ZOO Plzeň

Dopoledne jsme se s Li chystaly na nákupy a v tom zvoní telefon. Myslela jsem, že volá Ly a Li ječí: néééé, to je táta... spíš ve mně vždycky hrkne, jestli se nááhodou něco nestalo. Táta zjišťoval jestli jsme doma, že by jsme mohli vyrazit do ZOO.

Linduška ovšem začala natahovat spíš pobrekávat, že nikam nejede, do žádný zologickííííííí už vůůůůbec, neexistuje.
Nikam vůůbec nepojedu, bojím se žvížat, šmrdí. To ti žikam, že budu doma.
Jelikož se Linduška neustále ujišťovala, že návštěva ZOO nebude, musela jsem jí zalhat, že neexistuje, že do ZOO nejedeme, že pojedem za babi. Li zazářila. Štěstím a radostí. Rychle začala vytáčet babi, aby jí zavolala, co se děje... byla táááák rozčílená. Ještě se s radostí provezla - pohoupla na všech dveřích. To má tatínek opět radost... takovýhle věci, jsou přesně to, co nesnáší.

Cesta probíhala jen s jedním blinkáním, já jsem byla velmi pohotová, takže žádná nehoda se nekonala. Ještě, že jsem si vzala blicí pytlíky z letadla.... noo a byli jsme u ZOO... Li ještě trochu nadávala, že nikam nejde, že na nás počká v autě, .... klidněěěěěě tu budu v autě šedět, klidněěěěě....
Parkoviště bylo napráskaný, parkovali jsme skoro na konci ZOO... cestou ke vchodu, na nás z pokukovala divoká prasata - africká a ta Li dostala, ze zvědavosti zapomněla na strach a hned nás navigovala ke vchodu.
Tak myslím si, že z ní žádná milovnice zvířat nebude... holt i tohle se dědí, tedy F. se nikdy nepřiznal, že se bojí zvířat, ale nemá je rád... z toho usuzuju, že se jich bojí, neuměl si k nim vytvořit vztah. A Li to asi bude mít po něm. Li se zvířat bojí od malička. Proto mě to ani nenutilo vyhledávat ZOO, na povyk a záchvaty strachu nám zcela dostačuje místní Ekocentrum.
Nedůvěřivě si zvířata prohlížela, s dostatečným odstupem. Jediný co se jí vysloveně líbilo, byli tučňáci. K nim se i nakláněla, aby je líp viděla.
Celou Zoo jsme samozřejmě neprošli, jelikož Li byla taková spíš nesvá než nadšená... prostě celou dobu ve střehu, aby na ní někde z rohu nečekaně nevystartovalo zvíře. Myslím, že je i dost složitý popsat situaci, co dělá...tedy, jak se chová když se okolo nás ochomýtne holub nebo stačí i vrabčák. Lekne se až sebou trhne a ztuhne.... pak se začne klepat a vykřikuje, ať toho holuba odeženu. Dříve když byla menší, okamžitě propukala v nezřízený řev.
Celou dobu jsem na Lindušce viděla tu její křeč. Když jsem se jí ptala, jak se jí v Zoo líbilo a jestli tam ještě pojedeme, tak souhlasila. A s podivem se jí líbilo. Tak jsme si o tom povídaly... že podruhý už se nebude bát, protože bude vědět, kam jedeme a jak to v Zoo vypadá...bude znát zvířátka... zvířátka se na Lindušku budou těšit až zase přijede... Li kývala hlavičkou a brblala nad mými větami: to jašný, to určitě, ještli ty mi žase nekecáš....štějně ty žížata štjašně a hnušně šmrděli, chtěla šem z toho blejt a dost...

Myslím, že nejhezčí zážitek měla z návštěvy Ly na chajdě... hned babi táhla na půdu... Jooo, u babi by byla Linduška celý dny... to jooo, to miluje...tedy naší Lybunu miluje... pořád se ptá, když s Ly telefonuje: ši už pšijela babi?
Ani nevím, v kolik jsme k Ly přijeli? Ly udělala bram. salát a řízky... děkujeméééé...jsi se nemusela škválně kvůli nám honit... Kdyby nebylo pořád takový zvláštní počasí...tedy deštivo, měly jsme s Li v plánu zajet na chatu... tedy na dva, tři dny... aby si to Li úúúžila, ale abych pravdu řekla, taghlééé se mi moc nechce. No, uvidíme.

Tak tady !!! TO táta úúúplně zkazil... a to jsme byli teprve na začátku, celá ZOO před námi.

Uviděl od tučňáků dravce a táhl nás sem, k nim...tedy dravcům. Asi se mu zdálo, že zbytečně dlouho pozoruje a zdržujeme se na jednom místě. Tučňáci jsou ovšem jediná zvířátka, který v Li zbavují pocitu strachu ze zvířat. Jinak jí ani jiná zvířata nezaujala. Linduška sotva uviděla ty obrovský ptáky, zhuhla. Ani nedýchala, jak se bála...ale překonávala se. Cítila jsem z ní neskutečný napětí. Ovšem náš tatínek, jak jinak... opět nezklamal a šel správným příkladem. I přes všude upozorňující cedule, které oznamují, aby návštěvnící nikam nesahali...otec na tohoto dravce zaklepal, tedy néééé přímo na něj, ale plot. Pak to zdůvodnil tím, tím že chtěl, aby se pták na mě otočil, když jsme ho natáčela... LOGIKA, hodná slušného titulu.

Dravec roztáhl křídla a poplašeně za silného křiku a ještě silnějšího zvuku roztahujících - vzlétajících se křídel, vzlétl. Li se mohla zbláznit, strachy. Začala okamžitě brečet, lidi okolo se otáčeli, co se děje. Nemůžu říct, že bych se nestyděla....  Vyděšená Li, poté, co se trochu zklidnila, začala tátu bombardovat vyčítající otázkami, proč tam sahal, když je to zakázaný, když viděl tu ceduli... že se to nedělá. Nemít chuť totálně zkazit celej výlet a následnou atmosféru, vydusila bych milého tatínka, že by jsme spolu dlouuuuho nikam nejeli. Tedy on, by se mi pak pomstil, :D že by se mnou nikam nejel! :D Nechtěla jsem Li zkazit naší první návštěvu ZOO, pořádnou naší hádkou a následným mlčením.

...ale vlastně, ... mě to ani nepřekvapuje.... nepřekvapuje mě, zážitek s orly, to by jsme snad ani nebyli my, aby jsme to tak neměli... na omluvu otce, musím dodat, že zbytek výletu v ZOO se PŘEKONÁÁÁÁVAL!!!