a je tu říjen...

Linduška se už nebojí vyšavače, akorát že si občas při lukšování odběhne napšat
dopiš Péťovi. Páteční plavčo.

V pátek 1.10. se mi moc na plavání nechtělo, nevím ...tak nějak jsem pociťovala mrzutost. Prostě ráno jsem se zase hodinu v myšlenkách zabývala tím, že jsem přemýšlela o tom, jestli mám jet nebo néééé?  Prostě tady se mi furt potvrzuje, že přestože stárnu, furt mě sužují stejný pocity pochybovačctví, jako jsem měla v dětství. Jako bych v tomdlééé, nestárla :D /aspoň něgde/, ikdýýýž ... na oslavách Nemocnice jsem potkávala spoustu vrstevnic a byla jsem dost překvapená, jak vypadají, jak zestárly :D Nééé, to nejsou věty útěchy, proč se taky utěšovat? Ale prostě mi přišlo, jak jsem s Linduškou doma, že zub času tak nějak zakousl jen do mě. Ofšééém v tu slavnostní neděli, kde se sešel skoro celej O., jsem s radostí zjistila, že to se mnou není zase taková trága a už vůůůbec, že jsem tlustá :D.
Poslední hysterickej výlev nad vlastní krizí středního věku :D, ikdyž na idnes.cz psali, že jí prodělávají pětatřicátníci ... no, co ještě den po narozeninách mám snad právo, trochu si pobrečet? Přestože vím, že už těěěěěžcéééé nudím!!!:D

... takže v pátek jsme nakonec jely... dole v O. byla taková nízká oblačnost, ale v Jáchymově naprosto nááádherně. Voňavě, slunečně. Neměla jsem kde zaparkovat, tak si říkám, že jsem věděla, proč nemám dneska jezdit. Protože bude určitě v bazénu narváno... nooo nevadí, říkám si. Půjdu se mrknout do foyer, myslím do foajééééé :D, je tam velká obrazovka, která snímá prostor bazénu a píše, kolik návštěvníku je v bazénu a sauně. Tagžéééé když bude plno, prostě půjdeme vedle Agricoly na hřiště, do kráásnýho parčíku s klouzajdou, houpačkou, prolejzačkami, jezírkem, cestičkami s kamínky, můstkem přes jezírko ... a úúúžijem si sluneční dopoledne. Ale nebylo narváno, byli jen 3 plavci :D.

...radši si vezmu i jukavice, abych se neškípla...

V sobotu dopoledne pijel zase táta :D, akorát jsme dělaly s Li gnocchi /sice k svíčkový, protože je má neskutečně ráda/ a bramborovej salát na zítra. Pak chtěla Li dolů, že jde vařit. Regál do kuchyně jsem si vůbec nemusela pořizovat, protože je mi skoro k ničemu. Nemůžu tam nic dát, Linda z něj všechno vytahá a když tam, cokoliv naskládám, je to: štejně bebjě - udelala maminka, tak to nepačí. Tak šla hned Li přeskládat mlíka-fíka, jak říká. Hned jí jedno spadlo na nohu, tak si letěla pro krosíky a pak přilítla, že se bouchla do pestíčku. A sama si šla pro rukavice, aby se žase neškípla. Viděla u táty na šalupjě, že nosí jukavice, aby se nespálil o kamna a jukavice na páci, aby se neodžel...tak jí to asi vrtalo v hlavičce, že to musela taky vyzkoušet. Z mík-fík mi štavjěla žahradu a domeček a kjááásně, viť kjáskoo, nešahááát na ňíííc, neboujat.
Odpoledne jsme šly s Li nachvilinku ven, protože bylo fáákt odporně. Mlha, silně mrholilo, že jsme musely vzít deštníky. Mně se ven ani nechtělo, věděla jsem, že sotva uděláme pár kroků bude chtít Linda nosit... taky, že jóóó. Ještě jsme nesešly k hřišti a už ječela. Bojí mi nohy, šem majinká, šiššíš? Lindulka je majinká, bojí nohy, bečím a hodně. Nikam nejdu, budu štát... a začala mlátit okolo sebe deštníkem, abych si uvědomila, že už to není žádná sranda :D. A když to nepomohlo začala: Lindula se bojí veka /vlka/, vydyš jak je zataženo? Je tma, nyc nejidym, vůbec, škočí na mjě vek. ... a tím mě samože dostala. :D