínky na Karl-Marx Stadt, Oberwiesenthal....
Státní hranici... zvláštní pocit, jak jsem se bála celníků, hlavně těch Německých, přišli mi vždycky divný, ty jejich čepice, vykukující z okýnek... o zlých výrazech ve tvářích ani nemluvě. A hlavně jsem se vždycky bála, aby nás tam nezavřeli do vězení... po té, co nám naši nebo Lybuna, zakázali vůůůbec něco promluvit, chovat se normálně a tvářit se, jako že se nic nepašuje... Ale když jsme jezdily s Ly autobusem, tak jsem se, tolik nebála. To mi přišlo, že si nás nikdo nevšimne, že něco pašujeme... když je v autobuse tolik lidí a ještě před hranicemi se každý chlubil, co všechno veze a kam to schoval... ale stejně to byly nervy!
Najednou se mi vybavuje, jak jsem si vybrečela takovou červenou kabelku. V obchodě s točitými schody... a to jsem byla dost malá, protože tu kabelku mám na fotce u zápisu do školy.
Prostě Německo bylo Německo, ikdyž jen východní. Zůstal ve mně i po dlouhá léta, krásný pocit ...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.