pondělí, 27.4.10
...dopoledne jsme vyrazily na očko, konečně! Už jsem se obávala, že snad ani Li. nebude naočkovaná, protože druhý přeočko je do 25m. Samozřejmě, že jsme měly ráno pěknou honičku, protože Linduška se prospala do 8.30h. Normálně je už většinou toudlééé dobou dvě hodinky vzhůru ... noóóó, dospávala nedělní výlet... Na očku je Linduška neuvěřitelně hodná, sestřička nešetří slovy chvály, jak je Linduška neskutečně statečná a bombarduje mě otázkama, jak je to možný, že je tak hodná ...že je vidět, jak je hodná...atd... a dokonce jí sestřička vypsala diplom za statečnost:/:/:/
neděle 25.4.10
... vydáváme se na výlet do Svinné /asi 6km od Horšovského Týna, kde je evidováno 13 adres a žijí zde trvale 4 obyvatelé/, nádherné malinké vesničky, která je tak zapadlá, že zapadlejší asi nemůže ani být. Do Svinné jezdíme za tetou a strejdou F. Sestra otce F. S tak úžasnými a skvělými lidmi se člověk, málokdy setká. Přes jejich pokročilý věk, jsou naprosto soběstační. Ve všem. Fascinuje mě jejich workoholismus, čistá mysl a stále výborná nálada. Jejich nádherná, čisťounká, stylová chaloupka. Upravená zahrada. Všechno je tak pintlich, že nechápu, kde na to berou síly. Jezdím k nim neskutečně ráda. A jak je vidět, nejen my, ale celé jejich široké příbuzenstvo. A každej si ještě odváží kromě dobrý nálady, plný tašky vynikajích zavařenin a jídla.
Vyrážíme dopoledne okolo 1Oh, ještě před tím, jsme měli malou slovní rozepři a výměnu názorů, jelikož já jsem chtěla jet až okolo 11h, aby Li. v autě hned zabrala. Nééé, tatínek chtěl vyrazit hned, v Sokolově je uzavírka, tak kdyby jsme chytli kamion nebo ňákýho debila, aby jsme nepřijeli až ve čtyry:/:/:/ a prej silnice budou plný policajtů, že se bude dodržovat /předpisy/...jsem se nabídla, že to jako vodřídím, že předpisy stejně dodržuje furt, narozdíl ode mně...já prostě neumím jezdit 90 nebo 50km/h:/:/. Znechuceně jsem řekla, že mě je to fuk, v kolik přijedeme, že Li. bude v autě otrávená a pak zase přijede brzy a bude ospalá a protivná, já to zase votseru, protože mi bude viset na krku a řvát...taky jak jsem řekla, se stalo, Linda nezklamala... dokonce to bylo ještě horší než jsem předpovídala... po dvaceti minutách jízdy začala Li. dávat najevo svoji nespokojenost, ta se stupňovala... vlezla jsem si k ní dozadu... začala říkat, že jí boí-bi /bolí břicho/... začíná usínat... zachvíli zase kňučet... zase boí-bi... připravuji si radši plenu... Linda začíná zvracet, co zvracet ...blije jako Amina... bliťánky jsou všude... mám radost:/:/:/ si říkám, jak asi F. přežije další cestování, nesnáší smrad zvratek, normálně se mu zvedá kufr když se Li. doma pobleje a není to zdaleka tááák, jako teď v autě:/:/:/
... nastává akce čištění... F. Li. vyndavá Lindu i s autosedačkou, blití je prostě všude ... Linda hystericky ječí mamííííííííííííííííííííí... vyjímečně se nehádáme... mlčím a F. si vychutnávám ...jsem hnusná, ale je to tak... vyčištěno, nasedáme, Li. usíná... během 45min. jsme na místě, jízlivě dodávám: ...nóóó, supééér... nevím, kam jsme pospíchali, Li. by teď potřebovala ještě spát hodinu, protože sotva zastavíme se vzbudí, bude řvát...
F. na mně proč, to jako říkám? ... že jo, proč asi? Aby věděl, kdo měl pravdu, aby nedělal zase blbýho, že nevěděl:/:/:/
... F. dále dodává, že Li. bude určitě ještě spát v autě... a já: jízlivě...ehmmmmm...tak to bych chtěla vidět, to by bylo poprvý v životě... mám chuť rejpat, ale mlčím, nechci si úplně zkazit náladu...
Parkujeme ...Linda je samozřejmě vzhůru... a začíná ječet. Sotva uvidí dědu a babi, dostává hysterický záchvaty breku, bojí se... schovává si oči, ječí nééééééé-boí...vzlyká, visí na mně... Tohle divadýlko, trvá fakt skoro dvě hodiny, jdu se s ní radši projít, to neřve, to je v pohodě, ale nesmím se přiblížit k chaloupce... svačíme v autě, řve a bojí se...je totiž nevyspalá... takže moje prognóza, jaká bude nevyspalá Li., je ještě horší než jsem si představovala. Naštěstí nevykřikuje kop-pedele, kop mama, kop táta ... vždycky když se bojí, tak chce každýho kopnout :/:/:/
Když už je čas, kdy by vstávala, začíná být v pohodě a je v pohodě, milá, nebojí se, nebrečí, jde s tetou a strejdou na procházku, nechá se chovat. Taky dostává dárečky k narozeninám, košťátko se smetáčkem a knížku. Je šťastná a milá... cesta zpátky už byla v pohodě, Linduška spala klasickou půlhodinku, pak už byla vzhůru a dívala se.
