V úterý jsme šli uklízet sklep. Práce neskutečná. Měla jsem sto chutí se vzteky rozbrečet. Původně ani F. nechtěl, abych se zúčastnila uklízení, ale když začal vyklízet sklep, aby jsme postupně likvidovali saze. Ani neprotestoval, že hodlám setrvat s ním a uklízet. Saze se matlaly, nešly vyluxovat. Museli jsme nejdřív každou věc nasucho setřít a pak znovu na mokro. Ještě, že jsem tak pečlivá a spousty věcí jsem nebyla líná pořádně zabalit, aby se nikam nedostal prach a špína. Takže stačilo jen sundat igelit a vyhodit ho. Vyházeli jsme asi tak přibližně 7 velkých beden zničených věcí. A ve středu jsem v úklidu pokračovala. Musela jsem pořádně uklidit skříňku s knihami. Trvalo mi to tři hodiny. Z toho úklidu mi už tři dny bolí a pálí na průduškách, co jsem se nadýchala prachu ze sazí.
Linduška u všeho asistovala a chtěla vehementně pomáhat. V úterý to nešlo, ale ve středu jsem jí vytáhla kolo-odrážedlo a Li nenápadně jezdila až se na něm rozjezdila a chodíme s k-odrážedlem NORMÁLNĚ! ven.
Přitom jsem jí ho chtěla vzít ven už minulý týden. Říkala jsem si v duchu, že to snad není ani možný, aby byla takový kopyto a bála se na něm... ale dělala na něm, takový psí kusy, že jsem se bála ho vzít Li ven, aby se na něm nerozmlátila... kinklala řídítkama, ....dělala, že padá na jednu stranu...
Takže Li není kopyto, ale šikulka. Kráásně jí to na něm frčí a je radostí bez sebe, že jí to tak jde.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.