Neskutečně jsem se těšila a nemohla dočkat. Obzvlášť posledních 14dní, co jsem se dozvěděla Petříčkův přesný návrat. Poslední dny se neskutečně vlekly a já byla nervózní jako prase. Tentokrát to bylo opravdu dlouho, co jsme se neviděli. Sice jsme si hoodně psali, viděli se přes Skype, tak se mi to tolik nezdálo dlouhý, ale přes to, mi to nestačilooooo....
Původně jsme plánovali, že se pojedeme na Petříka a strýčka s tetičkou...tedy na Milindu a Mišulindu s Peťulindou podívat, ale Linda nám překazila plány. Svojí příšernou kázní a vášnivou nechutí, cestovat.
Velký den návratu nastal, Petříííček se vrátil pohublý o 12kg, dodnes nechápu, proč ten kluk nežere a nežere...ale pořáád stejně krááásný a úúúžasnýýýýý...jsem tááááák neskutečně šťastná, že ho mám doma...Ly. si ho teď pořádně vykrmuje, ale pořád mám pocit, že se tomu žrádlu brání...co by maminka dala ...aspoň pět kilínek dolůůůů....ale maminka žere a žere ... a má velmi kladný vztah k žrádlu, jako takovému.
JSEM TÁÁK ŠŤASTNÁ, ŽE UŽ MÁM CHLAPEČKA DOMÁÁÁÁÁ...oslava zatím žádná nebyla, vlastně bylááá...Ly. udělala vynikajííící chlebíčky s pravým uherákem, sežrala jsem na posezení skoro celý plato, sváteční guláš, řízky, salát, buchtu ...naplnila lednici, špajz ...celý říjen vyrážela s batohem na zádech na nákupy ... a stále něco vláčela na zádech, když se vracela z obchodů...a když měla asi pocit, že je to pořád málo, vyrážela na vyjížďky přímo autem:/:/...Petříček se má jako v bavlnce:/:/