sobota, 24.4.10 procházka s Ly a Li do parku
BRATRANEC
jejich WESTERNOVÝ PARK
...dopoledne jsme vyrazily na očko, konečně! Už jsem se obávala, že snad ani Li. nebude naočkovaná, protože druhý přeočko je do 25m. Samozřejmě, že jsme měly ráno pěknou honičku, protože Linduška se prospala do 8.30h. Normálně je už většinou toudlééé dobou dvě hodinky vzhůru ... noóóó, dospávala nedělní výlet... Na očku je Linduška neuvěřitelně hodná, sestřička nešetří slovy chvály, jak je Linduška neskutečně statečná a bombarduje mě otázkama, jak je to možný, že je tak hodná ...že je vidět, jak je hodná...atd... a dokonce jí sestřička vypsala diplom za statečnost:/:/:/
neděle 25.4.10
... vydáváme se na výlet do Svinné /asi 6km od Horšovského Týna, kde je evidováno 13 adres a žijí zde trvale 4 obyvatelé/, nádherné malinké vesničky, která je tak zapadlá, že zapadlejší asi nemůže ani být. Do Svinné jezdíme za tetou a strejdou F. Sestra otce F. S tak úžasnými a skvělými lidmi se člověk, málokdy setká. Přes jejich pokročilý věk, jsou naprosto soběstační. Ve všem. Fascinuje mě jejich workoholismus, čistá mysl a stále výborná nálada. Jejich nádherná, čisťounká, stylová chaloupka. Upravená zahrada. Všechno je tak pintlich, že nechápu, kde na to berou síly. Jezdím k nim neskutečně ráda. A jak je vidět, nejen my, ale celé jejich široké příbuzenstvo. A každej si ještě odváží kromě dobrý nálady, plný tašky vynikajích zavařenin a jídla.
Vyrážíme dopoledne okolo 1Oh, ještě před tím, jsme měli malou slovní rozepři a výměnu názorů, jelikož já jsem chtěla jet až okolo 11h, aby Li. v autě hned zabrala. Nééé, tatínek chtěl vyrazit hned, v Sokolově je uzavírka, tak kdyby jsme chytli kamion nebo ňákýho debila, aby jsme nepřijeli až ve čtyry:/:/:/ a prej silnice budou plný policajtů, že se bude dodržovat /předpisy/...jsem se nabídla, že to jako vodřídím, že předpisy stejně dodržuje furt, narozdíl ode mně...já prostě neumím jezdit 90 nebo 50km/h:/:/. Znechuceně jsem řekla, že mě je to fuk, v kolik přijedeme, že Li. bude v autě otrávená a pak zase přijede brzy a bude ospalá a protivná, já to zase votseru, protože mi bude viset na krku a řvát...taky jak jsem řekla, se stalo, Linda nezklamala... dokonce to bylo ještě horší než jsem předpovídala... po dvaceti minutách jízdy začala Li. dávat najevo svoji nespokojenost, ta se stupňovala... vlezla jsem si k ní dozadu... začala říkat, že jí boí-bi /bolí břicho/... začíná usínat... zachvíli zase kňučet... zase boí-bi... připravuji si radši plenu... Linda začíná zvracet, co zvracet ...blije jako Amina... bliťánky jsou všude... mám radost:/:/:/ si říkám, jak asi F. přežije další cestování, nesnáší smrad zvratek, normálně se mu zvedá kufr když se Li. doma pobleje a není to zdaleka tááák, jako teď v autě:/:/:/
... nastává akce čištění... F. Li. vyndavá Lindu i s autosedačkou, blití je prostě všude ... Linda hystericky ječí mamííííííííííííííííííííí... vyjímečně se nehádáme... mlčím a F. si vychutnávám ...jsem hnusná, ale je to tak... vyčištěno, nasedáme, Li. usíná... během 45min. jsme na místě, jízlivě dodávám: ...nóóó, supééér... nevím, kam jsme pospíchali, Li. by teď potřebovala ještě spát hodinu, protože sotva zastavíme se vzbudí, bude řvát...
F. na mně proč, to jako říkám? ... že jo, proč asi? Aby věděl, kdo měl pravdu, aby nedělal zase blbýho, že nevěděl:/:/:/
... F. dále dodává, že Li. bude určitě ještě spát v autě... a já: jízlivě...ehmmmmm...tak to bych chtěla vidět, to by bylo poprvý v životě... mám chuť rejpat, ale mlčím, nechci si úplně zkazit náladu...
Parkujeme ...Linda je samozřejmě vzhůru... a začíná ječet. Sotva uvidí dědu a babi, dostává hysterický záchvaty breku, bojí se... schovává si oči, ječí nééééééé-boí...vzlyká, visí na mně... Tohle divadýlko, trvá fakt skoro dvě hodiny, jdu se s ní radši projít, to neřve, to je v pohodě, ale nesmím se přiblížit k chaloupce... svačíme v autě, řve a bojí se...je totiž nevyspalá... takže moje prognóza, jaká bude nevyspalá Li., je ještě horší než jsem si představovala. Naštěstí nevykřikuje kop-pedele, kop mama, kop táta ... vždycky když se bojí, tak chce každýho kopnout :/:/:/
Když už je čas, kdy by vstávala, začíná být v pohodě a je v pohodě, milá, nebojí se, nebrečí, jde s tetou a strejdou na procházku, nechá se chovat. Taky dostává dárečky k narozeninám, košťátko se smetáčkem a knížku. Je šťastná a milá... cesta zpátky už byla v pohodě, Linduška spala klasickou půlhodinku, pak už byla vzhůru a dívala se.
sobota, 24.4.10 procházka s Ly a Li do parku
... stále mi nedá nevložit odkaz na F. bratrance, jednoho ze synů tety a strejdy ... prý už od malička byl Indián. F. jezdil jako dítě na prázdniny k babičce a dědovi do Svinné, kterou zdědila právě teta Anežka.
BRATRANEC
jejich WESTERNOVÝ PARK
