Sobota třináctýho...

V sobotu bylo sice teplo, ale mrholilo a fičel vichr. Tak říkám: ..."co budem dělat?" Jít na procházku se mi moc nechtělo. Vlastně vůůůbec. Už se opakuju, ale mě NEBA procházky, Linda nechce chodit. Lyba mi poradila, abych nebrala kočár!:D Tedy jako myslela, že mám jít na procházku a nebrat kočár, jako aby Li pochopila, že musí pěšky. Že nemůže jen jezdit v kočáru. Tak to bych chtěla vidět Lindu. Buď jede na kočáru, a když má blbou náladu, vynucuje si nošení... takže bez kočáru, bych jí akorát - tak, mohla nosit... Lyba spíš nepochopila, proč beru na procházky kočár? Abych nemusela nosit Lindu, přeci! Taky jsem jí jednou z Lidlu nesla na zádech! V náručí už mě bolely ruce!
Takže v sobotu jsme byly domluvený s Ly, že vyrazíme do Varů až se Li probudí... Li najezená, vykakaná, oblečená... já se oblíkám...Li je v obýváku u křesla a natahuje se pro foťák...já jsem mezi dveřma mezi ložnicí a obývákem... Linda si naskočí pro foťák na sedačce... nějak se jí podlomí nožka, jakoby brkne... LINDA PADÁÁÁÁÁ, UDĚLÁ NAMÍSTĚ A ANI SE NEHNE, JAKOBY VÝVRTKU CELÝM TĚLEM A ....ZÁTYLKEM UPADNE PŘÍMO NA HRANU STOLU!!!! NESTAČÍM JÍ ZACHYTIT! SKORO OMDLÍVÁM STRACHEM...LINDA BREČÍ AŽ JE FIALOVÁ... já s hrůzou prohlížím Lindušku, co jí je... hlavou mi letí otřes mozku, krvácení do mozku, otok mozku...co mám dělat???? Lindušce se zvedá žaludek...letím s ní do koupelny a při poklusu do koupelny jí praštím hlavou o futro ...chudák ještě brečí víc. Jsem z toho celkem rozhozená.... klepu se. Do toho přichází Ly ... chvíli pozoruju Li, jestli jí není zle, netočí se jí hlava, vyptávám se jí... reaguje normálně, je veselá... stejně mám myšlenky na tragédii. Ano, jsem tragická... jedem do Varů, do Tesca. V T. má být Šmajda, do T. se sjely celý Vary a hlavně přilehlý prdele... Ly několikrát poznamenala, že je dneska třináctýho, že holt máme na všechno smůlu....
Nakonec Lindušce naštěstí nic není, uhodila se do "ještě krku" pod zátylkem. NAŠTĚSTÍ SE JÍ NIC MOC NESTALO, NA TO, JAK HRŮZOSTRAŠNĚ PÁD VYPADAL. Nemá ani modřinu, tedy není to ve vlasech vidět, ale stěžovala si, že jí to tam vžadu bojí, tak jsem jí to namazala Ibáčem.

P.S. musím říct, že Linduška je neskutečně hodná, fakt... hodná. Úplně se vždycky tetelím blahem, když vidím, jak je chytrá, rozumná a hodná. Jak si umí hrát, povídat...myslet. Jsem z ní, totálně posranááááááááá!!!