Čert

23.července, pátek 23°C

Po noční bouřce se konečně ochladilo. Přes den skoro vůbec nepršelo, ale bylo zataženo. Tak jsme s ŽÍÍ vyrazily na nákupy. Linduška ten šrumec nakupování miluje. Já jsem si koupila pár hadérků, ŽÍÍ jsem nakoupila minulý týden. Ale dneska dostala brejlinky s Kittynkou. Brejle jí můžu kupovat pořád dokola, protože si je dává na břicho jako pásek a roztáhne packy, že jí pak žádný nedrží. Ovšem Kittynkový brejličky se ŽÍÍ líbí tolik, že s nima chtěla i spát:)

Linduška slavila v úterý malinký sedmadvacátiny:), 11,5kg/88cm

Už jsem dlouho nepsala o dovednostech Lindušky. Dovedná je dost, zrovna např. druhý den hledám paměťovou kartu do foťáku. Stahovala jsem si fotky do PC, samože ona ví, kam karta patří a vyndala jí ze slotu a někam založila. Tak asi budu fotit na mobil nebo asi koupím novou kartu?... Když začnu intenzivně hledat kartu a říkat, kde asi je, že jí nemůžu najít a že mi ŽÍÍ pěkně točí... tak ŽÍÍ: Nééé nejadí, nežlobim,nepočebuješ katu, koupiš ňová. Milujuuuu, Li?da je majinkááá holčička, šišiš? ŽÍÍ je malinká, mijáček tůj.

Musím říct, že se opravdu krásně rozmluvila. Dokáže např. všechny pojmenovat jménem i příjmením, nejen z rodiny, ale i kamarády. Jojík Majina /Joník Malina/, Tomik Katina /Tomík Kratina/, Šájinka, Amálka, Viki, Šebík... Každýho koho potkáme, sama zdraví: dobý den! Umí říct, jak se jmenuje Li?nda Le?ková, zní to už docela čistě. Dokáže zopakovat veškerý dlouhý slova i spojení a hlavně mě úúplně odzbrojuje tím, že už fakt myslí. Dokáže se mnou už diskutovat když něco chce a neříká pouze, néééé.

Ofšéém úúúplně nejlepší je, když jdeme domů a ty dvě krávy, neustále a vytrvale sedí na lavičce ...ŽÍÍ spustí: hejéééé, štarý baby, kop do pedele, nebojim, nekokam se na ně... hlavně F. šílí, že už mu je to úúplně trapný chodit domů...nóóó, mně néééé. Mně stačí, že vidím, jak jsou z toho hotový. Většinou přidávám ...ano, báby, nekoukej se na ně:).

Ofšééém ještě lepší je když vylezeme ze dveří souběžně s Trantou: ... hejééééé, dedek starej bázen... sázím na to, že jí není rozumět:), zamlouvám to, tedy skáču jí do řeči... v sobotu vylezl s námi souběžně mladej T. a ŽÍÍ spustila, to samý:) Pamatuje si spousty věcí, kde jsme byli, podle fotek pozná, co to je a kdo. Myslím tedy, že nejenom podle fotek, který zná, pozná všechno, ale i podle starých fotek.

Jinak je to děsná drzounka, drzá, neposlušná. Tedy musím se smát, jak je voprsklá, živá, veselá. Přestávám se smát, když za mnou přilítne do koupelny/uklízím/ a nakopne mě a ještě přidá pár facek přes stehno. Ptám se, co děláš? A slíznu další kopanec... je naštvaná, uhodila se do nohy a letí si na mě vybít vztek:). To udělá i tátovi, na koupáku jí říkám, aby neutíkala a proč...otočím se a zdrhá... jemně jí plesknu přes zadek, ale fakt jemně. Ale přidám slova: tak tě plesknu... a ona vytočená nakopne tátu a pleskne...opět potřebuje vybít vztek.

Začala být víc ohebná, dokáže vylézt na plot, neposlechne a než jí doběhnu, vyšplhá skoro do dvou metrů... umí kotrmelec, ale dělá ho jen v posteli, nejradši si hraje s míčem, baví jí chytat, házet... Baví jí házet, hází vším, co jí přijde pod ruku. Chodí po špičkách, poskakuje si, umí se plazit, chce pořád šlapat na kole, kdekoliv si to může vyzkoušet, tak leze na kola a zkouší šlapat.

Stále hledám TO PRAVÉ SLOVO, JAKÁ JE??? Ona je prostě neustále v pohybu, stále potřebuje něco dělat. Ale zároveň nemůžu říct, že by byla zlobivá a neposlušná...tak za prvý, je malinká na to, aby poslouchala, jak bych JÁ chtěla:) Za druhý, např. na koupáku a kamkoliv přijdeme je hodná, neutíká, pozoruje, co se děje.

Řekla bych, že je pořád radostná, veselá. Má ráda srandu a pořád se řehtá.

Samozřejmě, že už tak radostná mi nepřipadá když neustále cáká, stříká v koupelně, mám chuť ji přinejmenším přiškrtit, protože na ní vyjedu, necááákej!! A ona, nasraně začne ještě ječet vzteky, jakože mě chce přeřvat, fakt blázinec hadr. To začínám vidět rudě, protože ještě přidá to cákání, voda stéká všude. Musím odejít z koupelny, abych jí jednu neflákla. Zrovna tak, jako když začne všechno oblizovat, tedy zrcadla, stůl, zdi jí nechutnají. Ty patlá vlhčenýma ubrouskama apd., zaječím na ní, že už jí fakt ztřískám a ona zase začne ječet, aby mě přeřvala a matlá, oblizuje s větší vervou. Přísahám, že někdy mám sto chutí jí nařazat, někam zavřít a zamknout, abych jí neviděla a neslyšela, jak ječí. Ten její řev je děsnej.

