středa 12. srpna 2009

Ftipné setkání




Lindušce se přes víkend a následné dva dny, neustále střídaly teploty. V pondělí dokonce začala šíleně chraptit, docela jsem se vyděsila, protože jsem volala Dr. a hlásila reakce na očko. a zmínila se i o chraptu, Dr.mi říká, že kdyby začala kašlat, že by se mohlo jednat i o laryngitidu ... zase se mi udělalo úplně špatně, jsem v tomhle neskutečně hysterická.
Dneska dokonce praskly Lindušce i koutky, takže jsme se vydaly k Dr. Naštěstí jsme ani dlouho nečekaly, přišly jsme včas a Linda si ještě stačila krásně pohrát v hračko-čekárně. Než jsme přišly na řadu, přišla nějaká maminka a začala smrkat, to velmi zaujalo Lindu, vyzývavě upřela na dotyčnou, smrkající maminku pohled a začla na ní :frkat:, velmi intenzivně a velmi gestikulačně, okamžitě jsem věděla, že je zle.
:Frkání: několikrát zopakovala až se ostatní čekající, začali smát ... mě to bylo taky k smíchu, ale nechtěla jsem se trapně smát, ALE hlavně jsem se obávala, že si začne klepat na čelo a říkat BLABLA a kroutit hlavou, tak jsem rychle začala odvádět její pozornost... ještě vymyslela pár blbostí, třeba pro změnu mi nosila k očuchávání gumový, pískací hračky, nejvíc se jí líbilo prasátko a k očuchávání je zkoušela nosit i ostatním čekajícím.
U Dr. : Linduška má jen nějakou virozu, brali jí z prstíku krev, aby se vyloučila infekce. Dr. Lindušce prohlídla i pusinku, takže tím, jak jí rostou stoličky, má hodně krvavý dásně a dostal se jí tam nějakej sajrajt ...jsem si to myslela, aby nééé ... aby se jí tam něco nedostalo, když vypila litry vody v bazénu a pak nenápadně máchala čepici, aby jí mohla cucat...jsem měla obavy, aby to nebyla nějaká plíseň.
Joo a ještě jsem nechala Lindu převážit, netrefila jsem se v odhadu, váží 9,20kg.

A proč Ftipné setkání?


... jelikož, jak píši níže, setkání se známou bylo opravdu ftipné, ...ale, zase až tak VTIPNÉ pro mně, nééééééé ...:/:/:/

...od Dr. jedeme něco málo nakoupit do Lidlu. Málo lidí, pohodička, Linduška se ráda vyváží ve vozíku, nenápadně mi sebere klíč od auta...pro jistotu ho mám na šňůrce, jsem v klidu ...nemůže ho nikam zahodit, abych ho nenašla a spoléhám se na svůj sluch, určitě bych ho slyšela, jak padá...to jsem se ovšem a opět velmi mýlila... po několika minutách zjišťuji, že klíč nikde není!!! Nemůžu ho najít... noóó, paráda, lítám po Lidlu jako splašená a nic...vlastně ani nevím proč jsem se naměrovala k drátěným košům se zbožím a vidím, jak je tam klíč zaháklý /ale přitom jsem pátrala jen po zemi/...uleví se mi...hlavně protože jsem opět sama doma, telefon, klíče od bytu mám v autě, takže fakt nevím, co bych dělala kdybych je nenašla...ještě teď se mnou mává panika, z tý představy, co bych FAKT dělala!?????


V tom se míjím se známou, neviděly jsme se delší dobu.


A ona: Ahooooj, jééééé ty TAKY vozíš vnoučátko?????? Vteřinu čumím, jak to myslí. Říkám: Nééé... padá na mně její udivený pohled a ona :NÉÉÉÉÉ, ty si děláš srandu!???? Zvesela odpovídám: Ne, nedělám, sice teoreticky je to možný, ale prakticky jsem šťastná, že je to ještě moje dítě:/:/ Pár vteřin trapného mlčení a pohledů jinam, ze kterýho mě vysvobodí šílenej řev, nespokojený Lindy ... ani už nevím, jak jsme se vtipně rozloučily.
Fakt je ten, že ten její ÚDIV, mě ještě teď rozesměje a pravděpodobně si ho budu dlouho pamatovat. A to zrovna dneska jsem si připadala fyzicky neschváceně, v mysli - s dobrým rozpoložením. Celkově svěží.:/:/

Hned jsem svou příhodu musela napsat dospělému chlapečkovi, aby se pobavil.


Asi se určitě pobavil, ale odpověděl mi, že známá je nějaká drzá ...ho táááááááááááák milujuuuuuuuu!!!!!!!!!!!!!!!!