Dopoledne jsme s Linduškou čekaly na Mišičku. Já jsem rychle dovařovala a nechtěla jsem tahat Li na linku, tak jsem jí navrhla, jestli nechce malovat na lednici.
Nápad to byl výborný, protože vydžela malovat skoro 2hodinky. Opět jsem byla fascinovaná tím, jak uchopí fix a profesionálně ho drží a maluje.
Na obrázku s červeným fixem, jsem já. Maminka. S fialovým - František z Kouzelný školky.
Pak pišla Mišiška a ještě malovala i s Miškou a nenápadně si u toho stihla namalovat i nehty na rukou.

... celý odpoledne si pak Linduška prozpěvovala: MICHALELÁÁÁ,MICHALELÁÁÁ, MICHALELÁÁÁÁÁÁÁ ... do toho se F. ptá, jaký má vlastně Miška příjmení, tak odpovídám a Linduška na něj ječí: Lehetka, pšecííííííííííí!

... slabší povahy, ať nečtou... to z naší rodiny nikdo není, tak to můžu v klidu napsat... K večeru si Linduška hraje v pokojíku, jde upravit kočárky a vezme si svojí nejmilovanější panenku, a jako jí kšíruje v kočárku. Něžně na ní šišlá, jak se šišlá na malý děti: ... no čojé?... no čo jééé, ty moje kundičko,... počém, ty moje kundičko, ...šišíš kundo, šedni si? :D:D:D Já mrtvá smíchy, F. dobíhá do pokojíku a dusí smích a prej: co jsi říkala? Linduška zapomněla asi? Zabraná do hry nevnímá a když se táta znovu ptá, s nezájmem odpovídá: a komu aši? F.: noo, panence? Říkala jsi jí holčičko.... Samozřejmě, že už to Li nezopakovala, radši jsme už na ní ani nenaléhali, ikdyž jsme se váleli smíchy...