...

Princezny a princ ...ale princezny byly pěkně nenápadný ježibabky...

Néééé, vůůůbec to tu neflááákám! Vůůůbec... akorát mě dochází večer síla, občas něco ťuknout do noťasu. Naše drahá Li, ožívá po 20h večerní. To znamená, že se aktivně věnuje jízdě na koloběžce, intenzivně vaří nejen kávu pro panenky. Ještě intenzivněji začíná přenášet hračky z pokojíku, do obýváku. Jsem unavenááááá... dochází mi tvůřčí smysly. Zůstávají smysly, tedy spíš zůstávám, poslední večery vzteky smyslu zbavená, že ta malá čertice  udělá z obýváku večerní skladiště a hodlá odpadnout po 22h. To už i táta většinou spí.
Néééé, není přespaná z poledního spánku, ten už skoro odbourala. Sice musí povinně v poledne zalehnout a nejméně hodinku odpočívat.
Na druhou stranu musím říct, že si jí neskutečně užívám. Užívám si opětované, čisté lásky. Užívám si toho nádhernýho pocitu, že se mnou Li touží být. Mazlit se, pusinkovat... hrát si. Jsou to neskutečný dávky štěstí.

Ještě u nás byl Ježíšek z Varů :-D ...když jsme v této sestavě, začíná teprve hukot. To, pro změnu začíná být Li smyslů zbavená!

...kromě toho, že Li spáč nikdy nebude... tak furt stále stejně padá. Před 14dny mi opět slítla ze schodů. Dopadlo to dobře, ale když jsem jí viděla, jak po břiše klouže po schodech a pak se zaháklou rukou v zábradlí, visí ze schodů... opět jsem jí nechtěla ani zvednout... naštěstí představa rozbité pusy o hrany schodů nebo zlomené ruky, se nevyplnily. S rukou nic neměla, akorát jí trochu bolelo rameno. Měla jsem takovej vztek, že ještě slízla pár na prdel. To necítila, měla kombinézu. Jak se jí podařilo slítnout, nevím. Otočila jsem se a už jsem jí viděla jet čumákem dolů...