Šééééém si koupila úúúžasný džíny Pepkáče, tríčo a mikino- svetr TH... heléééé, za ty prachy... vždyckííí s novými hadry si připadám o deset kilo lehčí a o patnáct mladší...
OfšéééémLinduška, je ještě víííc úžasnější než může být... trpělivě na mě čeká, až si všechno vyzkouším, přehrabuje se v hadrech, nosí mi kousky, co se jí líbí, abych je vyzkoušela.... a pak většinou řekne: kdyš šem tak hodná, tak bych si taki zašloužila nový hadry, že jo???? Noo a to jsem si vzpomněla, že jsem si ještě v týdnu koupila další parádní džíny... noo a právě Lindušce taky, rozdrbaný slimky...byla šťastná jako blecha. Každýmu říkala: ...heléé, koukej še... jaký mam nový pepkáče...
Po nákupu dostala Li chuť na pizzu... že jóóóó???... je to jako na Mallorce, že jóóóóó? Pojedeme zase za Milošem k moži, na picu?
Když jsme vycházely ze Sparu, uvědomila jsem si, že jsme ještě nebyly podívat na dětské hřiště u Meandru... hodila jsem tašku do auta a šly jsme. Udělalo se krásně, bylo dusno...
Linduška byla unešenáááááá...nevěděla, co má vyzkoušet dřív... tedy byla jsem taky mile překvapená... co překvapená, přímo jsem koukala jako divá...perfektní... lezecká stěna, skluzavky, lanová dráha a pyramida, pískoviště, houpadla na pružině, velký altán, kam se dá schovat před deštěm i sluníčkem. Akorát jsem se dost bála o Li, aby se mi nepřizabila, jak byla rozjásaná a lítala od jednoho k druhýmu, lezla všude. Nejvíc se jí líbily lanový dráhy...a pak šejkr.
Jsem samozřejmě nestíhala fotit... Asi po hodině lítání v písku na jehlách, mě jaxi bolely nohy... si chci sednout... a sednu si na vosu, píchne mě do stehna...PANIKA... PANIKA...PANIKA... hlavou mi letí... paráda, co budu teď dělat...ještě, že jsem si dala auto kousek od hřiště i přes zákaz vjezdu... ihned do sebe sypu Prednisol a Dithiaden a letím k autu... ani nevím, jak za mnou letěla Li... PANIKA...PANIKA... srdeční tep mám asi 1000pulsů/min... ještě, že jsem si dala do kabelky ty prášky...v týdnu, injekci nemám... To jsem si říkala, že bych prášky mohla nosit s sebou, hlavně když jsem všude s Li a pak vím, jak má ta alergická reakce rychlej průběh.
Začínám se pozorovat jestli se dostavují první příznaky alergie, v hlavě mi hučí slova Dr., že příští reakce bude rychlejší a silnější... PANIKA, PANIKA, PANIKA... co s Li??? Začíná mě svědit kůže na hlavě a trnout.... PANIKA... CO MÁM DĚLAT??? Rozhodně stihnu zajet od Sparu do nemocnice na kapačku... otékání na sobě poznám.... koukám na sebe do zrcátka jestli se mi nedělají nějaký fleky na obličeji...hubu mám rudou, spařenou jako rak... takže bych stejně nic nepoznala... kromě toho slabého svědění a trnutí kůže na hlavě, nepozoruji nic, svědění nemá zesilující tendenci.... zklidňuji se... panika opadá... jedu směr O. a pokud by mi začalo být nějak jinak, než má být, hodím Li k Péťovi a budu pokračovat do nemocnice.
TAGŽÉÉÉ, žádná reakce se nekonala... ale abych se uklidnila, to néééé...pořád budu panikařit až mě něco bodne... tenkrát to bylo táák rychlý, že kdyby mi to někdo vyprávěl, stejně bych vůbec nevěřila a myslela bych si svý...něco jako blbosti, hysterii apd.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.