Sice jsem si nainstalovala do mobilu aplikaci Blogger, ale nepíšu. A mohla bych... pořád mám co.
Třeba, že jsme oslavili táty narozeniny, samozřejmě největší radost měla Li. Upekly jsme tátovi jahodový dort a Linduška ho skoro sama nazdobila. Obrečela, že tatínkovi musí dát k narozeninám pytel bonbónů Haribo. Nechtěla, ale překonala se a kilový pytel Haribo zabalila. Ale taky hned při předávání se ujišťovala, jestli tatínek není náááááááhodou lakomej a HNED se rozdělí! Oslavili jsme i Josefa. Nikdy nezapomenu na pohlednice Ať žije Josef! Nikdy se mi to z hlavy nesmaže.
Třeba, že Li opravdu skvěle jezdí na odrážedle.
Třeba, že je nááádherné počasí, padají teplotní rekordy. Poslední skoro 14 dní je stále sluníčko. Fakt je nádherně. Minulou sobotu bylo na sluníčku před polednem 27,7°C. Byly jsme v parku a fááágt bylo letně. Neuvěřitelný.
Třeba, že mi souběžně vykvétají orchidee. Přestože mě F. celou zimu nabádal, abych ty chcípáky na okně vyhodila. Z té modré mám oooobr radost.
Třeba, že Li je pořád úžasná a roztomilá... krásně a čistě mluví. Bravurně se dokáže vyjádřit. Zrovna tak, jako nenápadně vstřebává všechno, o čem se bavíme a co si povídáme. Stejně jako dávno vím, že před ní, nic nemůžeme říkat nebo něco či někoho kritizovat. F. jsem vyprávěla, jak jsme se volali s Mi ...zrovna jel do Adršpachu... jen my víme, co znamená rodinné srdečné rozloučení větou: ...disevysrat! Jen my se tomu můžeme od srdce zasmát. Jen my víme, co to opravdu znamená. Vyprávím to F. Nenápadná poslouchá... Netuším... samože se v závěru smějeme... A naše drahá Li, nejen při srdečném rozloučení, ale i při jakékoliv důraznější otázce, ráda používá větu: ...disevysrat.
Třeba, že nám náš milovaný dospělý bratr nosí dobrůtky. Li ho neskutečně miluje. Vždycky dokáže ječet, řvát, překřikovat nás, pobíhat, skákat třeba dvě hodiny. Až jsme z ní nejen LEHCE nervózní.
Třeba, že jsme se dnes vydali na chalupu ... hodinku jsme pobyly, chvilkama se i slunily. Li se párkrát sklouzla, párkrát si popoběhla přešťastná s autíčkem na provázku a začalo pršet...jely jsme domů. Za Li brečícího záchvatu, že nechce jet pryč. Musím říct, že ty hromady sněhu mi způsobily lehké rozladění a silnou vnitřní nasranost, kterou jsem nedovedla potlačit a dokonce si zapálila cigáro. Sjely jsme dolů a v Chodově svítilo sluníčko, lidi chodili v tričkách a u nás doma bylo 19°C ve stínu. Takže jsme ještě vyrazily s Linduškou na zmrzku a kolo.
Třeba, že ...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.