Květnové počásko zatím stojí za velký H. Přes týden sice moc nepršelo, ale zima je pořádná, no zima, fičí ledovej vichr.
Už jsem si nasázela kytky, jen doufám, aby nezahnily. Dneska jsem ještě dosázela v pokojíku, takže se už těším na sluníčko, jak budou krásnýýýýýý.
V pátek lilo jako z konve, tak jsme se vydaly s Li na nákupy, koupila jsem jí nový plážovky, akorát že mi při placení přelítla přes kočár. Jsem měla chuť ty boty nechat, botama a jít pryč. Byla jsem z toho pádu ještě rozhozená celý víkend. Li přestože je neskutečně bázlivá, tak v obchodech, se chová jak smyslů zbavená. Při jejím lítání a schovávání mezi regálama mám strach nejen, že se ztratí, ale že i někde může rozrazit hlavu o police nebo vypíchnout voko.
Když jsem platila ty botičky /už vždycky bude Li v kočáru, ikdyby se měla vzteky zbláznit, už vždycky bude v kočáru když budu sama/ odstrčila jsem kočár kousek dál od nás. Ale Li běžela ke kočáru, já zrovna hledám prachy... vidím jí, podávám ruku, myslím si, že jde ke mně, mám jí na dosah ruky, jenže ona naskakuje v kleku na kočár, kočár se rozjíždí, k. se převrací a tím, jak je Li v kleku, vymrští jí to přes. Pád vypadal šíleně, zbrzdila ho naštěstí rukama, ale ťukla se i do hlavy. Má bouli, ale menší než když spadla z postelí. Takže zase parádní zážitek... vím, že jsem zbytečně, tedy vždycky jsem byla zbytečně úzkostná, samozřejmě i na Péťu, ta úzkost je až patologická, neustálé obavy z toho, že se něco stane... Vím, snažím a snažila jsem s tou úzkostí vždycky bojovat, ale nejde se od "toho" odprostit. Za následek to má to, že se pak neustále zmítám ve výčitkách svědomí, že jsem všemu mohla předejít. Pokud se něco stane, jako s tím kočárem... za následek to má, několik probdělích nocí, s představami, co všechno se mohlo ještě stát... navíc vím, že tu úzkost přenáším na Li a dřív na Pé.
Ofšééém, škoda, že nemůžu napsat, co se mi zdálo v týdnu:/:/:/ ... tedy můžu, ale to je fágt pro silný žaludky:/:/:/:/ navíc!!! žádný podnět jsem k takovýmu snu, přes den neměla. Tedy, aby se mi takovej sen zdál:/:/:/:
SEN: se mi zdálo, že Li šlápla do hovna, asi psího...viděla jsem to hovno živě, ...šla jsem pro Li a na tom kluzkým h. jsem uklouzla...noha se mi na něm rozjela, zvedá se mi silně žaludek, živě cítím, jak to hovno strašně smrdí, stahuje se mi žaludek na zvracení a probouzím se a letím se vyblejt dovopravdy:/:/: přísahám, že mi bylo špatně skoro do rána, žaludek připravenej zvracení... jsem normální? A to jako skoro dva roky spím s Li, takže kdybych spala s F. myslela bych si, že se určitě... třebááá uvolnil...žééé???
Sobotní dopoledne, foťák jsem zapomněla...takže f. z mobilu, zima byla dneska příšerná, Li oblečená jako na podzim.
V pátek jsme si po delší době volali s My a Mi / Skype/a pak i Pé. S Pé i dopoledne...jenže to jsme akorát jely domů a byly v autě a já se ještě klepala z toho Li pádu, byla celá nervózní, abych jí pořádně prohlídla. Pak jsme asi za 2h od telefonu byli ve spojení na S. Li, teď furt čeká na bá Pé, pořád ho šiší -de/slyší, jak jde/. Neskutečně se těší na moře a říkala, že my mu nééé, mi mu néé, Pé mu mů , my a mi čík -bu bébé/ Miloš ani Miška jí muchlovat nebudou, jen Péťa jí může muchlovat, My a Mi postříká a budou brečet/.
Než vyrazíme ven, musí se vždycky šama bout a šama blíct ... zvládne se docela pěkně voháknout... např. brejličky si taky bere sama, protože šví šu /svítí slunce/, nevadí, že prší.
P.S. už mám nový puglice na auto, F. byl až podezřele divnej, když mi v neděli říkal, že si kvůli poklicím nebudeme kazit neděli, až bych si mohla myslet, že mi je snat ukrad von? Tak mi je sehnal, ale první neseděly, přinesl větší ... tak že prej koupí nový v Renaultu, zase divný... jsem rozpačitá, co se děje...tak mi prej zatím dá na auto, neorigo. Nooo, a já je hned cca za dvě hodinky po nasazení, vopískovala vo vobrubník :/:/ ale parádně, dokonce mi jedna praskla:/:/:/Jooo a vlastně ani nevím, proč na mě padla taková skepse z těch výsledků??? Nechááápu, proč jsem z toho byla tak tragická?
Jooo a sušička mi nepišla, nemají jí...vyprodaná...takže ještě vybírám.
