...asi rýma

Ráno nás probudilo s -5°C na teploměru. Chystaly jsme se Li k zubaři. Domluvily jsme se s tatínkem, že půjde s námi, aby pak pohlídal Li. Několikrát jsem se ho dotázala, že DOUFÁM!, že se v čekárně nebude divně tvářit, vzdychat a pohekávat.... kdyby měl zubař zpoždění. Na tyto projevy nemám nervy, přenáší na mě nervozitu. Zbytečnou, protože určitě u svého zubaře neremcá, nevzdychá...tiše nevykřikuje, že tohle není možnýýýýýýýý. Zbytečnou nervozitu. I z toho důvodu, že jde s námi kvůli své dceři. Hysterické dceři. Slíbil, že to je snad jasný, že von todle snad nikdy nedělá! Krátká paměť. Jeho samozřejmě. Nechtěla jsem se zbytečně hádat. Myslela jsem si své.
Před návštěvou zubního jsme se stavily za tatínkem v Picolu, na kávičku. Li byla u zubaře perfektní, pan zubař Li chválil, jak má krááásný zoubečky...paráááda! Linduška mě mile překvapila, takže už nikoho nepotřebujeme, aby jezdil s námi. Už se nebála. Jooo a zpoždění bylo hodinu! Otec sice nenápadně protáčel oči... ale šli se projít a pak jsme se ještě stavili, jak to u zubního vypadá a vypadalo. Tak, že jsme absolvovaly s Li zdárně prohlídku. Uzdičku jí doktor přetne okolo 5roku.

u zubaře

Tento obrázek malovala Linduška u zubaře ... rozhodně se u zubaře nebála a byla dost rozverná. Na obrázku (píši přesně, v jakém postupu obrázek vznikal) jsem samozřejmě já a KRÁÁÁSNĚ VYBARVENÁ MAMINKA A SEŠ VESELÁ (slova Li) a SCHVALNĚ MÁŠ JEDNO OKO MENŠÍ A DRUHÝ VĚTŠÍ ( MALÝ SPÍ A VELKÝ KOUKÁ!). Vlevo černý čmárání je PEJSEK, pode mnou mám ZELENOU BRAMBORU, PROTOŽE EŠTĚ NEVYROSTLA A JE ZELENÁ vedle je hnědý ZUB,  a oranžový čmárání je JAK SE JMENUJEŠ -ŠTĚPÁNKA NOVOTNÁ. Jo a samozřejmě jako první, Linduška namalovala veselý sluníčko, ale HNĚDOU, PROTOŽE ŽLUTÁ NENÍ VIDĚT, VÍŠ MAMINKO?

Už ráno se mi Li pozdávala divná. Nesnídala, jen se napila. Moc jsme se na to nesoustředila, přikládala jsem nesnídání, návštěvě zubaře. Když jsme přijeli z Varů, nechtěla ani obědvat a tajně mi do ucha pošeptala že jí včera škrábalo v krku. Nechtěla mi to říct, protože se bála, že by jsme šly k doktorce. Okolo třetí jsme vyrazili ven, Li se mi zdála stále divná, už tím, že stále brečela, byla dost pobledlá, bez nálady. Měla kruhy pod očima, skleněný oči... nechtěla chodit. Jen se vezla na kočáru. Když jsme přišli domů byla opět ledová. Tedy nohy a ruce, sáhnu jí na čelo a hoří... naměřila jsem jí skoro 38°C. Večer začala smrkat... volal nám Petřík, já jsem byla v koupelně a Li ječí: Peťánek volááááááááááá, milovanej ...děléééj!