Slíbila jsem ho Li. To jsem neměla dělat. Li je jako ... spíš šííílenáá, že má telefon. Dala jsem jí do něj svojí SIM kartu, aby mohla volat s babi zadarmo... jenže, tím by chudák babi utrápila. Jak by stále volala.
Nakonec to všechno dopadlo tak, že Li opět poskakovala v kuchyni... tel. jí vypadl z ruky na dlažbu. Rozdělil se na 3 části. Baterka a zadní kryt skončil pod lednicí. F. že jako, ať zapomenu, že bude vytahovat lednici, že se zase urve ta vzpěra skříňky nad lednicí... nakonec jsme šli vypáčit lednici, jenže ten zadní kryt jsme táhli se spodkem lednice a nemohli ho dostat ven. F. : vyndej všechno z lednice a já ji sklopím... nakonec jsme vytáhli ten kryt i baterii. LINDUŠKA se celou dobu chovala, jakože jí se ta akce netýká, že to pod lednici zalítlo asi mně nebo tátovi. Tááákže nemusíme tolik vychylovat a za hodinku, když naše emoce utichly, otázala se mě, kdy jí laskavě vrátím její telefon. Telefon byl pro Li ideální do té doby, než zjistila, že nemá foťák, neumí natáčet videa a nepřehrává MP3. Nenápadně rozhodila sítě u táty jestli by ho s ní nevyměnil, když stejně nefotí a neposlouchá hudbu. Je tááák chytrá, že si hned uvědomila vážnost svého požadavku a nespustila na tátu, své oblíbené: stejně na tom telefonu nic neumíš, tak bys mi mohl dát.
 |
| Táta |
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.