pátek 16. prosince 2011

...

Tak to tu trochu flákám. Néééé, snad z důvodu předvánočního shonu, ten se mě už mnoho let netýká. Maximálně na mě dolehne v přeplněných obchoďácích. Prostě nechápu, proč by mě, měl ten stres pohltit. Stres mám akorát z toho, že KLASICKY, jako každý rok... je týden před Štědrým dnem a já opět nemám dárky. Vlastně ani nevím, kdy je pochystám. Snad se příští týden někam urvu. Tedy myslím, urvat se BEZ Li.
Pro Li mi už přišel krááásný kočárek a zimní botky Peppa Pig. Vždycky jsem si myslela, že NIKDY!!! NIKDY NEPODLEHNU, této odporné postavičce. Odporně ilustrované postavičce. Která mi velmi připomíná dětství. Vzpomínka na záchvaty smíchu, při veletajném malovaní jednoduché kresbičky. Samozřejmě, že velesprosté. Vzpomínka, která mě rozesmívá ještě dnes... já vím, přízemní.
Nooo a podlehla jsem. Nutno podotknout, že příběhy Peppiny jsou velmi hezky zpracované. Jednoduše i poučně. Například ... měsíc už Li recykluje. Už vím, odkud má Li : ...omlouvám se... neudělala jsem to schválně, ještě jednou se omlouvám. Bylo to hloupé maminko, opravdu se omlouvám.
Tato věta mě vůůůbec nenechávala chladnou, neustále jsem přemýšlela, kde to mohla slyšet.

                                       


V týdnu jsme s Li dopekly cukroví, zbývalo linecký. To nedělám ráda, vždycky když vykrajuji, myslím na to, jak bych nemohla být cukrářka, jak bych se u toho nekonečnýho vykrajování, asi zhroutila. Ale máme parádní zááásobičku vanilových rohlíčků.
Včera se nám vrátil otec z nemocnice. Byl tam od pondělka... v pondělí příjem, úterý operace... a ve čtvrtek jsme ho měli doma. V pondělí ráno šel na příjem, pak jsme za nim ještě dopoledne zajely, čekal na nás venku... měl trochu řeči typu, že když podepisoval papíry na příjmu, že přemýšlí o tom, jestli nemá jít domů!.... takže jsem se obávala, aby se nesebral a neodešel. K večeru zarachotí klíče a otec... sebral se a přišel se na nás podívat, ale v 18.30h musel být na pokoji. Pak odešel, Linduška šíleně brečela...bála se o něj, takže jsem jí řekla, že táta jel na chalupu, jinak by se asi zbláznila. Naštěstí mě, tedy nás zachránil Petříček. Zůůůstal s námi, než se táta vrátil. Linduška byla šťastná, klidná ... a já taky. KONEČNĚ JSEM BYLA SAMA, JEN SE SVÝMI DĚTMI. FAKT JSME SI TO KRÁSNĚ ÚÚÚÚŽILI!!!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.