Slunečný víkend

...ŽÍÍ mě dokonce šama vyšotila...

... o víkendu to vypadalo, že se snad vrátilo léto. V sobotu po 20h bylo dokonce 17°C. Fakt bylo úúžasně... s Linduškou jsme si sobotu úúúžily v parku. Linduška se dokonce naučila sama klouzat na velký klouzajdě. Akorát já jsem z takových dlouhých procházek utahaná, jelikož se ŽÍÍ nechá dovézt do parku, hezky na kočárku, vůůůbec nechce chodit... v parku jí tahám z jedný houpajdy na druhou ... pak hezky na klouzajdu... zpátky v kočárku domů... u baráku necítím nohy a ŽÍÍ  je kráásně odpočatá a vůůůbec nevypadá unaveně, naopak :D
Jóóó a když jsem odmítala nosit ŽÍÍ...chvíli mě přemlouvala... miluju Šepánko, šišííííš? Jásko? ... já dělám, že neslyším... pak odpovídám ... : ano, já tě taky miluju, ale nosit tě nebudu ... a ŽÍÍ naštvaně: Šepo, ty kadrno, žobiš... Musím se smát, jak už umí hezky odlišovat, jak si nezasloužím být ani ty kadrnožka...
P.S. v parku mě čekalo zvláštní překvápko a to v podobě pracujících vietnamců /pouze v./ - ...stavebni větví firmy, která opravavuje fasády chráněných objektů UNESCO... zvláštní, že taková firma vyhraje výběrový řízení, na rozsáhlý stavební opravy a úpravy, stejně tak zvláštní pohled na vietnamce pobíhající po lešení, ... štukující...  

neděle 12.9. svátek má Marie

..to jsem šikovná, co? Dlouhozobka svízelová 

V neděli jsem vyrazili do Svinné... nóóó...to jsem fotografka, co? Musím na sebe přidat trochu sebestřené chvály. :D A mám ještě jednu krásnou fotku.
Samozřejmě, že cestu tam ŽÍÍ spala dvacet minut a zpátky, utahaná!!! Opět spala pouze 26minut. A to nás ještě čekala hodinka cesty domů a ŽÍÍ byla jedlá...bojí mi bicho, budu žacet... nebudu šedět pživázaná, rožepnu si kšandy /pasy autosedačky/, nešišim jádijo, žase to žve, táto neškákej š autem /přehnal se přes přejezd/... táto nešééér. Pak odbočujeme a čekáme na vedleší než přejedou druhý auta a Linda kouká směrem k autům, má vykulený oči a pusu roztaženou až nevím, kam a řve směrem k autům...tak už jééééééééééť šáči... a otočí se na tátu a řekne ...můžeš... myslí, že může klidně jet, že se dívala a nic nejede :D:D

Jinak neděle byla dokonalá, krásná, slunečná, voňavá... přesně tak voní podzim. Linduška dostala od tety a strejdy dárečky k svátku. Knížku, kropáček! a lízo...ovšééém kropáček, tak ten byl úplně přesnej dárek... ŽÍÍ vydržela zalejvat snad hodinu, zalívala by i dýl, kdyby se úplně nezmáchala a já neměla strach, že nachladne...teta byla z Lindušky zase unešená, stále jí neskutečně chválí, jak je šikovná, způsobná, jak krásně mluví... jak je roztomilá, jemná,  jak se už umí sama krásně oblíct, papat... a hlavně, že je bystrá ... nóó paní učitelka se nezapře. Nééé, to není ftip, jsem moooc ráda, že je naše Linda, fakt šikovná. Způsobná je myšleno tím, že pokud někdo, něco Lindě nabídne... vždycky si způsobně věc vezme a poděkuje. Mě např. dojímá, když teta ŽÍÍ nabídla koláč, ona si ho opravdu způsobně vzala za hrany nakrájenýho obdélníku, mírně se zakousla, koláč položila zpět na talíř, oprášila si pusinku od drobenky, mrkla na ruce, a oprášila si je taky... tomu říkám Dáma... ona má fakt v sobě takovou noblesu.

Musím říct, že neděle se fakt vyvedla. Protože je klidně možný, že na chalupu do Svinný pojedeme zase až za rok. Když jsme odjížděli, tak teta se strejdou stáli a mávali na rozloučenou, ostatně stejně jako vždy. Ale mně najednou v hlavě svitlo, bliklo -najednou jsem viděla polní cestu, mávající ruce, plaňkovej plot, louku ...že úplně stejně nám, takhle mávali ve Voletinách...
Samozřejmě jsme si toho zase odvezli, bráníme se, vracíme...bojujeme...dokonce tentokrát byla ŽÍÍ vyděšená, když se táta hnal se zavařeninama, taškou sladkostí a já nevím čeho ještě, zpátky za tetou a řval, že to nechcéééééé...:D

Nóó teď mi to nedá a musím sem vložit fotku sklenic s okurkama... jsou krásný, nový, neodřený, jako by byly právě vyrobeny...