Ať žije Josef!... ano, i dnes byl náádherný den. Takhle krásně se slavil Josef na Malorce :/:/ ...
Ano, i dnes myslíme na tátu ... vzpomínám si, když jsem byla malá, jak se na Josefa masivně všude slavilo, skoro mi to vždycky přišlo jako MDŽ, ale v mužský podobě:/:/fááákt :/:/:/
... vzpomínám si, kolik tátovi chodilo pohledů k svátku... vzpomínám si, jak jsme na Josefa, jezdili k babičce a dědovi ... taky Josefovi... vzpomínám na mlčenlivýho Pepíka ... Věru, Věrku, Libora, Lidku, Mlíka, Petra, Danku, Luboše, Jirku, Dáju, Kamila, Ditu, králíky a slepice, boudu s palandama, s fašistickýma helmama a SS kabáty, ve kterých jsme si úúúžili s Milošem a Liborem, spoustu partyzánskýho odboje, na lískový keř. Na rána, kdy nás probouzelo kokrhán
í kohoutů, na vůni babiččiny čisťounký ložnice, na obrovskou duchnu, která mi furt padala na zem. Na měkký otoman, na obrovský obraz Panny Marie nad manželským ložem, na krabici se spoustou fotek, ve kterých jsem se věčně hrabala a prohlížela. Na šperkovnici a různý voňavky, který děsně smrděly, na tátovu vojenskou uniformu, na svatební fotku babičky a dědy v kuchyni - centru veškerýho pohybu celý rodiny, na piliňáky, zimu v koupelně a záchodě...od tý doby nenávidím studený prkýnko na záchodě:/:/:/, vybavuji si směsici vůní, která se táhla z almary v předsíni... je toho strašně moc... vzpomínám, jak hluboce vryt v paměti mi zůstal tento den...
Jak hluboko vryty mi zůstaly vzpomínky na Voletiny ... kus dětství a zážitků, který se asi nikdy nesmažou. .
..snad se mi podaří ...tedy plánuji sepsat trochu vzpomínek na to, jak jsem byla malá, co jsme zažívali a prožívali s Milošem...
A dodnes je mi záhadou, jak se tátovi nebo komu, podařilo babičku s dědou vyfotit... / teď teprve si při rozkliknutí fotky prarodičů uvědomuji, jak Miloš není vůůbec podobou naší matky, ale dědyDisevysrat:/:/:/...tedy, kdyby si vzal nějaký hóóódně parádnický sluneční brejle:/:/ ...
... vzpomínám si, kolik tátovi chodilo pohledů k svátku... vzpomínám si, jak jsme na Josefa, jezdili k babičce a dědovi ... taky Josefovi... vzpomínám na mlčenlivýho Pepíka ... Věru, Věrku, Libora, Lidku, Mlíka, Petra, Danku, Luboše, Jirku, Dáju, Kamila, Ditu, králíky a slepice, boudu s palandama, s fašistickýma helmama a SS kabáty, ve kterých jsme si úúúžili s Milošem a Liborem, spoustu partyzánskýho odboje, na lískový keř. Na rána, kdy nás probouzelo kokrhán
í kohoutů, na vůni babiččiny čisťounký ložnice, na obrovskou duchnu, která mi furt padala na zem. Na měkký otoman, na obrovský obraz Panny Marie nad manželským ložem, na krabici se spoustou fotek, ve kterých jsem se věčně hrabala a prohlížela. Na šperkovnici a různý voňavky, který děsně smrděly, na tátovu vojenskou uniformu, na svatební fotku babičky a dědy v kuchyni - centru veškerýho pohybu celý rodiny, na piliňáky, zimu v koupelně a záchodě...od tý doby nenávidím studený prkýnko na záchodě:/:/:/, vybavuji si směsici vůní, která se táhla z almary v předsíni... je toho strašně moc... vzpomínám, jak hluboce vryt v paměti mi zůstal tento den... Jak hluboko vryty mi zůstaly vzpomínky na Voletiny ... kus dětství a zážitků, který se asi nikdy nesmažou. .
..snad se mi podaří ...tedy plánuji sepsat trochu vzpomínek na to, jak jsem byla malá, co jsme zažívali a prožívali s Milošem...
A dodnes je mi záhadou, jak se tátovi nebo komu, podařilo babičku s dědou vyfotit... / teď teprve si při rozkliknutí fotky prarodičů uvědomuji, jak Miloš není vůůbec podobou naší matky, ale dědyDisevysrat:/:/:/...tedy, kdyby si vzal nějaký hóóódně parádnický sluneční brejle:/:/ ...
Už vím, kdo fotil dědu s babičkou... tohle mi na Skype napsal Milda : ...jinak jsem to fotil já, foťákem Pionýr, co jsem dostal od Ekštajnů, tak proto ta kvalita snímku.
...nóóóó a já jsem i najednou vybavila a úúplně živě viděla Mildu, jak lítá s foťákem na krku a všechno fotí... najednou jsem si vybavila 2 dodnes, ležící foťáky Pionýr na lednici, na chatě.
Takžééé nejenom tátovi, který by slavil narozeniny a dnes svůj svátek, ale našemu Josefovi neboli Fefíkovi, fšéééchnoooo nejjjj!!!
Dopoledne jsme s Linduškou trochu uklízely zimní oblečení, pak jsem šla ven z okna pověsit prádlo a Linduška se ohákla, aby se nenastydla...vždycky jí ženu pro čepici, aby nenastydla. Teď si přibrala i mojí šálu.
Dopolene jsme ještě rychle vyrazily ven, malovaly křídama na náměstí a odpoledne taky, Linduška je vždycky všude nejhodnější dítě... včera navíc byla pěkně v šoku, když jsme celý odpoledne strávily s 5-ti páry dvojčat :/:/...nejdřív mi vlastně ani nedošlo, proč si tak vyjeveně děti prohlíží a zkoumá... a večer jsme si krááásně úúúžily s bá Pé...
nooo a jak na mně padla nostalgie, vytáhla jsem první botičky, bačkůrky Petříka a Linda samože nelenila a hned si je natáhla na nožičky... a bá Pé musel zavazovat...
