neděle 21. listopadu 2010

V pátek jsem chtěla zaskočit k Dr. s Linduškou. Ráno jsem jí odsála měla trochu zelený smrkánky, jsem si v duchu říkala a zároveň se přemluvila, že tedy vyrazím a nařizovala si, že vůůůůůůbec nebudu nervní a vnitřně nasraná, že budu dopoledne trávit u Dr.  Tak jsem svý rozhodnutí oznámila Li, ta začala brečet, že se bojí doktojky, píchne mě aši . Během půlhodinky se mi jí podařilo přesvědčit, že si jí Dr. jen poslechne a ona si navíc pohraje s kuchyňkou v čekárně. Li se nadšeně rozvítily oči... pak jsem si to zase rozmyslela, že radši nepůjdeme, aby tam /v čekárně, od ještě víc nemocných dětí/ něco nechytla. Jenže to už zase Li brečela, že čééé k doktojce, že si tam bude hját s kuchyňkou, budu pšeci važit, maminko...seš hlavá dějavá nebo co? A zaťukala si na hlavu, jakože jsem úúúplně blbá, že si vůůůbec nic nepamatuju.:D Nakonec jsem s Li šla k Dr. JENŽE v čekárně bylo asi 30dětí...takže jsem to měla hned vyřešený! Původní myšlenky byly, že vydržím, ty 3-4 děti před námi a nebudu se z toho, nervově hroutit!:D



LEPENÍ

Musím říct, že Linduška je fáááááákt neskutečně šikovná... už se budu zase rozplývat. Absolutně exelentně zvládne nalepování...vystříhneme si nějaký obrázek a nalepíme ho na papír. S Ly dokonce v sobotu vystříhly, sestavily a nalepily žirafu. Linduška už dokáže sestavit zvíře...vím kam patří hlava, noha, ucho apd. Nooo...prostě celááá po mně.

Večer se jde Linduška mrknout na pračku, jak pere... chvíli kouká do bubnu, pak na něj sáhne a říká: máš tam pěknej pach, musim ho učít, ale jdu si po bejle na blízko, abych to videla! (viz. video)
A šla si pro brejličky. Přesně, tak jak to dělá táta. Přesně tak, jak to táta říká, komentuje... Linduška přesně ví, který brýle táta potřebuje na TV a který na blízko. Taky hezky počmárala zeď. No a co, mně to tedy neva... Ale tatínek měl kecy a Li mimochodem taky říkal, že tohle Péťa nikdy neudělal! A já: ...co jako neudělal? Že nečmáral po zdi? Tak to si teda dost blbě pamatuješ! No, nic. P. prohlásil, že si teda nepamatuje, že by Pé někdy mohl malovat po zdech. :D Samozřejmě malovat po zdech nemohl, ale čmáral si po nich, jak chtěl a to nezapomínám jeho vystřihovací manévry se záclonama atd.

Linduška je  táááák roztomilá, vnímavá a šikovnáááá! Takže táta jí ještě chvíli vychovával, ale Li se nedala a hned na tátu: ...nekecej, Péťa pšeci taki maloval!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.