Jsem neskutečně šťastná, že jí mám, za to jaká je, jak mě dokáže ždímat, a já se tomu musím smát. Jsem šťastná, že spolu, šamy dve špíme, ale tatynek taky muže, špát š náma:), říká ŽÍÍ. Joo a mluví v zdrobnělinách, to mě taky dojímá, protože já nemluvím přehnaně zdrobněle.

24.července, sobota 18°C, větrno a děštivo

Dopoledne zarachtaly klíče v zámku a byl to tatínek:), že prý mu bylo na chalupě samotnýmu smutno /asi jen po ŽÍÍ/. Taky jsem zjistila, že mám závislost na foťáku. Ani jsem si to neuvědomovala, nejdřív jsem si říkala, že žádnou novou paměťovku kupovat nebudu, že se prostě najde ta stará. Jenže interní paměť foťáku je fakt malá a jsem najednou byla celá nervózní z toho, že nebudu moct fotit. Tak jsme vyrazily do Tesca, že koupím nějakej levnej šmejd za kilo. Jenže jsem docela čuměla, co stojí i ty šmejdy. Nakonec jsem nekoupila šmejd a dokonce jsem koupila 4GB, abych mohla pořádně natáčet a hned nevypráskala paměť. A ŽÍÍ jsem samozřejmě hlasitě upozorňovala, co všechno bude, až zase "šáhne" na kartu...néééé, Li?da je majinká, nebude šajat na nyc. Nééééé. Li?da je mijáááček, peci tůj.

Z Tesca vyrážíme na rybníky, krmit kachny a labutě. Měly jsme s sebou starej chleba a Linduška byla neskutečně šťastná, že jim mohla šama hájet chjeba. Kačáci a kačeny se k ŽÍÍ sjížděli a ŽÍÍ se vůbec nebála a smála se, že jí zdraví. Musím říct, že procházka rybníky je vždycky krásná. Dokonce labutí rodinka vyvedla mladý, přímo k cestě. Ale byli ve střehu a já taky, radši jsme nekrmily. Cestou domů jsme ještě zašly na písek a pobyly do 17h, já veselá s myšlenkou, jak padne doma únavou... Únavou padám já. ŽÍÍ mě nenechá ani v klidu ani najíst, bez toho, aby mi nedloubala, nebrala jídlo z mýho talíře.

Momentálně bude skoro 22.30h, ŽÍÍ hlasitě protestuje v posteli, cóóó protestuje, ječí v posteli, že čéé koječko /Bake Rolls/, mám chuť jí něčím zacpat tu její drzou hubičku. Fakt jí mám víc, než plný zuby. Už od 19h mě neskutečně točí, ždímá. Sundavá prádlo, co jsem pověsila, nejdřív ho ovšem shodí z postele na zem / mám ho připravený k pověšení/, musím se několikrát ohýbat, abych ho sebrala,točí mě... pak neustále lítá bez bačkor, tedy crocsíků po dlažbě, stříká po koupelně když si čistí zuby, několikrát sundá přísavky na ručník a sedátko WC, několikrát zmáčkne různý čudlíky na pračce, zatočí programátorem... mezitím sundavám starý těsnění z oken a dávám nový, sebere to, roztočí ho... před tím poplive v obýváku stůl vodou, samozřejmě neúmyslně - pije vodu z flašky a nacucne si moc a neví, kam s ní, snaží se mi to plivnout do hrnku s kafem, kterej mám na stole. Rozprskne i to kafe a nezapomene vyházet všechny věci ze stolku, dávám jí přes prdel a s chutí. Nakonec se mi jí podaří uložit, jdu s ní do postele, budeme si vyprávět pohádku... trochu se rozkašle...říkám, ať nekašle/schvalně/, že se poblinká, že akorát vypila mlíko... taky že jóóó... zblije celou postel, včetně mně. Mně tedy nejvíc, držím peřinku, aby zvracení nebylo všude... poblitý je samože skoro vše... nevím, jestli si nemám jít lupnout nějakej prášek na nervy, fakt nemám sílu. Linda mě uklidňuje, že to nejadí, ňič neštalo... vezme si na zem DVD a v klidu, převlečená čumí na DVD. Mezitím nezapomene vykrámovat věci v posteli... tak někdy, bych fááágt chtěla být sama.

P.S. ČERT... tak na to bych úúúplně zapomněla. Lindušce jsem chtěla udělat radost. Tedy myslela jsem si, jak se jí budou líbit postavičky do vody, který jsem někde vyštrachala, po Péťovi. Postavičky do vody, který jsou pak jako balónky... jenže VŮŮŮBEC NECHÁPU! Bylo jí asi 8m, teoreticky by se neměla ještě ničeho bát, neměla by mít ještě vůůůbec z ničeho strach. Když je poprvé uviděla, odtahovala se od nich, evidentně se jí nelíbily. Skončily někde v bedně s hračkama. Asi na podzim, možná už v létě je vyhrabala a začala šíííleně brečet. Nevěděla jsem, jak je mám pojmenovat, tak jsem řekla, že je to čert... Od tý doby, jediný, na co poslechne, zalítne do postele, udělá to, co chci...sice s šíleným, hysterickým řevem, je když řeknu, že jdu pro čerta.

Pamatuješ My., jak jsi to chtěl v zimě vyzkoušet? Jak jsem položila toho, co se směje na zem? Jak jsi mě naváděl, abych ho tam dala?...a ŽÍÍ šla celá rozdováděná, rozesmátá ... a najednou uviděla čerta na zemi? Jak se lekla až to s ní, škublo? Jak odskočila? A začala brečet?