Středa 7.7. sice už středa nepatří do prodlouženého víkendu, ale dnešní den jsme si s ŽÍÍ moooc úúúžily. Nejdřív to vypadalo, že půjdeme na koupák, jsem pobalila a vyrazily jsme, ale když zafoukalo, bylo chladno. Při předpovědi na několik dní, kdy mají být tropy, jsem hodila zase tašku domů, sundala plavky a přemluvila ŽÍÍ, že jdeme na houpačky a pro melouna. Sice chvíli protestovala, ale naštěstí máme houpačky a hřiště skoro u baráku, tak rychle zapomněla na koupák. Jinak sotva ŽÍÍ otevře oči, chce jít okamžitě čííík na kopak, pavat ...
Z hřiště jsme vyrazily pro melouna a pak na rybníky.
Procházka úúúžo...až na to, že ŽÍÍ hned na rybnících spadla a rozbila si kolínko...ječela a ječela, já jí vláčela v kočáru po stezkách s melounem. A fakt jsem měla obavy, že se nám kočár brzy rozpadne... a to jsem jí dala lízátko a Haribo mimibonbónky... stejně nic nepomohlo, při pohledu na svojí nožičku, vždycky dostala záchvat, že jí bojí kojínko. Po lízu a Haribu se trochu uklidnila a zapomněla, najednou byla mooc veselá, jakmile jsme začaly krmit labutě.
Mám z nich vždycky divnej pocit, protože neustále syčí a ŽÍÍ na ně mávala rukama, byla rozčilená, že labutě syčí a říkala: nééé čáp nedelej klap, klapy klap
Cestou domů začala zase ječet, řvááát... já celá schvácená, otrávená ...si opět říkám, proč se vlastně vůbec šponuju a tahám ŽÍÍ po procházkách, když stejně většinou nevyleze z kočáru, nechodí a utahaná ... a snad ještě víc uštvaná než utahaná jsem já, jelikož s naloženým, těžkým kočárem sjíždím terény skoro tři hodiny, po příchodu domů, si chci sednout, ale ŽÍÍ mi nedá minutu oddechnout...
Doma Linda opět řve, uplácím jí bramborovýma tyčinkama plných éček, soli apd. jedů, jen aby byl chvíli klid, ŽÍÍ stále opakuje, že jí bojí kojínko, musím ho přelepit ze všech stran...
...jóóó a ráno si ještě parádně skřípla prst.
úterý 6.7. na trampolíně v Radošově... trochu vsedě nadskočím, ŽÍÍ letí...bojím se, že má zlomenou ruku... jelikož na této trampošce skáču postopadesátý, vím, jak na na to, abych ŽÍÍ nevymrštila... pak Linda ještě spadla na pidi klouzačce, opět spadla na zápěstí a ještě se bouchla do hlavy...
Večer po 21h se Regině M. narodila Adélka 4062/52, gratulujiii!!! Dětičky si spolu moc nepohrajou, je to skoro jako u nás :)... oni jsou po 18letech.
U Krondlů s dětma... škoda, že jsem zapomněla ty prstíkový barvičky, myslím, že by si děti fááágt úúúžily... a Krondláci mě zabili:):):)
pondělí 5.7. nemáme žádnou fotku, vydali jsme se do Oberwizenthalu, Linda opět ječela celou cestu, že chce na koupák, v NDR ihned po příjezdu hodila šavli, otočili jsme se a jeli domů a ještě vyrazily s ŽÍÍ na koupák. Sotva jsme dorazily zatáhlo se, já jsem se ani nekoupala, byla mi zima, ŽÍÍ chodila, nabírala vodu, hrála si...
neděle 4.7. Linda nikdy sama nevylezla na jídelní židli... vlastně by mě ani nenapadlo, že to dokáže, nooo...ale dokáže! Ani jsem nevěřila svým očím, to byl mžik a seděla v židli... fakt vteřina... nóó a v neděli jsme asi zahájily pády, protože poprvé jsem Lindušce ustoupila, že nechce držet za ruku, na koupáku- zámkovce, při šnecí chůzi z WC, zakopne a svalí se. Myslela jsem si, že bude mít zlomenou ruku a sedřený obličej...padla na bok a hlavu zabořila na hranu obrubníku chodníčku a trávníku... nakonec měla jen sedřenou ruku...
neděle 4.7. Linda nikdy sama nevylezla na jídelní židli... vlastně by mě ani nenapadlo, že to dokáže, nooo...ale dokáže! Ani jsem nevěřila svým očím, to byl mžik a seděla v židli... fakt vteřina... nóó a v neděli jsme asi zahájily pády, protože poprvé jsem Lindušce ustoupila, že nechce držet za ruku, na koupáku- zámkovce, při šnecí chůzi z WC, zakopne a svalí se. Myslela jsem si, že bude mít zlomenou ruku a sedřený obličej...padla na bok a hlavu zabořila na hranu obrubníku chodníčku a trávníku... nakonec měla jen sedřenou ruku...
