Setkání

..ještě, abych se vrátila k tématu JAK HLÍDÁ CHLAP :/:/:/... F. byl ze mně tááák zmatenej, když jsem mu říkala, jak jsem dlouho doma, co všechno jsme s Li. dělaly, dost vyjeveně na mě vejral, jakože si dělám srandu... nevěděl jestli nekecám... proto je mi jasný, že regulérně chrápal v křesle /což u něj není nic vyjímečnýho/. Nejenom, protože byl neskutečně zmatenej a nenápadně oťukával situaci, aby se mohl zorientovat, co a jak... ale neměl šanci... takže se tvářil a dělal, jakože jsem úplně trapná a asi i blbá, když si myslím, že chrápal. A protože jsem možná trapná, ale nééé blbá, s chutí jsem mu položila pár kontrolních otázek, ...neodpovídal, byl uraženej:/:/:/


Setkání
V sobotu byla naprosto náááádherná. Konečně teplo, sluníčko a hlavně bezvětří. Vyrazily jsme s Li a Ly na Starák, aby jsme zahájily sezónu, první kávičkou a roládičkou u Bachury. Ale u cukrárny je ještě zima, příjemný posezení je tam vysloveně když jsou pařáky, jinak mi zachvíli byla zima.
Pak jsme pokračovaly směrem do parku, Linduška si pohrála na kamínkách u Galerie, vydržela by sedět a hrabat klidně půlku dne, ale bála jsem se, aby neprostydla a nalákala jsem jí na houpajdy ...
U klouzačky jsem cítila, že na mně někdo kouká...cítila jsem takovej zvláštní pohled... otočím se vidím malou holčičku s její maminkou, je mi povědomá ...nevím, kam jí mám zařadit... nechci se znovu otáčet a blbě očumovat... nedá mi to, otáčím se... uvědomuji si, že malou holčičku znám z fotek ...a vlastně její i její maminku. Poprvé se setkávám se Štěpánkou, Šárkou a jejich tatínkem. Znám je z blogu. Osobně je vidím poprvé. Přijeli do O. na výlet. Zvláštní... do parku jsme vyrazily po půl roce a ještě zvláštní je na tom i to, že jsme se neminuli. Většinou chodíme obráceně, nejdřív jdeme na houpačky a pak směrem ke Galerii. Zvláštní náhoda.
Už několikrát se mi potvrdilo, že Svět je fááát malej.
Štěpi, jsem ráda, že jsme se potkaly, viděly Live :/:/ a super pokecaly, tak doufám, že to nebylo naposledy.


V neděli bylo opět krásně. Ale už foukal vítr. Vyrazili jsme si s tatínkem do Ekocentra. Pěšky! Tedy jako myslím, pěšky s tatínkem.
Linduška se stále se bojí zvířat... má zavřený oči, aby nic neviděla a ještě si k tomu zacpávala i uši, aby nic neslyšela. Si myslím, že i tohle má po F., že se jako dítě bál zvířat, proto má takovej zvláštní vztah ke zvířatům. Nééé, že by jim jako něco dělal, ale nemám pocit, že by je nějak extra miloval.


neděle, Li. nejvíc baví házek kamínky do jezírka... ráno si pochutnávala na melounku...pak jí začalo bavit škrábat s vidličkou po dlažbě, ani jsem netušila, že TO dělá tak hnusný zvuky...

sobota, Linduška se nechce fotit... schovává se za křeslo a z jejího výrazu je jasně vidět, velký protest.






V pátek jsem jsem byla velmi namlsaná sluncem, ovšem doma za oknem. Venku to vypadalo, že je nádherně a já měla v úmyslu, nedávat Li. punčocháčky, jelikož jsem se v duchu svíjela ve výčitkách svědomí, jak jsem nemožná a úzkostná, jak díky tomu navlíkám Lindu. Jenže! byla taková kosa, tedy tááák ledovej vítr, že sama Li. říkala, že čé-kapu-ží /chce kapucu, je jí zima/. Tak jsme zašly i s Ly. jen na houpačky a rychle mazaly domů...