Mikuláš, čerti a Gregor

neděle
Po obědě jsme se vydali do Varyády...na Mikuláše. Původně jsem měla v úmyslu jít s Li už pátek do Domu dětí nebo v sobotu do Atlantisu, na Mikuláškou besídku. Jenže !!! Naše poseroutka Li táááááááááááák brečela, že jsem si říkala, že za tyhle brečící scény, mě to nestojí. Věděla jsem, že v neděli je besídka ve Sparu, tak tam by to nemuselo pro Li být, tak hrozný. Ovšem to jsem byla na velkým omylu. Li se od rána ujišťovala, že nikam nejdeme, na žádnýho Mikuláše a Čerta. A brečela a brečela, že nikam nejede... To ovšem měla smůlu holčička...jeli jsme... Nejdřív trochu natahovala, když uviděla Mikuláše, ale pak šla dokonce s tatínkem na podium, ale když se začali objevovat čerti ...konec!  Ještě si stačila namalovat hrnek a jeli jsme k Mildovi s Lůcou. Nejdřív samože nechtěla, že nikam nepojede, že se bojí Gregora...tak jsem jí nakecala, že Gregora někde nechali a není doma... pak jsme se trochu všichni minuli a chtěli jsme jet domů...Li pro změnu šíleně brečela, že chce za Lucinkou, že nechce domůůůůůůůůůů.... tak jsem jí zase řekla, že ale mají Gregora...podívala se na mě jako na blázna... do toho na nás zavolal Milda, že už dorazili. Byli na víkendu v Mnichově, nakupovat. Li pro změnu začala ječet, že k nim nejde, že mají Gregora.... že se ho bojí, že na ní bude skákat a určitě jí kousne.
Hééééheč, dostali jsme dááárečky. Pravýho  mnichovskýho Mikuláše z perníku. Linduška dostala spousty dobrůtek... Děkujeméééé.

Nakonec se Li s Gregorkem skamarádila... dost jsem se u toho nasmála. Z toho, jak Li překonává strach... ale jinak povel a trénik psů, by jí šel na jedničku, to se nebála.

pondělí
Další Mikulášskou besídku jsme měli naplánovanou na dnešek... Samozřejmě, že se Li od rána ujišťovala, že se nikam nejede... Jeli jsme... čerta se bála, plakala, dívala se na něj zpovzdálí... ale zvědavost, pořádně se na čerta podívat, převažovala. Největší zážitkem bylo když čert začal otevírat pytel, že si odnese kluka do pekla... maminka i tatínek potvrdili, že zlobí a kluk asi 7let, se málem zbláznil strachy... Li pozorovala, poplakávala ... ale neodvážila se jít pro nadílku, radši se hádala s tátou, aby jí šel pro balíček a přinesl jí ho. Nechtěla pochopit, že ho táta nedostane a vztekala se když se tomu smál. Ale opravdu brečely skoro všechny děti a dooost velký, určitě už chodily do školy.  V autě měla záchvaty smíchu, z toho, jak chtěl čert vzít kluka do pytle. Stále dokola mi ukazovala, jak se na ní čert díval smutnýma očima. Nedočkavě se těšila domů, jestli už tam byl Mikuláš a něco jí nadělil. A nadělil...byla šťastná, rozjuchaná... kráásný, pozorovat malý rozzářený očíčka... když pořádně prohlídla balíček, vítězoslavně oznámila, že nemá žáádnou bramboru, že byla moc hodná. Já jsem fáááágt neměla srdce jí tam šoupnout, aspoň malilinkou, tušila jsem, že by byla zklamaná a smutná. A vlastně si jí ani nezaslouží.