Dnes by táta slavil 80 let.
Neuvěřitelný, jak čas nekompromisně letí. Je mi nepopsatelně smutno, že si jí nemůžeme oslavit...a vím, že nejsem sama...
Tak tati, všichni ti přejeme všechno nejlepší!!!
Opět se mi v hlavě mísí vzpomínky na tátu...
O to víc, že by slavil výročí, o to víc je mi smutno, že tak brzy odešel...
Nevím proč, ale momentálně mi v hlavě blikají vzpomínky "snad" na jeho 50-ku a skleničky :D, taky na věnce, co visely v garáži. Ale dost jasně si pamatuji, jak visely v Jáchymově na zdi, po předsíni...nebo, ne? Jsem přesvědčená, že jooo! Dodnes nechápu, proč naši skoro nic nefotili??? Vždyť já si nepamatuju žádný jejich narozeniny, ale ani svoje...pár střípků...
18. března
Nooo a za dva dny, tedy 18.3. slavíme 55- tiny Pepy... jako každej dej rok, se opět Fefík cuká, že se slavit nic nebude... Je mi tedy úúplně blbý mu nepopřát, spíš dělat jakoby se nic nedělo. Když vím, že čeká, že mu popřejeme. Ráno jsme mu s Linduškou popřály a šmitec...F. chvíli čekal, jestli je to jako všechno... a pak odjel na chalupu.
Já jsem dopoledne koupila dort a ohňostrojem, navigaci do auta, parfém, kytičku a přáníčko. Tedy navigaci, přání mi pomohl vybrat Péťa. Když se Linduška vyspala, vyrazili jsme mu popřát na chalupu. Samozřejmě všichni tři. I s Petřííčkem...ovšem, před tím jsme se pobavili výběrem přání...dooost dlouho, jsem se tááák nenasmála. Normálně jsem se válela smíchy, při představě, jak by se asi F. tvářil, kdyby takový přání dostal...možná by i uvažoval o rozchodu, když si ho nevážím a dělám si z něj blbý srandičky:D:D:D
F. jsme překvapili.... myslím, že i udělali radost, že jsme přijeli popřát.
19. března
Tak jako minulý rok, opět bych mohla psát AŤ ŽIJÉÉÉÉÉÉÉ JOSEF!!!
Ano, prostě se nedá zapomenout, z hlavy vymazat, jak se dřív slavil Josef, jak tátovi chodilo nespočet pohledů s přáním k svátku!
Minulý rok na Josefa zde
Dnes nebylo tak krásně jako lóóni, tedy svítilo sluníčko, ale dnes bylo nějak chladněji... Dopoledne přišla neplánovaně Ly a Li byla šťastná, o to víc, jak si spolu hezky tvořily.
Odpoledne jsem vyrazily ven. Li samože na kočáru, prostě chodit nebude... Nakonec jsme zašly i do Tesca, Linduška byla stejně nejšťastnější doma s Ly, konečně dodělaly kytičky pro tátu.... Li se zase vyhákla a na kabelku samože, nezapomněla.:D
Ano, vzpomínáš si dobře, ty věnce v té dlouhé chodbě (byl jsem malý, tak jí mám ve vzpomínkách jako strááášně dlouhou) opravdu visely a navíc tam byly vyschlé květy bolševníku...
OdpovědětVymazat...dokonce vyschlé květy, tak to ani nevím, jak vypadají... fakt vokno...se jdu mrknout na net, jeslti se i nerozvítí, až ty květy uvidím...
OdpovědětVymazat..a víš, žéééé jóóó...že jsem si vzpomněla... najednou...,ale byly hnědý, že joó´???
OdpovědětVymazat...rozsvítí...už kolikrát si říkám, že si to budu po sobě číst! Ale někdy to píšu záměrně ...noo, pak se f tom vyznej! :D
OdpovědětVymazatano, hnědý...
OdpovědětVymazata dále si vzpomínám na obrázky na zdi na chodbě, takové vystřižené fotky z kalendáře českých luhů a hájů a na jedné byla rodinka sedící zády , jak si dělá piknik na louce a my jsme pořád říkali- to jsem já, to je táta, máma, Štěpa a Miloš..
...ty bláááhooo, ty máš pamět... já ani ťuk...tohle si nepamatuju vůbec, možná bych musela něco podobnýho vidět...ale na ty květy jsem si najednou vzpomněla...na tohle, néééééééé...no, jooo...holt jsem starší a už asi ztrácím pamět...ale pamatuju si, na to zrcadlo v předsíni, hlavně matku v zeleným kalhotovým kompletu, ten jsem jí těžce záviděla... nejvyšší stupeň závisti u mně byl, když si natahovala kalhoty a klinkaly se jí ty široký nohavice o sebe... ale ten kostým se mi mooc líbil...
OdpovědětVymazatTo byly takové ty obrázky olištované jen nahoře a dole dřevěnou lištou a visely na vlasci...
OdpovědětVymazat