Předvelikonoční marodění

Ze středy na čtvrtek Li začala zvracet. Nejdřív jsem si myslela, že jí nesedlo Nestee, zelený čaj. Ale když šla zvracet potřetí obávala jsem se, že to nebude jen takový zvracení... Do rána zvracela nejméně 7x a to už neměla ani co.  Naše Dr. opět ordinovala v Hroznětíně, tam se mi vůbec nechtělo. Obzvlášť se zvracející Li, která stejně a zdravá, zvrací při vzdálenosti delší než je deset kilometrů. Telefonicky jsem se spojila s Dr., jak postupovat s léčbou Li a mimo jiné jsem se obávala, aby neměla volno, jelikož budou Velikonoce. Naštěstí ordinovala bez volna. V poledne se přidaly vysoké teploty, které jsem nemohla vůbec srazit. Li odmítala jakýkoliv lék proti zvracení, bolesti... a průběžně zvracela.

pátek
V pátek ráno jsem jí naměřila 40,4°C, to už jsme se mírně klepala strachy, co z toho bude. Řádí střevní virózy, takže Linduška měla fakt štěstí, že zase nějakej sajrat chytila. Linduška přestala zvracet, ale za to jí stihl šííílenej průjem... s vysokými teplotami. Měla jsem všeho plný zuby, protože Linda je absolutně příšerná pacientka od malička, která bojkotuje všechno, co se dá. Brečí, odmítá, nadává... nechtěla pít, nechtěla jíst, nechtěla žádný léky. Dostává hysterický záchvaty ze všeho, co vyslovím. Je taková od malička... už v roce a půl neexistovalo, abych do ní dostala ATB suspenzi, kterou milujou všechny děti... vyváděla vždycky takovým způsobem, že bych jí musela zlámat ruce, aby mi ATB nevyrazila z ruky. Ani ve spánku jsem je do ní nedostala, a to jsem jí je aplikovala inj. stříkačkou. Vždycky se probudila, vyplivla je a řvala až do zvracení a hlavně až do rána. Takže i nyní odmítá všechno... a to nám Ly obětavě donesla coca-colu, minerálky... prostě si ani necucne. Okolo 17h přijel Péťa, dovezl nám velikonoční dárečky. Mně Rafaelo a Lindušce velikánský Velikonoční Kinder vajíčko. Linduška se trochu rozradostnila. Ani když jí babi donesla dárečky Kouzelnou školku, kartičky Šmouly. Krásný velikonoční vajíčko... byla smutná, vůbec nic jí nezajímalo. Jindy by ze všeho skákala radostí do stropu.
Ještě než přijel Petřík, stále jsem přemýšlala, co s Lindou??? Nepije, nejí, má silný vodový průjem... už ráno byla dehydrovaná, měla v moči aceton. A co teď když se přidal tak šílenej průjem??? Když do ní nacpu trochu pití, hystericky ho hned vybleje!? Stále má teploty okolo 39°C i přes 39° a nemůžu je srazit??? Mám jet do nemocnice? Nebo ne? Co když se jí v noci udělá blbě a něco se stane??? Budu si vyčítat, že jsem tak neschopná a seděla jsem jako trubka doma a čekala na zázrak. Tak jsme to probírali s Péťou a já sbalila věci a jelo se do nemocnice. Musím říct, že jsem neskutečně ráda, že jel Péťa s námi, že nám tak pomohl. Li ho miluje, poslechne ho a cítí se líp když je s námi. Já samozřejmě taky. Dr. vyšetřila Li, promluvila jí trochu do duše, stejně jako ráno naše Dr., že pokud nebude pít a trochu jíst skončí v nemocnici na kapačkách. Myslím, že to měla dost výchovný efekt, Li se začala trochu snažit pít a dnes dokonce i jíst. Já jsem tedy byla rozhodnutá, že pokud bych Li nezvládla, aby se napila a najedla, tak jí znovu odvezu do nemocnice. Lepší varianta než jí nechat zkolabovat.
Okolo půlnoci jsem Li vzala a udělala jí koupel, abych srazila teplotu.... díky teplotám nemohla usnout, neustále se budila a hořela... po koupeli jí opravdu teplota klesla a Li v klidu spinkala až do 4h, než jí probudil další silný průjem... pak spinkala až do sedmi. Než se to celé opět opakovalo.


sobota
Ráno přijel tatínek z chalupy. Bylo mi jasný, že se celej klepe hrůzu, co je Li. A to naštěstí nevěděl, že jsme byli v nemocnici a má průjem. To je mi jasný, jak by šílel. Li byla šťastná, když na ní padne splín, tak brečí, že chce tátu ... je k neudržení. Ale když táta dorazí, hned jí splín přejde a začne ho zlobit, kdy už zase pojede na chalupu, aby jsme měly klid apd.
Linduška ráno zase zlobila s jejím odmítáním, opět schvalně vyblila pití...musela udělat trochu scénku, aby konečně přestala šílet a trochu se snažit spolupracovat. Naštěstí byla Li od rána bez teplot...to jsem šťastná jako blecha. Dokonce se mi do ní podařilo dostat  Smectu, po lžičkách s odporem, řvaním, scénama... taky začala pít a řekla si o trochu rohlíku a teď večer i o jablko. Snědla pár kostiček jablka a 2 piškoty. Dobrý skóre od středy. Takovej apetit bych potřebovala já.
Začala dělat blbosti, říkat sprostá slova a hlavně je veselá...

Odpoledne nám Ly donesla překrásné tulipány. Velikonoční. Miluji tulipány. Takže děkujeme, moooc. A babi nám ještě přinesla upečenou kačenku se zelím a knedlíky. Lehce jsem se přežrala, nejen kačenkou. Ly ještě včera donesla mazance a Li beránka.  Mazanec do mě hezky zahučel...


Jooo a už mám krásně kvetoucí orchidee... akorát si musím vygůglit záhadu modrých orchideí... teď jsou totiž květy bílé. Tak by mě fááágt zajímalo, čím to naši pěstitelé napíchají... pochybuji, že by vykvetlé květy ještě zmodraly?

P.S. Ještě ve středu jsme byly s Li na odrážedle... nebylo úplné teplo, ale taky nebyla nesnesitelná zima. Kromě ledového větru se od čtvrtka přidalo slušný chladno. Dnes i sněžení... tagžéééé zima jako prase!