a-hóóóój kjáááskooooo

...néééé, to není sněhulááák, to jsem jááá Linda... akorát ráno bývá žima...

... a-hóój kjáááskooooo!!! a malá hlavička se natahuje směrem ke mně. Ano, moje úúúžasná holčička mi teď začala říkat a-hóój kjááásko! S nadšeným výrazem a v jejích očích vidím, že za tohle oslovení, jsem víc než ochotna plnit, veškerá přání. Plnit doslova veškerá přání, mojí sladký holčičky.

A-hóój kjááskoooo, mi teď Linduška říká všude. A protože to říká nahlas, vždycky se někde nachází někdo cizí, kdo nenápadným pohledem hledá, a- hóój kjááásku. :D
Musím se smát, jak po mně intonuje, opakuje... co má, slyší ráda. Ví, že mě tím, vždycky obměkčí a já udělám, co chce... např. trochu upadne, nechci jí litovat a utěšovat. Vidím, že se jí nic nestalo, chci to přejít, abych jí svojí přehnanou péčí, spíš neubližovala... upadne, ale spíš snad poklekne... /vím, že chce nosit/ ... vztáhne ke mně ruce a řekne: ...póóójť ke mjěěěěěěěěěěěěě, počééém hojčičko žlatá ... dělám, že neslyším a neodbytná Linduška opět: ... no tááááááááák, póójť ke mjěěěěěěě, počéééém hojčičko mojéééééééé, milujuuuuuuuuuu...
Samozřejmě, že neodolám a zvednu Lindu a ona: a-hóóóój kjááááááásko... zlíííbám jí.

čtvrtek 23.9. První podzimní den začal v 5:08h
... vyrážíme do MC. Ráno bývá chladno, tak jsem Lindu víc oblíkla, aby mi neprostydla v autě. Ale během dopoledne se udělalo opět náádherně, že by se dalo opalovat. V MC se mi dnes podařilo udělat pár fotek. Linduška dnes tančila, zpívala, cvičila. Klouzala se po lavičce, skákala na trampolíně, válela sudy, dělala koprdelce a dokonce dnes malovala vodovkama.
Odpoledne jsme šly s Linduškou na klouzačky a zmrzlinu. Na klouzačkách Linduška děsně machýrkuje, různě nahoře pohopsává, předklání se... mám chuť  jí dát na prdel, protože vidím, jak letí dolů a je napůl přeražená...navíc vůůůbec neposlechne. To je samý ...néé, nepudu, nešišim, Linda tu neny, šla do parku... nekoukej še na mjě... na děti pokřikuje: ...nechoť šem, nešeť tady, NEŽVÍÍÍ ..tak jsem Lindušku radši nalákala na zmrzlinu na náměstí... protože na hřišti je to s ní, o nervy :D  Vyleze na plastovou houpačku na péru, řeknu jí: drž se, spadneš! ...nebudu, nevadí rači špadnu a schvalně se rozhoupe a pustí... lítá na tý, plastový motorce jako hadr na holi, sotva jí zachytím, aby neslítla... Š: nelez na tu houpačku, vidíš, že se na ní nesmí, ještě je natřená ...blablabla + výčet vysvětlení, proč se na ní ještě nesmí ...jde a sedne si na ní. Prostě pořád něco :D

No a já si před chvíli vzpomněla, že přesně za týden budu slavit, tedy vím, že nehodlám nic slavit.
Poprvé udělalo blbě, že bych měla slavit svůj den :) opravdu normálně se mi sevřel hnusně žaludek ...děsnáá představa, tak nějak jsem si uvědomila, jak nekompromisně a tvrdě letí čas.
Poprvé jsem poznala pocit, že už se necítím nedospělá. Nechci říct, stará...to ne, ale prostě teprve nyní a snad poprvé, cítím v sobě dospělost - pocitovou. Zvláštní. Konečně jsem vyzrála k regulérní duševní dospělosti :D
Poprvé jsem zjistila, uvědomila si, že bych už nikdy, neměla stát u přímého světla, když s někým v tváři - tvář, mluvím. Světlo odhalí úplně vše, ve vlastním obličeji, zcela pravdivě ...a víc za týden.
Tak nazdar a  A-HÓÓÓJ KJÁÁÁSKOOOOOOOO!